Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Normalizace. V ČSSR jako tragédie, v Krně jako fraška

| 14. 2. 2014

Co má společného vyhánění bezdomovců z tramvají a „válka o logo“.

Normalizace. V ČSSR jako tragédie, v Krně jako fraška

Dostat se dvakrát v jednom týdnu do celostátního zpravodajství, to je pro Brno nedostižná meta od dubna 1945. Ale podařilo se a obě události mají výjimečně přesah, který nekončí na poslední zastávce trolejbusu.

Městský dopravní podnik ke zděšení liberálních médií nasadil 3. února do spojů preventisty; ti mají za úkol dbát na pořádek, například z vozů vyhazovat zapáchající lidi. O několik dní později magistrátní právník nechal kvůli nepovolenému užití městského loga zablokovat facebookovou stránku Žít Brno; tady se povyk už neomezil na „kavárnu“.

Proč je obojí fraška: Preventistům končí směna ve tři odpoledne. Tou dobou přitom bývají i Moravané ještě střízliví a neznečištění. A pro uvadající Žít Brno byl krok magistrátu kofeinovou injekcí, za tři dny posbíralo víc fanoušků než za předcházející tři roky a v úterý se začala rodit kandidátka do podzimních voleb.

Takže když teď vysvětlím, čím na mě z obou kauz dýchá normalizace, neberte to jako strašení totalitou — jen povzdech nad tím, co v roce 2014 řešíme – a jak to řešíme.

Nevymykej se z norem

Zavedením preventistů i důsledným hlídáním ochranné známky město ustoupilo od prosté obrany fyzického bezpečí svých obyvatel a začalo se jim starat o bezpečí ontologické. Rozuměj: magistrát aktivně dohlíží na to, že Brňany nebude v Brně nic rozrušovat nebo mást.

Proč volat policii k vytrhujícím výtržníkům a pak je složitě trestat, když můžou preventisté rovnou „zamezit přístup do vozidel lidem, kteří mohou ostatní obtěžovat“. Podobně muselo Žít Brno zmizet z Facebooku, protože „stránky mohly uvádět občany města Brna v omyl“; ze stejného důvodu taky mluvčí magistrátu žádal o stažení kritické reportáže ze Streamu. Neúspěšně. (Všimněte si úředníkova strachu, že jeho práci občan nerozezná od recese.)

Pro zaměstnance města není v jejich snaze vodítkem ani zákon, ani vyhláška, ale rozmar: ať už vlastní, nebo politiků. Magistrát doteď nezveřejnil, kterou ochrannou známku recese porušila, natož jaká tím vznikla škoda. Stejně tak neexistuje žádný dress code pro šalinu: vše záleží na pánech v reflexních vestách.

Vodítkem je v obou případech, podobně jako u plošného zákazu pití na veřejnosti, konformita dotčených. Pach v tramvaji vadí u bezdomovců, těžko u propocené výletnické rodinky. Logo Brna je zapovězené pro aktivistickou partičku, jinak je magistrát v rozdávání povolení benevolentní.

Nevymykej se z norem — a my se výměnou za to nad rámec zákonů postaráme, že tvou bublinu normality nenaruší nic obtěžujícího nebo znejišťujícího. Místní reprezentace vysílá stejný signál, jako KSČ až do konce 80. let.

Anketa

Máme dobrou politickou satiru nebo aspoň vtipy?

Stará otázka: „Mám tomu sloužit?“

Druhou podobu s normalizací vidím v naší neschopnosti diskutovat bez emocí o všeobecných pravidlech a jejich uplatňování. Debata místo toho sklouzává ke jménům (Hollan versus Onderka) nebo nálepkám a stereotypům: aktivisti versus komicky neschopní politici; slušní cestující versus zapáchající nepřizpůsobiví.

Přes hadrové strašáky nevidíme skutečné problémy. Těmi jsou v našich dvou případech bezdomovectví (ve městě, jehož radnice vlastní jen v centru stovky volných bytů) a feudální závislost úředníků na politicích. Debata žádná, leda snad na anarchistických webech. Smršti hejtů se zato dočkávají samotní preventisté, magistrátní mluvčí i primátorův právník — poslední k tomu jako bonus dostal falešný facebookový profil. Nikomu z nich přitom nezávidím volby, kterým museli v práci čelit: Buď půjdeš očichávat lidi do tramvaje — nebo žebrat na pracák. Satira obtěžuje panstvo — nějak zařiď odstranění. Pod svým jménem a svou tváří.

Zůstává jim typické normalizační dilema: „Mám tomu sloužit? A proč ne, když za mě hned najdou jiného sluhu?“ V očích veřejnosti se ti lidé můžou vyvinit jen efektním, ale neefektivním gestem, tedy prásknutím do stolu: „Neudělám to.“ Za poslušnost vás totiž čekají od opozice absolutní soudy: prý víme, kam až vede „poslouchání rozkazů“.

Rád bych jen připomněl, že nikdy k ničemu dobrému nevedlo ani vození se po malých lidech ve velkém soukolí a pohodlné strefování do těch, kteří jsou nejvíc na ráně. Ani normalizátorům nevadila komunální satira na účet úředníčka. Vadilo jim prozkoumávání alternativ. Proto mám radost, že se mí přátelé z Žít Brno rozhodli postavit do komunálních voleb vlastní kandidátku. A budu mít ještě větší, pokud kampaň opustí všudypřítomné prázdné klišé dobří noví proti zlým starým, hollanové proti onderkům — a bude se věnovat politickým programům. To by byla skutečná revoluce, konec normalizační frašky.


Disclaimer: Autor článku je stále ještě vlastníkem domény zitbrno.cz. Na zrušenou facebookovou stránku nikdy nepřispíval.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Martin Hajnala | 19. 2. 2014 22:59

Myslím si, že normalizácia nie je problém iba spomenutého Šalinburgu.
Bdelostná ostražitosť je kvalitným dlhodobým podhubím normalizačného kvasenia. Zdá sa, že na Morave kvasiť neprestáva, a ani tak skoro kvasiť neprestane, a to nevravím o sudoch.
To máte tie splátky, hypotéky, inkasá a podobne. V tomto duchu je ťažké ísť proti prúdu, hoci je pravdou, že po prúde plávajú iba zdochnuté ryby.
V takto predkvasených kádrových profiloch nohsledov, udavačov, pritakávačov, rodinkárov a alibistov sa normalizácie budet ťažko zbavovať nie len v Šalinburgu ako takom.
Je to hlboko v ľuďoch, tá zažraná šeď a ostentatívne kydanie na slabších a bezmocnejších v normalizačnej pyramíde, ktorej jediným výpustným ventilom prekádrovaného svedomia sú iba plné košíky nákupov v Glóbuse.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!