Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zdravstvujtě! Vítá vás Putinova megalomanská olympiáda

Pavel Jégl
Pavel Jégl
5. 2. 2014
 16 752

Zimní olympiáda v Soči je líčena jako jedinečný sportovní svátek. Je s ní ale spojený také neuvěřitelný příběh megalomanie, arogance, korupce, klientelismu a úpadku olympijských ideálů.

Zdravstvujtě! Vítá vás Putinova megalomanská olympiáda

Rusko pořádá patrně nejdražší sportovní akci historie. Olympiáda v Soči je pomníkem nového sebevědomého Ruska a jeho ještě sebevědomějšího vůdce Vladimíra Putina, který ukazuje světu ruskou velikost – ať to stojí, co to stojí.

Omračující čísla

Kompletní účet za olympiádu mezi pobřežím Černého moře a úpatím Kavkazu nejspíš dosáhne 45,8 až 52 miliard dolarů (v přepočtu na koruny zhruba bilion). V tomto rozpětí se pohybuje většina kalkulací a odhadů.

Pro srovnání: Tutéž sportovní akci před čtyřmi lety ve Vancouveru uspořádali Kanaďané za 8,7 miliardy amerických dolarů a dosud nejdražší olympiáda před šesti lety v Pekingu jich spolykala 44 miliard.

Jenže to byla „velká“, letní olympiáda. V Pekingu pořádali 302 soutěží, v Soči jich bude 98. Pokud náklady na olympiádu u Černého moře zaokrouhlíme na 50 miliard, jedna sada medailí vyjde Rusy na 510 milionů dolarů. Číňané na ni spotřebovali 146 milionů a Kanaďané, kteří na západním pobřeží organizovali 86 soutěží, 101 milionů.

A ještě srovnání se zatím poslední olympiádou v Londýně: Britové v roce 2012 zvládli letní hry za necelých 14 miliard dolarů. Stejně jako v Pekingu si přitom v britské metropoli sportovci rozdělili 302 sad medailí. To znamená, že jedna soutěž stála 46 milionů dolarů, jedenáctkrát méně než v Soči.

Podstatné však nejsou jen peníze. Patří se připomenout, že ve Vancouveru nebo Londýně nebyl kvůli olympiádě nikdo nucen opustit svůj domov. Zato při výstavbě hlavního olympijského areálu v Soči s arogancí hodnou sovětských vůdců vystěhovali více než tisíc obyvatel. Jejich domy srovnaly buldozery se zemí.

„Eto dělo Putina“

Není sporu o tom, že olympiáda v Soči – „eto dělo Putina“. Před ruským vladařem žádný vůdce státu s takovou vehemencí olympijské hry pro svou zemi neprosazoval.

Vladimir Vladimirovič, který má v Soči daču, neváhal před sedmi lety jako šéf státu letět na druhou stranu zeměkoule do metropole Guatemaly, kde olympijský výbor o hostitelství her rozhodoval. Projev k delegátům tam překvapivě pronesl zčásti v angličtině a francouzštině. Především však slíbil, že ruská vláda hry v Soči podpoří šesti miliardami dolarů.

Tato suma na delegáty zjevně zapůsobila. Není divu: Také v olympijském hnutí platí, že „o peníze jde až v první řadě“.

Putin svými „něfťrubly“ smetl konkurenci – rakouský Salcburk a jihokorejský Pchjongčchang. Obě města se takovou vládní injekcí jako Soči pochlubit nemohla.

Je přitom zjevné, že kdyby se delegáti drželi idejí zakladatele novodobých olympijských her Pierra de Coubertina a litery Olympijské charty, Putinovo Soči by olympiádu nezískalo. Vždyť Coubertin a jeho souputníci požadovali, aby hry nebyly svěřovány státům, ale městům. Nepřáli si, aby se z nich stalo téma státní prestiže a mezinárodní politiky.

Také proto jsou v kapitolách popisujících přidělování her v chartě zmiňována města a národní olympijské výbory, nikoli státy nebo vlády a do charty je vtělena zásada, že olympijské hry jsou soutěžemi jednotlivců a družstev, nikoli států.

V případě her v Soči dostala tato myšlenka na frak.

Budete se dívat na olympiádu?

Hry na zelené louce

Když Putin slíbil na olympijské hry šest miliard dolarů, sklidil ovace – v Mezinárodním olympijském výboru i v Rusku. Ale poté, co tato částka začala raketově růst, zesílily hlasy kritiků.

„Na začátku byly peníze důvodem a argumentem pro to, aby olympiádu získalo Soči. Celé se to ale zvrhlo potom, co jsme tolik utratili, a teď se každý [z ruských představitelů] snaží, aby se o tom už nemluvilo,“ citovala agentura Bloomberg ředitele ruské auditorské firmy FBK Igora Nikolajeva.

Je zjevné, že za vysokými náklady jsou masivní investice do infrastruktury, bez kterých se obešly olympiády ve Vancouveru nebo Londýně, a také korupce.

Ty, které zajímají výdaje na jednotlivé projekty spojené s olympiádou, odkazuji na stránky ruské skupiny Nadace pro boj s korupcí nazvané Šampióni korupčního závodu (anglicky nebo rusky).

Organizace, kterou vede právník a bloger Alexej Navalnyj pomocí interaktivní mapy podává přehled cen za stavby a srovnává je s cenami za obdobné stavby v západních státech. Představuje také ty, kteří zakázky dostali. Mnoho jich skončilo u podnikatelů spjatých s Putinem nebo Alexandrem Tkačovem, gubernátorem Krasnodarského kraje, kde se Soči nachází.

Ruští pohlaváři namítají, že částka 50 miliard dolarů je zavádějící. Upozorňují, že olympiáda ve skutečnosti stála pouhých šest miliard, což jsou náklady na výstavbu sportovišť a olympijské vesnice. Tvrdí, že další desítky miliard patří do regionálních programů na rozvoj infrastruktury, které by v oblasti byly proinvestovány bez ohledu na olympijské hry.

Tomu však není možné věřit. Copak by Rusové v Soči bez olympiády během pěti let postavili dálnice, železnice, nádraží, letiště, lanovky, síť hotelů a kdovíco ještě?

K olympijským nákladům je pochopitelně nutné přičíst výdaje na nasazení desítek tisíc policistů a vojáků a na jejich pozemní, námořní i vzdušné manévry. Mimochodem, člověk nemusí být expert na bezpečnost, aby se dovtípil, že umístit hry do blízkosti severního Kavkazu, kde mají základny islamistické gerily, není zrovna skvělý nápad. Připadá mi obdobně prozřetelný, jako myšlenka uspořádat závody v lyžařských disciplínách v horách nad afghánským Kandahárem.

Hlas pro skromné olympiády

Olympiáda v Soči by měla být mementem pro ty, kteří pořadatelství olympijských her přidělují. Měla by je varovat před bombastickými zárukami autoritativních vládců a upozornit na dosud opomíjená kritéria. Například racionalitu a úspornost.

Příkladem racionálního přístupu k olympiádě je Londýn. Před dvěma lety tam využili dřív postavená sportoviště. Nové stadiony byly konstruované tak, aby se daly rozebrat a postavit na jiném místě, kde o ně byl zájem a kde jsou využívané i po olympiádě. Londýn měl výhodu i v tom, že nepotřeboval budovat dopravní sítě.

Velikášské projekty, jakým je olympiáda v Soči, se často promění v ruiny. Takový osud hrozí také „Ptačímu hnízdu“, hlavnímu stadionu pekingské olympiády, a dalším sportovním stánkům těchto her. Namísto sportovců se tam šest let prohání jen vítr.

Lze tušit, že obdobně můžou skončit mnohé sportovní areály Putinovy megaolympiády v Soči.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Související témata

infrastrukturakorupceolympijské hryruskovladimir putin
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo