Miloš Zeman, opoziční solitér s košem uzenin a modrou knížkou

Vzpomínáte na Zemanův volební klip? Prezidentský kandidát v něm kráčí z Vysočiny na Hradčany a zvěstuje moudra. Mimo jiné to, že česká politika je šedivá a nudná. Vzápětí ujišťuje, že ji změní.

Slib splnil, politiku opravdu změnil. Prognostik, který kvůli prezidentství neváhal přerušit penzi na Vysočině, označil ústavní zvyklosti za idiotský pojem a pasoval se na panovníka, který rozhoduje o pravidlech politické soutěže a kibicuje složení a politiky vlád.

Prezident jako opozice

Ze Zemanova chování je zjevné, že za jeho éry na Hradě nebude nejsilnější opozicí vlády ta či ona parlamentní strana, ale prezident. To platí pro všechny myslitelné vlády, ať levicové nebo pravicové; s výjimkou kabinetů, které Zeman vytvoří sám.

Dokazuje to způsob, jakým okopával kotníky několika vyvoleným, které sociální demokraté, ANO a lidovci vyslali do ministerských funkcí. Koalici popíchl hned zkraje, když vzkázal, že nemusí jmenovat každého, koho mu Bohuslav Sobotka předloží. Znalci na ústavní právo a politologové okamžitě zahájili debatu, zda na to prezident má či nemá právo a v jakém případě může premiérův návrh zamítnout. Byla to ale bouře ve sklenici vody.

Miloš Zeman, chrlič bonmotů a vypravěč židovských vtipů, nechtěl Sobotkovi dělat personální politiku. Prezidentovým cílem nebylo prosít vládní tým, oddělit zrno od plev, ale formulovat výhrady, vymezit se vůči vládě a jejím členům.

Zeman, který chce získat co největší podíl na moci, se tak přihlásil k roli hlavní opozice, kterou hrál už loni za koalice ODS, TOP 09 a LIDEM. Tehdy to byl solitér Zeman, nikoli tým sociálních demokratů, kdo odstavil pravici od vlády. Poté, co rezignoval premiér Petr Nečas, odmítl jmenovat šéfkou vlády Miroslavu Němcovou, jež ve dvousethlavé Sněmovně posbírala 101 podpisů. Namísto ní prohlásil Zeman za ministerského předsedu svého rádce Jiřího Rusnoka, ač jeho vláda neměla šanci získat důvěru Sněmovny.

Tady dovolte vsuvku na způsob hry „hledej rozdíly“. Postřehli jste, jak a zda vůbec prověřoval Zeman členy Rusnokovy vlády? V čem se to lišilo od jeho proklepávání Sobotkova kabinetu?

A ještě jedna poznámka k prezidentovu dvojímu metru. Zeman v roce 2000 přijal do své vlády tehdy osmadvacetiletého Karla Březinu a jen o dva roky staršího Stanislava Grosse. Ani jeden nesplňoval kritéria na odbornost a životní zkušenosti, která teď Zeman klade na Sobotkovy ministry.

Miloš Zeman si nicméně nemusí posilovat své ego tím, že vyběhne s některými ze Sobotkových ministrů. Dostatečným zadostiučiněním pro něj může být už to, že Sobotka přičinlivě splnil jeho úkol – zařídil, aby zákon o státní službě postoupil do druhého kola. Zeman tímto úkolem podmínil svůj blahosklonný souhlas s angažmá Andreje Babiše v čele ministerstva financí

Obsáhlý fascikl o postavení státních úředníků sotva někdo z poslanců stačil přečíst. Přesto dostal jejich dobrozdání.

Návrh zákona určitě nečetl ani Babiš. Koneckonců, šéf ANO, majitel Agrofertu a příští správce státní pokladny přiznal, že nečetl ani zákon o státním rozpočtu na letošní rok. Byl na něj příliš dlouhý.

Ukaž, co umíš

Je to přitom Babiš, kterému bude Zeman věnovat největší pozornost. Už se dal slyšet, že je zvědav, jak splní své sliby.

Vláda, v níž Babiš bude dohlížet na finance, se v koaliční dohodě zavázala pravidelně zvyšovat důchody, zrušit poplatky za recepty a návštěvy ambulancí a neobnovit poplatky za léčbu v nemocnicích. Kromě toho chce vláda v Bruselu prosadit nižší DPH na léky, pleny, dětskou výživu a knihy. To vše obnáší propad rozpočtu v řádu desítek miliard korun. Babiš ale tvrdí, že úsporami se státním sektoru je možné tento schodek zahladit. Uvědomuje si však, že zákon o státní službě počítá s další úřednickou mašinerií, která nebude zadarmo – s generálním ředitelstvím státní správy?

Jistě, Zeman dá Babišovi čas na to, aby ukázal, co umí. Tato doba ovšem nebude o mnoho delší, než doba potřebná ke konzumaci uzenin, které mu Babiš přivezl na Hrad. Potom už šéf ANO nebude moci na prezidentovu shovívavost spoléhat.

S jeho velkorysostí nemohou počítat ani Jan Mládek, Lubomír Zaorálek, Jiří Dienstbier, Marian Jurečka nebo Martin Stropnický, kterého ANO vybralo na ministra obrany.

Důvod, proč Zeman bude Stropnickému koukat pod prsty, je nasnadě: Čo bolo, to bolo, terazky je jako prezident vrchním velitelem. Co na tom záleží, že má modrou knížku. (Pro později narozené: modrá knížka není stranickou legitimací ODS, v komunistickém Československu se tak říkalo „průkazu o neschopnosti k vojenské činné službě“.)

Mimochodem, Stropnický patrně Zemana nazvedl, když mu na Hrad přivezl ukázat svou vojenskou knížku a vytáhl ji také na nádvoří Hradu před kamerami.

… a nakonec vystoupí bleší cirkus

Lze předvídat, že pokud bude vláda jednotná, Zeman bude tahat za kratší konec provazu. Kabinet má ve Sněmovně pohodlnou většinu.

Jenže, jak ukazují zkušenosti z české politiky, většiny se s postupujícím časem drolí. Nynější koaliční většina ve Sněmovně sotva vydrží téměř čtyři roky do dalších řádných voleb v úvodní stojedenáctičlenné sestavě.

Ostatně, kdo ví, zda koalice už teď nemá jen stodesítku. Lidovecký poslanec Vít Kaňkovský patřící do tábora poslanců, kteří vznášeli námitky proti vstupu KDU-ČSL do vlády, podepsal koaliční dohodu až po několikadenním váhání.

Ani ČSSD nepředstavuje neochvějnou jistotu. O této straně se říká, že cizí opozici nepotřebuje, protože si vystačí s opozicí vlastní, uvnitř strany. Ukázalo se to hned po říjnových volbách do sněmovny. Lidé kolem „pučisty“ Michala Haška teď nejsou slyšet, zalezli do zákopů, ale jednou z nich vylezou.

Největší nejistotou je nicméně ANO. Babišem financovaný a manažersky řízený spolek sdružuje lidi, které nespojuje politická orientace, pouze touha po kariéře nebo odpor vůči zavedeným stranám. Tento odpor se ve Sněmovně při navazování kontaktů a při dialogu s poslanci starých stran může otupit. V takovém případě by hnutí ztratilo tmel, který ho drží pohromadě. ANO by pak skočilo jako jiný podnikatelský podnik v politice – Věci veřejné Víta Bárty. Tedy jako bleší cirkus.

Scénářů, podle nichž se koalice může proměnit v rozvaliny, je zkrátka dost. A na rozvalinách umí prezident Zeman panovat nejlépe. Ukázal to loni, kdy harcovníkům z ODS a TOP 09 zarazil návrat do vlády a poslance vykázal do rolí statistů.

Zemanovy politické instinkty nejsou otupělé, odpočinek na Vysočině jim prospěl a prezident může brzy dostat příležitost, aby to na účet vlády prokázal.