https://www.finmag.cz/firemni-kultura/276937-i-ty-jsi-sibik
I ty jsi Šibík
Tři ponaučení z mediálního odchodu roku — i pro ty, kteří v životě nevkročili do redakce.
Kdybych vám před deseti lety řekl, že i vy jste jako fotoreportér Reflexu Jan Šibík, byla by to pecka. Znamenalo by to, že máte otevřené dveře ve všech firmách ve svém oboru, že děláte prestižní práci a že si navěky budete kariérně jen polepšovat.
V roce 2013 už to takové terno není. V nedávném rozhovoru promluvil Šibík střízlivě k začínajícím fotografům: „Úplně nejlepší pro mladé by bylo, aby se probudili a přestali snít o tom, že je to bude živit. Pracovních míst v tomhle oboru bude čím dál míň a bude to jen pro hrstku nejlepších.“ Nevěděl ještě, že se to brzy dotkne i jeho samotného: „Šéfredaktor [Pavel] Šafr mi sdělil, že mé fotografie již nepotřebuje, a navrhl mi rozvázání pracovního poměru dohodou,“ informoval na Facebooku minulý týden.
Konec Šibíkova dvacetiletého angažmá v Reflexu trefně okomentoval fotograf Radek Burda. Prý nic překvapivého: „Systém hvězd mezi fotožurnalisty, který se vytvořil v sedmdesátých letech a který vytvořil i ,šibíka‘, je dnes mrtev.“ Levné letenky a levná technika v rukou místních: to vše posílilo konkurenci a srazilo ceny použitelných fotografií tak nízko, že pro hvězdy přestává být na trhu místo.
Dobře si ten článek přečtěte. Není totiž zdaleka jen o fotografech, ale o řadě dalších profesí, pravděpodobně i té vaší. Pokud o tom pochybujeme, připomeňme si další zprávy posledního týdne: Amazon představil malé bezpilotní vrtulníky pro doručování zboží zákazníkům, v Google přestali chápat, proč jejich software rozeznává věci na obrázcích s větší jistotou než samotní inženýři, a zakladatel Slevomatu chce zbavit taxikáře a další služby závislosti na dispečinku. A tak dál. Technologie zlevňují, stroje se učí a trh práce berou ztečí nadšení amatéři. Proto je každý z nás je trochu ,šibík‘ — a právě jeho kauza nám pomůže najít odpověď na tři otázky, ve kterých bývá zmatek:
Zkoušíte něco nového
Možná se pomalu rozhlížíte po nové práci, kdyby ta dosavadní měla skončit, kdybyste se do ní nemohli vrátit. I pro vás tu jsou
pravidla přivýdělku na Peníze.cz
Bude práce jen pro hrstku nejlepších?
Možná naopak: ti nejlepší můžou v řadě oborů ze svých pozic odcházet jako první. Vedle slavného Šibíka to zakusil třeba čerstvý držitel Peroutkovy ceny, analytik Hospodářských novin Petr Fischer. Dostal výpověď při letních čistkách v Economii a ve vydavatelství nakonec zůstal jen díky odboji svého nadřízeného. Drsný krok vedení dával jakýsi ekonomický smysl: proč platit špičkového analytika s rozhledem, když může lajky a zobrazení posbírat i zadarmo píšící blogger, který se trefí publiku do noty?
První ponaučení: Pořád je lepší být dobrý než špatný, ale nenahraditelný už neznamená nepostradatelný.
Znamená to, že budeme všichni nezaměstnaní?
Ovšemže ne: tak jako se civilizace nějak popasovala s přechodem od zemědělství k průmyslu, naučí se žít i s počítači.
Šibíkovi ostatně nehrozí hlad. Do důchodu může pohodlně dožít třeba jako svatební fotograf. Technologie ale bez slitování likvidují místa s vysokým společenským statusem. Trochu abstraktně jsem o tom psal před dvěma měsíci ve Chvále práce nahovno a konec fotoreportérských hvězd teď poslouží jako výborný konkrétní příklad. Příslušnost k elitě v tomhle oboru totiž znamenala prestiž: besedy na školách, vystupování v televizi, autogramiády. Fotoreportéři jsou sexy.
Zakázkový fotograf nemusí mít nutně horší peníze než reportér a určitě nemá tvrdší život. Image umělce ale vyprchá a nahradí ji status lepší prostitutky. Fotoreportér se hádá s šéfredaktorem, jestli dřív odletět za zemětřesením nebo za válkou. Zakázkový fotograf se zato snaží novomanželům vysvětlit, proč je nechce fotit s rukama spojenýma do srdíčka.
Přechod ze sexy džobů ke „šlep“ lopotě nečeká jen na fotografy. Nadšení amatéři snižují nebo úplně škrtají cenu práce i v dalších sexy odvětvích a nejnovější technologie jim v tom jen pomáhají. Kopírování připravuje o výdělek umělce, živým turistickým průvodcům konkurují mobilní aplikace nasypané nezištnými tipy od dalších cestovatelů, strojový překlad mnohdy obstojně nahradí tlumočníka. V těch profesích pracují šikovní lidé a nějakou obživu si určitě najdou: pravděpodobně to ale nebude tak zajímavá práce. A z minulosti víme, jak příjemný bývá život ve společnosti, kde hodně lidí v krátkém čase přijde o svůj status.
Druhé ponaučení: práci snad budete mít, ale nečekejte, že vás bude bavit. Užiteční idioti by to jinak už dávno dělali zadarmo.
Dá se bránit?
Určitě: odlišit se. Jak při vší úctě poznamenává v odkazovaném „nekrologu“ Radek Burda, Šibík si dvacet let jel to svoje. „Kolikrát jsme tyto scény, přesně tyto obrazy již viděli? Ano — milionkrát.“
Co jste ještě neviděli? Možná fotky obyčejných lidí i podivínů z ulic New Yorku doprovázené stručnými a vypointovanými příběhy. Devětadvacetiletý Brandon Stanton je slušný fotograf, žádný génius, a přesto za tři roky posbíral dva miliony facebookových fanoušků a jeho knížka Humans of New York je teď druhá nejprodávanější na Amazonu. Aby nedošlo k omylu: Stanton si tím nezajistil úspěšnou kariéru. Publikum se dřív nebo později přesune k novému cool projektu a Stanton se bude muset odlišit znovu, jinak si na něj nikdo nevzpomene. Ale zatím dobrý.
Třetí ponaučení: rutinérství je drahý luxus. Bohužel. Mně se Šibíkovy fotky pořád líbily.
Související témata
Nejnovější podcasty
