Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Když nakupování zabíjí hudbu

Nechcete dopadnout jako muzikanti? Nikdy se nesnažte konkurovat cenou. Nula je blíž, než si myslíte. A nikdy neustupujte těm zákazníkům, kteří vás beze studu vydírají.

Na první pohled to vypadá jako nabídka, která se neodmítá. Budete Googlu posílat 149 korun měsíčně, ti nejrychlejší z vás dokonce jen 129 korun, a za to přes službu Play Music dostanete neomezenou nadílku hudby v počítači, mobilu i tabletu. Legálně a se smluvním posvěcením hudebních nakladatelství, samozřejmě.

Sám od léta platím co měsíc sedm euro – 180 korun – za konkurenční službu Deezer. Nikdy před tím mi založení trvalého příkazu z platební karty nepřineslo do života tolik dobra. Ať pracuju nebo se toulám po venku, můžu poslouchat téměř jakoukoliv desku, kterou kdy kdo natočil. Okamžitě a bez přetahování empétrojek po kabelu mezi počítačem a telefonem. Podle svého profilu last.fm díky tomu poslouchám třikrát víc hudby než před Deezerem a nezasekávám se pořád dokola na pár oblíbených albech.

Ta samá statistika ale prozrazuje, že jsem za poslední měsíc poslechl 1375 písní z 272 alb, což vychází na 13 haléřů za písničku, 66 haléřů za rozposlouchané album nebo na korunu padesát za doposlouchanou dvanáctipísňovou desku. Docela sešup z pěti stovek, které stálo cédéčko před deseti lety. (Jasně, cédéčko vám zůstalo, ale těch pět stovek jste museli zaplatit, i kdybyste si ho nakrásně chtěli poslechnout jen jednou.)

Google, Deezer ani v Americe populární a u nás nedostupné Spotify neprozrazují, jak vysoká je jejich režie a kolik se dostane k umělcům a lidem, kteří jim pomáhají. (Navzdory hloupé všeobecné představě nejsou hudební manažeři a nakladatelství žádní vykořisťovatelé. Muzikanti s nimi uzavírají smlouvy dobrovolně a díky jejich péči se můžou soustředit na to, co umí: na skládání a vystupování. Říká se tomu dělba práce. Chleba taky nekupujete s požadavkem, že chcete platit jen pekaře, ne šéfa směny, řidiče dodávky a ostrahu obchoďáku.)

The Guardian odhaduje, že Spotify platí za přehrání písničky necelého půl centu, asi deset haléřů. Vychází tak alespoň jejich analýza příjmů cellistky Zoë Keating.

Přesto se stále najdou škrti, kteří muzikanty vydírají dál: „Za 150 korun měsíčně je to drahé, když jsou možnosti legálně poslouchat bez poplatku!“ vykřikuje dobrá duše pod článkem o Google Play Music na Technetu. Má spřízněnce, ale já do té stoky odkazovat nebudu.

Jen někteří muzikanti a manažeři odmítli dát svoje umění do výprodeje. V červenci kvůli obchodním podmínkám přestali svou hudbu na Spotify nabízet Radiohead a Thom Yorke. „Důvod? Noví umělci dostanou v tomhle modelu úplný prd. Je to rovnice, která nevychází,“ tweetnul producent Nigel Godrich. Sluší se dodat, že jde o vznešené gesto, protože pro Radiohead coby jednu z nejpopulárnějších kapel světa byly peníze ze Spotify spíš milým bonusem k solidním prodejům alb.

Co si z toho odnést? Za prvé, že může hudbu vedle kopírování zabíjet i kupování. Jako spokojený zákazník vám nebudu radit, ať se službám levně nabízejícím hudbu na přání vyhýbáte. Považuju je ale za pohodlnější a morálně méně spornou alternativu Ulož.to a torrentů. Pokud chcete svoje oblíbené interprety finančně podpořit, musíte si jejich alba kupovat dál. Zdůrazňuji: kupovat alba. Neříkám, abyste nechodili na koncerty. Jak ale píše ve své poslední knize Jaron Lanier: šňůry mohou živit „jen ty muzikanty, kteří jsou zdraví a bezdětní. Nejlíp pak ty, kteří mají ještě zdravé – a štědré – rodiče“.

Za druhé, ten samý Lanier trefně připomíná, že osud muzikantů čeká na spoustu z nás. Technologie dají zaniknout spoustě sexy povolání. Za pár let můžou aplikace a gadgety nahradit podstatnou část turistických průvodců, osobních trenérů nebo soukromých učitelů všeho možného. Proto stojí za to vzít si lekci z oboru, ve kterém cena zboží – hudebního alba – klesla za deset let na třetinu a jiným pohledem dokonce na méně než setinu původní hodnoty:

Nikdy, nikdy, nikdy se nesnažte konkurovat cenou. Nula je blíž, než si myslíte. A nikdy, nikdy, nikdy neustupujte těm zákazníkům, kteří vás beze studu vydírají. Závod ke dnu vyhrát nechcete.


 

Výdělky z Deezeru: pivo za čtvrtletí

Vydavatelství Indies i Polí5 pomáhají na svět nápadité hudbě pro náročné posluchače. Alba z toho prvního na Google Play Music a Deezeru najdete, z druhého ne. Jak se ke službám staví?

Přemysl Štěpánek, Indies Scope

Situace je pro label jednocestná. My tam prostě být musíme. Za prvé, přejí si to kapely, protože nebýt tam znamená, že jste asi nic nevydal. Za druhé, náš digitální distributor The Orchad má s těmito službami smlouvu, a je velmi obtížné vysvětlovat, že tam nechcete (pokud tam tedy nechcete), jestliže je to aktuální fenomén dneška.

Když se podíváme na příjmy, tak je u nás příjem ze Spotify asi šestina toho, co z iTunes. Deezer dělá asi dvanáctinu toho, co iTunes. V našem případě to jsou velmi malé položky. Největší příjem z digitálních formátů máme z vlastního webu, který iTunes předčí zhruba čtyřnásobně.

Čtvrtletní příjem z Deezeru a podobných služeb je zatím pro kapely v řádech korun, v lepším případě desítek korun, víc je to jen zcela výjimečně.

Jose Jindrák, Polí5

Dlouho jsem považoval podobné servery za nedůležité, v tom smyslu, že moji posluchači o ně nemají zájem. To, co vydávám, lze totiž zdarma poslouchat na Bandcampu. Doba se ale mění. Asi bych jim hudbu poskytl, jenže nemám čas zjišťovat podmínky a sepisovat smlouvy. Stejně mám pocit, že do půl roku tam nakonec budu taky.

 

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK