Nakladatelé do kriminálu nepatří

Autorem zmíněné knihy je Lukáš Beer provozující stránky Náš směr, jež je možné označit, mírně řečeno, za revizionistické, vydavatelem zase nakladatelství Guidemedia Pavla Kamase, v jehož knižní nabídce lze najít řadu titulů podobného rázu. Kromě zmiňovaných Hitlerových projevů například publikace jako Mírové dílo Adolfa Hitlera, Nezapomenutelná vlast Sudetenland a další podobné, jejichž názvy dávají najevo, odkud vítr vane. Velmi zjednodušeně řečeno, o standardní náhled na důsledky a charakter druhé světové války se nejedná.

Veškerý odpor je marný, budete ochráněni!

Koneckonců ani ony Hitlerovy projevy nejsou příkladem vychvalované autentičnosti, na kterou se autor s vydavatelem odvolávají. Těžko říct, nakolik je odvážné nazývat autentickou sondou do Hitlerovy osobnosti pouze výběr jeho projevů a to ještě ne všech, pouze z určitého období, jež pokrývá úzký výsek Hitlerova veřejného působení (1939–1942), navíc přeložených do češtiny. Guidemedia neukazují objektivního Hitlera (jakkoli bude objektivita historického díla nebo pokusu o ni vždy předmětem sporu), ale Hitlera takového, jakého chtějí: velkorysého zastánce míru, kterého k válce donutily imperialistické mocnosti a mezinárodní židovstvo.

Já si Beerovu knihu rozhodně nekoupím, ale o to vůbec nejde. Pomineme-li likvidační rozhodnutí obstavit po dobu vyšetřování nakladatelství jeho účet (na kterém údajně disponovalo téměř osmi miliony korun), je tu ještě deklarovaná snaha vyšší moci „ochránit nás“ před nebezpečnými věcmi.

Místo strachu odvahu myslet

Osobně mě znepokojuje přesvědčení státu, podle kterého potřebuji ochranu orgánů činných v trestním řízení před tím, abych pochopil, že mi pan Beer ve svém účelovém výběru Hitlerových projevů podsouvá jím vybájený obraz vůdce. Přitom si mohu na TV Barrandov pustit například seriál Třicet případů majora Zemana, jenž mi zrovna tak propagandisticky podsouvá manipulativní pohled na nedávné dějiny, a to v rozhodně sofistikovanější formě, než je snaha vykreslit Adolfa Hitlera jako nešťastnou oběť své doby.

Řešením není reagovat na cenzuru a represi proti „závadným myšlenkám“ proněmeckých revizionistů škrtáním a stíháním prokomunistických vydavatelů a tvůrců agitek. Řešením je upustit od kultury strachu, tedy způsobu myšlení, podle kterého je veškerý obsah, jenž by mohl teoreticky někomu ublížit či vyvolat nepříjemné pocity, nutné podrobit zkoumání „ideopolicie“ a popřípadě trestnímu stíhání. K úspěchu totalitních hnutí vždy vedla cesta přes existenci milionů „ovčanů“, mas bez osobní zodpovědnosti, dovedností a dávky obranných schopností, jež by je činily imunními vůči manipulativním technikám totalitních ideologů. Proto je potřeba se s nimi neustále seznamovat, stejně jako s jejich revizionistickými výklady. A těm se případně bránit odbornou debatou a zapojením kritického myšlení. Nikdy ne zákazy a trestním stíháním nepohodlných autorů a nakladatelů. 

Převzato ze zářijového čísla Revue Politika