Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nerozumíme si

| 13. 9. 2013 | Vstoupit do diskuze

Pořádek. Rodina. Suverenita. Svoboda. Národ. Češi. My. Oni. Nízké daně. Inovace. Prosperita. Spravedlnost. Dovedete to vysvětlit tak dobře, jak nahlas to umíte řvát?

Nerozumíme si

Tenhle řízek vám chce říct něco důležitého:

Ale protože si to většina z vás nepustí: zajímavější otázka než „jsme svobodní, nebo ne?“ je podle Slavoje Žižka „co to sakra znamená být svobodný?“

V hlavě mi zacinkal zvoneček. Přesně!

Vždycky jsem o sobě říkal, že jsem liberál. Proto mě vyděsilo, když nová Liberálně ekologická strana jednala o společné kandidátce ze všeho nejdřív s lidovci. S lidovci! Žádná jiná strana nikdy tolik z vládních křesel nestrkala lidem nos do ložnic ani do dýmek. Navíc ji vede Pavel „Kdo nemá děti, je černý pasažér“ Bělobrádek. Co asi sakra pro LES může znamenat liberální, když se oňufává se sametovým tálibánem?

Dobře, jsou noví, ať si vezmou čas na rozmyšlenou. Jenže úplně stejně duté jsou všechny strany, které mají byť jen sebemenší šanci dostat se do Sněmovny. Zrovna ti lidovci: co je ten jejich pořádek, do kterého chtějí zemi dát? Nemilosrdný policejní stát, nebo jen hromadná výsadba slunečnic? Co je to ta jejich posvátná rodina? Kvalifikují se i dvě lesby, které společně vychovávají dítě? Lékařský pár, který místo plození nových bytostí radši zachraňuje ty stávající? Dvacetihlavý romský klan? Nebo se do škatulky vejde jen bodrý fotr udržující spořádanost rodiny fackami, ze kterých se každou neděli vyzpovídá v kostele?

Co je to ta zatracená suverenita, kterou se zaklíná Jana Bobošíková i půlka ODS? Pochopil jsem, že slušný člověk má právo na svoje pomazánkové nemáslo a tuzemský nerum. Budou tihle vlastenci se stejnou vervou jako suverenitu politickou hájit suverenitu ekonomickou? Zajistí českou nezávislost na globálním kapitálu? Zruší konvertibilitu koruny? Zkusí aspoň jednou být suverénní i před Ruskem a Čínou? Dopřejí nějakou formu suverenity i Moravě? A právo na národní sebeurčení Romům?

Co znamená pro sociální demokracii sociální? Nadělat služky a pacholky z nezaměstnaných, kterým by každý severský sociální stát pomohl ke stálému místu? Plošně zakázat práci za 11 500 korun měsíčně, i tam, kde se s tím dá bez problémů vyžít? Třeba nám to někdy osvětlí Zdeněk Škromach ve svých Hovorech od bazénku. Asi spíš ne.

Ví někdo ve svobodných, že má svoboda mnohem víc významů než jen možnost uzavírat obchody bez toho, že by do nich strkal nos stát? Anglické slovo „free“ pochází z germánského slova pro přátele: označuje možnost žít ve společenství rovných. A hele, trvalé vztahy se stávají luxusem, který si kvůli nejistotě na neregulovaném trhu práce může dovolit stále méně lidí. Možná se svobodně rozhodli umřít chudí a opuštění a nikdo nemáme právo strkat jim do toho nos. Druhá možnost je, že taková definice svobody není nejchytřejší.

Je toho víc, co se teď třepotá na vlajkách. Národ. Češi. My. Oni. Nízké daně. Inovace. Prosperita. Spravedlnost. Demokracie. – Často slyším skuhrání, že politici nevysvětlují, jak chtějí svých cílů dosáhnout. Přehlížíme přitom něco horšího: že skoro nikdo neumí vysvětlit, co konkrétně pro něj nebo pro ni ty cíle znamenají.

Blbé je, že čím prázdnější hesla jsou, tím zuřivěji jejich fandové napadají kohokoliv, kdo si dovolí je zpochybnit. Chceš daňovou progresi? Pak jsi bolševik – co na tom, že byla i za Reagana. Chceš poslat pobírače podpory ke koštěti? Jsi neoliberální tyran - co na tom, že stejný nápad v jiném balení prodává levice.

Nerozumíme si. Ani jeden druhému, ani sami sobě. Je to jak v nepodařeném manželství: křičíme jeden na druhého, ale není nám přitom pořádně jasné, proč vlastně. Jede to setrvačnosti, z hrdosti, ze strachu. Málokdy z rozumu.

Jasně, přemýšlení bolí a zabírá čas. Jenomže ten si ideologové stran, političtí pěšáci, komentátoři a nakonec voliči udělat musí. Aby si mohli konečně bez lobotomovaných bulšitů jako „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ vyjasnit, co přesně pro ně svoboda, prosperita nebo pořádek znamenají. O čem všem se dá jednat a co už je otázka principů.

Pak se teprve můžeme poprvé za dvacet let posunout z místa. Pak teprve bude opravdu záležet na tom, jak volby dopadnou.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 40 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK