Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kéž by z ODS po šíbrech odešla i strašidla

ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je „hrozba totality“.

Prosím, moc tě milá ODS prosím, už ne:

Levicová totalita!

Naletěl jsem na tohle bububu v roce 2002, v roce 2006 i v roce 2010. Teď ale prosím: běž s tou levicovou totalitou k šípku. Nežeru ti to.

Za prvé: na totalitu už nemá v okolí exkluzivní licenci levice. Viktor Orbán v Maďarsku vykastroval ústavní soud a nezaměstnané by rád svezl do pracovních táborů. V Litvě je trestné říct, že je normální být teplej. Poláci koketovali se zákazem nočního vycházení nezletilých. Můžeš hulákat, že „pravice by přece nikdy nikoho neomezovala“ – tak jim tedy neříkejme pravice, ale konzervativní pošuci. A přesně to se pod Petrem Nečasem stalo z tebe, a přesně takoví jsou všichni tví potenciální koaliční partneři.

Za druhé: nikde v současné opozici nevidím tak autoritativní a mocichtivou postavu, jakou je vylitý hulvát na Hradě. Jenže ten už tam je, pět roků bude a ty očividně nejsi a nebudeš tím, kdo by ho dovedl držet na vodítku. Vždyť ho tam doporučil Václav Klaus, kterého jsi před pěti lety jednohlasně zvolila prezidentem, i Boris Šťastný, který ti poslední rok dělal nechtěného maskota. Dál Zemanovi na Hrad pomohla česká fobie ze sudetských Němců, kterou pěstuješ už od půlky devadesátých let. A hlavně ho tam vyneslo rozčarování z tvojí vlády. Jasně, reformy bolí. Ale ne všechno, co lidi bolí, jsou reformy.

Za třetí: žiju s tebou dvacet let, ale někdy mám pocit, že vlastně nevím, kdo jsi. Vážně: neznám člověka s tak rozbitou osobností, jakou máš poslední dobou ty. Trápí tě problémy s identitou: varuješ před levicovou totalitou a řeckou cestou, ale sama zvyšuješ daně i státní dluh. Tak dlouho si se vymezovala vůči komunistům, až jsi přehlédla, že se jim začínáš podobat: pohrdáš občanskou společností a dalajlamismem, pleteš si pořádek s uniformitou. Ke všemu máš pořádný otcovský komplex: táta na tebe sice už dávno kašle a tahá se po Praze s Bobošíkovou, ale ty se pořád ponižuješ veřejným vyznáváním lásky.

Rozbitá strana potřebuje to, co rozbití lidé. Pauzu. Dlouhou pauzu. Srovnat si to v hlavě. A pak se vrátit a říct: Už dobrý. Jsem zas v richtiku.

Vždyť mi to vlastně potvrzuje i jedna z mála tvých tváří, kterých si teď vážím:

Give ODS a chance!

Moc rád ti proto dám šanci k obnově v opozici nebo mimo Sněmovnu. Dej si čtyři roky oraz. Pošli všechny svoje šíbry a mimoně ke Klausovi, když se k němu tak nadšeně hrnou. Najdi si konečně důležitější témata, než jsou dekrety, jednostránkové daňové přiznání nebo levicová totalita. Zlobím se na tebe za těch sedm ztracených let, ale v jedné věci ti pořád věřím. Jestli jsou někde v Česku tisíce solidních, aspoň trochu liberálně smýšlejících lidí napravo od středu, tak to není v ANO, LESe ani žádné další straně spíchnuté dva měsíce před volbami. Jsou ve tvých základních organizacích. Pořád máš šanci. Tak už přestaň s tím věčným hysterčením, že když to nehodím tobě, další volby nebudou. Budou. Je jen na tobě, jestli v nich budeš i ty – a jaká.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 13 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK