Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nečekejte na Baťu. Úspěšní byznysmeni politiku nespasí

| 23. 8. 2013

Historie zná jen málo úspěšných podnikatelů, kteří za sebou nechali světlou stopu v politice. Oba světy vyžadují odlišné schopnosti.

Nečekejte na Baťu. Úspěšní byznysmeni politiku nespasí

Ať je Andrej Babiš, jaký chce, aspoň už něco dokázal. Po vydání článku o vstupu Agrofertu do politiky jsem tenhle argument zahlédl tolikrát, že si zaslouží nabořit.

Nemyslete si: vím, jaké to je bouchat čtyřiadvacítky, abyste si pak polomrtví z televize od poslance vyslechli, že v noci pracují jen kurvy a zloději. Taky se proto občas zasním, jak by bylo pěkné mít ve sněmovně i vládě někoho se šrámy ze života v podhradí. Nejlíp podnikatele, za kterým jsou výsledky…

Je ale dobré rozlišovat erotické sny od reality. Úspěch v byznysu ještě neznamená úspěch v čele vlády. Nezaručuje dokonce ani rozumné – na Finmagu rozuměj pravicové – postoje.

1. Možná se někomu povedlo zopakovat úspěch z byznysu v politice. Ale není to pravidlo.

Pro první ze tří argumentů nahlédneme do historie. Tu americkou předžvýkali tamní novináři před pár měsíci, když Baracka Obamu vyzval na souboj podnikatel a republikán Mitt Romney. Podle publicistů byli v privátní sféře před vládním angažmá nejúspěšnější Warren G. Harding, Herbert Hoover, Jimmy Carter a George H. W. Bush. Všichni v Bílém domě vydrželi jediné volební období. U posledních tří to nebylo kvůli drsným reformám gumujícím dílo profesionálních politiků. Naopak spíš kvůli neschopnosti nějak kloudně zareagovat na hospodářské problémy země. Demokrat Carter mimochodem patří k dlouhé řadě jmen vyvracejících víru populární mezi českými pravicovými omezenci, že „boháč přece z principu nebude levičák“.

Zato američtí státníci, ke kterým se současní zastánci ekonomických svobod hlásí nejvíc, strávili v „korporátu“ minimum času: herec Ronald Reagan byl „zástupce kulturní fronty“ a nějakou dobu dokonce odborář, George Washington voják, Thomas Jefferson právník a diplomat.

Hurá přes oceán: Margaret Thatcherová a Winston Churchill prožili skoro celý život v politice a různých státních službách. Dle logiky „úspěchofilie“ tak nemohli vědět, o čem je byznys – na rozdíl od Víta Bárty, Tomia Okamury nebo Aleše Řebíčka, kteří sice „něco dokázali“ mimo politiku, v ní ale už jen pobavit.

Můžete v tom hledat účelový výběr figur i figurek, jenže „objektivní statistiku“ nenabídnout nemůžu. Definovat hranici úspěchu v podnikání jde totiž těžko a v politice už vůbec ne. Nevzpomínám si zkrátka na jediného milionáře, který by zkušenosti z byznysu přivedl do politiky a jakýmkoliv způsobem se kladně zapsal do historie - samozřejmě s výjimkou Tomáše Bati, továrníka a starosty v jedné osobě. Čest jeho nepopiratelným úspěchům. Jen musím připomenout, že prvorepublikový Zlín zažíval absolutní moc štědrého, ale přísného feudála – o drsných podmínkách píše třeba Mariusz Szczygieł v Gottlandu. Pingpongové herny místo hospod, spaní s rukama na peřině… takhle si roztleskávači laissez faire představují spíš diktaturu zelené frakce maoistů.

2. Úspěch může být jen iluze.

Prozradím vám něco, kvůli čemu se někteří budou muset zbytek dne uklidňovat četbou Bohatého a chudého táty: úspěšní nemají žádné supertajné znalosti a schopnosti. Píle a odhodlání vás můžou vytáhnout z nuly k desítkám milionů. I na to ale budete potřebovat trochu štěstí, třeba aby nikdy neusnul kamioňák v protisměru. Výš už je to pak čirá loterie. Na každého Billa Gatese připadá zástup lidí, kteří dělali všechno úplně stejně jako on, ale teď ve středním managementu softwarové firmy stříhají metr do důchodu.

Úspěchofilové na to nad knížkami o životech svých miláčků rádi zapomínají. Podobně jako na skutečnost, že ne každý, kdo se jako úspěšný prezentuje, je úspěšný doopravdy. Vzpomeňte si na krachy samotného Roberta Kiyosakiho nebo na majitele cestovky Václava Fischera, kterého si v 90. letech pražští voliči nakrátko zamilovali jako symbol úspěchu. V senátu narazil, v podnikání pak bohužel taky.

V Česku abyste navíc špendlíčkem hrabali, pokud byste chtěli najít archetypálního podnikatele-hrdinu, co se „udělal sám“. Andrej Babiš rozjel svou obchodnickou kariéru v osmdesátých letech jako zástupce státních podniků zahraničního obchodu. Pivovarník a bývalý senátor neúspěšný kandidát na senátora Stanislav Bernard vyčerpal čtyři miliony z evropských dotací na vzdělávání svých zaměstnanců. Obojí je legální a v pořádku – jen se to úplně neslučuje s podnikatelským kýčem jak z dob osidlování Ameriky.

3. Stát prostě není firma. Není, není, není.

Neříkám, že by některým úředníkům neprospělo naučit se nazpaměť knížku Skvělé služby, nebo s ní rovnou dostat na holou při rituálním vyobcování do soukromého sektoru. Jenomže mezi fungování státu a korporátu je a vždy bude několik zásadních rozdílů.

Úspěšnou firmu si každý představí stejně: vydělává majitelům peníze. Z hodnoty akcií kdykoliv snadno zjistíte, která ze dvou firem je úspěšnější. Úspěšný stát si zato každý může představit úplně jinak. Pro někoho je důležité, že podporuje domácí ekonomiku. Pro jiného, že se lidem vůbec necpe do života. Každý navíc chápe domácí i cpát trochu jinak. Je to jako přijít na valnou hromadu akcionářů a od části slyšet, že nemáte nic dělat a všechno rozdat. Každé čtyři roky si navíc ti potřeštěnci odhlasují něco úplně jiného. Včil mudruj.

Firmy si mohou svobodně vybrat odvětví, trh, zaměstnance, konkurenci i zákazníky. Nespolehlivé lidi propustíte, remcající klienty opustíte. Státy trčí na stále stejném místě (až na Polsko). Česká vláda má pořád svých deset milionů klientů i akcionářů v jednom pytli. Ačkoliv Tomio Okamura navrhoval propuštění tří set tisíc Romů do jakéhosi odštěpeného Romistánu, s.r.o., svých lidí se nemůžete zbavit žádnou nekrvavou cestou. S jedinou blbou výjimkou, kterou Česko zažilo už několikrát: zbavte schopné lidi perspektivy a odejdou jinam.

Politika chce zkrátka jinou mentalitu než byznys. Nikdy v ní nemůže být jen po vašem, i kdybyste na sebe krásně chtěli vzít plnou odpovědnost. Vždycky vás bude víc lidí nenávidět než obdivovat. Nikdy nebudete mít vše hotovo. Což samozřejmě neznamená, že by se měli podnikatelé vyhýbat politice. Jen si od nich neslibujme zázraky.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (15 komentářů)

František Řehák | 29. 8. 2013 18:29

Zakladní rozdíl mezi podnikatelem a politikem spočívá v tom, že podnikatel hospodaří se svým kapitálem. Má tedy snahu ho rozmnožit a zachovat pro své potomky. Politik hospodaří s cizím kapitálem, který mu byl svěřen na 4 roky a často i méně, ale nepatří mu. Snaží se tedy přeměnit co nejvetší část svěřeného kapitálu na kapitál svůj vlastní. Se státními úředníky je to podobné. Netvrdím, že nejsou výjimky, ale opravdu těžko se mně hledají.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Jochec | 24. 8. 2013 11:20

Prvně - za jakou stranu kope autor článku?
Mezi námi - pokud tu šanci nedostane, tak nemůžete posoudit zda 2.Baťou je nebo není. Když dáte hlas komukoli, kdo je teď v politice, tak je výsledek jasný - zase si rozdělí koryta jen se nebudou tak moc muset ohlížet při většinové vládě. A dva prezidenti (minulý a současný), kteří tiše a plně podporovali tunelářské období a nyní si hrají na svatoušky.... Obraz politiky je v ČR jasný a jen radikální zásah může změnit směr země.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Novotný | 23. 8. 2013 13:30

Vaše argumenty mě nepřesvědčili. To co tvrdí Andrej Babiš nepostrádá logiku. Stát může fungovat jako prosperující firma.

Prosperující firma - Státní správa

Vnitřní předpisy - Zákony
Stanovení cílů státní správy (hospodárnost, efektivita)
Výběr kvalitních pracovníků
Finanční řízení (šetření)
Hodnocení pracovníků podle plnění cílů
Propouštění těch kteří se neosvědčili

Prosperujíc ífirma - Stát

Jaké funkce nutně musí a bude plnit stát (má budovat a provozovat dálnice, spravovat lesy apod.?) co bude outsourcovat?
Přijímání zákonů, které jsou prospěěšné pro občany
Zeštíhlení státu
Ochrana slabých a potřebných
Vnitřní a vnější bezpečnost

apod.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 24. 8. 2013 09:21
reakce na Jiří Novotný | 23. 8. 2013 13:30

Stát se od firmy liší v řadě momentů.
Firma slouží solventním zákazníkům, stát slouží všem občanům.
Firma dostává peníze od zákazníků dobrovolně, stát daně vymáhá.
Firma slouží pro zisk svých majitelů, stát by měl sloužit prospěchu občanů.
Pokud tedy stát nastavíte jako firmu, bude sloužit prospěchu těch, co jsou u moci. To se ostatně již nyní skrytě děje a je to často reálným obsahem různých megaprojektů (zakázek, privatizací a restitucí) a reforem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Jochec | 24. 8. 2013 11:32
reakce na Martin Brezina | 24. 8. 2013 09:21

V tom, že stát a firma jsou trochu rozdílné věci máte pravdu. Ale i stát potřebuje schopné manažery a jasná pravidla. Jakmile manažeři státu začínají brát "provize" za nestandardy, tak je to horší, jak tvrdý přístup firmy. A bohužel celková situace začíná nahrávat spíše nutnosti krizového manažera. Přestože zcela nesouhlasím s původní vládou a Kalouskem, tak jeho kroky po dlouhé době vedly ke zlepšení kondice státních financí (a s tím související budoucností důchodů, dávek apod.). Bývalé dvě vlády soc.dem.jen prodrbaly hospodářský růst a možnost zásadních reforem bez velkých sociálních dopadů (čemuž se divím - o to jim přeci jde). Škoda, že se lidem stále neopakuje případ Maďarska, kde až nynější skoro totalitář musí napravovat díry po socdemácích. A jen pro informaci TOP09 jsem nevolil...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 24. 8. 2013 10:39
reakce na Martin Brezina | 24. 8. 2013 09:21

"Pokud tedy stát nastavíte jako firmu, bude sloužit prospěchu těch, co jsou u moci."
A preco by to tak malo byt? V naozaj volnotrhovom usporiadani, bez nezmyselnych regulacii a zakonov,ktore sluzia len na ochranu velkych firiem, lebo tieto si to tak u vlady vylobovali, by zakaznik nemal absolutne ziadny problem prejst k inej firme, ktora by mu danu sluzbu/tovar poskytla vyhodnejsie. A to sa tyka aj firiem, ktore by poskytovali sluzby, ktore dnes stat poskytuje v ubohej kvalite a za premrstene ceny. A deje sa to tak prave vdaka tomu, ze stat ma na tieto sluzby nasilim vynuteny monopol.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 23. 8. 2013 10:18

Představitelé velkokapitálu nejsou samozřejmě typově pravičáci, to je pouze pohádka pro prostoduché voliče. Velkokapitál na státním intervencionismu, protekcionismu a regulaci vydělává miliardy, proč by měl horovat pro nějaký laissez faire? Laissez faire je zajímavý pro malé a střední podnikatele a pro daňové soumary ze střední třídy. Babišovo impérium by laissez faire spolehlivě zlikvidoval. Politici, kteří prosazujílaissez faire jsou diskvalifikovaní mj.tím, že nejsou absolutně schopni konkurovat levicovým politickým silám ve fundraisingu na volební kampaň. Velkokapitalisti si kupují levičáky a ti jim na oplátku pro jejich potřeby formulují státní průmyslovou politiku. Co jim může nabídnout libertarián?
To jsou dávno známé skutečnosti. Nevím jak jsou na tom „pravicoví omezenci“, ale řekl bych, že běžný pravicový volič to dávno ví a pan Kašpárek brečí na špatném webu. Podobnou osvětu by měl dělat mezi voliči levice, kteří jsou indoktrinováni paleomarxistickými schematy boháč=pravičák.
Politika a business skutečně vyžadují typově odlišné druhy lidí. Zatímco v businessu vítězí šťastnější a do určité míry také lepší, v politice definičně vítězí ti nejhorší. Skutečně schopný a slušný člověk nemá mnoho motivů, aby se v té žumpě špinil.
Příklady z českého rybníku bych do toho netahal vůbec. Takový Bárta byl odstraněn na objednávku kmotrů, když ohrozil jejich penězovody.To není o schopnostech či o lidských kvalitách, ale o tom, jak jsou rozdány karty a kteří hoši spolu mluví. Ty ksichty na billboardech většinou ani nejsou plnohodnotnými politickými podnikateli, ale pouhými loutkami. Mimochodem, ještě dnes se směji médiodebilizační kampani o tom, kterak hrozilo, že Bártova parta nočních vrátných a soukromých oček sledujících nevěrné manželky, s tržbami na úrovni zlomku procenta obratu Metrostavu či Skansky, ovládne stát.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 23. 8. 2013 11:51
reakce na Jan Daniel | 23. 8. 2013 10:18

Výborný komentář. Moc pěkně napsáno a 100 % souhlas. Děkuji. P.S.: Nebyl odstraněn pouze Bárta, Rath je také jen další nešikovná mediální loutka, kterou bylo třeba obětovat pro zdánlivé uspokojení davů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 23. 8. 2013 04:56

Dovolil bych si trošku polemizovat s článkem a to zejména s jeho obecnou rovinou, která na selektivních příkladech /mimochodem Bernard nikdy senátorem nebyl/ generalizuje nevhodnost byznysu pro vstup do politiky.

Chce snad autor říct, že politik, který přímo ze školy vstoupil do politiky aby ovlivňoval životy lidí má větší kvalifikaci ? Nebo snad odoborář filozofického typu "pěst dělnické třídy" ?Nebo celoživotní profesionální úředník ?

Proč obecně diskvalifikovat lidi, kteří mají životní zkušenosti s tím, že se nebáli postavit na vlastní nohy, vsadili svou existenci na zákaznících a jejich ochotě platit za nabízené služby ? Leckdy zastavili své majetky a mnohdy nesou i jistou odpovědnost za existenci sých zaměstnanců a svou společnou činností plní státní rozpočty a musejí se dívat co se s daněmi pak děje. To jsou lidé, kteří život vidí z úplně jiné perspektivy a myslím,že by měli v politice co říct. Tím netvrdím, že se musí jednat o v článku jmenované podnikatele.

Ale vím, že podnikající lidé, namísto aby se jim dostalo společenského uznání a aby mohli své životní zkušenosti uplatnit (protože podnikání není jen "má dáti - dal"), dnes spíše uvažují, že se bude lépe stáhnout z veřejného i podnikatelského prostoru, protože pro ně začíná být přespříliš nebezpečno.

Chcete špendlíkem hledat vhodné byznysmeny ? Je jich jak máku, jen nemají čas, chuť a odvahu riskovat své existence tím, že vstoupí do veřejného prostoru, protože dobře ví, že se na ně všichni vrhnou jak vosy . není-liž pravda ?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Risik | 23. 8. 2013 00:58

Autor je dost vedla s Margaret Thatcher, vraj nevedela o com je biznis. Nic nie je vzdialenejsie pravde, treba si to znovu nastudovat a prejst aj jej dospievanie.
A ze ceska vlada ma 10mil klientov a akcionarov? Byt klientom alebo akcionarom znamena slobodne sa rozhodnut, ktorej firme/organizacii budem alebo nebudem klientom/akcionarom. Neviem o tom, ze by ceski obcania takuto moznost (slobodne sa rozhodnut napr. nebyt klientom ceskej vlady) mali a zaroven mohli slobodne ostat na uzemi Ceskej Rebubliky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 23. 8. 2013 09:10
reakce na Martin Risik | 23. 8. 2013 00:58

Vy jste slyšel o nějaké firmě, v níž nebudete ani zaměstnancem, ani akcionářem, ani klientem, a přitom si budete na jejím uzemí klidně setrvávat po libovolnou dobu?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 23. 8. 2013 11:41
reakce na Martin Brezina | 23. 8. 2013 09:10

Firmy totiž většinou neobsazují území za účelem drancování a výběru výpalného. Fungují na pricipu dobrovolné směny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 23. 8. 2013 09:43
reakce na Martin Brezina | 23. 8. 2013 09:10

Kterékoli nákupní centrum ;) Lze využívat jejich služby, jako je teplo, světlo, wifi a přesto nemusíte koupit ani ň. Jen vstoupíte, procházíte se, sednete si na lavičku, prostě pobudete, vyřídíte si pracovní schůzky, emaily, telefony a zase jdete pryč aniž byste se stal jejich zákazníkem, zaměstnancem nebo akcionářem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 23. 8. 2013 10:20
reakce na Michal Weinfurtner | 23. 8. 2013 09:43

Máte samozřejmě pravdu. Akorát nesmíte vypadat jako ne-zákazník (bezdomovce a jim podobné ochranka vyvede nemilosrdně pryč) a nedovolí vám setrvat přes noc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Risik | 24. 8. 2013 10:50
reakce na Martin Brezina | 23. 8. 2013 10:20

Pokial si riadne a legalne kupim pozemok na uzemi CR a postavim si tam dom, na koho uzemi som? Pokial si firma odkupi od suseda pozemok a postavi tam firmu, na koho uzemi sa nachadza? A preco musim ja ako napr zamestnanec tej firmy platit dan z prijmu statu, alebo napr ako zakaznit platit dan z kazdej transakcie? Co, okrem moci, opravnuje stat k takejto kradezi?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!