Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Základní slova 27: Rozprava o právu a osobním zájmu

Konflikt zájmů. „Původně šlo snad dobrý úmysl, který měl zaručit nezaujatost a rovný přístup,“ říká novinářka Irena Válová. A ptá se jestli se postupem času nestal nástrojem diskreditace. „Někdy to vypadá, že pro procesy v České republice by bylo nejlepší dovážet cizince z Aljašky, neboť snad jedině ti nejsou v Česku podjatí a v konfliktu zájmů,“ říká doslova. Má pravdu? Co na to nynější soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku Aleš Pejchal?

Lidé, kteří nevědí, oč ve skutečnosti jde, milují, když slyší, že někdo „je v konfliktu zájmů“. Jistě nějakých zájmů proti nám, řeknou si. Pamatuji debatu o tom, jestli advokát, který poskytuje právní službu radnici, může stejně dobře poskytovat právní službu občanům onoho města – třeba i proti radnici. Nebo o tom, že advokát hájí zájmy jednoho člověka v jednom procesu, ale třeba za rok si stejného advokáta najme pro jiný proces – o hrůzo – protistrana!

Konflikt zájmů v procesu je střelivo, které čím je nicotnější, tím je zákeřnější. Soudce navíc často bývá obviněn z podjatosti. Pamatuji si proces s vydavatelem. Soudce se v něm prohlásil podjatým, protože náhodou četl knihu vydanou oním vydavatelem! Zřejmě žádný soudce nebude moci z důvodů podjatosti soudit dodavatele vody, neboť všichni lidé včetně soudců pijí vodu. Někdy to vypadá, že pro procesy v České republice by bylo nejlepší dovážet cizince z Aljašky, neboť snad jedině ti nejsou v Česku podjatí a v konfliktu zájmů.

 

Kdybych chtěl odpovědět lapidárně, pak bych konstatoval, že osobní zájmy hráčů hry na spravedlnost musí vždy ustoupit pravidlům této hry. Tedy soudce ve spravedlivém procesu může mít toliko jediný zájem: spravedlivě věc posoudit. A advokát hájit oprávněné zájmy svého klienta. Je to však samozřejmě složitější. Člověk je bytost velmi nedokonalá, a proto si velice často potřebuje stanovit pro své chování ve hře na spravedlnost návod, pečlivě „trénovat“ (stejně jako fotbalista nebo hokejista), aby získal všechny potřebné herní návyky, se kterými může onu hru plynule a dokonale hrát. A stejně jako většina přihlížejících bezpečně „rozumí“ fotbalu či hokeji a „ví“, že oni by to zahráli daleko lépe než onen packal na hřišti, tak většina (a snad ještě daleko větší) „rozumí“ spravedlivému procesu a bezpečně odhalí nad slunce jasnější „konflikt zájmů“.

Nuže advokát, který zastupuje radnici, může teoreticky i prakticky zastupovat kteréhokoli občana města a někdy i proti té radnici, pokud striktně dodrží pravidla hry na spravedlnost, která musí mít zažita do morku kosti, aby neudělal nějaký faul a nebyl vyloučen ze hry. Co to znamená?

Asi nejjednodušší pravidlo je, že advokát nesmí zastupovat nikoho ve stejné věci (předmět sporu, ale i poskytnutá právní služba v případě, kdy ke sporu nedošlo) nebo ve věci související, kde již zastupoval někoho jiného, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, jenž o právní službu žádá. Důležitá je ona věc či související věc. Čili není vůbec vyloučeno, aby advokát po skončení zastupování v jedné věci nepřevzal protistranu ve zcela jiné věci, i když se to může jeho bývalému klientovi nelíbit. Stává se to relativně často, když rozumná protistrana, jež ve věci prohrála, zjistí, že advokát na druhé straně je výborný odborník, dá city stranou a požádá jej ve zcela jiné věci o zastoupení. Výjimečně to může být zastoupení protistrany ve zcela jiné věci i proti bývalému klientovi advokáta.

Všechna pravidla mají nejen své výjimky, nýbrž také svá ale. Když už se do toho zastupování bývalé protistrany pustím, pak při tom nesmím mít informace o jiném svém klientovi či bývalém klientovi, jež by mého nového klienta neoprávněně zvýhodnily. Pokud mám například díky svému dřívějšímu zastupování perfektní přehled o stavu majetku bývalého klienta, tak musím vždy odmítnout zastoupení proti němu v majetkové věci a nevyužívat této znalosti ve prospěch svého nového klienta. Ale nevidím sebemenší důvod, proč například odmítnout zastupování v pracovněprávním sporu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, když můj nový klient se stal zaměstnavatelem klienta původního. Příkladů jsou spousty.

Blíže rozebírat pravidlo, že advokát nemůže převzít zastoupení ve věci, které se sám zúčastnil (strana sporu, svědek atd.) nebo se ho zúčastnila osoba advokátovi blízká, netřeba, to bude asi jasné.

Zajímavější však je pravidlo, že zájmy mého nového klienta nesmí být v rozporu se zájmy mými či osoby mně blízké. Tady se můžeme vrátit k oné radnici. Jestliže ji advokát zastupuje v jedné věci a někdo jiný požádá o zastoupení proti té radnici v jiné věci (a advokát nemá žádné výhodné informace o oné radnici), pak teoreticky může i zastoupení přijmout. Prakticky to však neudělá, neboť by pravděpodobně již nebyl onou radnicí pověřen k zastupování v dalších věcech (což bude zajisté bytostný zájem onoho advokáta). A takovýto zájem advokáta nemůže být v souladu se zájmem jeho případného nového klienta, jenž chce spor s radnicí vyhrát, ať to stojí, co to stojí!  

Soudce je relativně v jednodušší situaci. On neodmítá soudit spor (jako advokát zastupování), ale je za zákona vyloučen věc soudit, pokud je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti s ohledem na jeho vztah k projednávané věci, účastníkům soudního řízení anebo jejich zástupcům. Příklad uvedený v otázce, je případem extrémním a soudce nemůže svévolně namítnout podjatost ve věci, kterou se mu prostě soudit nechce a podmínky pro vyloučení nejsou dány. To by hra na spravedlnost zcela ztratila smysl a nikdy bychom se nedočkali žádných výsledků.

Horší je situace, když námitky podjatosti zneužívá některá ze stran sporu. Stalo se rovněž v poslední době módou, že strany sporu podávají na soudce zcela neopodstatněná trestní oznámení nebo je žalují nesmyslnou civilní žalobou. Soudce se tímto krokem strany sporu dostane do takového vztahu k jednomu z účastníků řízení, že je ze zákona z projednání věci vyloučen (protože se s ním osobně soudí nebo je na základě jeho oznámení prověřován policií) a následek je nasnadě. Spor se neúměrně protáhne, jak bylo záměrem, přičemž obsah podané žaloby či trestního oznámení na soudce je nepodstatný. Advokát, jenž takovýto postup svému klientovi navrhne, se chová naprosto neeticky. Bohužel tento faul nelze označit za nic jiného, než za faul za zády rozhodčího či za uznanou branku dosaženou rukou nebo kopnutím bruslí, tedy situace zjevně porušující pravidla hry, které však zůstávají nepotrestány. Zatím nebyla nalezena účinná obrana proti této podlé zbrani.

„Konflikt zájmů“ je a může být problém, obvykle však ve zcela jiné poloze, než ji vidí přihlížející většina, a především média. Jsem však stále přesvědčen, že většina soudců i advokátů hraje svoji hru na spravedlnost v rámci pravidel a faulů se štítí.


Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Právo a proces

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK