Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mikuláš Šveda: Musíme spadnout na dno a odřít si zadek

| 27. 7. 2013

„Premiér by měl na šéfa státní kasy vypsat regulérní výběrové řízení. Ať má třeba padesát milionů ročně… Takový člověk by se pak obklopil lidmi, kterým věří, a dělal by svou práci tak, jak se má – úsporně a s rozumem. Ve chvíli, kdy ministrem financí uděláte figurku, která se už jen proto, že takový post získala, musí klanět deseti dvaceti lidem, máte zaděláno na průšvih,“ říká Mikuláš Šveda ve druhém díle našeho rozhovoru.

Mikuláš Šveda: Musíme spadnout na dno a odřít si zadek

První díl rozhovoru s Mikulášem Švedou, majitelem směnárny eXchange, skončil slavným citátem Ronalda Reagana: Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, a když se to hejbat přestane? Dotuj to! Nevyhnutelně proto musela následovat otázka, jak Mikuláš hodnotí efektivitu státní správy.

Spousta lidí dnes dělá práci, která není důležitá a vlastně ani nikoho nezajímá, natož aby přinášela nějaký prospěch. Pracují zkrátka proto, aby nějakou práci vykázali a obhájili příjem, na kterém jsou závislí. Sice to neplatí pouze pro státní správu, ale právě tam to vnímám nejpalčivěji. Pokud bych se mohl rozhodnout, koho chci živit ze svých daní, tak bych setsakra vybíral, jestli chci platit policistu, doktora, svojí maminku – důchodkyni a třeba sestru na mateřské, nebo tisíce zaměstnanců všech možných úřadů, jejichž dějinným úkolem je v drtivě většině komplikovat ostatním spoluobčanům život.

Zmínil jste, že jste měl štěstí, že jste se dostal tam, kde jste…

…za úspěchem vždycky stojí jistá dávka štěstí a jistá dávka pracovitosti. Ne všichni jsou dneska ochotní a zvyklí pracovat. Je to hloupé, ale je to tak. Když se řekne pracovitý člověk, nevybaví se mi Čech, ale Vietnamec. Stejně ale vždycky potřebujete mít kliku.

Pokud byste byl pracovitý, ale neměl kliku, dokážete si představit, co byste dnes dělal?

Dost pravděpodobně bych byl někde na pozici obchodního ředitele. Práci jsem vždycky dával hodně a byl jsem schopnější než ostatní. Ale všechno je to náhoda. Stejně jako mnoho jiných, ani já netuším, co budu dělat za pár let. Cítím ale, že ve mně sílí zaječí úmysly. Všichni ti naši báječní političtí představitelé to s námi občany myslí tuze dobře, média nás o tom aspoň pravidelně informují, ale přitom nás neustále zadlužují doslova vražedným tempem. Úředníci se nám tu množí jako kobylky. To prostě nemůže dopadnout dobře.

Kolik vlastně platíte na daních?

Kromě daně z příjmu jsme ze zákona rovněž neplátci DPH, takže si námi zaplacené DPH nemůžeme nárokovat. Když jsem to sečetl, vychází mi to ročně na nějakých osm až deset milionů korun. K tomu sociální a zdravotní za všechny zaměstnance… Služby si za to ale – až na pár vzácných výjimek kupujeme opravdu mizerné. Uvnitř cítím zmar. Co si tedy za svoje daně vlastně kupujeme? Když potřebuji nějakou službu, kterou mi „bezplatně“ poskytuje stát, většinou za ni raději zaplatím a koupím si ji jinde. Nechci třeba čekat tři hodiny v čekárně u doktora, když jsem přišel na minutu přesně dle objednání. Nemám na to ani náladu, ani čas.

Dočetl jsem se o vás, že jste přispěl Janu Fischerovi na prezidentskou kampaň. Kolik jste mu poslal?

Čtyři miliony.

Co vás k tomu motivovalo?

Myslel jsem si, že právě tohle je možnost, jak něco změnit v našem rybníčku. Měl jsem pocit, že pouze pravidelným užíváním svého práva volit nezměním nic. Tak jsem to zkusil takhle. Říkal jsem si, že když konečně lidi dostanou příležitost rozhodnout napřímo, mohli by najít odvahu říct a dost. Pojďme si zvolit někoho s nestranickou minulostí. Češi ale bohužel ukázali, že o změnu nestojí.

Čím to?

Když se tři čtvrtiny populace vezou a jen čtvrtina pracuje, nemá ta většina důvod cokoliv měnit.

Nemáte ale pocit, že se Jan Fischer v průběhu kampaně vybarvil jinak, než se očekávalo?

Já se s panem Fischerem potkal dvakrát osobně a působil na mě pozitivně. Na druhou stranu se budu asi opakovat, když řeknu, že do politiky by měli chodit především lidé jako Radim Jančura, Tomáš Březina nebo Stanislav Bernard. Lidé, které není možné koupit a kteří jsou, alespoň dle mého názoru, charakterově na výši. Kteří dokázali něco vybudovat a přitom nepropadli megalomanství. Pokud má někdo holý zadek, a nemyslím to zle, tak i kdyby byl charakterově pevný jako skála, myslí bohužel téměř vždy především na svoji rodinu. A tahle závislost na zdroji jeho příjmů ho dělá nesmírně zranitelným. Stejně jako ostatní. Napadlo vás někdy, jak je možné, že je každý vrcholný politik po svém funkčním období najednou milionář?

Nemyslíte, že Jana Fischera ovládla touha po moci?

Pokud by proti mé osobě někdo vedl diskreditační kampaň, jaká byla vedená proti němu, vzdal bych to už dávno. Pokud není zájem, nebyl by pro mě nejmenší důvod o Hrad usilovat. Jan Fischer byl ale v jiné situaci. Jakmile se do kandidatury pustíte, už jste svým štábem a okolím manipulováni a nuceni jít stále dál. V tu chvíli myslíte jinak.

Jak hodnotíte jeho rozhodnutí vstoupit do Rusnokovy vlády?

Neznám rozumný důvod, proč by měl být ministr financí. To, že je někdo dobrý statistik, neznamená, že bude dobrý hospodář. Ale pokud může naší kase šéfovat chemik, je to vlastně možná ta lepší varianta. Podle mě by měl Premiér vypsat regulérní výběrové řízení na šéfa státní kasy. A klidně by ho mohl vyhrát cizinec, to je přece úplně jedno. Stejně jako to, že bude nadprůměrně ohodnocený. Ať má třeba padesát milionů ročně, ale musí mít zároveň i hmotnou a trestní odpovědnost za svá rozhodnutí. Takový člověk by se pak obklopil lidmi, kterým věří, a dělali by svou práci tak, jak se má – úsporně a s rozumem. Ve chvíli, kdy ministrem financí uděláte figurku, která se už jen za to, že takový post získala, musí klanět deseti či dvaceti lidem, máte zaděláno na průšvih . Pak se nemůžeme divit, že ministerstva bobtnají. Každý na nich někomu něco dluží.

Nevěřím ale ani samozvaným mesiášům jakou jsou Okamura a Janeček. Možná to myslí upřímně, ale vlastně se dnes jen vezou na vlně všeobecné nasranosti. Na druhou stranu, kdo je vlastně populista? Ten, co nahlas říká, co si myslí většina?

Z vašich odpovědí je cítit, že jste pořádně zklamaný…

Nejsem šťastný člověk. Jsem rozčarovaný a čím dál tím víc přemýšlím, že zmizím.

Kam?

To je jedno. Vydám se poznávat svět. Moje pocity rozhodně nepramení z toho, že bych trpěl nedostatkem, mnohem spíš mám nemocnou duši z toho, co se děje kolem. V jihovýchodní Asii nemají lidé v porovnání s námi nic, a přece jsou pořád veselí. Nestěžují si. Tihle lidé kolikrát pracují od rána do večera. Ale hlavně nemají tendenci prodanit se k blahobytu jako u nás. Všichni tady spoléháme, že za nás naše problémy vyřeší někdo jiný. To je náš hlavní problém.

Jak ho vyřešit?

Většina z nás se pořád vlastně má příliš dobře. Když se podíváte kolem sebe (restaurace U Parlamentu praská v pět hodin večer ve švech, pozn. autora), lidé pořád mají za co pít a jíst. Dokud to bude takhle, nic se nezmění. Musíme spadnout na dno, odřít si zadek, a pak se postavit konečně na vlastní nohy a nespoléhat se, že se o nás stát postará. Tak dobře, jako se máme dnes, se myslím už nikdy mít nebudeme.


Mikuláš Šveda: Z mého života

Mikuláš Šveda„V roce 89 jsem krátce před sametovou revolucí ukončil maturitou své středoškolské vzdělání na strojírenském učilišti v Jihlavě, obor počítačem řízené stroje. V oboru jsem ale pracovat nikdy nezačal, prvním zaměstnavatelem se mi stal DP Metro, kde jsem krátce dělal DS (dozorčího stanice) SPT (samostatného provozního technika) a posunovače v depu Kačerov, pak jsem tři roky byl VSV (vedoucí služebního vlaku). Zhruba od roku 1996 jsem pak pracoval na živnostenský list jako pojišťovák pro NN – životní pojišťovnu (Nationale Nederlanden), dnešní ING pojišťovnu. No – a pak jsem na přelomu let 1999 a 2000 už začal pomalu směnárničit – a zbytek už trochu znáte.“

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Mario Vápeník | 29. 7. 2013 09:51

Těžko můžu tuto otázku zodpovědně odpovědět, protože můj pohled je velmi zjednodušený, neznám všecky faktory. Ale jeden protiargument k vaší argumentaci mám - vy prezentujete trh jako prostředí, kde musí dojít ke stavu vítěz-poražený. Já se naopak domnívám, že zdravý trh má konvergovat ke strategii - vítěz-vítěz. Kdy pro každého se najde přiměřené zdravé uplatnění. Ze zkušenosti se domnívám, že to není utopie, ale ideál, ke kterému se lze blížit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Honza Moudrý | 28. 7. 2013 22:21

Fascismis a form of radical authoritarian nationalism that came to prominence in early 20th-century Europe. Fascists seek to unify their nation through a totalitarian state that promotes the mass mobilization of the national community, relying on a vanguard party to initiate a revolution to organize the nation on fascist principles. Hostile to liberal democracy, socialism, and communism, fascist movements share certain common features, including the veneration of the state, a devotion to a strong leader, and an emphasis on ultranationalism and militarism. Fascism views political violence, war, and imperialism as a means to achieve national rejuvenation and asserts that stronger nations have the right to obtain land and resources by displacing weaker nations.

Kde tam vidíte vládu odborníků?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ctirad Beránek | 27. 7. 2013 13:37

Ministr je politická funkce, ministra má dělat politik. Snaha o vládu nezávislých odborníků je korporatismus, neboli fašismus.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mario Vápeník | 27. 7. 2013 12:22

Heuréka! Už jsem na to přišel! A vůbec to (nejspíš) nesouvisí s článkem. Finančně-ekonomické mystérium vyřešeno. Proč se svět zmítá v krizích, proč furt ekonomiky jdou už už vzhůru a vzápětí jaksi (u)padají. Kdyby ekonomika/y byly zdravé a fungovaly "správně" (bez vysvětlení), nebylo by potřeba vynucovaného růstu, protože každý ekonomický systém by byl soběstačný. Růst by byl přirozený, ale ne nezbytný. Ale ve světě ekonomiky existuje vysoká zátěž "parazitních&qu ot;ekonomických aktivit, které ve skutečnosti pouze odsávají, nic nepřinášejí. Ale jsou skryté. Kompenzuje se to růstem, je potřeba stále růst, protože "černé díry" ekonomiky mají tendenci také růst. Je potřeba nepřirozeně extenzifikovat ekonomické aktivity, aby zbylo více na skryté parazity. Z toho ovšem logicky - teoretiční poháněči růstu jsou (spolu)tvůrci špatné ekonomiky. That''s it.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Kocourek | 29. 7. 2013 00:40
reakce na Mario Vápeník | 27. 7. 2013 12:22

Já nad tím už přemýšlel dřív, proč tu vlastně vládne taková ta honba za zvyšujícím se ekonomickým růstem, rostoucím HDP a podobně. Vždyť je to vlastně z logiky věci nesmysl, protože nic nemůže růst do nekonečna. Pokud máme ekonomiku na nějaké úrovni, která má daný počet obyvatel, kteří vyprodukují dané množství zboží a služeb, je po nich nějaká poptávka, tak růst může ekonomika jen do chvíle, než se trh nasytí. Poté je přece normální, že bude stagnovat nebo dokonce může klesat. Kdyby ekonomika neustále rostla o x% ročně, kam by ten růst šel? Kdo by ty zboží a služby spotřebovával? Narodí se snad víc spotřebitelů? Nebo se objeví něco, bez čeho nikdo nemůže být? Tady se pořád hraje na nějaké rostoucí HDP a kdyžnení v kladných číslech a stagnuje, tak se obecně má za to, jaká to není pohroma. Ale to přece žádná pohroma být nemusí. Copak to znamená, že se při stagnujícím růstu mají lidé špatně? Pokud mají dobrý životní standard, tak i ve fungující stagnující ekonomice přece utratí a nakoupí stejně jako loni a nic jim nechybí. Spíš mi to přijde, že to vychází z nenažranosti akcionářů, kteří vyžadují stále rostoucí zisky a ceny akcií, protože když jsou stejné jako loni, tak je to opět pohroma. A tohle se do celé ekonomiky přelévá...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 29. 7. 2013 07:47
reakce na Tomáš Kocourek | 29. 7. 2013 00:40

No, problém je přece v principu, který je tržní ekonomice vlastní. Totiž, pokud chcete konkurovat, tak musíte nabízet zákazníkům zboží a služby levnější nebo kvalitnější, než konkurence. Abyste toho dosáhl musíte být produktivní, to znamená, s relativně co nejnižšími náklady získat co nejvyšší výstup. A součástí produktivity je také produktivita práce. Pokud nějaká firma s 20 zaměstnanci dosáhne téhož, co jiná se 40 zaměstnanci, pak si pochopitelně může dovolit své produkty prodávat levněji, a v konkurenci vítězí. Ta druhá firma se 40 zaměstnanci buď dosáhne téhož (=bude schopna produkovat s 20 lidmi), nebo půjde z trhu pryč. To je sice pěkné, ale v každém případě nám tady zůstanou nějací nadbyteční lidé. Pokud ta méně úspěšná firma zracionalizuje svou produkci, tak zaměstná jen 20 lidí (a 20 propustí), pokud odejde z trhu zcela, tak máme 40 lidí bez práce. No, a to je ten vtip, pokud někde jinde nedojde k podstatnému navýšení zaměstnanosti, které by ty lidi opět zaměstnalo - a to je možné za dané situace jen tak, že celkový společenský produkt vzroste, čili jen za předpokladu růstu ekonomiky - tak se vám začnou hromadit lidé, pro které nemáte práci. A kteří nemají dost peněz na to, aby mohli spotřebovávat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Mario Vápeník | 29. 7. 2013 08:52
reakce na Martin Brezina | 29. 7. 2013 07:47

Není nezbytné, aby produkt vzrostl. Resp. může vzrůst, ale jen do té doby, než dojde k rovnováze, nemusí růst do nekonečna. S ohledem na původní příspěvek bych chtěl doplnit, že klíč je v rozdělení ekonomických aktivit na zdravé a parazitní. Jsou to dva krajní stavy, mezi kterými je spojité spektrum a mění se v čase spolu s tím, jak se proměňuje společnost. Řešení problému spočívá v zaměření se buď na tu extrémně negativní stranu a její eliminaci - korupce, zlodějina, machinace, manipulace zákazníka, vnucovaný prodej atp. nebo naopak v posilování té pozitivní strany. A ta je v pozitivním nastavení společnosti - výchova, vzdělání, vztahy, důvěra, tedy zdravé prostředí pro přirozenou kooperaci. Počátek je totiž vždy u jednotlivce, výsledek je pak "suma" přes všechny jednotlivce. Je jediné správné řešení, aby každý ze sebe nechal udělat / resp. ze sebe udělal zdravou ekonomickou jednotku, pak i celá společnost bude zdravá. Nelze to provést na úrovni společnosti, je to o sumě přes jednotlivce.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 29. 7. 2013 09:08
reakce na Mario Vápeník | 29. 7. 2013 08:52

Pane Vápeníku, vy ale jen opakujete, co jste už napsal, v podstatě.
Já se ptám, co budete bez růstu dělat s přebytečnými lidmi?
Jak chcete vytvářet pozitivní prostředi pro kooperaci, když se lidé musejí snažit přetlačit jedni druhé, aby na trhu uspěli, a nebyli těmi, kdo dostanou černého petra v podobě neuplatnění, nezaměstnanosti, chudoby? Kooperujeme jen tehdy, pokud a dokud je to pro nás výhodné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 29. 7. 2013 16:37
reakce na Martin Brezina | 29. 7. 2013 09:08

Martine, slabina Vašich argumentů je podle mě v předpokládané statice tržní ekonomiky, která je naopak vysoce dynamická (naopak elity se snaží její dynamiku nasilím omezit, aby si zachovaly současné jim příznivé podmínky) a v předpokladu omezených potřeb lidí, které jsou neomezené.
Ve vašem příkladě 20 propuštěných lidí přinese prospěch všem zákazníkům (každý utratí za tento produkt méně) a ti jsou schopni a hlavně odhodláni si za uspořené peníze koupit něco jiného - a zvýšit tak "zaměstnanost&q uot;v jiném oboru - takovém, jehož produkty jim připadnou nejvíce prospěšné.
Pokud by naše úsporná firma nesnížila po propuštění 20 lidí cenu, ale inkasovala větší zisky, zvyšoval by "zaměstnanost&q uot;v jiném oboru svými zvýšenými útratami majitel firmy (v praxi bude asi platit nějaká střední cesta).
V obou případech si lidé v průměru žijí lépe, a 20 lidí, kteří jsou "biti" na našem příkladě, jsou naopak vítězi v milionech ostatních tržních situací.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 29. 7. 2013 20:46
reakce na Jan Krejčí | 29. 7. 2013 16:37

Ale vy jsteasi vůbec nepostřehl, že moje argumentace se týká situace - kterou pan Vápeník velebí jako optimální - , když celkový společenský produkt nevzroste. Ve vašem příkladu, kdy si lidé za uspořené peníze koupí něco jiného, tak by celkový produkt zřejmě vzrostl.
I když si myslím, že i s tím vaším příkladem je to složitější. Nezaměstnanost vznikla už dávno, v dobách, kdy se elity nesnažily, řečeno vašimi slovy, násilím omezovat dynamiku tržní ekonomiky. Nezaměstanost je fenomén, který průmyslovou společnost provázel od počátku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Mario Vápeník | 29. 7. 2013 09:52
reakce na Martin Brezina | 29. 7. 2013 09:08

Odpověď je nahoře - špatně jsem ji umístil...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Martin VlnasMartin Vlnas
Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!