Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Základní slova 24: Rozprava o právu a advokátech

Irena VálováAleš Pejchal
Irena Válová, Aleš Pejchal
16. 7. 2013

„Truhlář, který udělá krásnou rakev, není horší než truhlář, který vyrobí stejně krásnou kolíbku. A právník, který bez chyby obhájí darebáka, je stejně kvalitní člověk jako právník, který jej v pozici soudce spravedlivě odsoudí.“ V dalším díle rozprav o právu a spravedlnosti se na popud novinářky Ireny Válové pouští právník Aleš Pejchal do obhajoby – advokátů.

Základní slova 24: Rozprava o právu a advokátech

Jediným člověkem práva, který v procesu vystupuje někdy jako žalobce (nikoli zástupce obžaloby) a jindy zase jako obhájce, je advokát nezávislý na státu. Podíváme-li se zpět na předešlé kapitoly o spravedlivém procesu, o soudcích či o státních zástupcích, můžeme nabýt přesvědčení, že jsou to především kvality a zkušenost advokáta, co nakonec podstatně přispěje k rozhodnutí soudce.

I ti nejvzdělanější lidé uznávají a ctí váženého advokáta, který svým mandantům „vyhrává“ ty nejsložitější spory. Stejní lidé jsou však schopni zaútočit na integritu a osobnost takového advokáta slovy, že přece „vždy pracuje pro klienta“. Co je uznávanou ctností, je současně mnohými kritizováno.

Jako by snad advokát nehledal spravedlnost. Jako by v procesu nevyhrávala pravda nebo zákon, ale schopnost advokáta přesvědčit o své verzi...

 

Pojďme to zkusit vzít úplně odjinud. To, že advokát tu za svého klienta žaluje a jindy ho proti žalobě brání, není zdaleka taková odlišnost od státního žalobce či soudce. Důležitější je úplně jiný aspekt. Advokát jako jediný (a ještě v některých věcech notář) poskytuje právní pomoc. On je tu především od toho, aby vyslechl každého, kdo právní pomoc potřebuje, zanalyzoval jeho situaci z hlediska právního a nabídl mu řešení. To řešení může spočívat v objasnění toho, že spor v jeho věci je nesmysl, protože nemá sebemenší naději na úspěch. Nebo toho, že spor není úplně ztracen, leč výsledek závisí na mnoha okolnostech, a proto by bylo záhodno začít jednat s protistranou mimosoudně. Nebo je naopak naděje na úspěch veliká, a proto jít do sporu má smysl, ale předtím bude zapotřebí odpůrce vyzvat k dobrovolnému splnění závazku, protože spor by mohl trvat dlouho. A tak dále, možností je prakticky nekonečné množství.

Kdyby lidé nepodávali žaloby v civilních věcech, nepotřebovali bychom prakticky civilní soudce. Všechny sváry by přece (v ideální, lépe řečeno utopické společnosti) mohly končit dohodou, smírem. K čemu potom soudce? Ale advokát, ten je zapotřebí za všech situací. Každému se může přihodit, že ztratí orientaci ve spletité džungli mezilidských vztahů a jejich zákonné úpravě a nezbude mu než se obrátit na profesionála – advokáta. Stejně, jako když se nevyzná ve svém zdravotním stavu a vyhledá pomoc lékařskou.

Nejbytostnější úlohou advokáta není být právním zástupcem strany sporu nebo obhájcem obžalovaného. Měl by být tak kvalitním znalcem práva a lidských tužeb, že dokáže v zájmu klienta sporu předejít a zajistit klientovi výhodnou smlouvu, která jej postaví ve vztahu k odpůrci nikoli na druhý břeh rozbouřené řeky, ale do vztahu spolupráce nebo alespoň korektní tolerance.

Prvním úkolem advokáta není přesvědčit soudce o své verzi, jak je naznačeno v otázce, ale přesvědčit svého klienta o jeho pozici v případném sporu a vysvětlit mu možnosti postupu pro úspěšné řešení jeho problému. Ale ani u toho soudu nejde tolik o přesvědčování soudce. Jde také o to, zapůsobit na protistranu a jejího právního zástupce. Smír je tím nejlepším, co může znešvařené strany potkat a dobrý advokát si toho je vždy vědom.

Advokát také, na rozdíl od soudce či státního zástupce, nemá žádnou pravomoc. Nemůže si nikoho z titulu svého povolání předvolat, ukládat mu nějaké povinnosti či dokonce pokuty. Jeho jediným nástrojem pro dosažení spravedlivého výsledku pro klienta je jeho odborné slovo, obratnost v jednání a přesvědčivost jím předkládaných argumentů. Při tom všem je tak trochu svázán pokyny klienta, ale jen takovými, které nejsou v rozporu se zákonem. Nezákonné pokyny (mnohokrát vyplývající z klientovy neznalosti práva, nikoli ze zlé vůle) je vždy povinen odmítnout a klientovi náležitě vysvětlit, že tudy cesta nevede. A v nejhorším, když si to klient vysvětlit nenechá, vypovědět mu plnou moc a přestat jej zastupovat.

Je samozřejmé, že kvalita a zkušenost advokáta hrají velkou roli v rámci spravedlivého procesu a mají vliv na konečné rozhodnutí soudce. Právě tak jako složitou operaci lépe zvládne zkušený lékař než čerstvý absolvent medicíny, stejně jako výborný řidič spíš zabrání nehodě než nový držitel řidičského průkazu. Je to spravedlivé pro případného pacienta či oběť nehody? Z hlediska absolutní spravedlnosti určitě ne, všichni by měli mít v podobné situaci stejnou šanci. Jenomže v životě tomu tak není a nemůže být. Stejné šance neexistují, zrovna tak jako stejní soudci, advokáti či klienti.

A ještě maličkost. Nikoho nenapadne jakkoli zpochybňovat lidské kvality lékaře, jenž operoval evidentního darebáka, který se mu dostal na operační stůl. Advokát, jenž poskytne stejně kvalitní právní pomoc stejnému darebákovi, je nemalou částí veřejnosti sám považován za darebáka a mnohokrát vystaven štítivému opovržení, že splnil svoji zákonnou povinnost a odvedl dokonalou právní službu. Co k tomu říci? Mnohokrát se mi stalo, že mi klient, jenž mi děkoval za poskytnutou právní pomoc, zároveň řekl: víte, pane doktore, já bych tu vaši práci dělat nemohl, já bych na to neměl nervy. Přitom beze zbytku onu právní pomoc přijal a rád za ni zaplatil.

Truhlář, který udělá krásnou rakev, není horší než truhlář, který vyrobí stejně krásnou kolíbku. A právník, který bez chyby obhájí darebáka, je stejně kvalitní člověk jako právník, který jej v pozici soudce spravedlivě odsoudí. Oba dva jsou jak v životě lidském, tak ve spravedlivém procesu nezbytně zapotřebí, stejně jako ti truhláři při narození a umírání.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Právo a proces

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Irena Válová

Irena Válová

Překladatelka, novinářka, analytička médií, mediální poradkyně.

Aleš Pejchal

Aleš Pejchal

JUDr. Aleš Pejchal, soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.Právnickou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1976, tématem jeho diplomové práce byl historický vývoj občanského zákonodárství.35... Více

Související témata

advokátnestrannostprocessoudcespravedlnoststátní zástupcesvobodazákladní slova
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo