11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední

| 11. 7. 2013

Návod na to, jak přestat být na jednu přes držku.

11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední

Adresátem následujícího dopisu je tenhle pozér s kufříkovým psacím strojem. Ublížený trouba plný výmluv, proč že ho nevzali na žurnalistiku. Já.

Ale protože mi to do roku 2002 žádný listonoš nedonese, píšu to hlavně pro tebe. Je ti patnáct, osmnáct, dvacet nebo víc. Hlavou se ti honí spousta plánů na vlastní byznys nebo uměleckou kariéru. V noci se ti zdává o placatém autě a fotce na titulce Reflexu. Jenže prd z toho: plácáš se na místě, machruješ na blogu, fňukáš nad pivem.

Tohle není recept na úspěch. Žádný zaručený ani neexistuje. Nahoře je narváno. Někteří lidi jsou opravdu k ničemu. Další přejede auto. Jiné podrazí blízcí. Tak už to chodí. Ať už si pod úspěchem představuješ cokoliv, nemáš na něj nárok. Se stim smiř.

Můžu ale nabídnout návod na to, jak přestat být na jednu přes držku. Dobrý začátek, řekl bych.

1. Nikdo ti nic nedluží

Takže tebe nepřijali na DAMU proto, že jsi z Prostějova a Pražáci mezi sebe nikoho nepustí? Spíš neumíš hrát tak dobře, jak si myslíš.

Rodiče ti v paneláku nedovolí trénovat na bicí? Běž na brigádu a pronajmi si zkušebnu – anebo si kup sluchátka a skládej ambient.

Že se v tomhle státě nedá podnikat? Vyber si jiný.

Šéf je idiot a drží tě při zemi? Udělej laskavost pro sebe i pro nás: sklapni a změň šéfa.

Za svůj život a svoje rozhodnutí neseš plnou zodpovědnost. Nikdo ti nic nedluží. A pokud budeš chtít po ostatních soucit kvůli plodům vlastní nerozhodnosti, zbabělosti a lenosti, těžko ho dostaneš.

2. Začni hned teď. S tím, co máš

Možná by se ti psalo radostněji na novém MacBooku. Nejspíš by tvoje občanské sdružení bylo víc vidět s penězi na billboard. Určitě by se ti zákusky líp pekly v peci za osmdesát tisíc.

Chceš se dostat k lepší technice? Vytřískej nejdřív co nejvíc z té staré. Datluj na starém notebooku, polepuj popelnice černobílými letáky ze staré laserovky, peč buchty doma v troubě.

Nesmíš se nechat paralyzovat nesprávným myšlenkovým pochodem, který je bohužel rozšířený jako mor: něco prý nejde vůbec, protože s lepšími nástroji a větším rozpočtem by to šlo líp.

Velikášské sny jsou tvým největším nepřítelem. Nikdy v historii nebyl práh tak nízko. Nevymlouvej se a překroč ho.

Nepotřebuješ miliony na marketing. Nepotřebuješ miliony na techniku. Nezakládáš automobilku, rozjíždíš živnost.

Potřebuješ mít jasno v tom, co děláš, proč to děláš, a umět o tom ostatním vykládat příběh. Vyprávěj ho všem. Na Facebooku, na webu a hlavně z očí do očí.

Když budeš mít jasno v tom, čeho chceš dosáhnout, můžeš pak střízlivě spočítat, jaké vybavení je pro to nezbytné. Ne sexy, ne pohodlné: nezbytné.

Moc drahé? Zkus koupit zánovní, s někým se na ně složit nebo si je první měsíce jen pronajímat. Pořád moc peněz? Tak si vytyč jiný cíl.

Do toho. Nic ti nechybí.

3. Vyber si, pro koho to děláš a komu se chceš zalíbit

Četl jsem pár motivačních knížek a všechny radily: pokud chcete něco dokázat, obklopte se lidmi, kteří taky chtějí něco dokázat. Nejspíš to funguje. Jenže kvůli své kariéře přece nemůžeš hodit přes palubu kamaráda z dětství jen proto, že je ňouma. Nebo přestat navštěvovat vlastní rodiče, kteří by tě nejradši viděli v nějakém klidném zaměstnání.

Co s tím? Nemusíš od sebe nikoho dramaticky odřezat. Vyber si ale, pro koho svou práci děláš a o čí respekt vlastně stojíš. Fór je v tom, že ty lidi ani nemusíš znát osobně.

Smiř se s tím, že ty zbývající možná zklameš. Tím, že na ně nebudeš mít tolik času co dřív. Že se budeš pouštět do riskantnějších a odvážnějších podniků, než by si přáli. Že se odmítneš stydět za kontroverzní témata ve svém díle nebo za svoje radikální postoje. Že na ně svou činorodostí a odvahou vrhneš stín.

Ale neboj. Lidi tě řeší mnohem míň, než si myslíš.

4. Česko je ostrov. Odpluj

Obklopeni ze všech stran kopci jsme zahledění do sebe: Lucka Bílá říká tohle, Jirka Babica doporučuje tamto a pan prezident varoval, že se v tom velkém světě můžeme rozpustit jako kostka cukru.

Ve světě se nerozpustíš. Ale můžeš nasáknout. A přesně o to se snaž.

Pokud jen trochu můžeš, vyjeď na stáž nebo brigádu do zahraničí. Cestuj, ať uvidíš nové věci – a vítej daleké hosty, ať staré věci uvidíš novýma očima.

Neexistuje žádná omluva pro to, proč alespoň jeden světový jazyk neumět plynule. S dobrou angličtinou – v některých případech i francouzštinou, němčinou nebo španělštinou – budeš moct koukat přes rameno těm úplně nejlepším ve svém oboru. Číst rozhovory se světovou špičkou, sledovat ji na Twitteru, učit se od ní na YouTube. Ať už to mají být kuchaři, sportovci, spisovatelé, programátoři, ilustrátoři, skladatelé, podnikatelé, vinaři, architekti nebo návrháři.

Cestování po světě a sledování zahraničních médií ti promění měřítka. Při vší úctě k nim: Zdeněk Pohlreich najednou nebude nejlepší kuchař, kterého znáš, a Miroslav Donutil největší bavič. Taky zjistíš, že na jih od nás umí lidé o něco líp jíst a na sever od nás se zase lépe starají o místa mezi dveřmi od domova a dveřmi od kanceláře. Začneš si víc vážit věcí, které ti dřív přišly samozřejmé. Zároveň tak v mnoha oborech získáš velkou výhodu nad svou konkurencí, která tu funguje v režimu chráněné dílny a nikdy nezkouší nic nového nebo odvážného.

5. Oslavuj dřinu, ne výsledky

Závodníci formule stříkají šampaňským, jenom když něco vyhrajou. Chápu jejich úlevu, ale berou to za špatný konec. Za vítězství můžou často neovlivnitelné náhody: závada na soupeřově autě, šťastná dešťová přeháňka nad tratí. Upni se na to, co nemůžeš ovlivnit – a výbuchy štěstí si u tebe budou podávat dveře s beznadějí. Ta houpačka může být pro tvůrčího člověka zničující.

Jezdci by neměli slavit jednou za měsíc na pódiu celou lahví, ale každý den malým douškem v posilovně a v garáži. To, že ráno vstali kvůli tréninku – a pak s mechanikem seděli do noci nad daty z telemetrie a přemýšleli, co zlepšit na stylu jízdy i na autě. Právě tady se totiž rodí náskok pro celou sezonu.

Potřebuješ řád. Možná ne dril pruské armády, ale řád určitě. Pokud chceš v něčem prorazit, musíš to trénovat každý den. Jen tak se dostaneš dál. A čím silněji si to zautomatizuješ, tím míň se budeš muset přemáhat.

Podle Malcolma Gladwella je nutné trénovat 10 000 hodin, aby se člověk něco opravdu dobře naučil. Kecy. Po 10 000 hodinách ve většině oborů teprve přijdou první nahodilé úspěchy. Spoustu lidí odlákají od dalšího sebezdokonalování. Mistři se ale učí až do smrti.

Nezblázni se proto radostí, až poprvé dostaneš nějakou cenu, až vyjde první příznivá recenze, až za čtyři hodiny tvých služeb někdo zaplatí tolik, kolik jiní nevydělají za týden nebo za měsíc. To všechno je loterie. Podstatná jsou rána, kdy si přivstaneš kvůli tréninku, horké dny, kdy zůstaneš u učení, krizovky, kdy se na to všechno chceš vykašlat, ale neuděláš to.

Nahodilé úspěchy i prohry jsou jen šum. Netrap se tím, že ti jeden den nešla práce od ruky, že tvůj návrh neuspěl v jedné soutěži, že bylo přes víkend ve tvém podniku prázdno. Sleduj výdělky nebo tvůrčí pokroky za poslední tři měsíce nebo půl roku. Důležitá rozhodnutí dělej na základě průměrů, ne rozkmitu. Ať si na gamblingu vyláme zuby konkurence.

Zde najdete zbývajích šest bodů jedenáctera

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Petr Mojžíšek | 11. 7. 2013 17:30

Dobré čtení. Jen k následujícím bodům bych dodal:

1. Nejen za svoje rozhodnutí neseš plnou zodpovědnost. Neseš zodpovědnost i za své pocity. Mezi událostí a pocitem je svobodná vůle interpretace události, která pocit generuje. Můžeš to mít pod kontrolou.

3. Lidi tě řeší mnohem míň, než si myslíš. Prakticky vůbec. A i kdyby, tak co s tím máš ty společného?

+21
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Lucie Svašková | 12. 7. 2013 10:58

Pěknej článek, přesto mě to nedonutilo ho dočíst. Ale chápu, ne vždy se podaří zaujmout každýho.

-1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Radka Loja | 3. 9. 2013 10:33

Zdravím Jiří, krásný článek, díky :)
+0
+
-

Antonín Kocábek | 2. 9. 2013 16:15

V podstatě to celé shrnuje to, co již léta tvrdím - za to, jak se kdo má, si v 99% každý může sám. (to 1% jsou lidé s nevyléčitelnou chorobou, vozíčkáři krátce po úrazu ap.)Jenže u nás jsou bohužel časté případy lidí, kteří neumí žádný jazyk, na počítači těžko odešlou mail, nemají řidičák, neumí žádné řemeslo - ale přesto považují za nespravedlnost, že nemají průměrný plat...
+11
+
-

Blanka Remešová | 6. 8. 2013 10:43

Hezký den Michale,

mně se článek moc líbí a souhlasím s ním, všichni chtějí všechno hned a zadarmo. Díky za prima počtení :-)
+0
+
-

Miroslava Šturmová | 25. 7. 2013 09:28

Pekne a múdro napísané. Tak ako povedal Mark Twain a čo často pripomínam mojim študentom: "O dvadsať rokov budete viac sklamaní z toho, čo ste neurobili, než z toho, čo ste urobili. Takže odviažte lano a vyplávajte z bezpečného prístavu. Naberte vietor do plachiet. Skúšajte. Snívajte. Odhaľujte."
+3
+
-

Lucie Svašková | 12. 7. 2013 10:58

Pěknej článek, přesto mě to nedonutilo ho dočíst. Ale chápu, ne vždy se podaří zaujmout každýho.
-1
+
-

Petr Mojžíšek | 11. 7. 2013 17:30

Dobré čtení. Jen k následujícím bodům bych dodal:

1. Nejen za svoje rozhodnutí neseš plnou zodpovědnost. Neseš zodpovědnost i za své pocity. Mezi událostí a pocitem je svobodná vůle interpretace události, která pocit generuje. Můžeš to mít pod kontrolou.

3. Lidi tě řeší mnohem míň, než si myslíš. Prakticky vůbec. A i kdyby, tak co s tím máš ty společného?
+21
+
-

Jiri Vavrak | 11. 7. 2013 14:35

Můj vlastní stručný návod na život ve 21. století zní:
1. Nauč se pořádně (opravdu pořádně) anglicky.
2. Pokud máš za sebou první bod a nejsi vůl tak budeš v pohodě. Třeba i "neúspěšnej&quo t;a chudej, ale rozhodně nikdy chudej na duchu, když víš co a kde hledat.
+4
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Růžička | 11. 7. 2013 16:35

Jiří, základ úspěchu není umět anglicky, ale je třeba naučit se nějakou odbornost. Anglicky dnes umí kde kdo, ale třeba španělsky, rusky či německy, to umí málokdo.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiri Vavrak | 11. 7. 2013 18:45

Přečtěte si pořádně můj příspěvek. Ta druhá věta ve druhém bodě tam není zbytečně. Nepsal jsem o "základu k úspěchu". Na úspěch se můžete dost dobře vykašlat, pokud žijete život, který vám vyhovuje a který vás naplňuje (a který vám nemusí nikdo dotovat). Opravdu plynulá angličtina je dnes ovšem konkurenční výhodou stále jen pro chabé procento Čechů. Ale nešlo mi o vyhlašování zaručených tipů pro ty správné zářezy do CV. Byla to spíše poznámka obecně osvětového charakteru. Pro mě osobně je angličtina vedle tradičního čtení, psaní a počítání základem gramotnosti. Žádná jiná znalost vás tak zásadně neposune a naopak žádná jiná vás nedokáže, pokud ji neovládáte, tak zásadně omezit (tedy až na to čtení, psaní a počítání). Máte pravdu, je to naprostý základ...který naneštěstí nemá 80-90% populace.
+2
+
-

Petr Passinger | 11. 7. 2013 12:54

Pane Kašpárku, z tohodle bude u vás už klasicky velká návštevnost, tentokrát je to i naprosto skvělé. Díky
+0
+
-

Karel Frauknecht | 11. 7. 2013 10:12

Pane Kašpárek, ačkoliv na některé Vaše knižní recenze se nemůžu ani mrknout, tak nad tímto článkem v úctě smekám a tleskám.
Pěkné, díky a těším se na pokračování!
+0
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

Dušan Novák | 23. 7. 2014 13:39

Anglofonním světě? Myslíte Británii, kde mají tři kamery na každém rohu? Nebo USA, kde vám může policie vtrhnout do domu a zavřít vás, stačí jen prohlásit, že jste terorista (Patriot Act)? A jakou severní Evropu? Socialistické......více

Slušný člověk nemá co skrývat

Jan Daniel | 23. 7. 2014 13:31

Minule jsem tento žánr zavrhnul, ale asi jsem se unáhlil. Začnu to sledovat.

Z deníku europoslance: Můj první projev na půdě Evropského parlamentu

Jan Daniel | 23. 7. 2014 13:30

Myslím, že jste zbytečně skeptický. Pro Blesk by mu to samozřejmě upravili. Seškrtalo by se to, ponechaly se podstatné informace - 10 milionů za tři měsíce, europarlamentní cestovka, nesmyslné rezoluce. Domyslela by se nějaká......více

Z deníku europoslance: Můj první projev na půdě Evropského parlamentu

Jan Daniel | 23. 7. 2014 13:19

Popravdě řečeno, čekal jsem hlubší analýzu. Ale menší poznámka k věci:
„Klaus-agent Moskvy“ není klasická konspirační teorie, ale spíše běžná politická agenda. Klausovi odpůrci si mohou říkat cokoliv, ale Klaus má stále......více

Konspirační teorie pro rozumné lidi: Ruský agent Klaus, spiknutí proti klimatu a další

Martin Brezina | 23. 7. 2014 11:45

Blesku jde o čtenost. A pan Mach svými zápisky potvrdil, že je nudný patron bez jiskry. Nemá to nápad, postřehy, život. Kde nic není, ani smrt nebere. Bohužel pro Petra Macha, protože jinak je to celkem přijemný a slušný......více

Z deníku europoslance: Můj první projev na půdě Evropského parlamentu

Tomáš Najman | 23. 7. 2014 11:19

Nešlo by tenhle deník pravidelně tisknout třeba v Blesku?
Čtenáři by se porochnili, zvedla by se informovanost ohledně praktického fungování EP (i fungování SSO) a zároveň by voličská základna KSČSSD mohla začít zvažovat......více

Z deníku europoslance: Můj první projev na půdě Evropského parlamentu

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!