Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nové egyptské nepokoje: Ochutnávka toho, co přijde

Masové pouliční protesty jsou projevem toho, že model Mezinárodního měnového fondu je tváří v tvář ekologickým a energetickým výzvám neudržitelný.

Není žádné překvapení, že egyptská armáda sesadila prezidenta Muhammada Mursího. Ačkoli šlo o prvního svobodně voleného egyptského představitele, jeho pokusy potlačovat demokratický systém brzd a rovnovah a uzmout si jednostranně výkonnou moc byly zdrojem pozvolna se šířícího a sílícího rozhořčení. Ačkoli Adlí Mansúr, nový prozatímní vedoucí představitel, kterého do úřadu uvedla armáda, slibuje otevřít cestu k novým demokratickým volbám, základní příčiny egyptských frustrací jsou i nadále přehlíženy.

Egyptský problém je globální problém

Mursího klíčovým problémem bylo, že většinu své energie spíš věnoval konsolidaci dosahu své strany – Muslimského bratrstva, než aby se zabýval domácími sociálními, ekonomickými a politickými problémy. Egyptské nepokoje jsou ve skutečnosti důsledkem destruktivního mixu strukturálních poruch, které mají kořeny v neudržitelném globálním modelu průmyslové civilizace – závislosti na fosilních palivech, nerozlučného napojení na kasinový kapitalismus a přesvědčení, které nás přibližuje příslovečnému pštrosu, že technologie samotná nás nějak spasí.

Egyptská produkce ropy dosáhla svého vrcholu v roce 1996 a od té doby klesla přibližně o 26 procent. Od šedesátých let, kdy byla země zcela potravinově soběstačná, se stala nadměrně závislou na dovozech subvencovaných ze zisků z ropy (Egypt nyní dováží 75 procent své pšenice). Pokles příjmů z prodeje ropy tak má čím dál větší vliv na dotace na potraviny a pohonné hmoty. Vysoké ceny potravin jsou obecně odvozeny od vysokých cen ropy – energie totiž představuje víc než třetinu nákladů na produkci obilí, což ještě umocnilo nárůst světových cen potravin.

Zvýšení cen potravin nastalo ve stejném období, kdy se v oblastech, jež jsou klíčové z hlediska produkce potravin, projevily v podobě extrémního počasí ničivé dopady klimatické změny. Od roku 2010 jsme byli svědky vln sucha a veder v USA, Rusku a Číně, což vedlo k dramatickému poklesu úrody pšenice, na níž je Egypt silně závislý. Následné zdvojnásobení globálních cen pšenice – ze 157 dolarů za tunu v červnu 2010 na 326 dolarů za tunu v únoru 2011 – se přímo dotklo milionů Egypťanů, kteří už předtím vydávali přibližně 40 procent svých příjmů za potraviny. Tento vývoj byl jedním ze spouštěčů událostí, které vedly k pádu Husního Mubaraka v roce 2011 – dnes tu máme ty samé problémy, jen v ještě o něco horší konstelaci.

Jak MMF píská

Egypt trpí velikým dluhem ve výši přibližně 80,5 procent svého HDP. To je mnohem vyšší číslo, než jaké má většina zemí regionu. Sociální nerovnost je rovněž vysoká a v důsledku neoliberálních strukturálních reforem, které v celém regionu probíhaly od roku 1980, včetně poklesu sociálních dávek, snížení mezd a nedostatek investic do infrastruktury, se v posledním desetiletí ještě zvyšovala.

Mursí se nepoučil z historie, jeho hospodářský plán proto byl co nejvíc se zavděčit Mezinárodnímu měnovému fondu, tedy instituci, která byla v minulosti hlavním aktérem eskalace hospodářské bídy v Egyptě.

Minulý měsíc přinesl zpravodajský server al-Ahram zprávu, že kombinace rostoucích cen potravin, „oslabující egyptské libry“ a „nedostatku energie“ vyhnala městskou inflaci na 8,1 procenta. Inflace byla ovšem také výsledkem úsporného programu, který odpovídal podmínkám Mezinárodního měnového fondu pro schválení úvěru:

Vláda v rámci svých závazků přijímá hospodářský program, jehož cílem je rozšířit daňový základ. Program zahrnuje sadu úsporných opatření, jako je snižování dotací na energie, které dnes spolykají pětinu rozpočtu země, a zvýšení daně z prodeje u vybraného zboží. Egypt prosazuje tato z povahy věci nepopulární opatření, aby od Mezinárodního měnového fondu zajistil půjčku ve výši 4,8 miliardy amerických dolarů.“

Mursího politika, inspirovaná Mezinárodním měnovým fondem, se s ohledem na skutečnost, že podle OSN žije 40 procent egyptského obyvatelstva pod hranicí chudoby (tj. za méně než dvě britské libry na den), rovnala svého druhu ekonomické válce proti egyptskému lidu. Aby toho nebylo málo, tak s tím, jak egyptská hospodářské krize zhoršovala platební schopnost země, prudce klesal dovoz pšenice – mezi 1. lednem a 20. únorem Egypt nakoupil přibližně 260 tisíc tun, což je zhruba třetina toho, co ve stejném období koupil před rokem. S přetrvávající nezaměstnaností a chudobou byl Mursího Egypt časovanou bombou a bylo jen otázkou času, kdy vybuchne.

Problémy byly před Mursím a budou i po něm

Egypt i po Mursím čelí starým známým problémům, jež se během špatného hospodaření Bratrstva akorát zhoršily. V dlouhodobém horizontu země čelí rovněž rostoucí demografické krizi. V současné době má 84 milionů obyvatel a nárůst na odhadovaných 100 milionů se odhaduje za přibližně deset let.

V tomto smyslu je Egypt v některých ohledech laboratoří našich globálních výzev. S érou levné ropy za námi a érou klimatických extrémů a populačního růstu před námi bychom v dohledné budoucnosti měli očekávat nárůst cen potravin. To opět přinese své následky. Během posledních několika let se index cen potravin několikrát ocitl nad kritickou hranicí pravděpodobnosti výskytu občanských nepokojů.

Nepokusí-li se egyptští představitelé a aktivisté pochopit souběh krizí, které pářou sociální předivo, bude jejich země vystavena budoucnosti trvalých a zesilujících se nepokojů.

A toto poučení si nemůže ve světě, který se potýká s problémem rostoucích cen potravin, vody a energie, dovolit přehlížet žádná vláda.

anglického originálu, psaného pro Guardian, přeložil František Marčík; úvodní foto podporovatele sesazeného prezidenta Mursího Isifa

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK