Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dnes vadí buzeranti, příště eurohujeři

Krátkozraké české pravici smrdí dělba a omezení státní moci. Snadno se jí to může vymstít.

„Dobrý politický systém se pozná podle toho, že beze škod ustojí imbecila u moci,“ tweetnul Nicolas Nassim Taleb náhodou jen pár hodin poté, co začal Miloš Zeman dělat problémy s uznáním profesury Martina Putny. Ten se prý provinil na dobrém vkusu cedulí „Katolické buzny zdraví Bátoru“, se kterou vyrazil na pochod Gay Pride. Raději měl vtipkovat o znásilnění jako pořádnej chlap.

Putny už se ale zastal kdekdo, rád bych tedy jen upozornil na jeden přehlížený rozměr téhle aférky. Samolibému, nespravedlivému a zákony ohýbajícímu chování prezidenta tleskají – už poněkolikáté v překvapivé shodě – komunisté a s nimi bloggeři vystupující jako hlas pravice. Ve snaze čutnout si do „nemakačenků“ z humanitních oborů zapomínají ambasadoři svobody na to, že bez dělby a omezení moci svoboda v jejich milované podobě nikdy nikde neexistovala.

Rath místo Zemana – a je po legraci

Za Zemana se jednoznačně postavil František Matějka, nepřímo se jej zastali Václav Klaus a Dominik Duka a proti Putnovu „homocentrismu“ vystoupil Jan Schneider. Nejvíc pozornosti si pro svou demagogii zaslouží sociolog Petr Hampl, který mimo jiné píše: „Normální prostý rozum říká, že ten, kdo něco platí, by o tom měl rozhodovat. Systém, podle kterého mají daňoví poplatníci chod univerzity financovat, ale nesmějí mluvit do tamních poměrů… To není nezávislost, to je docela obyčejná zlodějina.“

V Česku samozřejmě nad univerzitami demokratická kontrola funguje. Musí se řídit zákony, dohlíží na ně ministerstvo školství, akreditační komise i Úřad na ochranu hospodářské soutěže.

Že si vysoké školy v mezích platných zákonů rozhodují o svých věcech samy a žádný jednotlivec nad nimi nedrží absolutní moc, to už od středověku funguje jako obrana před samolibými laiky. Nemusíme se ale vracet hluboko do minulosti. Pamatujete, jak David Rath poručil středoškolákům ve „svém“ kraji, aby mu pomohli vymyslet název nové univerzity, a pak chtěl trestat ředitele škol, kteří na plnění jeho rozmaru nedohlédli? Představte si, že by teď seděl na Hradě místo Zemana tenhle egomaniak a slůvko „jmenuje“ by si v zákonech vykládal podobně křivě jako současný prezident. Třeba že nebude jmenovat žádného profesora, nebo rovnou ani pravicového ministra, který si někdy rýpnul do „socanů“ nebo „eurohujerů“. Svobodní, haló?

Kam vede argument „lid si to tak žádá“

Krátkozraká podpora Zemanova chování mě už nepřekvapuje. Ani to, jak nadšení dovedou být jindy hlasití odpůrci politické korektnosti z šikany pro jednu nekorektní ceduli. Velká část české pravice totiž už dlouho chová lásku k silné vládě a odpor ke všemu, co zavání pluralitou. Snad že to slovo příliš smrdí pražskou kavárnou. Chyba.

Jak dokládá Fareed Zakaria v Budoucnosti svobody, Daron Acemoglu a James Robinson v Proč národy selhávají nebo Vladimíra Dvořáková v Rozkládání státu: svoboda žít si svůj život a nestrádat vrtochy vládců se přímo odvíjí od dělby státní moci. Spojené státy ani Velká Británie se nestaly reklamními skříněmi svobody a prosperity kvůli tomu, že by snad měli „lepší politiky“ – ale proto, že omezují moc politiků špatných. V Anglii šli králům už ve třináctém století po krku baroni, ve Státech prudí prezidenta a kongresmany soudci.

Častá poznámka: ať stát nekecá do titulů vůbec. Vymodlený malý stát by vyřešil řadu problémů, ale vůči samolibým autokratům sám o sobě odolný není. I kdyby namísto třetiny domácího produktu přerozděloval jen desetinu nebo ještě míň, pořád by se bez ústavních brzd a protiváh snadno zvrtnul v šikanující tyranii. Důkazů je plná Afrika. A i kdyby měl desetinu zaměstnanců co dnes, pořád by o jejich postupu neměla rozhodovat panovníkova nálada, ale jasný kariérní řád oceňující dobrou práci.

Tahanice o jednu profesuru v sobě tedy nese mnohem vážnější spor o to, jakou podobu má mít český stát. Jestli bude fungovat očekávatelně a třeba i nepopulárně, hlavně že fair-play – nebo jestli bude záležet na tom, jak se vyspí a kolik toho vypije báťuška. Zkrátka jestli bude Česko blíž Británii, nebo Bělorusku.

Podle Talebovy definice máme v Česku dobrý politický systém: Zemanovi jeho vrtochy neprošly a Putna, proti jehož jmenování profesorem neexistuje jediný zákonný důvod, diplom dostane. I kdyby tak nestalo, škody by nebyly vyloženě tragické. Smutné je hlavně to, jak část pravice spolu s bolševiky krátkozrace tleská prezidentovu překračování pravomocí s argumentem, že lid si to tak žádá. Víme, kam to vede.

Úvodní foto Isifa

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK