Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti

Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti Touto rozpravou končí jedna kapitola rozhovorů nynějšího soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva Aleše Pejchala s novinářkou Irenou Válovou. Dojde v něm na další ze základních slov: rovnost. Co znamená rovnost před zákonem? Je rovnost skutečná, nebo je to jen abstraktní model či přímo chiméra...

Na své dosavadní cestě společností a právem jsme prošli lesem zákazů a příkazů, navštívili dům povinností a odpovědností. Hovořili jsme o zvláštním a obecném, o spravedlnosti, o pramenech práva, o povědomí o právu a dokonce i o vášni.

Jsme u konce kapitoly o právu a lidském společenství. Ale jedno téma jsme stále ještě opominuli. A je to téma pro mnoho lidí tíživé, je to současně téma obtížné. Je však navýsost současné, přestože se stále proplétá lidskými dějinami. Je to rovnost.

Myslím, že většina lidí nechce privilegia ani zvláštní zákony pro sebe. Většina lidí nechce výhody a zvláštní nároky. To, co většina lidí hledá, jsou rovné šance, rovný přístup, rovnost před zákonem pro všechny. To považují za spravedlivé, tedy dobré.

Může a má právo zaručovat rovnost lidí? Je právo nebo zákon nástrojem rovnosti? A je rovnost podmínkou účinnosti práva, nebo je rovnost jen další z oněch lidských snů a chimér?

Pojďme se podívat do ústavy Francouzské republiky, ze které jsem již jednou citoval. Jako mnohé ústavy jiných států, také ona deklaruje rovnost všech občanů před zákonem, ale kromě toho je zde něco pro praktického právníka (za kterého se považuji) zcela nečekaného. Součástí francouzského ústavního pořádku jsou i hesla a ve druhém článku francouzské ústavy je citováno hlavní heslo francouzské revoluce: „Heslem republiky je: Svoboda, rovnost, bratrství.“

Myslím, že pro otázku rovnosti lidí je příznačné, že se ocitla v „ústavním heslu“. Hesla nebývají shrnutím hlubokomyslných úvah, jejich hlavním posláním je strhnout, oslovit co nejvíce lidí, kteří si je pro jejich přímost a jednoduchost zapamatují a vezmou za svá. A tak se vedle sebe ocitají slova, která se mohou zcela vylučovat. Svoboda obvykle stojí jak proti rovnosti, tak proti bratrství. Svoboda je projevem individualismu lidského jedince, rovnost vyžaduje kolektivní myšlení. A bratrství? Kromě pár výjimek dvojčat, trojčat nebo třeba paterčat, je vesměs některý z bratrů starší a některý mladší. Kde u nich hledat rovnost?

Rovnost v oblasti práva. Samozřejmě, každý rozumný zákonodárce dbá na to, aby jím vydávané zákony platily stejně pro všechny. Ale se zákonem je to jako se sluncem. Svítí pořád stejně pro všechny. Jenomže pro toho pod kopcem zapadá dřív než pro toho na kopci. S citlivou bílou kůží v jeho svitu vydržíte určitě kratší dobu než s kůží ebenovou, a pokud byste se to snažili překonat, ošklivě to odskáčete.

Lidé si nejsou a ani nemohou být rovni. Každý přicházíme do života jinak geneticky vybaven, každému z nás se dostává jiné výchovy, jiného dědictví. Naše šance nejsou rovné, ani startovní čára není totožná. Zákon sice může platit pro všechny zdánlivě stejně, ale pro někoho, díky jeho životní dispozici (zdraví, majetek, poloha bydliště atd.), může být daleko výhodnější než pro druhého, jenž tuto dispozici postrádá, protože má zcela odlišnou.

A jako to slunce někoho spálí a jiného zahřeje, také zákon může někomu pomoci a jinému uškodit, i když jsou si před ním rovni. Lidské společenství to zatím nedokázalo vymyslet lépe.

Přistupovat ke každému individuálně a umožnit mu, aby měl ty nejlepší podmínky pro život, aniž by tím zasáhl či omezil život někoho jiného, prostě neumíme a asi nikdy umět nebudeme.

Nezbude, než si připomenout, že jsme Homo sapiens, savec, který dokáže, byť omezeně, myslet a vyrovnat se s tím, že k zákonům lidského společenství (mám na mysli ty kvalitní, dobré) musíme přistupovat stejně jako k zákonům přírodním. Když neumím plavat, musím přes řeku použít přívoz, most o několik kilometrů dál nebo plovací vestu. To ví každý. Když se s vervou pustím do podnikání a nevyznám se v zákonech (které platí stejně pro všechny), jež tuto činnost upravují, nezačnu v nich plavat, ale utopím se. Přes veškerou rovnost budu muset použít služeb právníka a zaplatit mu za ně nebo dlouze zákony studovat – a zaplatím znovu, neboť čas jsou peníze. A to všechno přes to, že se podnikající soused náhodně zachytil v té řece paragrafů té správné větve a s její pomocí se bez problémů dostal na druhý břeh.

Právo rovnost lidí nevytváří ani jim nedává stejné možnosti. Musí však být mravné, to znamená svítit z jednoho zdroje, byť každý si je vědom, že jeho paprsky mohou mít u různých lidí zcela odlišné účinky.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

• Základní slova 1: Rozprava o svobodě
• Základní slova 2: Rozprava o svobodě a zákonech
• Základní slova 3: Rozprava o svobodě a demokracii
• Základní slova 4: Rozprava o svobodě a štěstí
• Základní slova 5: Rozprava o svobodě a moci
• Základní slova 6: Rozprava o svobodě a jednotlivci

Právo a společnost

• Základní slova 7: Rozprava o právu
• Základní slova 8: Rozprava o zákazech a příkazech v právu
• Základní slova 9: Rozprava o povinnostech a odpovědnosti
• Základní slova 10: Rozprava o zvláštním a obecném
• Základní slova 11: Rozprava o státu
• Základní slova 12: Rozprava o právu a byrokracii
• Základní slova 13: Rozprava o právu a vášni
• Základní slova 14: Rozprava o právu a spravedlnosti
• Základní slova 15: Rozprava o právu a morálce
• Základní slova 16: Rozprava o právu a jeho pramenech
• Základní slova 17: Rozprava o právu a vědomí