Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Toužíte po luxusu? Jděte po příbězích

Proč můžou slepé degustace vín dopadnout komicky? Nedílnou součástí všeho zboží jsou příběhy. Neochuzujete se o ně náhodou?

„Odborníci na víno plácají sračky,“ pustil se před pár dny Robert T. Gonzales naplno do sommeliérů. I když je jeho ostrý závěr trochu ukvapený, článek na io9 stojí za přečtení už jen kvůli výčtu vtipných pokusů Frédérica Brocheta z Bordeaux.

Zlomyslný vinař s doktorátem z psychologie dal v roce 2001 padesátce expertů ochutnat sklenku bílého a sklenku červeného. V obou ovšem bylo bílé, v té druhé jen zakamuflované potravinářským barvivem. Nikdo na to nepřišel a „červené“ si vysloužilo hodnocení typické pro opravdová červená: například že chutná po drceném červeném ovoci. Později dal odborníkům (nevím, zda těm samým) napít ze dvou lahví; jedna etiketa slibovala grand cru, druhá obyčejné stolní víno. Pointu už tušíte sami. V obou lahvích bylo to samé Bordeaux, které si ovšem vysloužilo odlišné známky: luxusně vypadající lahvinka byla „vyvážená“ a „komplexní“, zatímco čúčo „slabé“ a „ploché“.

K tomu Gonzales přidává řadu dalších pozoruhodných experimentů, včetně toho, ve kterém jen tři z osmnácti účastníků rozeznali psí žrádlo od paštiky, lančmítu a játrového salámu. Jeho závěr jsem už naznačil: chuť je nejméně dokonalý ze všech lidských smyslů, sami odborníci vínu nerozumějí, drahou lahev docení málokdo. Proto kašlete na hodnocení a pijte, co vám chutná.

Dovolím si nabídnout svůj vlastní závěr: nedílnou součástí vína je jeho příběh. Není to „něco navíc“. Příběh je víno. I proto slepé degustace dopadají tak, jak dopadají.

V každé lahvi a každé krabici se skrývají story rovnou tři:

Příběh o tom, jak víno vzniklo. V lednici mám několik lahví jedné růžové směsky. Znám lidi, kteří na ní pracovali: rodinu z Velkých Bílovic, bez webových stránek a klopotné snahy vydělat. Ztělesnění sloganu „slib toho raději málo a pak překvap“ – ne proto, že by jej vyčetli v knihách z Melvilu, ale protože Morava.

Příběh o tom, jak změnilo život ostatním. V okolí se z toho rosé stala veselková klasika. Levné a jednoduché pití, které nikdy nikoho neurazilo.

A pak příběh o tom, jak změnilo či teprve změní život vám samotným. Víno jsme nakonec s ženou nakoupili i na svoji vlastní svatbu. A v Bílovicích nečekaně dostali pár lahví navíc jako dárek.

V ledničce se mi teď nechladí sedm deci zkvašeného moštu, ale vinařská rodina, jihomoravské městečko, svatba kamarádů i naše vlastní. Přesně to, co žádná slepá degustace neodhalí.

Od vína k počítačům: Apple si může dovolit prodávat svoje notebooky dráž právě proto, že přesně takové tři příběhy jako jediná firma v oboru nabízí. Kupujete si stroj, který vznikl v hlavě geniálního vizionáře. Stroj, který změnil k lepšímu životy kreativců po celém světě. Stroj, který slibuje udělat umělce z vás – co na tom, že si texťák a fotoeditor můžete nahrát i na acer za osm tisíc.

Pokud tedy něco prodáváte, dělejte to taky tak. Vyprávějte zákazníkům všechny tři příběhy, i kdyby každý jen jedinou větou. „Jestli mají lidi rádi váš produkt, pak je to proto, že jim jeho příběh pomáhá zaplnit mezery ve vyprávění o vlastních životech,“ napsal Hugh MacLeod a těžko si vzpomenu na lepší marketingovou radu.

A naopak: až si příště budete sami něco kupovat, ptejte se na příběh za tím ukrytý. Kdo lisuje vaše víno, peče váš chleba, konstruuje vaše auto? Ta otázka stojí jen trochu času – a skoro zadarmo si díky ní nalepíte na vše ve svém životě mnohem luxusnější vinětu.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK