Německo + Temelín = VL

Důvod, proč na konferenci k dvaceti letům česko-německých hospodářských vztahů vážil před několika dny cestu do Prahy druhý muž spolkové vlády vicekancléř Philipp Rösler, nebyl jen ve významu Česka jako obchodního a hospodářského partnera. „Uvědomuji si, že Česká republika je pro Německo bližším partnerem než například Španělsko nebo Japonsko. Účelem mé návštěvy v Praze je plně podpořit ekonomickou spolupráci s Českou republikou,“ prohlásil Rösler, ale ještě to docela nevystihl. Česko mělo k Německu vždycky úzké vazby, samozřejmě, dnes ale sehrává pro německý průmysl roli, kterou naposledy hrálo za druhé světové války. Tehdy se stalo vedle Porúří, Porýní a Slezska čtvrtým průmyslovým centrem třetí říše, v posledním roce války pak dokonce poslední nadějí pro dokonávající totalitu.

Energetické srdce střední Evropy

Zatímco za okupace byl pro Německo klíčový dnes už téměř neexistující zbrojní průmysl, dnes je to vedle výroby aut a autodílů především česká energetika. Poté, co se Německo pudově rozhodlo po Fukušimě skoncovat se svou jadernou energetikou, je Česko zemí, která jako jedna z mála dokáže vykrývat problémy, které to Německu a jeho okolí přináší a ještě přinese.

Mezi ty na a prvním místě patří extrémní zatížení přenosové soustavy, která musí zvládat invazi „zelené“ energie v Německu. Většina německé „nové“ energetiky je postavena na solárních, a především větrných elektrárnách, jejichž výkon je nárazový, v případě větrníků takřka nepředpověditelný. Německo navíc trpí tím, že i dvacet let po sjednocení Německa je propojení energetických sítí stále minimální. A když u Baltu fouká, tak se do průmyslového Bavorska řítí přílivová vlna vyrobeného proudu do značné míry přes Česko.

Jak Rösler v Praze přiznal, Spolková republika sice na problému pracuje, ale posílení přenosových soustav bude trvat ještě nejméně příštích pět let. „Jsme nesmírně vděčni za to, jakou zátěž přijala Česká republika, aby nám pomohla při realizaci naší energetické revoluce.“ prohlásil Rösler.

Německo potřebuje Temelín 

Nejde ale jen o přenosové soustavy. Česká republika se svým z německého pohledu ideálním energetickým mixem se totiž může stát velmi podstatnou pomocí při další fázi odstavování německých jaderných elektráren. Dostavba Temelína se časově kryje s termínem odstavení německých jaderných zařízení. I proto nebyla z Německa (a to ani od kancléřky Angely Merkelové) nikdy slyšet kritika zcela českého přístupu, zcela opačného, než jaký po Fukušimě zvolilo Německo. Také Rösler hovořil v Praze velmi vstřícně. „Každý stát sám a suverénně rozhoduje o svém energetickém mixu,“ uvedl německý vicekancléř.

Röslerovi liberálové (FDP), kteří likvidací německých atomovek nejsou vůbec nadšeni, jsou rozhodujícím jazýčkem na vahách podzimních německých voleb:A za svůj hlavní cíl v předvolební kampani dali omezení vlivu německých Zelených. Ti totiž míří do koalice se sociálními demokraty (SPD) a v této dnes pravděpodobné povolební vládní koalici hrají roli té „levicovější“ části budoucí vlády. Vedle zvýšení daní se dá čekat tlak na urychlení německé cesty k „zelené energetice“. Ta má vedle mnoha jiných nevýhod i tu vadu, že je přinejmenším v počátcích extrémně drahá.

Dostavba je především české riziko

Ani němečtí Zelení přitom přímo neútočí na dostavbu Temelína, ale dá se čekat že ve svém možném vládním angažmá budou výrazně tlačit na „bezpečnostní standardy“, které mohou dobudování jihočeské jaderné elektrárny minimálně značně prodražit. Pro „českou cestu“ však mluví fakt, že i rozumně uvažující Zelení si uvědomují, že mít v záloze stabilní a výrobně relativně levný zdroj energie, je minimálně do vyřešení „skladování“ elektřiny ze slunečních a větrných elektráren výhodné. Z toho vyplývá, že o dostavbu Temelína, alespoň pokud jde o souhlas Německa, mít zřejmě obavy nemusíme. Daleko většími překážkami může být nefunkční český stát a obrovský korupční potenciál, který dostavba Temelína představuje a který podle názoru některých politologů může nekontrolovatelně rozkmitat už tak labilní českou politickou scénu.

Autor je redaktorem MF DNES a Lidových novin; úvodní obrázek ČEZ