Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Základní slova 15: Rozprava o právu a morálce

, | 3. 5. 2013 | Vstoupit do diskuze

V dalším díle rozprav novinářky Ireny Válové a soudce štrasburského soudu pro lidská práva Aleše Pejchala dojde na dvě základní slova, dva pojmy spojené zvláštním asymetrickým vztahem. Morálka a právo.

Základní slova 15: Rozprava o právu a morálce

Pojednání o právu a spravedlnosti, jak bylo představeno minule, jistě přivodí některým lidem šok. Zejména to, jak se na jedné úrovni ocitne speciální zákon o víře v komunismus jako nástroj nápravy světa a speciální zákon o víře v církev jako nástroj nápravy světa. Jistě by bylo možné na tomto místě jmenovat další ideologie, sektářství či víry v cokoli, o čem mnoho lidí věří, že napraví svět a učiní jej lepším.

Ale lidé se mnohdy skutečně domnívají, že konání blaha, dobrá vůle či dobro samo zaslouží podporu zákonem. Dobré mravy a správná morálka si přece jistě zaslouží své vlastní zákony. Potíž nastane, když položíme otázku, která morálka či víra je ta správná. Komunistická víra a morálka komunismu jako společnosti rovných? Víra v Boha, který nás miluje a napravuje a činí lepšími? Víra v planetu a přírodu, jejíž moudrosti se podřídíme? Víra v Evropu, která nás jako matka ochrání od všeho zlého? Víra v upřednostnění každé menšiny tak, abychom dosáhli spravedlnosti pro všechny?

Jaký je vztah věr, morálek a práva? Ovlivňuje právo morálku, nebo naopak morálka právo?

 

Není snad téma, o kterém by se v souvislosti s právem hovořilo víc. V odborných i laických kruzích se otázka morálky a práva diskutuje neustále. Mohl bych donekonečna citovat autory současné, středověké i starověké a pořád bychom nacházeli něco zajímavého.

Právo a morálka mají mnoho společného, a přitom se liší. To je to, co nejvíce fascinuje myslitele z řad nejen právníků, ale i filozofů, ekonomů a dalších společenskovědních oborů.

Určitá právní pravidla vznikala zcela spontánně, přirozeně – stejně jako pravidla morální. Lidé je pouze převzali do svých řádů, jak právních, tak morálních. A mnohde jsou tato pravidla totožná nebo téměř totožná. A na druhé straně další taková pravidla vznikla zcela uměle, prosazením čísi vůle, zase jak v oblasti právní, tak morální.

Křesťanská morálka je zajisté odlišná od morálky buddhistické, ale obě jsou daleko víc poznamenány vůlí svých „autorů“ než spontaneitou. Rozdíly v pojetí českého nebo německého obchodního zákoníku nejsou ani tak dány rozdílnými obchodními zvyklostmi dvou sousedních zemí, ale především vůlí autorů těchto právních norem v době jejich vzniku. Vidíme, že společného v morálce a v právu je mnoho.

Některá právní pravidla však nemají s morálkou společného vůbec nic. Skutečnost, že na kontinentě jezdí auta vpravo a ve Velké Británii vlevo, je dána právními předpisy těchto zemí (ono pravidlo mohlo vzniknout jak spontánně, tak uměle, ale bylo by to jedno), ale tyto předpisy nám nevypovídají vůbec nic o morálních hodnotách ctěných v oněch zemích.

Na druhé straně obyvatelé arabských zemí či Indie celkem běžně nemluví pravdu, tedy lžou, a tamní společnost to nepovažuje za morální poklesek, narozdíl od zemí západních, tedy evropských a severoamerických, kde odhalená vědomá nepravda v ústech kohokoli znamená vždy morální odsudek. To však nebrání oněm západním zemím, aby v rámci trestního procesu (vedeného podle právních pravidel) bylo obžalovanému povoleno v rámci své obhajoby i lhát a je výlučně na státní moci trestnou činnost mu prokázat, nikoli jej donutit právními či jinými prostředky k pravdivé výpovědi.

Asi tou nejjednodušší pomůckou pro rozlišení morálky a práva je skutečnost, že za dodržováním právních pravidel stojí určitá autorita, obvykle stát, popřípadě společenství států a dodržování těchto pravidel může být onou autoritou vynuceno. Morální pravidla takovýto donucovací nástroj nemají, vyjma všeobecného odsudku příslušníků společnosti, která ctí stejná morální pravidla.

Samozřejmě, že právo i morálka se vzájemně ovlivňují a doplňují. Když už zákonodárce neví, kudy kam, tak se obvykle odvolá i v psaném právu na dobré mravy či obchodní zvyklosti a při další absenci právních norem v daném případě se může vycházet i z těchto výsostně morálních pravidel. Na druhé straně, poté, co se z mnohých právních řádů vytratil trest smrti, vedla tato novinka i ke změně morálních postojů v této důležité otázce. Někteří lidé, kteří předtím uvažovali v dimenzích smrt za smrt, začali přemýšlet jinak a trest smrti se pro ně stal z morálních, nikoli právních důvodů, nepřijatelným.

Tvorbu práva samozřejmě velmi ovlivňují morální postoje či zábrany zákonodárce. Velice těžko lze z hlediska mravního přijmout různé změny či doplňky zákonů, přilípnuté ke zcela jiným právním předpisům na poslední chvíli členy zákonodárných sborů, když tito jednají buď pod jednostranným lobistickým tlakem, či ze zcela zištných osobních zájmů. Je to dnes tolik módní především v dolní komoře našeho Parlamentu. Leč z hlediska právního tomu nemůžeme vytýkat prakticky nic. Byť celospolečenský zájem je zcela jinde, než v takovéto „lidové tvořivosti“ některých poslanců a jejich ostatních přitakávajících kolegů v rámci hlasování.

A že i právník není osobou bez jakékoli morálky nám dokazuje Cicero, když říká: Čím víc se kdo zabývá svým vlastním prospěchem, tím méně je dobrým člověkem, ať již dělá cokoliv.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK