Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Základní slova 7: Rozprava o právu

V dnešním pokračování rozhovoru o základních pojmech života společenského vyprovokovala Irena Válová soudce Aleše Pejchala k výpravě do minulosti: „Na své právo byli lidé zvyklí, neboť v mnoha případech pouze deklarovalo, co bylo známo každému, jelikož tak žil.“

Je zřejmé, že jednou z podmínek svobody jednotlivce je právo. Právo však je výlučně lidský výtvor. Jak bude vypadat – tedy jak bude kodifikováno a zdali vůbec – velmi závisí na takových věcech, jako je například chápání technického pokroku a strach z něho, na momentálním mocenském rozdělení světa a sférách zájmu, na kulturně-náboženských okruzích, nebo dokonce na ekonomické situaci, která zase může být důsledkem náhodných rozhodnutí.

Pro názornost se vraťme do doby před sto lety. Život našich pradědů zdaleka nebyl omezován všemožnými zákony a mnohá, dnes se samozřejmostí vymáhaná práva nebyla známa. Přesto pradědové podnikali s pomocí jediné účetní knihy a mnozí prosperovali. Věci rodiny byly ponechány rodině a ta požívala všeobecnou vážnost. Byla to doba obrovského technického i intelektuálního rozmachu, aniž to bylo jakkoli uzákoněno. Zřejmě to byla doba velmi svobodná, a přesto existovalo povědomí o tom, co je zločin a jaký následuje trest. Nebo tomu tak není?

Zkusme se podívat, jaká byla představa o právu před sto lety, abychom později lépe pochopili dnešek.

 

Před sto lety, pouhými sto lety, jsme byli součástí Rakouska-Uherska. Neskutečně dlouho již vládl František Josef I. a skoro sto let platil obecný zákoník občanský z 1. června 1811. Ze všeho dýchala stabilita, jistota a…a první světová válka byla přede dveřmi. Jak je všechno relativní, když se můžeme na věc podívat s určitým odstupem jak časovým, tak vědomostním.

V době před sto lety byly mezilidské vztahy formovány předpisem, který vyhlašoval císařským patentem rakouský císař František II., zatímco v Evropě a především v Rusku byly v plném proudu napoleonské války. Jakými slovy uváděl císař pán obecný zákoník občanský, fantastické dílo nejlepších právníků v zemi, které mělo své počátky v době vlády císařovny Marie Terezie? Pojďme si doslova ocitovat první článek úvodních ustanovení:

„Uváživše, že občanské zákony, mají-li občanům zjednati klid co do bezpečného požívání jejich soukromých práv, mají býti netoliko podle všeobecných zásad spravedlnosti, nýbrž i podle zvláštních poměrů obyvatelů určeny, v jazyku jim srozumitelném vyhlášeny a řádnou sbírkou ve stálé paměti zachovány, pečovali jsme od počátku našeho panování neustále o to, aby úplný domácí občanský zákoník, jehož sestavení již naši předkové usnesli a započali, byl dokonán.“

Panovník se snažil o udržení klidu a bezpečnosti pro své občany tím, že jim předal, podle jeho mínění, ve srozumitelném jazyce spravedlivá pravidla chování jak obecná, tak zvláštní (pro některé případy) a zabezpečil vyhlášením jejich sbírky, aby se každému zachovala v paměti.

Jaký byl ten srozumitelný a spravedlivý jazyk? Už jsme o tom spolu hovořili, že krásný a důvěryhodný. Neodolám a budu citovat ještě jedno ustanovení obecného zákoníku občanského. §1232 hovoří o jitřním daru:

„Dar, jejž muž slíbí dáti své manželce prvního jitra, sluje jitřní dar. Byl-li týž slíben; v pochybnosti platí domněnka, že byl již předán během prvých tří let manželství.“

Předpokládám, že novomanžel v devatenáctém i počátkem dvacátého století věděl, co je to jitřní dar, aniž studoval obecný zákoník občanský a při jeho studiu došel až k paragrafu dvanáctistému třicátému druhému. Na své právo byli lidé zvyklí, neboť v mnoha případech pouze deklarovalo, co bylo známo každému, jelikož tak žil.

Nebuďme staromilci, mohutný pokrok v technologiích, vědě, velice znesnadnil cestu práva, protože než se nějaké chování usadilo, už se stávalo zastaralým. Letecká doprava, laserové paprsky v medicíně, spojení radiové, televizní, internetové, nic z toho počátkem dvacátého století nebylo známé.

Vědí však vůbec lidé dnes, že právo upravuje jen některé mezilidské vztahy? Spíše je to pro ně všeobecný nepřítel, který jim znesnadňuje živobytí. Houština podivných vět, psaných kostrbatým jazykem. Nikdo tomu nerozumí, ale každou chvíli to na vás vytáhne úředník finančního úřadu, policista nebo nedej bože soudce.

Orientujeme se ještě ve vlastním životě? Vždyť už to není na podzim nebo na jaře zasít a v létě sklízet úrodu. Opracovat strom či prkno nebo položit cihlu na cihlu. Většina z nás je zaměstnána v činnostech natolik vyabstrahovaných, že ani nevíme k čemu skutečně a jak slouží. Proč bychom se měli orientovat v právu, které od nepaměti bylo plné abstrakcí a zobecnění?

Doba před sto lety nám však určitý návod může dát. Zákony by určitě neměly upravovat tolik mezilidských vztahů, jako bohužel dnes upravují. Neměly by deklarovat zákazy a příkazy chování lidí, které zde prozatím není, ale předpokládá se (zákonodárcem – tedy politikem), že by v blízké době mohlo být. Věřme víc přirozenému vývoji a běhu světa než obludným, všechno lidské činění možné i nemožné objímajícím plánům a projektům. A opakujme si, že právo je jenom to, co nám ten, kdo je k tomu vybaven příslušnou mocí, přikáže nebo zakáže v našem chování. A když onen příkaz či zákaz příliš neodpovídá normálnímu běhu života lidského, tak vězme, že dlouhého trvání mít nebude. Tak to je ono právo. Leč je tomu opravdu tak?

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK