Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Základní slova 6: Rozprava o svobodě a jednotlivci

, | 12. 3. 2013 | Vstoupit do diskuze

Už pošesté přinášíme rozhovor Ireny Válové s Alešem Pejchalem, dnes soudcem Mezinárodního soudu pro lidská práva, rozhovor o těch nejzákladnějších věcech člověka a společenství lidí. O svobodě vnitřní i vnější, o zákonech. Vnitřních i vnějších.

Základní slova 6: Rozprava o svobodě a jednotlivci

Útěk za svobodou z Evropy dnes už není cesta, protože jednoduše není kam utéci. Protože snahy „utvářet nějakou tzv. společnost“ – a je naprosto jedno jakou – na úkor svobody se rozlézají po celém světě jako důsledek bezradnosti a strachu ze svobody a především strachu z jednotlivce. Protože každý jednotlivec v každém bodě svého počínání sám velmi dobře ví, co je pro něho dobré a co špatné, výhodné a nevýhodné, kdy může v životě získat a kdy ztratit. Proto výkon státní moci může nakonec sloužit pro odchod do nestátních, většinou obchodních sfér. Může to být jediný způsob obživy. A při volbě vykonavatelů státní moci nebývá nejdůležitější jejich schopnost myslet a žít svobodně. Kdyby tomu bylo tak, jak bylo řečeno v předešlé odpovědi, kandidátky politických stran by se vytvářely jinak a vysocí státní úředníci by byli samí demokraté a svobodomyslní lidé.

Svoboda potřebuje naplnit svobodomyslnými lidmi a demokratický systém demokraty. Musí jim to však přinášet výhodu, zisk, dobro, pak se sami možná změní. Vše ostatní je v horším případě sociální inženýrství, v tom lepším akademický idealismus.

 

Ale ne. Jestliže jedinci má svoboda přinášet výhodu nebo zisk, aby vůbec uvažoval o tom, že se „změní“, pak jsme ve slepé uličce. Svoboda je stav mysli, poznání. Svobodné chování mi může přinášet spousty nevýhod, mohu tímto chováním tratit, pokud poměřuji toliko materiálně. A už vůbec nejde o akademickou úvahu. Společnost vždy směřuje k nějakému ideálu, někdy horšímu, někdy lepšímu. Chování lidí není a nemůže být bezobsažné.

Samozřejmě, že cíle a ideály každého z jednotlivců jsou různé. Individuální výhody a zisk mají velice rozmanité podoby. Je však nezbytné, aby těchto cílů bylo dosahováno v rámci pravidel svobodného společenství. Mohu chtít, aby moje země byla protkána sítí kvalitních dálnic, ale proto nebudu volat po vládě Hitlera či Mussoliniho, kteří jeden jak druhý stavbu dálnic prosazovali. Mnohých zdánlivých výhod je dosaženo ve svobodném demokratickémspolečenství daleko pomaleji, než by tomu bylo v rámci osvíceného absolutismu či diktatury. Proč? Ve svobodném demokratickém společenství nesmějí tyto výhody či zisky přicházet na úkor jiného, za cenu nesvobody někoho jiného.

Samozřejmě, že na kvalitní kandidátce politické strany budu vždy hledat především šikovné ekonomy, právníky nebo diplomaty. Protože svobodu mi bude zaručovat samotný politický systém, nikoli jenom stav mysli oněch kandidátů. Po jejich zvolení pak kromě cílů (ony výhody a zisky, které mi slíbili před volbami) budu úzkostlivě kontrolovat, zda mnou zvolení politici neporušují svobodný demokratický systém, v rámci kterého vykonávají svůj mandát. Právě takové chování politiků, které jsem popsal v předešlé odpovědi, tedy sledující osobní výhodu daleko více, než výkon veřejné služby, bude pro mne znamením porušování svobodného demokratického systému, byť formálně nedojde např. k porušení konkrétního zákonného ustanovení.

Proto je tisíckrát důležitější moje svobodomyslnost než svobodomyslnost některého z politiků. Jeden svobodomyslný prezident neudělá z deseti milionů obyvatel svobodomyslný národ, byť mu může na cestě ke svobodě významně pomoci. Naopak svobodomyslné obyvatelstvo, uvyklé žít ve svobodné společnosti v rámci svobodného demokratického

systému, je schopno uhlídat situaci, kdy se na politické špičce objeví shodou okolností jedinec, jehož stav mysli nelze charakterizovat jako svobodomyslný.

Společenství, jehož bytí je výlučně spojeno s existencí tzv. silných osobností ve svém čele, je společenstvím velice slabým a zranitelným a zároveň krajně nebezpečným. Je mi vcelku lhostejné, kdo je v tom kterém volebním období americkým prezidentem, ale velice by mne znepokojilo, kdyby se začal politický systém v této zemi vzdalovat od svých svobodných zásad. Spojené státy americké jsou svobodnou demokratickou společností a obyvatelstvo v této zemi je zvyklé na svobodný stav mysli. Naopak je pozornosti hodné, kdo právě stojí např. v čele Ruska nebo Číny. Případné výrazné nesvobodné uvažování hlav takovýchto států může bezprostředně ohrozit svobodu nejenom v mém společenství ale i přímo svobodu moji.

Proto je tak nesmírně důležité, aby svobodné společenství mělo kvalitní, přehledný právní systém. Aby základní principy tohoto systému byly vlastní když ne všem, alespoň většině, která je uznává dobrovolně a k dodržování těchto principů by ani nepotřebovala sankce garantované státní mocí. Vláda práva spočívá daleko více ve svobodném uznání funkčnosti systému pravidel chování lidí všemi účastníky systému, než v účinných donucovacích nástrojích.

Systém nebude například lépe fungovat, když všechny dnešní úplatkáře a uplacené úředníky odsoudíme a pozavíráme do vězení. Zítra se objeví korupčníci další. Pokud sám systém však umožní minimální prostor pro korupci, pak tento nešvar z myslí většiny lidí odejde a onen malý zbytek nadále uplácejících většina odsoudí sama, bez zásahu státní moci. Teprve pak může být trestání účinné, neboť v oněch potrestaných budou ostatní obyvatelé vidět prvek, jenž ohrožuje jejich funkční společenství.

Trestání v systému, jenž nefunguje nebo funguje špatně, se zákonitě míjí účinkem. I tato okolnost je důležitá pro svobodu jednotlivce ve společenství. 

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK