Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Spontánní řád pod feministickou palbou

Bohumír Žídek
Bohumír Žídek
27. 2. 2013

Před časem proběhla v České televizi v lehce bulvárním pořadu paní Jílkové debata na téma kvót na zastoupení žen ve vedení velkých společností. Jeden z obhájců tohoto návrhu Evropské komise prohlásil něco ve smyslu, že feministky daly společnosti dost času, aby přirozeným vývojem došla ke stavu, který ony považují za žádoucí. Protože se tak nestalo, je třeba tento stav nastolit pomocí nařízení.

Spontánní řád pod feministickou palbou

Toto prohlášení velmi názorně dokumentuje zásadní spor mezi etatisty a zastánci konceptu, který Friedrich von Hayek nazval spontánním řádem.

Osudná domýšlivost

Pro příznivce feminismu – stejně jako pro všechny ostatní etatisty – je naprosto typické jeho fundamentální nepochopení. Liberálové považují za nejlepší cestu k pozitivnímu rozvoji společnosti prostředí, v němž každý sleduje své osobní štěstí při minimálním možném počtu intervencí ze strany státu. Každý člověk sleduje své osobní, „malé“ cíle, a díky tomu často vznikají velké věci, které nezlepšují jen jeho život, ale i život jeho okolí a leckdy celé společnosti. Podle příznivců feminismu však tento přístup selhává; přejí si, aby celá společnost kolektivně směřovala k jednomu velkému cíli – chiméře rovného zastoupení žen ve vedení velkých společností. Přesně takové uvažování Hayek nazýval osudnou domýšlivostí. Spontánní řád neselhal – nikdo nikdy netvrdil, že bude směřovat k cíli, který vytyčili ideologové feminismu.

A to je právě to, co etatisty dráždí – společnost, v níž každý sleduje své partikulární cíle, považují za příšerné mrhání. Bylo by přece efektivnější, pokud by všichni táhli za jeden provaz a snažili se dosáhnout cíle určeného centrálním plánovačem. Realita však hovoří v neprospěch této teze, jak jsme si mohli ověřit za minulého režimu.

Kdo chce kam... a má na to, už tam dávno je

Na co etatisté obzvláště zapomínají, jsou nezamýšlené negativní důsledky státních zásahů a regulací. Platí to i v případě kvót. Feministky vidí ideál společnosti, v níž budou mít ženy stejnou šanci jako muži uplatnit se ve vedoucích pozicích. Protože jsou ženy i muži stejně schopní, znamená to pro ně, že musí být jejich zastoupení ve vedoucích pozicích přibližně stejné. Z tohoto důvodu chtějí podíl zastoupení nařizovat kvótami.

Přehlížejí ovšem část mužů, jež kvóty mohou diskriminovat, pokud už budou jejich počty naplněny a společnosti budou muset za každou cenu zaměstnat ženu. Přehlížejí i lidskou vůli – odmítají si připustit, že řada žen sice má na takové pozice předpoklady, nicméně život jim zasvětit nechtějí. Popírají fakt, že skutečně schopná žena, která o takové postavení stojí, jej už dávno dosáhla. Za všechny uveďme příklad vedoucí právního oddělení Staropramenu Editu Šilháňovou. Ta se vyjádřila, že by nechtěla být tam, kde je, jen díky kvótě. Nepochybně v tom není sama. Otázkou zůstává, zda mezi tyto schopné a průbojné ženy patří i ty z nich, jež po zavedení kvót volají nejvíce.

Převzato z únorového čísla Revue Politika

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Ekonomický novinář. Spolupracuje s Forbes BrandVoice. Pět let působil jako ekonomický redaktor serveru Novinky, odkud odešel do týdeníku Ekonom. Absolvoval bakalářskou němčinu a religionistiku na Filosofické... Více

Související témata

diskriminaceetatismusfeminismusFriedrich von Hayekideologiekvótyliberalismusmregulacespontánní řád
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo