Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Spontánní řád pod feministickou palbou

Před časem proběhla v České televizi v lehce bulvárním pořadu paní Jílkové debata na téma kvót na zastoupení žen ve vedení velkých společností. Jeden z obhájců tohoto návrhu Evropské komise prohlásil něco ve smyslu, že feministky daly společnosti dost času, aby přirozeným vývojem došla ke stavu, který ony považují za žádoucí. Protože se tak nestalo, je třeba tento stav nastolit pomocí nařízení.

Toto prohlášení velmi názorně dokumentuje zásadní spor mezi etatisty a zastánci konceptu, který Friedrich von Hayek nazval spontánním řádem.

Osudná domýšlivost

Pro příznivce feminismu – stejně jako pro všechny ostatní etatisty – je naprosto typické jeho fundamentální nepochopení. Liberálové považují za nejlepší cestu k pozitivnímu rozvoji společnosti prostředí, v němž každý sleduje své osobní štěstí při minimálním možném počtu intervencí ze strany státu. Každý člověk sleduje své osobní, „malé“ cíle, a díky tomu často vznikají velké věci, které nezlepšují jen jeho život, ale i život jeho okolí a leckdy celé společnosti. Podle příznivců feminismu však tento přístup selhává; přejí si, aby celá společnost kolektivně směřovala k jednomu velkému cíli – chiméře rovného zastoupení žen ve vedení velkých společností. Přesně takové uvažování Hayek nazýval osudnou domýšlivostí. Spontánní řád neselhal – nikdo nikdy netvrdil, že bude směřovat k cíli, který vytyčili ideologové feminismu.

A to je právě to, co etatisty dráždí – společnost, v níž každý sleduje své partikulární cíle, považují za příšerné mrhání. Bylo by přece efektivnější, pokud by všichni táhli za jeden provaz a snažili se dosáhnout cíle určeného centrálním plánovačem. Realita však hovoří v neprospěch této teze, jak jsme si mohli ověřit za minulého režimu.

Kdo chce kam... a má na to, už tam dávno je

Na co etatisté obzvláště zapomínají, jsou nezamýšlené negativní důsledky státních zásahů a regulací. Platí to i v případě kvót. Feministky vidí ideál společnosti, v níž budou mít ženy stejnou šanci jako muži uplatnit se ve vedoucích pozicích. Protože jsou ženy i muži stejně schopní, znamená to pro ně, že musí být jejich zastoupení ve vedoucích pozicích přibližně stejné. Z tohoto důvodu chtějí podíl zastoupení nařizovat kvótami.

Přehlížejí ovšem část mužů, jež kvóty mohou diskriminovat, pokud už budou jejich počty naplněny a společnosti budou muset za každou cenu zaměstnat ženu. Přehlížejí i lidskou vůli – odmítají si připustit, že řada žen sice má na takové pozice předpoklady, nicméně život jim zasvětit nechtějí. Popírají fakt, že skutečně schopná žena, která o takové postavení stojí, jej už dávno dosáhla. Za všechny uveďme příklad vedoucí právního oddělení Staropramenu Editu Šilháňovou. Ta se vyjádřila, že by nechtěla být tam, kde je, jen díky kvótě. Nepochybně v tom není sama. Otázkou zůstává, zda mezi tyto schopné a průbojné ženy patří i ty z nich, jež po zavedení kvót volají nejvíce.

Převzato z únorového čísla Revue Politika

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Spolupracuje s Centrem pro studium demokracie a kultury. V létě 2013 pobýval na pozvání Richarda Sulíka v Bratislavě, kde se potkal např. s Matúšem Pošvancem z Nadácie F.A. Hayeka nebo s lidmi z předního liberálního think... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK