Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Obamův boj o druhou větu

| 20. 2. 2013

Pro Američany jsou největšími prezidenty Washington, Lincoln a Franklin D. Roosevelt. Po řadě dalších zbylo v učebnicích místo jen na jméno, ti významnější mají u fotky dvě tři věty. Barack Obama už má svou úvodní větu jistou, je prvním prezidentem černé pleti. Dokáže si vybojovat i větu druhou? A co by říkala?

Obamův boj o druhou větu

Od roku 1948 proběhlo ve Spojených státech na dvě desítky průzkumů na téma, kdo byl největším nebo nejvýznamnějším prezidentem. Na prvních příčkách se střídaly jen tři osobnosti. Ty, které zemi dokázaly zachránit před zánikem, ať už šlo o revoluci (Washington), občanskou válku (Lincoln), nebo hospodářský kolaps (Roosevelt). Kniha Roberta Merryho pak kritéria medailového úspěchu jedněch a čestného umístění druhých pečlivě rozvádí. Nejde o popularitu nebo celkový výkon, ale o to, jestli se v několika kritických chvílích rozhodli správně nebo špatně.

Jedna chyba se přitom může při historickém hodnocení škaredě nevyplatit. Lyndon Johnson v 60. letech prosadil revoluční zákony proti rasismu a zavedl zdravotní pojištění (Medicare a Medicaid), vše je ale ve stínu „jeho“ války ve Vietnamu. Richard Nixon sice otevřel Čínu světu, ale jeho první věta je Watergate.

Dva roky na druhou větu

Zákonitosti prezidentského volebního cyklu v USA jsou neúprosné. Znovuzvolený prezident má jen asi dva roky na to, aby prosadil své priority pro druhé období. Pak už jeho pozice začíná upadat a zásadní legislativní změny nemají šanci („lame duck“). Co Obama zkusí?

Obamovu vizi posunu Ameriky doleva, kterou představil během své druhé inaugurační řeči a projevu State of the Union, zatím nelze brát příliš vážně. Tradičními tématy demokratů jako zvýšení minimální mzdy, rozšíření školek nebo mohutné investice do infrastruktury se pokouší posunout reaganovskou Ameriku víc doleva, ale republikánský Kongres mu to prostě nepovolí.

Pokud tedy pomineme mezinárodní politiku včetně nekonečných spekulací o íránském jaderném programu a velikášské představy o sociálně citlivé Americe, v následujících dvou letech půjde o tři zásadní témata – rozpočet, imigrační reformu a regulaci zbraní.

Klinč

Americká politika je v krizi, jakou nepamatují ani veteráni bojů mezi prezidentem Clintonem a republikánem Gingrichem z 90. let. Hlavním tématem je rozpočet, tedy komplexní boj o řadu komplikovaných politických a právních otázek včetně tzv. stropu na vládní výdaje („debt ceiling“), automatických škrtů v armádním rozpočtu („sequestration“), otázky dalšího nastavení Obamovy zdravotní reformy nebo možnou reformu daňového systému, jehož celkové náklady například podle Arthura Laffera dosahují až 431 miliard (!) dolarů.

Nechci být pesimistou, ale tento boj nebude mít vítěze. Pro washingtonské politiky je už problém dohodnout se jen na odložení řešení těchto sporů, nemluvě o možnosti najít kompromis nad obsahem. Proto vsázím na to, že boj o svou případnou druhou větu Obama svede nad jiným tématem.

Go to America!

Už před prezidentskými volbami se to proslýchalo a po volbách rozhodnutých mimo jiné hlasy Hispánců bylo jasno. V tomto roce vloží Obama mnoho energie do reformy imigračního systému a do řešení otázky, jak naložit s desítkami milionů ilegálních imigrantů, kteří ve Spojených státech žijí. Jde o hodně. Na straně republikánů se na tomto tématu profiluje nejen mladý senátor Marco Rubio, žhavý kandidát na prezidentskou nominaci republikánů pro volby v roce 2016, ale i bývalý Obamův vyzyvatel a jeden z nejmocnějších washingtonských politiků John McCain. Obama přitom bojuje nejen o svoji „druhou větu“, ale i o potvrzení demokratů jako strany pro imigranty. Jak ale může demokratický prezident uspět proti republikánské většině v dolní komoře Kongresu?

Jak v 80. letech uspěl Ronald Reagan se svou reformou daní proti demokratické přesile? Sněmovnou reprezentantů nechal projít návrh výhodný pro demokraty a své námitky uplatnil v plné síle až v republikánském Senátu a následném dohadovacím řízení mezi oběma komorami. Ať už jde o realistický scénář, nebo ne, Obama musí získat podporu řady republikánů, ať už bude chtít prosadit cokoliv zásadnějšího. Jeho exekutivní pravomoci jsou výrazné, ale k napsání druhé věty mu zřejmě stačit nebudou.

O výsledku napoví už tento rok, nicméně ještě jedna překážka se Obamovi připletla pod nohy. Po masakru takřka tří desítek lidí a z toho dvaceti dětí v základní škole v Newtonu byl de facto donucen zabývat se otázkou kontroly zbraní, tedy jedné z několika málo hypertřaskavých otázek americké politiky, která se svou nepopularitou řadí na roveň zvyšován daní a svou výbušností blízko otázek okolo potratů.  Nezáviděníhodná pozice.

Prokletí druhého období

Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že to Obama nebude mít snadné, pověrčivé povahy už připomínají „kletbu druhého volebního období“: z šestnácti amerických prezidentů, kteří byli znovu zvoleni hned po svém prvním období, byli dva zavražděni (Lincoln, McKinley), pět jich řešilo velkou válku, Nixon odstoupil, Reagan a Clinton čelili velkým skandálům, Bushe mladšího čekala občanská válka v Iráku a nastupující ekonomická krize.

Přesto – i špetka optimismu je na místě. Reagan ve svých druhých čtyřech letech vyhrál studenou válku, Clinton dosáhl vyrovnaného rozpočtu a oba se stali ikonami svých stran. Co dokáže Obama?

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

Jan Altman | 20. 2. 2013 10:47

Obama rozhodně má šanci se zapsat vedle Lincolna a Roosevelta.

Ten první vedl agresivní válku proti státům, které se rozhodly vystoupit z volného svazku, na což měly plné právo. Ten druhý korporativista stál vzorem Adlofovi, stavěl dálnice a hladové zdi a ukradl lidem zlato.

Do této společnosti tedy Obama má velkou šanci se prosadit. Stejně jako se prosadil do exkluzivní společnosti držitelů Nobelovy ceny míru (Arafatů a Mandelinek).

Zapsat se tedy zkusí porušením dodatku Ústavy zaručující právo na držení zbraní - a to jakýchkoli (i útočných) a anonymně (bez registrace) - protože smyslem amerického práva na držení zbraně nikdy nebyla sebeobrana, ale ozbrojený lid byl vždy chápan jako protiváha státní moci, záruka zamezení vzniku tyranie. Ne, že bych byl fanouškem zbraní, ale takto to v USA bylo myšleno, Ústava něco garantuje a někdo chce (opět) "neměnnou" Ústavu "vylepšovat&quo t;.

Obamaby se mohl také zapsat "urychlením dejinného vývoje". Pokud považuji přerod demokracie v socialismus za nevyhnutelný a zákonitý, Obama je kvalitním katalyzátorem.

Samozřej měby se mohl zapsat i porušováním svobod občanů. Co jiného než porušení svobody je násilné/nedobrovolné nanucení všech do nějakého státem řízeného zdravotního "pojištění" ;?

VšechnyObamovy problémy s protlačováním svých vizí přes republikánskou opozici tedy vyřeší importem voličů zvenčí, posílením a legializací imigrace. Je to asi jako kdyby budoucí vláda KSČSSD povolila imigraci třem milionům severokorejců. Od toho okamžiku by již nikdy neměli problém sehnat demokratickou většinu pro své návrhy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 20. 2. 2013 13:27
reakce na Jan Altman | 20. 2. 2013 10:47

Takže podle Vás Lincoln neměl právo vést válku na osvobození otroků?Otrokářství směl každý svobodný běloch provozovat?Dokonce i otroka jednajícího proti zákonu směl každý svobodný běloch na potkání zabít?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Novak | 21. 2. 2013 08:50
reakce na Stanislav Dvořák | 20. 2. 2013 13:27

Jak bylo již napsáno, občanská válka v USA nebyla v žádném případě vedena za strany severu za „svobodu otroků“. Šlo o ekonomickou nadvládu severu a zamezení odtržení jižanských států. Když už tak leda za omezení „svobody“ jihu. Téma otrokářství do toho bylo přimícháno, jen aby sever získal podporu Velké Británie a zbytku Evropy. Jen divadélko bez kterého by válku stěží vyhrál. Proto také Lincoln zrušil otroctví v roce 1863, ale pouze na území povstalců, tj. severem neovládaných států. Unie otroky vesele využívala dál. Válka skončila v květnu 1865 a otroctví bylo zrušeno až více jak půl roku po jeho smrti tj. 18. prosince 1865 třináctým dodatkem k ústavě.
http://en.wikipedia .org/wiki/American_Civil_War
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lukáš Staník | 21. 2. 2013 01:15
reakce na Stanislav Dvořák | 20. 2. 2013 13:27

Žádná válka, která kdy byla vedena, nebyla z právního hlediska legitimní. Ze své podstaty ani být nemůže. O Válce v Iráku se také říkalo, že byla vedena z důvodu osvobození tamního lidu od nadvlády diktátora a ochrany US občanů před ZHN, ale kdo tomu dneska věří? Nikdo.

Otázka je, jak se na ni bude nahlížet za sto let. Nejspíš obdobně jako na tu americkou občanskou. A budou se objevovat tací, jako Vy a tvrdit, že Bush měl právo vést takovou válku, protože to byl vlastně osvoboditel utiskovaného lidu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Svoboda | 20. 2. 2013 16:13
reakce na Stanislav Dvořák | 20. 2. 2013 13:27

Americká občanská válka nebyla vedena pro etické či morální důvody. To byl jen zástupný důvod (a dnes jediné povolené zdůvodnění této války).

Šlo o válku z ekonomických důvodů - finančníci a průmyslníci ze severu se snažili ekonomicky ovládnout jih. Lincoln byl služebníkem těchto zájmů. Cest k ovládnutí bylo mnoho (viz 2. příspěvek p. Altmana), ale ústředním bodem byla vysoká dovozní cla, která protěžovala průmyslový sever a škodila agrárnímu jihu. Jih neměl jiné ekonomické řešení než secesi; ani abolice by mu z ekonomického hlediska nepomohla.

Jestli měl Lincoln nějaké etické důvody, pak to byla jeho starost o bílé dělníky (zemědělské i průmyslové) -
Lincolnův plán bylo osvobození černochů a jejich repatriace do Afriky.

A v neposlední řadě to byl zarytý unionista - ve svých dopisech v době války se opakovaně a otevřeně vyjádřil, že na osudu černochů (negros) mu nezáleží a že mu jde jen a jen o zachování unie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 20. 2. 2013 13:43
reakce na Stanislav Dvořák | 20. 2. 2013 13:27

Ne. Já si předně nemyslím, že Lincoln do té války šel kvůli osvobození otroků...
Celé to začalo tak, že si farmáři na severu stěžovali, že ti jižní mají nekalou konkurenční výhodu v levnější pracovní síle (otroků).
Takže si na vládě vylobovali zákrok proti jihu, vláda jihu sdělila, že otrokářství není s souladu s federálními zákony. Na to jih odvětil, že než aby se přizpůsobil, raději využije svého práva federaci opustit, na což měl právo, neb USA byly dobrovolným sdružením jednotlivých suverénních států. A na toto využití práva na odchod sever reagoval agresí. Ale opakuji, že rozhodně ne kvůli útlocitu a za práva afroameričanů. To byla jen podružná záminka.

Tím nechci v žádném případě obhajovat neobhajitelné - otroctví. A to v žádné podobě (tedy ani například ve formě povinného odvodu na vojnu či do války). Podle mne by na jihu otroctví zaniklo tak jako tak. Samozřejmě kdyby nedošlo k občanské válce, tak bohužel asi o něco později. Ale rozhodně bych tyto dvě záležitosti až tak nespojoval.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 20. 2. 2013 13:43
reakce na Stanislav Dvořák | 20. 2. 2013 13:27

Velmi zjednodušený pohled na občanskou válku - ani mnoho severních států "nemělo jasno" v otázkách otroctví a rozhodně to nebyl hlavní důvod pro rozpoutání občanské války v takovém rozměru - to z ní udělali až historici vítězné strany!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Lukáš HoderLukáš Hoder
Působí v advokacii, kde se věnuje arbitráži a litigaci. Spoluzaložil Centrum pro lidská práva a demokratizaci, kde se zabývá vztahem základních práv a...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!