Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

ČEZští amatéři v zemi drsných orlů

ČEZ při své investici v Albánii podcenil téměř všechno. Počínaje nebezpečími albánské energetiky závislé na vodních elektrárnách, a tedy ohrožované klimatickými vlivy a stavem právního státu či provázaností politiky s byznysem i soudní mocí nekonče. Za chyby se platí. Účet státního podniku zatím dosáhl pěti miliard.

Byl jsem ve víc než deseti válkách, ale tohle byla první cesta, z níž jsem měl skutečně strach. Psal se rok 1997. Po pádu obrovské pyramidové investiční společnosti, při němž přišly statisíce Albánců o své úspory, se v Albánii zhroutila státní moc. Byl jsem ve víc než desítce válek a i z nich jsem věděl, že největší nebezpečí není v zákopech na frontě, ale tam, kde neexistuje žádná regulérní autorita a kde panuje naprosté bezvládí.

Státní moc v druhé nejchudší zemi Evropy (po Moldávii) nikdy moc nefungovala, možná za stalinistické diktatury Envera Hodži, ale ani to nemůžu tvrdit, protože v té době jsem v Albánii nebyl. Zato jsem tu byl mnohokrát v devadesátých letech a vím, jak těžko se tu začínaly prosazovat byť jen zárodky fungujícího státu. Albánie byla také jedinou zemí, kde mě – ač řádně označeného novináře – zbila tajná policie, zkopala a zabavila mi drahý fotoaparát, který se pak záhadně ztratil.

Přesto jsem, se strachem, nasedl do letadla a letěl do Budapešti, odkud jsem měl pokračovat do Tirany. Letenka stála asi třicet tisíc korun a nakonec mi byla k ničemu. Albánská vláda, tedy to, co z ní zbylo, uzavřela albánský vzdušný prostor. V Albánii, zemi orlů, jak se jí přezdívá, se pak musely vylodit italské vojenské jednotky a fakticky zemi okupovat, aby se obnovil alespoň základní pořádek a fungování státu.

Proto když jsem v roce 2008 četl o miliardové investici ČEZ do Albánie, kterou měl fakticky ovládnout distribuci elektřiny v zemi, hluboce jsem smekal před odvahou manažerů české elektrárenské společnosti. Protože Albánie to není jen Balkán, to je Balkán na třetí, země jako Bulharsko nebo Rumunsko jsou proti ní výspy civilizace a právního státu.

Krize albánské energetiky, kterou měl ČEZ zaplatit

Investice ČEZ v Albánii se nezhroutila ze dne na den. V roce 2011 se na pokraj krachu dostala albánská státní společnost KESH, která kvůli dlouhotrvajícímu suchu musela dovážett drahou elektřinu ze zahraničí. Devadesát osm procent elektřiny v Albánii produkují vodní elektrárny a velká sucha byla pro zdejší energetiku naprostou katastrofou.

Katastrofou se staly i pro investici ČEZ. Společnosti KESH bylo umožněno zvýšit ceny elektřiny dodávané tamější dceři ČEZ, společnosti CEZ Shpërndarje, o 91 procent, ale zároveň jí nedovolili zvýšit ceny pro konečné odběratele. To samozřejmě dostalo distribuční společnost okamžitě do červených čísel. Na to ČEZ, který je zvyklý, že mu jeho investice přináší zisk v krátkodobém, maximálně střednědobém horizontu, nebyl připraven. Místo trpělivého a dlouhodobého vyjednávání s albánskou vládou zvolil kombinaci politického a ekonomického tlaku na albánský stát. Premiér Petr Nečas, který v dubnu u svého albánského protějšku premiéra Saliho Berishi za zájmy ČEZ otevřeně intervenoval, odjel jen s mlhavým příslibem, že problém „bude řešen jak v zájmu albánských odběratelů, tak ČEZ“.

Vypovězení války

V zemi, jako je Albánie, přitom mnohem víc než jinde platí, že zahraničí investor musí jednat v souladu se zájmy místních politických špiček a úřadů, a nikoli proti nim. Spoléhat se na nezávislost soudní moci je přitom zcela fatální chyba. O stavu albánské demokracie a připravenosti státu „přijmout evropská pravidla hry“ ostatně svědčí stav albánských rozhovorů o vstupu do Evropské unie: s albánským členstvím se nepočítá ani ve střednědobém horizontu.

Když se ČEZ v polovině listopadu rozhodl odpojit od dodávek proudu kromě dalších státních institucí také síť vodáren a prakticky tak zastavil dodávky vody po celé zemi, byla to sebevražda. Tento krok svědčil minimálně o tom, že na manažerské úrovni ČEZ Albánii výrazně podcenil a poslal do Tirany lidi, kteří by třeba sice mohli úspěšně řídit podobnou firmu v Česku, ale k úspěchu v Albánii jim scházelo to nejpodstatnější: kontakty, znalost prostředí a národní mentality.

Pryč je pojištění u Světové banky. Zbývá arbitráž

Albánská vláda zareagovala na gesto ČEZ téměř okamžitě. Soud nařídil připojení vodáren a dalších státních institucí, což sice ČEZ udělal, ale válka, kterou Češi nemohli vyhrát, byla vypovězena. Jejím dosavadním vyvrcholením je ztráta licence a převzetí kontroly nad firmou albánským státem. ČEZ jen sčítá škody, zatím jsou kolem pěti miliard korun. Nepomůže mu ani jeden a půl miliardy od Světové banky, na něž si svoji investici v Albánii pojistil, plnění totiž nemá dostat česká firma, ale její albánská dcera – o kterou přišel.

Zbývá už jen dlouhá cesta mezinárodní arbitráže s poměrně nejistým koncem. Pro ČEZ drahá zkušenost, že na nejtěžší bitevní pole – a Albánie jím zcela určitě byla – nelze posílat nezkušené velitele, tam musí narukovat nejostřílenější manažeři.

Autor je redaktor LN a MF DNES

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK