Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pavel Kohout: Křiklouni, populisté a já

| 29. 1. 2013

Nemám ve zvyku řečnit na politických shromážděních. Ale nedávno jsem udělal výjimku. Přijal jsem pozvání prezentovat svoji nedávno vydanou knihu. Knihu, která je v rámci mé produkce rovněž výjimečná.

Pavel Kohout: Křiklouni, populisté a já

Tou knihou je tenká publikace se stručným titulem Úsvit. Podtitulek zní Kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku. Obsah skutečně odpovídá tomu, co podtitulek slibuje.

Proč jsem se vůbec pouštěl do politického textu, navíc takto ambiciózního?

Za posledních deset let jsem byl členem řady nejrůznějších poradních orgánů a sborů pro různé politické orgány. Především pro různé vlády, kterých jsme za tu dobu vystřídali nemalý počet.

Tato zkušenost mě vedla k pevnému přesvědčení, že špatné nejsou vlády: špatný je celý systém.

Čas pro radikální řešení

Na složení vlády možná až tolik nezáleží. Mohli by v nich sedět samí skvělí borci, ale v rámci systému by nic pořádného nezmohli. Všechny nedávné české vlády spíše hasily momentální požáry, než aby něco opravdu řešily. Všechny byly nuceny složitě balancovat na tenkém laně „politické průchodnosti“ a žádná z nich neměla sílu provést zásadní reformy. (Možná s výjimkou penzijní reformy, ale i ta je hodně kompromisní.) Všechny vlády měly problémy s nadměrnými výdaji a žádná – pokud mě paměť fatálně neklame – nebyla prosta různých skandálů a afér.

Bez ohledu na výsledek voleb a složení vlády, politická krize je permanentní. Promítá se to do financí. Vláda, která je výsledkem křehké koaliční dohody, nebude nikdy schopna pořádně snižovat náklady. Nebude, protože vždy se najde některé ministr, který bude mít pocit, že na „jeho“ ministerstvu se „nespravedlivě“ šetří.

Svrhnout vládu nestačí. Nová vláda nemusí být lepší. Je třeba změnit systém.

Spojit funkci premiéra a prezidenta, který pochopitelně bude volen přímo občany. Premiér musí být skutečně šéfem vlády a nikoli usmiřovatelem koaličních sporů. Zavést přímé jednokolové volby do Poslanecké sněmovny. Když poslanci nebudou schováni v napůl anonymní kandidátce, budou více na očích a budou cítit více zodpovědnosti. Odvolatelnost poslanců – není to populistický požadavek, i senátoři a reprezentanti ve Washingtonu jsou odvolatelní. Zrovnoprávnit Senát, aby nebyl jen slabým doplňkem Sněmovny. Zavést princip, že utratit lze jen tolik, kolik je možné rozumně vybrat bez uškrcení ekonomiky. A tak dále.

Nic menšího než zásadní revize Ústavy této zemi nepomůže. Vážně.

Socky a křiklouni

Tyto myšlenky z knihy Úsvit jsem prezentoval v sobotu 19. ledna 2013 v Národním domě na Vinohradech. Akci pořádala Holešovská výzva, přítomni byli poslanec Vít Bárta, senátor Tomio Okamura. Senátor Libor Michálek se omluvil na poslední chvíli kvůli chřipce.

A teď jako bych to slyšel: ó hrůzo! Takoví populisté! Lůza! Fuj, to přece není možné! Nebo je?

Takže – v první řadě. Když mě čtenáři pozvou na besedu, obvykle nelituji úsilí a jedu třeba do Deštné. Když těmito čtenáři jsou poslanci a senátoři a jede se pouze na Vinohrady – tedy jen za pár rohů – opravdu těžko by se mi odmítalo. Tím spíše, že pozvánky z podobného prostředí tradičně přijímám, ať už se jedná o politiky z jakýchkoli stran. Tentýž týden jsem mimochodem přednášel i pro budoucí diplomaty v Černínském paláci, šlo o základy finančních trhů. I když mě to stojí čas, dělám to rád.

Druhá věc: Holešovská výzva. To jsou přece ti křiklouni z ulic! Populisté, nevzdělanci z venkova, socky!

No – a co má být? Byly doby, kdy sám jsem byl socka. Sám jsem byl jeden z pouličních křiklounů onehdy v listopadu 1989. Sám pocházím z venkova a nikdy jsem se za to nestyděl. A jako nevzdělanec si připadám celý život.

Do Národního domu se tu sobotu sjeli lidé z celého Česka. Jeli si tam pro trochu naděje. Pro naději, kterou potřebují k životu uprostřed svých starostí s nezaměstnaností, drahými potravinami, exekutory a podobnými nepříjemnostmi. Většina lidí této země nemá peněz nazbyt ani špičkové vzdělání. Mám se nad tyto lidi povyšovat? Co bych to byl za snoba?

Konečně poslední bod. Abych rozptýlil případné dohady, nemám v úmyslu vstupovat do politiky. Kdybych měl, dávno jsem to už udělal. Ale já nejsem politik. Nejsem lídr, který vyvede tuto zemi z marasmu. Tato role čeká na někoho jiného. Jsem jen autor, který prezentuje svoji knihu. Všem, kdo mají zájem.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Pavel Bureš | 1. 2. 2013 20:07

Nejen článek, ale především vaše vystoupení na Velkém sněmu 19.1.2013 se mi velmi líbilo. Kdyby se podařilo skloubit to vaše spolu s myšlenkami pana Milana Valacha a Tomio Okamury, bude náš stát časem úplně někde jinde. Věřím, že i M.Z. bude s vámi souhlasit. Vím, že toto moje přání je hodně daleko od splnění. Přesto bude dobré neustále vše propagovat tak, aby se tímto směrem vše pohnulo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ivo Patta | 30. 1. 2013 15:12

Pavel Kohout je výborný zdroj. Zdroj informací, které shromažďuje a publikuje s neutuchajícím úsilím. Kdysi jsem mu za jeho služby obecníhoinformátora veřejně poděkoval. Horší je to s P. Kohoutem ve chvíli, kdy se snaží hodnotit. Konkrétně v tomto článku se jedná o důchodovou reformu, cituji: ... "zásadní reformy. (Možná s výjimkou penzijní reformy, ale i ta je hodně kompromisní)".
Prohlásit účelově prosazený bankovní produkt, kterým mají být okradeni důchodci o 10,7% (3% z 28%), z celkového úhrnu financí jdoucí na jejich důchodové zabezpečení, za byť částečný úspěch této vlády, je nehoráznost. Navíc vzdychat nad tím, že je vládní reforma "hodně kompromisní", může jenom člověk, který nevidí ani za humna, i když, jak tvrdí, pochází z venkova. Stačí se podívat na Slovensko. Tam kdysi rozjeli "nekompromisní důchodovou reformu". dnes od ní ustupují radikálním snižováním transferů peněz z I. do II. důchodového pilíře.Podobně Polsko a Pobaltské země.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Lubomír Tosek | 6. 2. 2013 09:46
reakce na Ivo Patta | 30. 1. 2013 15:12

Musím se usmívat, když Ivan Patta užívá podobné sugestivní označení, jako "účelově prosazený bankovní produkt, kterým mají být okradeni důchodci". A už úplně roztomilé mi připadá, když označí PK za někoho, kdo nevidí za humna, ač ho sám chválí za to, jak zpozahumen nosí informační poklady.
Opravdu si nelze představit jinou kritiku, než podobně mlžnou a nekonstruktivní? Zkuste, prosím, pane Patto alespoň trochu naznačit, jak byste si "důchodovou reformu" mj. nařízenou ústavním soudem? Opravdu vám nestojí za to, trochu rozlišit ty důchodce, kteří jsou dotovaní, od těch, kterým je tato dotace strhávána, čili "kradena"? Ani se nebudu zabývat "ustupováním od nekompromisní důchodové reformy". Jen podotýkám, že něco nekompromisního v podobných záležitostech si představuji naprosto jinak (naznačím skutečný a opravdový radikální nekompromis: zrušení státních důchodů, ať si každý lehne, jak si ustele), a že od důchodové reformy ku Pattově podivu neustupují ty státy, které s ní mají zkušenosti po desítky let. Ani krize dlouhodobě nezkazila penze soukromých fondů ("účelově prosazených bankovních produktů"), ačkoliv některé pohrkané komentáře lamentovaly nad krizovým poklesem investic.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav Krátký | 29. 1. 2013 22:55

Hezký článek i nápady, ALE:
Copak jste si nevšiml, že žijeme v superstátě zvaném EU (Klaus by řekl EUSSR), a že pravomoci české vlády prudce ubývají a stává se z ní provinční manažerská skupina, která po "fiskálním kompaktu" bude mít míň pravomocí než dnešní spolkové země?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eleonora Nová | 29. 1. 2013 08:54

pane Kohoute,pošlete Vaši knihu MZ, jako pragmatikovi se bude jistě líbit a zcela jistě nad ní bude přemýšlet
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!