Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

K čemu povedou volby v zemi ucházejícího slunce?

V Japonsku se o víkendu konaly předčasné parlamentní volby. V zemi, kde se premiéři střídají jak panáčci na orloji, to není nic, co by stálo za zvláštní pozornost, chce se říci. Přesto může jít o hodně.

Jak si všímají hlavně ekonomové, jde o první plebiscit v klíčové světové ekonomice, v němž je zásadním tématem politika centrální banky. Šinzó Abe, lídr Liberálně-demokratické strany, která podle předběžných výsledků volby vyhrála, má za to, že centrální banka je vinna stagnací, která zemi trápí už přes dvacet let. Zaklíná se, že v případě volebního vítězství přiměje centrální banku k rozvolnění měnové politiky tak, aby deflační stagnace konečně vzala za své. Takovéto nápady si dokonce řekly o ostře odmítavou reakci guvernéra centrální banky, neobvyklý to krok; centrální bankéři, jak známo, komentují politické plány jen velmi neradi a zdráhavě.

Frustrace exvelmoci

Jenže výroky pravděpodobného budoucího premiéra dost možná vystihují určitý posun ve smýšlení podstatné části japonské veřejnosti, jenž je politiky pochopitelně reflektován. Japonci, zdá se, se stále obtížněji vyrovnávají s vývojem v regionu východní a jihovýchodní Asie. K určité frustraci přispívá i loňská havárie na jaderné elektrárně Fukušima. Tu japonská veřejnost nese neobyčejně těžce. Zatímco zbytek světa do značné míry soudí, že se jednalo o souhru krajně nepříznivých, neovlivnitelných okolností, Japonci v tom vidí selhání své, případně svých elit. Tento postoj opět reflektují politici – v emočně rozjitřené době, jejíž náladu přiživila japonská zkušenost s jadernými explozemi v Hirošimě a Nagasaki, nechali zavřít téměř všechny nukleární reaktory v zemi a většina z nich slibuje, že do třicátých let bude Japonsko zcela bezjadernou zemí.

Lid proti průmyslu

Zatímco veřejnost si bezjaderné Japonsko většinově přeje, obchodní a průmyslové kruhy v zemi jsou spíš proti. Vypnutí jaderných reaktorů pochopitelně zvyšuje cenu elektřiny a snižuje konkurenceschopnost ostrovní ekonomiky a tamních průmyslových podniků. Ikony elektrotechnického průmyslu, společnosti Sony, Panasonic a další, se ocitají v problémech, jaké nepamatují. Ratingové agentury aktuálně ohodnocují jejich dluh coby „prašivý“. Potupné. Pro Japonce zvláště. Dovoz nejaderné energie a paliva navíc dále prohlubuje obchodní schodek někdejší vývozní mocnosti. Jenže tou je dnes někdo jiný, a sice Čína – rival Japonska. Potupa na druhou.

Rivalové jedou

K hospodářským strastem země je vedle náročné energetické situace a obchodního deficitu nutno přičíst obrovské zadlužení, které citelně přesahuje i „řeckou“ úroveň (činí téměř 250 procent HDP). Japonská populace navíc rapidně stárne (je to přitom právě tato stárnoucí populace, která – zatím ještě – drží podstatnou část japonského dluhu). Zato rivalové v regionu „jedou“. Korejský Samsung jako by střídal Sony v roli symbolu asijského elektrotechnického důvtipu a Čína zase poměrně nedávno uzmula Japonsku pozici druhé největší světové ekonomiky. S oběma zeměmi je Japonsko na kordy nejen hospodářsky, nýbrž do značné míry i politicky: jak s Koreou, tak s Čínou se handrkuje o ostrůvky malé rozsahem, ale potenciálně nebezpečně významné. Spory o ně se totiž mohou stát rozbuškou k mnohem ostřejším střetům, které by se neblaze promítly do geopolitické situace.

Kdy a kde bude chtít Japonsko frustraci vybít?

Zatím se japonská frustrace z hospodářské stagnace zrcadlí v politických atacích na nezávislost centrální banky. Brzy se ale může přeměnit v touhu po zřetelnější vojenské emancipaci. První varovné vlaštovky už jsou ostatně tu: Japonsko letos poprvé od druhé světové války vysílá vojenskou pomoc za hranice, do zemí, jako je Kambodža nebo Východní Timor. V době, kdy bylo ekonomickou hvězdou regionu, takové choutky nemělo a spokojovalo se plně s pacifistickým postojem (armáda coby prostředek výhradně defenzivní). Nyní je má. A nejen proto, že se čas od fatální prohry ve druhé světové válce zase o něco navýšil. Japonsko se cítí ohroženo – a je frustrováno. Mdlý hospodářský výhled země dává tušit, že může být ještě mnohem hůř. I proto je třeba vývoj v regionu bedlivě sledovat. Ostatně, Abe v kampani sliboval navýšení vojenských výdajů a přitvrzení vůči říši středu ve sporu o zmíněné ostrovy ve Východočínském moři…

Lukáše Kovandu můžete sledovat i na Facebooku

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK