Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Prezident versus euroval: Pěkný, leč marný nepodpis

Prezident Klaus odmítá podepsat dodatek smlouvy o Evropské unii, který upravuje vznik Evropského stabilizačního mechanismu. Je to gesto hezké, ale poněkud marné.

Kdyby chtěl být prezident důsledný a trval na velkých morálních gestech, musel by vetovat přibližně 95 procent norem, které mu parlament pošle. Reálně by to mnoho nezměnilo, podobně jako v případě Evropského stabilizačního mechanismu, ale možná kdyby poslanci a senátoři nedělali nic jiného, než přehlasovávali prezidentská veta, ti bystřejší z nich by se nad sebou zamysleli.

Přijde novej. Nezakecá se, podepíše

Mohli by si třeba položit otázku, zda by neměli, když už jednou byli zvoleni za některou „pravicovou“ stranu, schvalovat zákony omezující státní dirigismus, případně ukončit permanentní daňovou revoluci. Prezident často vyjadřuje obavy z nevolené bruselské byrokracie. To je sice obava oprávněná, ale byrokracie pražská neškodí o nic méně.

Dále je dobré si připomenout, že funkční období Václava Klause se chýlí ke konci. Ať už jej nahradí kdokoli, zdá se být téměř jisté, že podepíše naprosto cokoli. Ať už z hurvínkovského nadšení pro věc, nebo aby „nedělal ostudu“.

Kdo zachrání zachránce?

Evropská unie si navíc z nesouhlasu některé členské země zase tak velkou hlavu nedělá. Vzpomeňme, jak Irsko dostalo velkorysou příležitost rozmyslet si svůj nesouhlas s Lisabonskou smlouvou. Smlouva o Evropském stabilizačním mechanismu už navíc platí a fond byl spuštěn. Jak se vyjádřil mluvčí eurokomisaře Rehna, příslušný dodatek má pouze „vyjasnit zakotvení Evropského stabilizačního mechanismu v evropských smlouvách“.

Nic – ani český prezident – tedy nebrání tomu, aby permanentní záchranný fond eurozóny začal fungovat a zachraňovat země PIIGS. Někdo dostatečně kompetentní mezitím určitě vymyslí, jak to zařídit, až bude potřeba zachránit Francii, jež se na základním kapitálu fondu podílí 20 procenty, vyrovnaný státní rozpočet neviděla od roku 1974 a jejíž ministr bez obalu řekne významnému zahraničnímu průmyslníkovi, že není v zemi vítán.

Zamést. Nikoli pod koberec

Ale zpět do Česka. Euroskeptická gesta bychom nepochybně dělat měli, přinejmenším v zájmu boje o nějaké ústupky. To však platí pouze a jedině za předpokladu, že dříve či později nebudeme nějaký ten záchranný balíček z Evropské unie také potřebovat.

Zatím to na obzoru není; neprošli jsme si masivní úvěrovou bublinou jako Španělé, stát nemá na krku krachující banky, jako jsou ty irské, český finanční sektor je zdravý a zadlužení zatím nízké. Na to politici hřeší víc než deset let – ještě je čas, ještě se můžeme zadlužovat a budovat si kleptokracii v mnohém podobnou té řecké.

Tedy ano, odmítněme stabilizační fondy a další inovace z Bruselu. Ale nejdříve si zameťme před svou vlastní Prahou. I Brnem a jinými.

Autor je analytik Partners; psáno pro E15

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK