Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Afriko, kuř! Hon na africké kuřáky

| 30. 1. 2012 | Vstoupit do diskuze

Počet kuřáků v Evropě za třicet let klesl o 15 procent, cigarety jsou drahé, možnosti reklamy omezené, výstrahy proti kouření všude. Pro tabákový průmysl nastal čas hledat nové trhy a Afrika se zdá být vhodným kandidátem.

Afriko, kuř! Hon na africké kuřáky

 

Počet kuřáků v Evropě a v Severní Americe konstantě klesá a chlapáckým kovbojům se daří stále míň přesvědčovat další zákazníky, že dehet a nikotin přinášejí kýženou pohodu, přátele či pozornost opačného pohlaví. Cigarety jsou zatíženy víc než sedmdesátiprocentní daní, reklama je limitovaná, varující nápisy naopak stále větší. Tabákový průmysl proto hledá nová odbytiště – a našel Afriku.

Ve většině států subsaharské Afriky (s výjimkou Jižní Afriky) dosud připadá na jednoho obyvatele méně než pět set cigaret ročně (Česká republika se pohybuje v pásmu 1500–2500 cigaret na obyvatele) a Afrika se tak spolu s Blízkým východem podílí na světové spotřebě tabáku pouhými osmi procenty. Ve dvacítce subsaharských zemí navíc stojí balíček cigaret víc než polovinu průměrné denní mzdy.

Kouří děti i emancipované ženy

Poptávka po tabáku ale přesto v Africe roste nejrychleji na světě – každoročně o 4,3 procenta. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) hrozí, že během následujících dvanácti let se počet afrických kuřáků zdvojnásobí. A to může na kontinentu, kde je 60 procent obyvatel mladších osmnácti let, vyvolat ohromné problémy.

Příležitost se zdá být ideální. Firmy nejsou omezovány složitými pravidly a omezeními, cigarety mohou rozdávat zdarma na ulici, průměrná spotřebitelská daň nepřesahuje 45 procent a reklama se může zaměřovat, na koho chce. Třeba na ženy a nezletilé děti. Podle údajů Tabákového atlasu sice ve většině afrických zemí kouří desetkrát víc mužů než žen, přesto se skupina afrických kuřaček stává pro tvůrce marketingových strategií zajímavou – kouřit je (opět) symbol moderní emancipované ženy.

Větší problém však aktuálně představuje kouření mladistvých: Podle průzkumů kouří v Nigérii asi 40 procent mladistvých a v Ugandě 85 procent kuřáků uznalo, že kouřit začali ještě před ukončením školní docházky. Osvěta je téměř nulová a marketingové strategie naopak dobře zacílené. Tabákové společnosti organizují koncerty, otevírají kluby, pořádají sportovní dny a fotbalové turnaje. Na všech pak hostesky nabízejí cigarety zdarma. Oficiálně pouze starším osmnácti let, podle mnohých svědectví se však nikdo na věk neptá a cigaretu dostane každý, kdo si řekne. Kuřivo je dostupné i na základních školách.

Afričané rizika spojená s kouřením navíc berou jen na lehkou váhu – smrt v důsledku kouření tam představuje asi jenom deset procent úmrtí nezpůsobených úrazem nebo stářím, zatímco v rozvinutém světě je toto číslo minimálně dvojnásobné. Malárie, různé horečky, tyfus, AIDS a podvýživa ročně zabíjejí rychleji, efektivněji a všem na očích. Pomalá smrt z mnohaletého kouření není až na výjimky brána nikým vážně.

Jak shrnuje Tom Glynn z Americké společnosti proti rakovině, „v Africe žije na 800 milionů lidí, tedy 12 procent světové populace, ale jenom čtyři procenta světových kuřáků – to představuje velmi zajímavý trh“.

Nevyhnutelná čísla

Trh je to samozřejmě zajímavý celosvětově. V roce 2010 se navzdory všem kampaním prodalo na šest miliard cigaret a čtyři největší tabákové společnosti – Philip Morris International, British American Tobacco, Japan Tobacco a Imperial Tobacco – vydělaly přes 40 miliard dolarů. I díky tomu si tyto společnosti mohly dovolit utratit jenom v USA za reklamu 12,5 miliardy dolarů. Uniknout lobby tabákových společností je proto velmi složité a i v Evropské unii se úplný zákaz kouření v restauracích a barech prosazuje jen velmi pomalu. Navzdory téměř globální ratifikaci Rámcové dohody o kontrole tabáku WHO je implementace této dohody v mnoha státech obtížná.

V Africe je situace samozřejmě ještě složitější. Mnoho zemí, zejména Zimbabwe, je na vývozu svého tabáku ekonomicky závislých, tabákové společnosti patří k největším zaměstnavatelům – společnost British American Tobacco zaplatila v roce 2010 na daních po celé Africe 3,4 miliardy dolarů a zaměstnává na 7500 lidí. Obří továrny na zpracování tabáku vznikly v Nigérii, v Jižní Africe a Tanzanii. Rozzlobit si tabákové společnosti důslednou antikuřáckou kampaní by země jako Malawi (největší producent tabáku v Africe) či Mosambik stálo podstatnou část jejich národních rozpočtů.

Silná protikuřácká opatření v poslední době přesto zavedla Uganda, Jižní Afrika nebo Seychely. Pravděpodobně nejpřísnější režim schválila Keňa, kromě vyhrazených prostor si kuřák nesmí zapálit na žádném veřejném prostranství, v restauraci či klubu. Zákaz je ovšem velmi často porušován. Nigérie v roce 2008 dokonce zažalovala čtyři největší světové producenty cigaret v čele s koncerny British American Tobacco a Phillip Morris. Podle obžaloby tyto firmy nabízely cigarety mladistvým – dokazovat to mají tisíce stránek interních e-mailů, které firmy musely odtajnit v jiných kauzách před americkými soudy. Podobné žaloby chystají i Uganda, Niger a Mali. Nakolik se však jedná jen o snahu přiživit se na tomto vzkvétajícím odvětví, se teprve ukáže.

 

 

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK