Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sýrie: Konflikt končí, zlý muž zůstává. A bylo v nabídce něco lepšího?

| 16. 3. 2012

V mediálním obraze situace v Sýrii nadále převažují emoce a idealismus, což má za následek zastínění holých skutečností či vytvoření zdání romantického boje dobra proti zlu. Oprostíme-li se od citů, může souhrn prostých faktů působit překvapivě. Možná právě proto, že vypovídá o situaci chladnou literou a bez selektivních příkras.

Sýrie: Konflikt končí, zlý muž zůstává. A bylo v nabídce něco lepšího?

Ač to tak z médií nemusí vypadat, je velmi pravděpodobné, že se násilný konflikt uvnitř Sýrie po technické stránce chýlí ke konci. Armáda postupně obsazuje všechna kritická místa odporu, hlídkuje na komunikacích a důležitých dopravních uzlech, velmi důsledné jsou kontroly na všech klíčových bodech vstupu do země, obcí i sídlišť. Co v Libyi Kaddáfí sliboval svým bonmotem „dár, dár, zenga, zenga“ (dům do domu, uličku od uličky – tj. „vyčistíme“, pokud jde o důslednost protiakce), to je v Sýrii dotahováno k dokonalosti.

Katarze přichází v momentě, kdy mají situace všichni dost. Mezinárodní společenství musí být frustrované z bezvýchodnosti svých rezolucí, Rusko s Čínou už jistě nebaví hrát si na přátelství, Írán se staví mrtvým broukem, svých starostí má dost. Snad jen regionální sunna si užívá neustálé popichování. Nejdůležitější ale je, že všeho dost mají sami Syřané – otrávení, dezorientovaní, ponechaní vlastnímu osudu. Nemluvím přitom o rebelech či opozici, ale – nakolik mohu odhadnout – o mediánu populace. Právě ten totiž už rok doplácí na to, že neustále někdo (Západ, sunnitští Arabové, Rusko) mluví za něj, aniž by se zajímal o to, co skutečně chce. Většinové obyvatelstvo se tak stalo opravdovým rukojmím celé situace. Přitom to jediné, po čem stále intenzivněji toužilo, byl návrat – postupně za využití jakýchkoli prostředků – ke klidu.

Nabízí někdo něco jiného než občanskou válku?

Syrské bezpečnostní složky byly přitom jediné, které tento požadavek naplňovaly a objektivně nastolovaly klid tam, kde – opět objektivně – působily rušivé elementy. Za ty nejmenší z nich je přitom možné považovat pokojně protestující lidi; ti byli prakticky vždy ponecháni v klidu – pakliže se ovšem nezačali postupně vyzbrojovat, jak se bohužel v četných případech dělo. Čím nekontrolovanější se postupně stalo hemžení přepestrých extremistických a vyzbrojených skupin, tím konsolidovanější, razantnější, nekompromisnější a celoplošnější byla odveta armády. Ze své podstaty také, pochopitelně, vyzbrojené.

Střet obou táborů, okořeněný ryze násilnou činností oportunistické lůzy podobně jako nehezkým vyřizováním starých sousedských křivd (hlavně Homs), mohl díky mediálním všeumělům vyvolat zdání souboje dobré opozice se zlým režimem. Stejně legitimně to ale jde vidět i jako snahu armády nastolit pořádek v situaci, kdy nikdo jiný nemá lepší recept.

Ať už je to, jak to je, faktem podle mě zůstává, že represivní složky mají situaci stále víc pod kontrolou. Rastan s tunami zbraní ještě z dávných dob je kompletně odříznutý od světa, v Homsu šlo o dvě až tři čtvrti, které jsou nyní už prakticky prázdné, přes hranice země neproklouzne skoro ani myš, na eliminaci vojenského kontrabandu spolupracuje už i severní, prosunnitský Libanon, tj. bývalá hlavní zelená hranice k Homsu. A to je co říct – evidentně nastalou divočinu sami vyhodnotili jako potenciální problém.

Koho Západ skutečně trestá

Přestože konflikt končí vnitřně, je otázkou, do jaké míry bude trvat navenek a jak moc bude udržován při životě mediálně, uměle. Ze syrské tragédie se přeci jen stal dennodenní kamarád senzacechtivého diváka a fetiš pravdoláskovců celého světa. Černobílé podání fungovalo dobře, hollywoodsky prvoplánovitě se rýsovalo i vítězství sil světla nad říší temnot; bude proto nadmíru obtížné skousnout jakoukoli jinou alternativu. Ta je však stále pravděpodobnější.

Nedá se příliš čekat, že Sýrie vyjde z konfliktu silnější než předtím, jak prognózoval Baššár al-Assad v jednom ze svých dřívějších projevů, nicméně smekám před schopností nenechat se vyprovokovat, absencí malomyslnosti i hrdinstvím v podobě schopnosti paralelně odolávat jak vnitřnímu rozkolu, tak extrémnímu mezinárodnímu tlaku. Češi by odpadli v první minutě, déle by to táhli snad jen Vietnamci nebo Afghánci.

Jak jsem ale naznačil, skutečný boj může teprve začít. V něm se aktuální výjimečná situace, v níž se podstatná část národa spoléhala na armádu, přemění v permanentní nestandardní realitu, kdy bude třeba spoléhat jen sám na sebe. Ač mohou některé negativní jevy působit zdánlivě pozitivně (devalvovaná lira může pomoci exportu a zaměstnanosti), zůstává skutečností, že profitovat z nich bude opět jen omezená skupina lidí; sankce, finanční vyčerpání a izolace země ze strany Západu tak opět dolehne především na obyčejné lidi, o které by podle jeho rétoriky mělo jít především. Zatím ale stále platí, že tím jediný, kdo se jich kdy byl schopen zastat, byl právě režim – a to hlavně prostřednictvím jím pověřené a Západem notoricky kritizované armády.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

Michal Berg | 26. 3. 2012 18:55

Z autorových článků o Sýrii je naprosto zjevné, že své kontakty, na které se tak rád odvolává, má nikoli v nějaké amorfní mediánové populaci (ostatně, co se takto dá nazvat v tak nehomogenní společnosti jaká je v Sýrii?), ale v těch vrstvách, které jsou vládnoucímu režimu blízké, případně jsou na jeho přežití ekonomicky závislé. Ostatně, pokud působil jako obchodní zástupce významné strojírenské firmy, setkával se zřejmě právě s touto vrstvou - tedy s Assadovými přívrženci, kteří si rozparcelovali ekonomiku země.

A právě touto optikou je třeba jeho nekritickou propagandu Assadova režimu číst.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Vlnas | 16. 3. 2012 19:38

Ondro, díky moc za reakci. Jen pro vysvětlenou. Petrův text byl publikován dříve právě proto, aby ten Váš text byl výše, tudíž, pokud čtenář čte chronologicky, tak první narazí na Váš text, a pak až na ten Petrův.

Jinak je pravda, že jsme Petra poprosili o reakci (a pohled z druhé strany) až na základě Vašeho článku. O tom jsme si ale psali a odsouhlasili jsme si to...

Díky
MV
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Krátký | 18. 3. 2012 05:42
reakce na Martin Vlnas | 16. 3. 2012 19:38

Martine, já jsem rád, že oba články vyšly a děkuji za Váš celkový přístup. Souhlasím, že vůči čtenáři je pluralitní názor fér. Mám-li ale i nadále vycházet z faktů, pak jsme si odsouhlasili paralelní publikování opačného názoru, nikoli přímý úvodník k mému článku:-) Ale ani tomu bych se nebránil - jen jsem měl potřebu konstatovat, že zatímco pan Preclík můj článek před publikací viděl, já ten jeho už ne. Posílám pozdrav, OK.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondřej Švadlenka | 16. 3. 2012 12:40

Po přečetení věty:
"Většinové obyvatelstvo se tak stalo opravdovým rukojmím celé situace. Přitom to jediné, po čem stále intenzivněji toužilo, byl návrat – postupně za využití jakýchkoli prostředků – ke klidu."
to již nevydžím a píšu komentář, aniž bych článek dočetl, zbytek autorova sdělení mě již nezajímá...

Chamberlain 1938 řekl po návratu z Mnichova: "Zajistil jsem Evropě mír na dalších 5 let." V tehdější době jistě lidé typu pana Krátkého tento akt označovali za "jakkýkoliv prostředek" a počítali s tím, že dovede ke "klidu".

Z chladnosti s jakou se pan Krátký vyjadřuje a schvaluje brutální diktaturu mi je špatně, a jen se děsím, kolik lidí jako je on je mezi námi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

David Mecka | 16. 3. 2012 13:03
reakce na Ondřej Švadlenka | 16. 3. 2012 12:40

Mě je špatně z toho co NATO provedlo v Libyi, nechci aby se takové hrůzy opakovali v další zemi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dalimil Petrilák | 16. 3. 2012 09:39

Diky za dva zajimave clanky o Syrii v kratkem casovem odstupu. Prestoze s timto clankem pana Kratkeho nemohu souhlasit, muzu vas, pane Kratky poprosit o vas nazor na clanek pana Preclika hned vedle?
Diky
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Krátký | 16. 3. 2012 17:52
reakce na Dalimil Petrilák | 16. 3. 2012 09:39

Dobrý den, panu Petrilákovi, reaguji. Článek pana Preclíka mi přijde zajímavý, vzletně a čtivě napsaný. Hlavní myšlenka je ale v podstatě tatáž, jako v mém, tzn. že dochází ke stabilizaci situace. Pan Preclík se většinou odkazuje na zdroje, kterým věří, jež nastudoval a zkompiloval, já na konkrétní lidi, kterým znám, a situace, ve kterých jsem je viděl. Článek pana Preclíka byl publikován hodinu před mým, přesto jsou tam odkazy na mě a na můj článek. To znamená, že on můj text mohl číst předtím, než napsal svůj článek, jímž se inspiroval, já k jeho textu podobný přístup neměl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej Krátký
Absolvent orientalistiky na ZČU v Plzni, dva roky působil jako obchodní zástupce firmy TESLA Holding v Sýrii. V současné době se zabývá zprostředkováním...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!