Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Velký barman vás vidí. Chytré kamery obracejí marketing naruby (a děsí zákazníky)

Nová služba v přímém přenose roztrubuje, ve kterých podnicích je plno, jak staří lidé tam zrovna jsou a jaký je poměr mužů a žen. A to je teprve začátek!

„Nejméně vítaná firma v San Francisku.“ Tak kalifornská novinářka Liz Gannesová označila ambiciózní službu SceneTap, jejíž obchodní zástupci nabídli spolupráci několika tamním podnikům. Nijak tím nepřeháněla, protože pouhé jednání s touto texaskou společností vyneslo některým barům bojkot ze strany poděšených zákazníků.

Ve světě, kde si lidé, seč můžou, hlídají zbytky soukromí, totiž SceneTap působí jako románový Velký bratr zkřížený s Rupertem Murdochem a Berniem Ecclestonem. Svými kamerami připraví lidi o důstojnost, svými mobilními aplikacemi z nich vytáhne ještě víc peněz za noční život. Jenomže v řece laciné kritiky se topí důležitější informace: způsoby, jakými firmy lákají své zákazníky, komunikují s nimi a hodnotí své podnikání, se můžou brzy radikálně změnit.

Hlášení obecního rozhlasu: do výčepu ani nechoďte, dnes je to tam samej nerudnej dědek

Technický i obchodní princip SceneTap je jednoduchý. V barech a klubech, které o to požádají, firma nainstaluje své kamery a počítače. Ty sledují rej okolo a pomocí technologie pro rozeznávání tváří neustále počítají tři informace: Nakolik je podnik zaplněný? Jaký je poměr pohlaví mezi hosty? Jak jsou lidé v průměru staří? Tato čísla – nikoliv záznam z kamer ani fotografie tváří – posílá systém na centrální server.

Uživatelé si pak na svých mobilech můžou zobrazit bary v okolí právě s těmito třemi ukazateli, zprůměrovanými za poslední půl hodinu. A podle toho se rozhodnout, kam vyrazí. „Franto, půjdem k Sedmi trpaslíkum? Tam to žije, skoro plno.“ – „U Trpaslíků ale nesbalíme žádný kočky. Podívej, U Zapomenutýho střevíčku je sedmdesát procent holek, průměrnej věk pod dvacet a půlka stolů je ještě volná.“

Vyzkoušet si to můžete sami na svém telefonu, stačí „SceneTap“ zdarma stáhnout z obchodu s aplikacemi. Jenomže nejbližší podnik bude šest tisíc mil daleko.

Jak se provozovatelé SceneTap živí? Tipoval jsem, že budou vybírat od zúčastněných podniků poplatky podobně jako český Lunchtime, ale k mému překvapení vydělává služba „normálně“ – z reklamy.

Až půjde pohyb zákazníků v kamenných obchodech analyzovat tak snadno a levně jako na webu...

SceneTap těží z rychlého rozvoje technologií usnadňujících rozpoznání tváří. S těmi jste se už nejspíš sami setkali. Některé notebooky se odemknou bez hesla, když na webkameře poznají svého majitele. Moderní fotoaparáty umí zaostřovat na obličej a obrázek pořídit ve chvíli, kdy se fotografovaný usmívá a nemrká. Rozšířený program Picasa zvládne vytvářet fotoalba podle lidí na fotkách. Facebook vám zase napovídá, které přátele máte na snímcích označit. Denně se objevují nové podobné aplikace a služby. Byznys s rozeznáváním tváří se rozjel tak rychle, až se dá říci, že obličeje jsou z hlediska rentability nová ňadra.

Zatím ale nikdo nebyl tak bezskrupulózní jako SceneTap. Pouhým vkročením do baru dáváte souhlas se svým filmováním a přeměřováním lebky. Z žen dělá lovnou zvěř, ze starších spolustolovníků zase malomocné, kterým je lepší se vyhnout.

Samotná technologie běžící v jeho srdci je ale vzrušující. Konečně lze totiž provoz kamenných restaurací a obchodů sledovat tak snadno jako provoz těch internetových.

Než si totiž dnes na webu objednáte řekněme voňavku, většina e-shopů bude sledovat každý váš krok. Přišli jste přes odkaz na Facebooku, z reklamy na Googlu, či z vyhledávání Seznamu? Co všechno jste si prohlédli? Dali jste si něco do košíku a pak zase zpět? Provozovatelé pak v noci nad lahví vína koukají do grafů a přemýšlí, co udělat jinak, líp. Jak vyjít zákazníkům vstříc, méně je mást, případně je ještě víc zblbnout výhodnou nebo „výhodnou“ nabídkou.

A teď si představte, že máte jako manažeři obchodního řetězce nebo třeba jen malí živnostníci k dispozici levnou analýzu tváří synchronizovanou s výpisy z pokladny. Předsudky možná dostanou facku od tvrdých dat. Vždycky jste si mysleli, že jste rodinná restaurace a zbytek klientely přehlíželi. Najednou vidíte, že 70 procent tržeb dělají mladí muži pod třicet ve společnosti jim podobných. Nestálo by za to vyměnit cedule? Do pánského oddělení vašeho krámu s oděvem chodí hlavně ženy, k pokladně si ale odnesou zlomek toho co z dámského – nestálo by za to nabídnout jim možnost vrátit nenošené oblečení, aby si partner mohl košili doma beze strachu vyzkoušet?

A teď si představte, že by ty informace mohly být veřejné, seřazené v žebříčcích: do podniku X chodí v Praze nejvíc mladých, v obchoďáku Y lze v sobotu nakoupit nejrychleji, v rodinné restauraci Z pláče nejméně dětí pod šest let a nejvíc tatínků se usmívá…

SceneTap tohle sice neumožňuje, předvádí ale ty samé technologie v akci a od rafinovaných analytických nástrojů už nás dělí jen lenost, případně píle ambiciózních programátorů. Pak ještě trocha pozornosti investorů. A samozřejmě: fantazie.

Argument proti? Sentiment

Před jednotlivci i společností tak stojí další velké téma, které si musí vyřešit. Obětovat část soukromí výměnou za lépe šlapající ekonomiku? Rozpoznávání tváří je znepokojující technologií, a to jste ani nemuseli na vysoké nafotit pornofotky v domnění, že se na ně nikdy nepřijde. SceneTap je navíc machistická, nevkusná hříčka, z jejichž tří metrik je jen jedna – zaplněnost – praktická a politicky korektní. Zároveň je ale nutné před propadnutím hysterii vzpomenout několik věcí.

Předně, v obchodech a barech vás kamery sledují už teď, a na rozdíl od těchto nových technologií neukládají anonymizovaná data, ale syrový záznam reality – vaši tvář, každé vaše gesto, to že jste chytli kamarádku za ruku ve chvíli, kdy byla manželka na toaletě. I tyto pásky jsou ale nevinné ve srovnání s tím, co o vás ví Google a poskytovatel vašeho připojení. Tedy pokud nejste skutečnými světci, pro které jsou nejlechtivějšími stránkami Peníze.cz.

V neposlední řadě: zatím necháváme na hostinských, aby se rozhodli, zda povolit kouření, a na hostech, aby si vybrali, zda do začuzených hospod budou, nebo nebudou chodit. Z tohohle pohledu se regulování kamer, které nezpůsobují rakovinu, jeví jako neopodstatněné.

Racionální argumenty stojí na straně anonymního sledování, důkladného analyzování dat a následného zlepšování služeb. To ale neutěšuje můj smutek nad mizejícím světem, ve kterém byl člověk spíše zákazníkem a hostem než demografickou jednotkou a statisticky pozoruhodným dopravním prostředkem platební karty.

Hostinský Palivec z Osudů dobrého vojáka Švejka by SceneTap zkrátka nepřipustil. Na druhou stranu by mu snad trochu agresivnější marketing do hospody U Kalicha nahnal víc zákazníků, než byl osudový „jen jeden host. Byl to civilní strážník Bretschneider, stojící ve službách státní policie.“

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK