Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Promoční projev, na jaký váš děkan nemá odvahu

Pravda o školství, že vám z ní zvadnou pugety a u slavnostního oběda zaskočí v ústech.

Vážení a milí!

Léta se tu při téhle slavnostní příležitosti poplácáváme po ramenou, jak jsme dobří – a přejeme si hodně úspěchů do budoucna. Ale protože tu za rok místo mě už bude sedět mladý manažer s vyšším citačním indexem a lepším čuchem na dotace, je mi tak nějak všechno jedno.

Své čerstvé diplomy můžete považovat za úspěch v případě, že je pro vás měřítkem výuční list vaší babičky z koželužské školy v Lanškrouně. Mezi třemi stovkami nejlepších vysokých škol světa nenajdete žádnou českou, takže ani tu naši. Moc se nedivte! Většinu předmětů vás odučili mizerně placení doktorandi v pauze mezi psaním dizertace a brigádou. Věhlasní profesoři tu možná odvykládali pár přednášek. Jejich věhlas ale ohraničuje Ostrava a Plzeň a vaše testy a eseje stejně známkovali zase doktorandi, protože profesoři pospíchali učit do jiného města. Sami si spočítejte, kolikrát během studia jste dostali hlubší zpětnou vazbu své práce než jen zelené či červené políčko v informačním systému.

Stejně jako ostatní české školy, i ta naše raději než za lidi utrácí za opravy budov a stavění kampusu na periferii. Líp se na to získávají evropské dotace a vypadá to pak dobře na letáčcích. A co si budeme povídat: veletrhy vysokých škol jsou pro naše přežití důležitější než schopnosti absolventů. Jedeme na kvantitu, ne na kvalitu. Musíme.

Po celé své studium jste pro nás totiž byli bezpečným zdrojem peněz z rozpočtu. Během těch několika let jste si navíc nemohli nevšimnout, že naše nároky na vás klesají. Každý semestr se počítá. Nebo spíš účtuje. Některé katedry naší fakulty si chrání jméno aspoň tím, že pak masově vyhazují od státnic. Ale to nejspíš nebyl případ těch vašich. (Váhavý smích z publika.)

Tolik ke kvalitě vašeho vzdělání. Teď k jeho hodnotě.

S přihlédnutím k tomu, co jsem vám právě připomněl, můžete svoje západní a severní konkurenty na evropském trhu práce porážet víceméně jen svou cenou. Ti šťastnější z vás se budou moci poprdět blahem, až na první výplatní pásce uvidí něco přes dvacítku hrubého; a za pár let se možná dostanou ke třiceti. Gratuluji. A přeji hodně sil, až z toho budete splácet bydlení stejně drahé jako v Německu, svou stošedesátitisícovou porci veřejného dluhu a samozřejmě veřejné výdaje na další, nejen univerzitní budovy. Raději si támhle u dveří vezměte číslo na Provident, nejpozději s prvním – a tedy pravděpodobně i posledním – dítětem se vám bude hodit.

Při vaší imatrikulaci jsem mlel o vzdělanostní společnosti a o tom, jaké máte štěstí, že v ní můžete vyrůstat. Inu, jak se to teď mezi vámi mladými říká: bazinga! Naletěli jste!

Školy vám dvacet let vštěpovaly reflex, že za projev inteligence dostanete odměnu. Čím hůř doktorand vaší eseji uprostřed noci rozuměl, tím dřív ji odfajfkoval a vzal z půlmetrového štosu další. Dnešním dnem tohle končí. Chvíli vám potrvá, než vám to dojde – ve svém prvním zaměstnání se ještě párkrát zesměšníte prezentacemi plnými evaluací, validací, optimalizaci a verifikací. Pak si uvědomíte, že důležité není být chytří, ale užiteční. To zní krásně v díle Johna Stuarta Milla, ve vašem případě to ale znamená, že se celý váš svět bude motat kolem spokojenosti vašeho šéfa. A jak víme díky takzvanému Peterovu principu, tím bude pravděpodobně člověk povyšovaný tak dlouho, až se dostal na pozici, na kterou už nestačí – leč nemá cesty zpět. Nudit se tedy nebudete.

Řešením by do jisté míry bylo vybudovat vlastní firmu. Dvacet let jsme vás ale učili, že nejlepší je jít vyšlapanou, bezpečnou cestou, tupě plnit povinnosti, mít pořádek v penálu, nikdy nebýt první, nikdy nebýt poslední a nikdy se na nic dobrovolně nehlásit. Moc si nestěžovat, a když už, tak jen aby to nebylo slyšet až ke katedře. Tenhle přístup ve vyspělých zemích nestačí už ani zaměstnancům, natož podnikatelům. Na druhou stranu, tady nejsme v Kanadě nebo ve Finsku, že.

Jedinou hodnotou, kterou si tedy ze školy odnesete dál do života, je síť známých. Kvůli tomu by ale stačilo jít na rok na vojnu. Tam byste alespoň vypadli ze své sociální bubliny a potkali lidi, kteří mají dvouciferné IQ, nenávistné názory, násilnické sklony a o „analýze“ si myslí, že je to nějaká prasečinka.

Ostatně právě pro takové a s takovými budete pracovat od letošního září až do svého odchodu do důchodu v roce 2058 nebo možná ještě později.

Přeji vám výdrž. Budete ji potřebovat víc než co jiného.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 18 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Gabriel Pleska | 20. 7. 2012 08:58

Poznámka editora: prověřoval jsem to a taky jsem takovou školu nenašel. Dospěl jsem ale k názoru, že děkan schválně mluví o nikdy neexistující instituci, aby případně neurazil nějaké koželuhy v publiku. Ti si možná svého vzdělání považují...

+3
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Tom Majda | 22. 7. 2012 23:10

U nás na severu

U nás na severu, rozumějte v Ostravě jsou univerzity lepší. Dobře nebudu zevšeobecňovat, jak se to snaží hloupý "pan děkan", ale VŠB-TU Ostrava jen roste.
Vzdělání tady považujeme za hodnotu, a proto nevzdělancům říkáme motivačně "Cype!!!". Profesoři u nás taky učí jen zřídka kdy, ale z jiného důvodu. Dělají to, co profesor má dělat, tedy vědu. Proto jejich věhlas překračuje vykolíkované uzemí "cypa děkana". Občas si zajedou přednášet do Stanfordu, občas do Edinbourghu. Takže u nás (Katedra aplikované matematiky) učí ti, kdo učit umí. Že nemá více písmenek ve titulech před a za jménem se neřeši. Učit, předávat zkušenosti a motivovat umí. Úplným luxusem jsou pak konzultační hodiny, při kterých může student získat více než jen zelené políčko v informačním systému.
Utrácí se za nové budovy, protože nový studenti tak nějak zaberou více místa. Opravují se staré budovy, protože náklady na teplo v panelákových cednících jsou opravdu velké. Zázrakem tak tyto peníze, které by jinak šli na technické náklady mohou jít na pomůcky, lepší vybavení učeben, atd. (Pane děkane, je to sčítání a odčítání desetinných čísel, možná jej pochopíte :-) Časem určitě.)

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK