Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Umění jako monkey business

| 5. 9. 2012 | Vstoupit do diskuze

Byli byste ochotni utratit za abstraktní malbu 41 milionů dolarů? A kdyby byl autorem obrazu osel? Zapomeňte na Kupku i Picassa, v aukčních síních a světových galeriích vzrůstá poptávka po uměleckých dílech vytvářených klokany, veverkami či orangutany…

Umění jako monkey business

Originály vystavené v pražské Marthi Gallery na Smíchově připomínají na první pohled lepší průměr současné abstraktní malby. Nevytvořila je však ruka člověka, ale chobot slonice Shanti z pražské zoo. A na rozdíl od děl mnoha současných umělců se na její díla rozhodně nepráší – za necelé dva měsíce „vydělala“ víc než 120 tisíc korun. Na dračku jdou také reprodukce – některé jsou již beznadějně vyprodané, stejně rychle zmizel i nejslavnější originál s názvem Pohled z pralesa. Vygenerovaný zisk podle vedení pražské zoo půjde na nákup ultrazvuku pro sloní zoo na Srí Lance. Praha sice ověnčila Shanti titulem „jediný malující slon“ ve střední Evropě, při pohledu do zahraničí je ale vidět, že tvorů s obdobnými „vlohami“ je celá řada. V Kansasu mají v zoo malujícího mývala, v New Orleansu lachtana, v Thajsku existuje výtvarná akademie pro talentované slony. Některé zoo lákají návštěvníky dokonce i na malující žáby a varany, přestože v jejich případě jde spíše o válení se v barvách – pochopitelně netoxických a omyvatelných, jak zdůrazňují tiskoví mluvčí zoo. Jde však skutečně o umění srovntelné s tím, jak jej chápe naše civilizace?

Nadání pod kožichem

Tuto otázku si letos na jaře mohli položit návštěvníci organizátoři neobvyklé výstavy Art by Animals, Grantovo muzeum a výtvarná akademie Slade School of Fine Art při University College London. Kurátoři výstavy celý fenomén zasadili nejen do širšího sociologického kontextu, ale neopomenuli také připomenout, že přirovnávání zvířecích výtvorů k umění mnohem více než o zvířatech vypovídá o nás samotných. Konkrétně k slonímu „výtvarnému umění“ se evropští odborníci staví kriticky. „Jestli to lze považovat za umění, je otázka. Zejména sloni jsou na malování cíleně trénováni a většinou kreslí pořád to samé v drobné obdobě,“ říká Jack Ashby, manažer Grantova zoologického muzea. Platí to i o české Shanti, které museli zpočátku štětec u chobotu přidržovat, namáčet v barvě a dokonce ji i vést tahy. „Shanti jsme pro výuku malování vybrali proto, že je šikovná a za kousek žvance udělá cokoliv,“ podotknula v  rozhovoru pro iDnes ošetřovatelka Veronika Štrumplová. Pozornost slonici vydrží maximálně patnáct minut. „Pak už začne být nervózní, chce rychle sníst všechnu odměnu a mít konečně od malování pokoj,“ dodává Štrumplová. V takovou chvíli má už prý slonice tendence obraz ze stojanu schodit. Možná kdyby ji nechali, bylo by možné dílo teprve považovat za její svobodný autorský počin…

Pes impresionista

Počátek dějin „zvířecího umění“ spadá do 50. let minulého století. Tehdy ošetřovatelé začali malování používat jako zpestření života pro zvířata v zajetí, která tehdy ještě v tristních podmínkách rychle degenerovala. Autory prvních takových obrazů byli šimpanzi, kteří si malování rychle oblíbili. Ředitele aukčních domů brzy přestala zajímat umělecká polemika, byly tu totiž ekonomické ukazatele. V londýnském aukčním domě Bonhams se například v roce 2005 vedle děl Renoira a Warhola dražily tři abstraktní malby šimpanze Congo. Z vyvolávací ceny 800 britských liber se nakonec prodaly za neskutečných 14 000 liber! Ještě dál to „dotáhl“ americký teriér Tillie, který si svým uměním v podobě škrábaných obrazů vysloužil přezdívku „pes impresionista“. Má za sebou víc než sedmnáct samostatných výstav, životopisnou monografii, nazvanou se vzpomínkou na Jamese Joyce Portrait of the Dog as a Young Artist, a dokonce i spolupráci s americkou ikonou, výtvarníkem Tomem Sachsem. I za díla Tillieho jsou zákazníci ochotni vysázet tisíc dolarů.

Kritikové na švestkách. Kdopak tu maluje?

V únoru roku 1964 byly v prestižní Christina Gallery ve švédském Göteborgu vystaveny čtyři olejomalby neznámého francouzského avantgardního malíře Pierra Brassau. Kritikové nešetřili při hodnocení mladého Francouze chválou a jeho výtvory vyzdvihovali nad ostatní zahraniční díla. Významný švédský kritik Rolf Anderberg dokonce napsal, že ostatní vystavená díla jsou nemoderní a těžkopádná, zato: „Pierre Brassau maluje sice mocnými údery, ale s jasným rozmyslem, pevným odhodláním a se zuřivou pečlivostí.“

Ve skutečnosti nebyl autorem geniální avantgardní Francouz, ale nadaný západoafrický šimpanz Peter. Happening byl počinem švédského publicisty Akeho Axelssona. Ten ale nebyl první ani poslední, koho napadlo „zvířecí umění“ využít jako pastičku na kritiky. V roce 2005 se obdobně znemožnila německá kritička Katja Schneider ze státního muzea umění v Moritzburgu, která předstrčené opičí dílo bez otálení přiřadila Ernestovi W. Nayovi, držiteli prestižní Guggenheimovy se slovy, že přece pouze on je „proslulý užíváním takových nánosů barev“. Autorem byla 31letá šimpanzí samice.

Umění za mrkev

Nepřekonatelným a snad také první případem v historii, kdy dílo nevinného zvířete zahanbilo výtvarné kritiky a pseudoumělce, je z roku 1910. Na Salonu nezávislých se objevilo expresivní dílo neznámého janovského malíře Joachima Boronalliho s  názvem Západ nad Jadranem. Obraz svým odvážným přístupem způsobil rozruch, chválou se nešetřilo ani v tisku. Ve skutečnosti byl obraz bezděčným dílem osla jménem Lolo. Francouzský kritik Roland Dorgelés mu totiž na ocas připevnil štětec namočený v barvě a před tlamou mu přidržoval šťavnatou mrkev. Oslík ve vidině tučné odměny začal mávat ocasem a impresionistické dílo bylo na světě. Pointa přišla o sedmdesát let později. To byl slavný oslí originál v prestižní aukční síni Sotheby prodán za neskutečných 41 milionů dolarů!

Mizející hranice

Londýnská výstava připomněla, že hranice mezi skutečným uměním a pseudouměním je velice tenká. V diskusi na webu Grantova muzea nebyli diváci schopni rozeznat dílo Jacksona Pollocka v hodnotě 4,7 miliardy liber od expresivní malby thajské slonice v hodnotě pár stovek dolarů. Možná měl tedy pravdu Salvador Dalí. Při pohledu na malujícího šimpanze Congo kdysi prohlásil: „Ruka Conga je kvazilidská, ruka Jacksona Pollocka je totálně zvířecí.“

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK