Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sedm důvodů, proč je „Jugoška“ deset let před námi

| 21. 9. 2012

Češi by se neměli povyšovat nad chudší balkánské země, do kterých jezdí na dovolenou. Tamní znalost angličtiny nebo rozšíření bezplatného bezdrátového internetu budeme dohánět ještě dlouho.

Sedm důvodů, proč je „Jugoška“ deset let před námi

„V Maďarsku je to jak u nás, v Chorvatsku pět let za náma, v Bosně jak v půlce devadesátých let.“ Dovolenkářská moudra, která občas zaslechnu, nečekaně přesně odpovídají tomu, v jakém odstupu se od sebe drží hrubé domácí produkty na hlavu v jednotlivých zemích.

Nechejme ale tenhle druh turistiky těm, kteří cestují jen proto, aby si mohli dva týdny připadat nadřazeně. Zkusil jsem to letos naopak: projet Chorvatsko, Bosnu a Srpsku (bohaté Slovinsko nepočítám) s očima a ušima na šťopkách a jako při prvním porevolučním rodinném výletu do rakouské Billy si představovat, co všechno se možná dostane i k nám – a kdy. Deset let z nadpisu berte jen jako nanejvýš orientační údaj.

1. Cizí jazyky

Přeložil jsem z angličtiny tři knihy – a stejně jsem se za svou nepohotovou czenglish styděl před kdejakou chorvatskou prodavačkou v samoobsluze. Stačilo neuměle říct dobar dan – a vždy od pokladny následovalo hello. Všude, včetně obchodů a stánků mimo turistické cíle. Číšník v jedné sarajevské restauraci si dokonce mezi chody vygoogloval českou frázi „Jak se jmenujete?“ Nemám pocit, že by tím přiblížil zánik své mateřštiny, jak občas před cizími jazyky varují čeští lenoši převlečení za vlastence. Zato si deseti sekundami práce zvýšil dýško a vyrobil dvě chodící reklamy na svůj podnik.

2. Veřejný prostor

Jako druhý obývák. Od parku v centru Záhřebu osvětleného lustry a rozpohybovaného muzikanty po plácek mezi paneláky na splitské periferii, na kterém hrává padesátka starých chlapů dlouho do noci bocciu. V Česku žijí na ulici jen teenageři a Romové; jedním z iniciačních rituálů bílých dospělých je totiž pořídit si zahradu a vysokým plotem všechno své grilování a popíjení piva schovat před světem. Velká škoda: vždyť města kvetou právě proto, že se v nich náhodně setkávají různí lidé. To ale nejdřív musí chodit ven.

3. Wi-Fi

Ať už veřejná na hlavním náměstí na útraty radnic, anebo v sebeomšelejší čevabdžinici pro každého, kdo si dá kafe za patnáct korun. Skvělý způsob, jak se z telefonu připojit na Foursquare a Tripadvisor a bezpečně se tak vyznat v tom, které podniky v okolí jsou pasti na turisty a které stojí za každé euro útraty. (A taky jednoduché řešení, jak se do obličeje vysmát Vodafonu, který si za bosenský megabajt dat účtuje 250 korun.)

4. Dálnice

Rychlé a bez billboardů, drolících pozornost. I když má systém mýtných bran nevýhody, dvakrát se natáhnout s lístkem z okna je nesrovnatelně pohodlnější než kvůli jedné cestě shánět, lepit a odlepovat známku. A hlavně: například na Istrii lze po dlouhém rozestavěném úseku jet alespoň v jednom hotovém pruhu. Možná se takhle dalo ušetřit za megalomanskou autostrádu mezi Vyškovem a Kroměříží, jejíž čtyři pruhy budou mít smysl teprve za mnoho let, až bude pokračovat dál na Slovensko.

Vzhůru dolů

Náskok nemusí být věc jenom příjemná – hlavně když státy závodí ke dnu. Za deset let může v Česku ledasco vypadat nebo fungovat hůř dnes dnes. Ochutnávku najdete opět na Balkánu:

5. Městská hromadná doprava

Svůj národní poklad pořád neumíme docenit. A ani uhlídat před vyváděním peněz, následnými škrty a rušením spojů. Proto můžou česká krajská města dřív či později dopadnout jako srovnatelně velká balkánská: jen pár autobusových linek s dlouhými prodlevami, zastávky bez jízdních řádů a automatů, nepřestupní lístky v ceně půlhodinové místní výplaty. Zavilí motoristi, kteří mají pocit, že je MHD jen další socialistickou loupeží, pak možná budou překvapeni, až se do „jejich“ ulic vžene násobně víc aut a cyklistů.

6. Smog

Do bosenských měst jej fouká nedostatek obchvatů, drahá a nefunkční MHD i všeobecná tolerance k třicet let starým dieselům. U země vzmáhající se po zničující válce se to snad dá pochopit; nechuť třikrát bohatších Čechů k zavádění pěších a emisních zón a k městské cyklistice mi je ale záhadou.

7. Nacionalismus přecházející do etnické nenávisti

Zatímco Chorvatsko se hojí i ve vnitrozemí, v Bosně najdete pozůstatky války všude, i po dvou dekádách. Dřív nejbohatší zemi Balkánu přivedla v devadesátých letech do ruin myšlenka, že za problémy můžou „ti druzí“. Právě na ní staví svůj současný marketing všechny velké české strany. Přemýšlejte o tom, až se budete příští rok ráchat na Makarské – a smát se Chorvatům, že neumí uvařit pořádné pivo. (Což mimochodem umí.)

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (2 komentáře)

Arsen Lazarevič | 23. 9. 2012 20:42

Zdravím. Děkuji za článek, dovolím si však mít k němu několik připomínek
1. Ač sám jsem Srb, nepoznal jsem v článku, že autor uvadí Republiku Srbskou, myslel jsem, že zajel do Srbska. Doporučoval bych úplně vypustit tohle administrativní dělení, je to pro čtenáře zbytečná komplikace. To by nacionalista mohl poukazovat ještě na to, že část území je také spravovaná Chorvaty. Je to prostě zbytečnost, stačí uvádět, že navštívil Bosnu :)
2. Já například byl v Sarajevu s úrovní pohostinství v restauracích spokojen, v Záhřebu nebo Bělehradu však nikoliv. Dělat závěry podle návštěvy několika podniků "oni jsou za námi" bych se skutečně neodvážil.
3. To samé s wifinou. V Praze lze také najít spoustu míst s wifinou. Předpokládám, že autor navštívil místa, která jsou v Sarajevu místními čevapy proslulá, tedy úroveň služeb je zde vyšší. Wifina jinak žádným standardem, podobně jako v Praze není.
4. Městská hromadná doprava zas tak hrozná v Sarajevu není, když se nad tím zamyslíme. Sarajevo sice má zastaralý vozový park tramvají (některé tramvaje jsou tady jen v muzeích) je to však velice architektonicky dobře vyřešené město, kde vede jen jedna linka tramvaje a intervaly jsou zde cca 2-4 minuty. Lidé se ze koncentrovaných sídlišť dostanou do centra za 15 minut.Bělehrad oproti tomu je typické velkoměsto a hromadná doprava zde moc dobře nefunguje. Záhřeb je na tom lépe, ale metro by se taky šiklo :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Fiala | 21. 9. 2012 14:28

Souhlas. Ale až na tu hromadnou dopravu. Mě je totiž šuma fuk, jak hospodaří ten který ekonomický subjekt. To je jeho věc. Mě by se daleko víc líbilo, kdybych si mohl vybrat dopravu úplně stejně, jako si můžu vybrat auto nebo víno. Je třeba odstranit veškeré dotace do "veřejné" dopravy a nechat ji provozovat toho, kdo to umí. A pokud ho podpořit, tak tím, že mu nenapaříme nějaké "spravedlivé&qu ot;odvody státu. Pak mohou po městech a mezi městy kmitat luxusní i lidové velkokapacitní autobusy, mikrobusy nebo MPVéčka, velké vlaky, lokálky, klidně něco na způsob osobních "drezín". A to všechno podle potřeb zákazníků, stavu jejich peněženky apod. Zákazník sám nejlíp ví, jak často, odkud kam a za kolik potřebuje jezdit. A podnikatel si nejlépe spočítá, pro jaké potřeby zákazníků je ten který způsob přepravy nejvýhodnější a co za dopravní prostředek je na to nejvhodnější. V mnohých i velkých městech vedle sebe existují různé druhy přeprav - soukromé i státní. Ty které jsou "odkázány" na tržby, fungují ke spokojenosti zákazníků. Ty které dostávají dotácie vetšinou jezdí zcela mimo potřeby lidí.
Zkuste si u nás koupit starší mikrobus pro 8-10 lidí a točit se v okresním městě mezi třeba sídlištěm a hlavním městským náměstím a vybírat za to jízdné 15 ká. I kdybyste měl platit za používání dopravní cesty, nemůže to být ztrátový podnik. Do týdne se zcela přirozeně "vyvrbí" systém zastávek na zcela přirozených místech (ostatně ani nemusíte jezdit po zahlcených hlavních ulicích, soubežně většinou vedou prázdné = rychlejší), ale do týdne jste zároveň ve vyšetřovací vazbě. Problém není v ne/dostatečné podpoře "veřejné" dopravy. Problém je v nemožnosti soukromé dopravy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!