Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Prezidentský dotazník speciál: Cesta do hlubin volebního štábu Zuzany Roithové

Jistě jste si všimli, že vás na Finmagu seznamujeme s názory prezidentských kandidátů, případně kandidátů na kandidáty. A je to práce, žádná legrace. Přečtěte si, jak náš spolupracovník Ondřej Fér líčí souboj s týmem lidovecké kandidátky.

Drobnosti o celku začasté vypovídají přesněji než sebedelší popisný výklad. Historka o tom, jak jsme ve Finmagu komunikovali s lidmi okolo lidovecké prezidentské kandidátky Zuzaně Roithové je v tomhle smyslu poučná už proto, že umožňuje vyhnout se na úsvitě všelidové volby hlavy státu nákupu zajíce v pytli.

Tedy, nechci tvrdit, že by paní europoslankyně Roithová byla zrovna v jutě zauzlovaný hlodavec [současná zoologie ovšem zajíce řadí nikoli mezi hlodavce, ale do zvláštního řádu zajíců či zajícovců, pozn. red]. Z rozsáhlého utajení okolo její osoby by jeden spíš řekl, že v bruselském euroshromáždění musí mít na starosti řešení boje proti AIDS, hledání návodu na úspěšný boj s ekonomickou krizí a po večerech že štupuje ozónové díry, to vše samojediná.

Scénka první: Retro

„Paní doktorka Roithová na vaše otázky nebude kvůli maximálnímu zaneprázdnění čas,“ sdělil mi pan Martin Horálek.

Jestli jsem tomu správně porozuměl, má pan Horálek na starosti komunikaci Zuzany Roithové s povšechným okolím, v rámci KDU-ČSL potom zastává funkci tiskového mluvčího. To se projevuje například tím, že v rámci představení lidovců nikoliv jako ztučnělých strejců, ale jako rozzlobené generace, která vyčistí Augiášovy chlévy, vypráví židovské anekdoty.

Ponechám stranou nakolik u křesťanské strany je či není od věci dělat si srandu z konkurence. To bychom mohli snadno sklouznout k povšechným tvrzením například o tom, že vysoký počet zemědělců v lidoveckých řadách ještě není zárukou vyčištění Augiášova chléva. Dát dohromady tenhle chlív je trochu něco jiného než se ohánět vidlemi na záhumenku, že ano, ale to už by bylo na jiný text.

Napsal jsem tedy mluvčímu Horálkovi něco v tom smyslu, že věc zase tolik nespěchá a že postačí, když paní poslankyně na prezidenstkou anketu odpoví v horizontu týdne nebo dvou. Popřál jsem jemu i paní Roithové hodně úspěchů – a tím naše komunikace s Martinem Horálkem skončila. Už se neozval.

Scénka druhá: V síti

„Prezidentská kandidátka Zuzana Roithová je tak zaneprázdněná, že ani za tři týdny není s to odpovědět na otázky, které kromě ní zvládli všichni kandidující,“ shrnul jsem na svém osobním facebookovém profilu. K tomu jsem dodal, že „pokud toužíte po někom línem jak veš a obklopeným línými čičmundy, volte Roithovou“.

Stejně jako vedení KDU-ČSL jsem poněkud naštvaná generace. Žiju totiž v Augiášově chlévu, který i Zuzana Roithová z vládních pozic pomáhala budovat na národní i evropské úrovni. Tak nějak obecně se domnívám, že uklidit bordel, který po sobě nechám, je věc základního slušného vychování, poskytovaného v mateřské školce, ne něco, čím by se bylo na úrovni slibů vhodné prsit v politickém marketingu.

„... to napiš Martinovi na zeď, a ne sem, díky,“ odepsala mi na to konto lidovecká aktivistka Lucie Kmentová. „Jo, a mám se Tě zeptat, kdy jsi jí psal a za jakou redakci? Díky.“

Což mě tedy ve vzpomínkách uvrhlo do těch bezvadných časů, kdy jsme všechny komunikační zádrhele řešili pomocí pod lavicí posílaných psaníček. Byly to opravdu moc pěkné doby, škoda jen, že už nejsem na základce.

Připomněl jsem si tedy, že se nejedná o to, co komu řekl Pepík o Toničce o velké přestávce, že s ní kvůli tomu teď Míra nemluví, a Lucii jsem doporučil, aby si tenhle druh chování zkoušela ve Žlutém týmu. Co se mě týče, jsem poněkud háklivý na to, aby mi političtí aktivisté říkali, co mám kam psát.

Scénka třetí: Jaký krám, taková paní

Místopředseda lidovců Marian Jurečka mi přijde jako správnej chlapík a připadá mi sympatický. Novináři, politici, jsme především lidé (ačkoliv si tím vždycky nejsem úplně jistý) a vytváříme si přirozené sympatie a antipatie. Míra profesionality je daná tím, nakolik je necháváme prorůst do své práce.

Pan Jurečka byl tím, kdo mě na začátku mé lidovecké anabáze nasměroval na mluvčího Horálka. Udělal to neformálně a rychle, přestože bylo uprostřed žní a on měl plné ruce jiné, osobně bych řekl důležitější práce.

„Dobrý den, drbu tady Horálka a on o žádném e-mailu neví. Prosím, kdy to bylo?“ napsal mi.

A tak jsem přeposílal, neboť v rámci KDU-ČSL je třeba vlastnímu tiskovému mluvčímu dokazovat, co dělá nebo přesněji co nedělá. Marian Jurečka mi poslal omluvu, ačkoliv právě on k tomu neměl jediný důvod. Očekával bych spíš nějaké vyjádření od pana Horálka. Ten to koneckonců má v popisu práce.

Nicméně pokud nyní čekáte, že jsme se v redakci dozvěděli něco o tom, jaké názory má Zuzana Roithová například na uzákonění vyrovnaného rozpočtu, je to marné čekání. Vzhledem k dosavadní profesionální zdatnosti jejího mluvčího vlastně ani nevíme, zda se vůbec dozvěděla o tom, že se jí někdo na něco ptá.

Kdo se chce volit na základě znalosti priorit kandidátů, má v případě kandidátky lidové strany prostě smůlu. Snad tedy postačí alespoň tahle sonda do prostředí volebního štábu Zuzany Roithové. O míře zdatnosti jednotlivce totiž velmi dobře vypovídá i to, jaké prostředí okolo sebe vytváří, případně jaké prostředí okolo sebe toleruje.

Obávám se, že při současném stavu lidoveckého aparátu by se strana při čištění Augiášova chléva navzájem pobila vidlemi dřív, než by se stačila utopit ve špíně. 


Prezidentský dotazník

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK