Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Alexander Kjerulf: Nejlepší firemní benefity? Smysluplná práce, pochvala a pohodoví lidé

| 27. 10. 2012 | Vstoupit do diskuze – 2 komentáře

„Spousta firem vůbec nechápe, o co běží. Pořád si myslí, že když zaměstnancům na konci roku vyplatí tučné bonusy, budou svou práci milovat. Jenže to je blbost. Povýšení? Taky blbost,“ říká Alexander Kjerulf, přední světový expert na štěstí na pracovišti, na jehož vizitce najdete pouze zkratku CHO – Chief Happiness Officer.

Alexander Kjerulf: Nejlepší firemní benefity? Smysluplná práce, pochvala a pohodoví lidé

Nebude vám vadit, když začnu několika osobními otázkami?

Jasně, jen do mě!

Jste šťastný?

Ano, jsem! Samozřejmě ne vždycky. Ale většinou ano.

Z čeho máte radost? Co vás činí šťastným?

Největší radost mám asi tehdy, když vidím, že dokážu něco změnit k lepšímu, když vidím, že to, co dělám, pomáhá.

Jak se vám daří přežít s úsměvem na rtech i tady v prostředí plném makroekonomů, investorů a portfoliomanažerů, kterému v poslední době dominuje „blbá nálada“? (Pozn. autora: rozhovor se uskutečnil v rámci páté mezinárodní European Investment Conference, kterou v Praze uspořádala česká pobočka CFA Society).

Není to žádná sranda, ale snažím se, co to dá. (smích) Zrovna před chvílí jsem se ve výtahu dal do řeči s jedním portfoliomanažerem. Jakmile jsem mu řekl, kdo jsem a co dělám, odvětil: „Tak to jste tady dobře, finanční sektor rozhodně potřebuje víc štěstí a radosti.“ Zdá se, že se věci konečně obracejí k lepšímu. Ještě před pěti lety by si tohle nikdo v podobném prostředí nedovolil vypustit z úst. Všechno by se točilo jen kolem toho, jak z té fůry peněz, co tihle lidí spravují, udělat ještě větší fůru. A já bych tady samozřejmě nepřednášel. Dnes je situace hodně jiná – v Dánsku, kde máme nejvíc klientů, jich celá řada podniká právě ve financích. Banky, pojišťovny, investiční společnosti, ti všichni chtějí být šťastní. S tím, co se děje za okny, to ale není žádná sranda.

To je mi jasné… Jak tedy děláte firmy a lidi, kteří v nich pracují, šťastnými?

Předně všem říkám, lidé ve financích dělají spoustu věcí, které by dělat neměli. Spousta firem vůbec nechápe, o co běží. Pořád si myslí, že když zaměstnancům na konci roku vyplatí tučné bonusy, budou svou práci milovat. Jenže to je blbost. Povýšení? Fitko? Taky blbost. Před rokem si mě najala jedna velká indická společnost. Majitelé chtěli zjistit, proč si nejsou schopni udržet kvalitní zaměstnance, když nabízejí nadstandardní platy a spousty benefitů – fitka, poukázky do wellness. Jenže tohle nefunguje. Jinými slovy, jsou to zase jen blbosti. Tyhle věci nás v práci šťastnými neudělají. A proto by je firmy neměly dělat.

Teď se asi dostaneme k tomu, co by firmy dělat měly…

Jasně. Úplně nejdůležitější je pocit z dobře odvedené práce, která má smysl. Spokojený zaměstnanec je ten, kdo v pátek odchází z práce a je pyšný, na to, co udělal a co dělá firma, ve které pracuje. Jó, to je super. Něco dobrého jsem dokázal. Paráda. Tohle je ten největší benefit. Dělat něco smysluplného, pomáhat! Ne jen odškrtávat věci ze seznamu. A stejně důležité taky je, aby vás za to, co děláte, někdo chválil. Jó, tohle si zvládnul skvěle, jen tak dál. Ocenění je nesmírně důležitě. Velmi také záleží na pracovním kolektivu – kolezích, šéfovi, podřízených, klientech, tedy na tom, jestli pracujete s těmi správnými lidmi.

To zní moc hezky, jak toho ale docílit?

Že to zní dobře? Ono je to dobré! Je to ale samozřejmě běh na dlouhou trať a vyžaduje to ochotu zapojit se z obou stran, jak od vedení, tak od zaměstnanců. A určitě je to mnohem obtížnější cesta než zaměstnancům přiklepnout stravenky, tvářit se jako hrdina a pak povyhazovat ty, co remcají.

Pracoval jste pro firmy jako IBM, Hilton, Microsoft, Shell nebo BP? Jak probíhá implementace vašich myšlenek v praxi? Pracujete pouze s top managementem, nebo začínáte od zaměstnanců a postupujete výše?

Hmmm. Paralelně pracuji jak s vedením, tak se zaměstnanci. K vytvoření šťastného pracovního prostředí potřebujete všechny. Je ale pravda, že když nemáte podporu vedení, máte smůlu. Všechny firmy, které dnes vytvářejí spokojené pracovní prostředí, mají ve svém čele někoho, kdo si uvědomuje, jak moc je to důležité.

Česká republika a je po světě známá nejen kvůli pivu…

… a krásným slečnám…

… a krásným slečnám, ale taky proto, že si neustále na něco stěžujeme. Co byste nám jako národu poradil?

Jo, to máte pravdu. Toho jsem si už všiml taky. Ale není to jen české specifikum. Takhle se chová a přemýšlí většina Východoevropanů – Slováci, Estonci, Chorvati, Poláci, Bulhaři. Podle mého je to pořád důsledek komunismu. V té době všichni nenáviděli svou práci, cílem bylo nějak se tím vším protlouct. A tohle vám prostě pořád zůstává zaseknuté někde hluboko v hlavě. Musíte si uvědomit, že práce není něco, co děláte, protože musíte, ale protože chcete. Pokud nebudete šťastní v práci, nebudete šťastní v životě.

Může podle vás být šťastný člověk, který pracuje dvanáct, čtrnáct hodin denně šest dní v týdnu?

Za takových podmínek je to velmi obtížné. Zvlášť pokud to není nárazovka, ale je to tak týden co týden. Pracovat sedmdesát osmdesát hodin týdně je zase jen blbost. I když by vás práce bavila, co rodina, co váš život, co vaši kamarádi? Každý potřebujeme žít nějaký život. Ze spousty výzkumů navíc vyplývá, že pokud pracujete osmdesát hodin týdně, stihnete toho ve finále míň, než když pracujete čtyřicet hodin týdně. Jste permanentně unavení, vystresovaní a děláte spoustu chyb, jejichž žehlení vám pak zabere další čas. A pak je tu Facebook, YouTube a solitaire… Prostě to nefunguje. Je zajímavé, že když se zeptáte člověka, který pracuje osmdesát hodin týdně, kolik toho stihne, řekne vám, že strašně moc. Pokud ale jeho reálné výsledky porovnáte s výsledky někoho, kdo pracuje čtyřicet hodin týdně, stihnou toho oba stejně.

Souhlasíte tedy s tvrzením, že by se váš den měl dělit na tři stejně části – osm hodin spánku, osm hodin práce a osm hodin na to ostatní?

Ne. Nesouhlasím. Tohle striktní dělení je mi proti srsti. Mnohem důležitější je celková spokojenost. Ať už jste v práci, nebo doma, pořád žijete jen jeden život. Klidně v pondělí pracujte čtrnáct hodin a v úterý vyrazte s dětmi do zoo, pokud vás to činí šťastným a chcete to takhle. Flexibilita je důležitá. Proto se mi příčí firmy, kde je striktně daná pracovní doba, třeba od osmi do pěti. Na druhou stranu, lidé jsou často velice flexibilní, pokud je o hledání důvodů, proč nepracovat.

Je ale tuhle volnost možné aplikovat i do továren a montoven, zkrátka do podniků, kde funguje pásová výroba na lince?

Jasně, pokud se někde jede na směny, je nutné respektovat pravidla. Na druhou stranu je možné nastavit podmínky tak, aby mohli zaměstnanci snadno prohazovat směny. I tady ale existují výjimky. V Brazílii třeba firma jménem Semco, jejíž zaměstnanci sami rozhodují, kdy půjdou do práce, sami si hlídají odpracovaný čas a v rámci určitých mezí si dokonce sami nastavují svůj plat. A světe div se, ono to funguje.

Jenže v dnešní obtížné ekonomické situaci manažeři přemýšlejí spíš o tom, jak přežít, než o tom, že by si měli zaměstnanci sami určovat pracovní dobu. Riziko je příliš velké…

Jo, to je pravda. Spousta manažerů dneska přemýšlí nějak takhle: Hmmm, krize. To znamená, že se blbě shání práce. To znamená, že se lidi budou bát odejít, protože jinde o práci nezavadí. Hmmm. To znamená, že se k nim teď můžeme chovat jak k onuci. Ale to je zase blbost. Ti kvalitní zaměstnanci si práci najdou vždycky. A pokud neodejdou teď, tak vezmou nohy na ramena, jakmile se ekonomika postaví na nohy. Zůstanou jen ti špatní, kteří se bojí tak trochu oprávněně. Jenže tohle firmu nikam neposune. Právě naopak. Krize je důvod, proč mít spokojené zaměstnance – jsou produktivnější, kreativnější.

Co vlastně říkáte na všechny možné kontrolní a dohlížecí nástroje, které firmy používají? Kontrola e-mailu, času stráveného mimo Excel a tak dále?

Pokud toho od zaměstnanců očekáváte hodně a důvěřujete jim, hodně vám toho dají. Pokud od nich nic neočekáváte a nevěříte jim, zvyknou si na to, nic vám nepřinesou, a navíc se vás pokusí při první příležitosti podrazit. Pokud někoho zavřete do skleněné klece, jednoho dne se zblázní. Nejspokojenější firma v Evropě je malá banka v Dánsku – Middelfart Savings Bank. Proč jsou její zaměstnanci spokojení? Ve firmě neplatí žádná pravidla. Vedení vychází z předpokladu, že každý dospělý člověk je zodpovědný a dokáže se rozhodovat.

Tohle platí asi i pro Google?

Víte, jaký je předepsaný dress code v Google?

Ne.

Je dobré, když do práce přijdete oblečení. Svoboda je strašně důležitá. A přivede k vám ty nejlepší mozky. Chytří lidé chtějí volnost.

A ještě jedna osobní otázka na závěr. Celou dobu si povídáme o štěstí, spokojenosti a svobodě. Co pro vás ale znamenají peníze?

Všichni potřebujeme peníze, abychom přežili. Peníze nám ale štěstí samy o sobě nepřinesou. Pokud se někdo soustředí pouze na peníze, nikdy šťastný nebude. Pořád bude chtít víc a víc, pořád tu bude někdo, kdo bude vydělávat víc. Nedávno jsem viděl v New Yorkeru skvělý vtip. Chlapík v něm přijde za svým šéfem s žádostí o zvýšení platu. Šéf ho ale odbyde, protože firma nemá peníze. Tak pokud mi nemůžete přidat, mohl byste aspoň ubrat támhle Johnsonovi? odvětí zaměstnanec. Peníze jsou zkrátka prostředek, nikoliv cíl. Abychom si ale rozuměli, já peníze miluju a rozhodně proti nim nic nemám…


Alexander Kjerulf

Alexandr Kjerulf

Dnes je Alexander Kjerulf považovaný za jednoho z největších expertů na štěstí na pracovišti a jednoho z jeho nejúspěšnějších propagátorů. Má za sebou stovky přednášek, tři knihy Happy Hour is 9 to 5 – How to Love Your Job, Love Your Life a Kick Butt at Work a spolupráci se světovými giganty, mezi něž patří Microsoft, LEGO, IKEA, Shell, HP a IBM. Na jeho vizitce najdete místo pozice pouze zkratku CHO, znamená Chief Happiness Officer, což by se dalo do češtiny volně přeložit jako ředitel štěstí. Před lety ale začínal jako programátor. „Ze své poměrně úspěšné IT firmy jsem odešel, protože jsem chtěl změnit podmínky, v nichž jsme tenkrát všichni pracovali. Spolumajitelé ale nesouhlasili. Dnes jsem jim za to strašně vděčný. Přivedlo mě to k práci, kterou jsem si zamiloval. A která mě mimochodem velmi dobře živí,“ říká veselý Holanďan, který ročně nalétá stovky tisíc kilometrů. 

Fotografie http://worldblulive.com 

 

 

 

Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou kulturou a sociálními systémy. Během studia publikoval reportážní texty... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK