Jiří Fiala: Věřím, že Rath byl jen začátek

Jak vzniklo občanské sdružení Naši politici a co je jeho cílem?

Rozhodně jsme se nedali dohromady ze dne na den. Naše sdružení vznikalo postupně. Na podzim 2007 jsme se při debatě s několika přáteli dostali k tomu, že u nás média z pohledu boje proti korupci nefungují moc dobře. Vadilo nám, že jsou příliš podřízená komerčním zájmům a nedokáží systematicky sledovat podezřelé chování politiků a jejich vazby na osoby stojící v pozadí. Shodli jsme se, že se většina z nás před každými volbami dostane do situace, že na kandidátkách nezná řadu politiků a nemá ani možnost dohledat o nich informace z nějakého nestranného a přehledného zdroje.

Takže jste se to rozhodli napravit?

Přesně tak. Na jaře 2008 jsme založili občanské sdružení a na internetových stránkách NašiPolitici.cz jsme začali podle institucionálního principu, tedy od prezidenta přes vládu a poslance až po krajské samosprávy, zveřejňovat podrobné životopisy jednotlivých politiků. Důležité pro nás byly zejména jejich podnikatelské aktivity, členství v různých dozorčích radách a dohledatelné majetkové podíly. Samozřejmě na to máme metodiku, která striktně stanovuje, jaké zdroje se při tom musí procházet a jakým způsobem budeme získané informace modifikovat. Oslovujeme také samotné politiky, aby s námi na vytváření svých medailonků spolupracovali, dodávali nám profesní životopis a verifikovali to, co je o nich na našich stránkách už napsáno.

A spolupracují?

Jak kteří. Většinou se můžeme setkat se dvěma přístupy. Poměrně pružná spolupráce a pštrosí taktika. Do první skupiny spadají většinou ti, kteří mají dobrou pověst a nikdy se do ničeho nezapletli. Ve druhé jsou naopak politici, na které se už ví něco, co se jim moc nelíbí, takže před námi strkají hlavu do písku. Někdo s námi ale také samozřejmě nekomunikuje kvůli nedostatku času. Je ale vtipné, že před volbami najednou všichni ožijí a chtějí mít svůj profil v pořádku.

Daří se vám získávat dostatek informací?

Já si myslím, že i z dostupných zdrojů se dá zjistit spousta věcí. Podívejte se třeba na bývalého ministra kultury Bessera, který nepřiznal podíl ve firmě, která měla dům na Floridě. Nebo bývalého poslance ODS Petrušku. Ten zase v době svého působení ve sněmovně figuroval v přibližně sedmnácti firmách, mezi nimiž bylo i několik developerských společností. A všechno bez problémů stíhal. Vytváření takovýchto životopisů nám ale časem přišlo nedostačující, takže se od roku 2009 snažíme jednotlivé politiky také propojovat s kauzami, kterých se účastnili.

Jste ale ještě hodně malá organizace. Pokud narazíte na nějakou rozvětvenou kauzu, dokážete všechna zjištění podrobně zpracovat?

Pokud to chceme dělat skutečně důkladně, tak musíme na konkrétních kauzách spolupracovat s většími protikorupčními organizacemi, které mají dostatek zkušeností a lidí. S těmi pak můžeme danou věc podrobněji analyzovat, případně zapojit jejich právní týmy. Například s Transparency International jsme začali spolupracovat na projektu, který se věnuje sledování korupčních rizik v oblasti čerpání evropských dotací. Pomáhali jsme také při objasňování kauzy pražského dopravního podniku.

Podílíte se ale také na menších internetových projektech.

Ano, to je pravda. Spojili jsme se s kolegy ze serveru KohoVolit a začali sledovat problematiku otevřených dat. Začali jsme si uvědomovat, že pro důkladné zmapování propojení světa byznysu a politiky musíme podrobně sledovat toky veřejných financí. K tomu výborně slouží web BudovaniStatu.cz, na kterém funguje něco jako rozklikávací rozpočet. Každý zde může sledovat, jak s jeho penězi hospodaří jednotlivé státní instituce. Někdy by člověk nevěřil, za co se jeho peníze utrácejí.

Poukazováním na podezřelé kauzy ovšem dráždíte spoustu mocných korupčníků. Nebojíte se, že se to proti vám může obrátit?

Vzhledem k tomu, co zveřejňujeme na našich stránkách, bych se toho nebál. V drtivé většině případů jde totiž o volně dohledatelné informace, které si z různých zdrojů může najít v podstatě každý. Co se týká rozhovorů a dalších veřejných vystoupení, tak si člověk musí dávat větší pozor na pusu a neříkat zbytečně věci, za které by ho někdo chtěl hned žalovat. Když jsem ale viděl, jak se to sneslo na kolegy z Transparency International v kauze kolem pražského dopravního podniku, tak se tomu asi opravdu nedá zabránit. Někdy vám hrozí žalobou i za to, že řeknete, že přidělování nějaké zakázky proběhlo nestandardně. To je samozřejmě z pohledu menší organizace nepříjemné, protože nemáme svůj vlastní právní tým. I když je jasné, že vás za tohle nikdo neodsoudí, musíte shánět právníky, kteří se za vás půjdou prát do kolbiště.

Který spor byl zatím nejostřejší?

Nejsilnější reakci jsme zaznamenali letos v létě, kdy jsme publikovali analýzu o čerpání některých dotací z Regionálního operačního programu Severozápad. Konkrétně šlo o případ v Kadani a Chomutově. V této kauze figuroval člen regionální rady ODS Ahmad Raad, který je zároveň obchodní partner a přítel Alexandra Nováka a Jiřího Šulce. Jedná se o podnikatele, který působí ve stavebnictví a hoteliérství a jeho projekty získaly za hodně nestandardních okolností víc než sto milionů korun z evropských dotací. Firmy Ahmada Raada jsou přitom úzce propojeny s některými regionálními členy ODS, kteří o přidělování peněz projektům sami rozhodovali. Když jsme tohle všechno zveřejnili, tak se na nás ze strany Raada sesypaly nejen různé hrozby trestním řízením, ale i klasické výhrůžky. Nevraživých a vzteklých reakcí politiků, kteří mají pocit, že je úmyslně poškozujeme, jsme už ale zaznamenali spoustu.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek na kongresu ODS hovořil o tom, že internetová média představují hrozbu pro demokracii, protože v nich chybí vyváženost mezi svobodou slova a ochranou osobnosti. Co na to říkáte?

Organizovaný zločin už pochopil, že média hrají důležitou roli v tom, jakým způsobem většinová společnost vnímá korupční kauzy. Můžeme tedy sledovat, že lidé spojovaní s trestnou činností podporují vznik různých internetových portálů a sociálních sítí, na kterých spouští dehonestující kampaně a snaží se poškozovat novináře a organizace, jež upozorňují na korupci. Jde například o web VašeSvoboda.cz, na jehož chod a propagaci neváhají lidé spojení s pražským podsvětím vynakládat milionové částky. Alarmující je také to, že existují indicie o propojení zločineckých mocenských skupin s některými novináři tradičních médií, kteří pak o podezřelých kauzách referují hodně podivně. Pokud tedy ministr Pavel Blažek myslel při svém proslovu právě tyto aktivity, tak mi nezbývá než s ním zcela souhlasit.

Věříte, že se kauza pražského dopravního podniku nakonec nezamete pod koberec?

Rozhodující bitvy ještě přijdou. Politický boj už bohužel skončil a temné mocenské struktury v pozadí, které dlouhá léta řídí dění v Praze, celou situaci ustály. Komu to naopak pořádně zavařilo, byl primátor Svoboda, který se teď na magistrátu jednou rukou drží útesu nad propastí a druhou si možná drbe hlavu, že se do toho vůbec pouštěl. Nyní se ale povede bitva na právní úrovni a ta může dopadnout úplně jinak. Musíme být ale rádi i za to, že se průvanem, který postihl dopravní podnik, narušila struktura off-shorových společností a krycích manévrů, takže se do budoucna zabránilo mnoha podvodům.

To ale může někomu připadat málo...

Důležitá je i protikorupční prevence. Korupci jako takovou se jen těžko podaří úplně vymýtit. Mělo by se ale pracovat na tom, že se bude korupčníkům postupně zmenšovat manévrovací prostor. Tím pádem porostou náklady na jejich korupční jednání, stejně jako riziko, že budou odhaleni a půjdou do vězení. Jsem rád, že v tomhle ohledu můžou sehrát důležitou roli i malé neziskovky, jako jsme třeba my.

Dobře. Těch, kteří za korupci skutečně pykají, je ale strašně málo. Nepřijde vám to demotivující?

Věřím, že Rath byl jen začátek. Je v tom určitá symbolika. Stačí pár případů a všechno se může změnit. Musíme dohnat k přijetí odpovědnosti ty, kteří se podílejí na přidělování veřejných zakázek. Když se někdo dopouští korupce, tak mu musí být jasné, že podstupuje riziko, že to s ním nedopadne vůbec dobře, že na to přijde nějaká organizace, novináři nebo že je práskne jejich podřízený, kterému se něco takového nelíbí. To samé platí i pro ty, kteří by někde působili v pozici bílého koně. Měli by vidět, že jim nehrozí jen nějaká podmínka, nebo konec politické kariéry, ale několik let natvrdo v base. Musíme se snažit, aby to, co tady v posledním roce probíhá, nepředstavovalo jen nějaký výkřik do prázdna, ale aby se z toho stal dlouhodobý trend.

Pokračování za týden; úvodní foto Isifa