Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kde vládne organizovaný zločin

Jan Daniel
Jan Daniel
21. 11. 2012

Tvrdit, že kam nemůže stát, tam nastrčí gangstery, by bylo zbytečně troufalé a hlavně nepřesné. Zkušenosti ale ukazují, že mocenské vakuum v místech, kde se stát není schopen dlouhodobě prosazovat, si velmi záhy začíná nárokovat někdo jiný. Třeba tedy organizovaný zločin...

Kde vládne organizovaný zločin

Jak jsem se snažil ukázat ve svém minulém článku, v okamžiku, kdy státu chybí síly k prosazování moci, zpravidla se najde nějaká ozbrojená skupina, která se pokusí „monopolizovat si nárok na násilí“ a vakuum vyplnit. V řadě zemí současného (nejen) rozvojového světa, kde stát není schopný plnit na celém svém území své tradiční funkce, se jeho role ujaly skupiny organizovaného zločinu. Ty totiž na rozdíl od státu dokážou „efektivně“ působit v oblasti zajišťování obecné bezpečnosti a udržení základní míry řádu, ale často i například v oblasti soudnictví či poskytování základních sociálních služeb.

Brazilská zkušenost

Moderní podobou takového území nikoho – které si ovšem brzy někdo „přivlastní“ – jsou třeba chudinské čtvrti na okrajích překotně vyrostlých aglomerací ve třetím světě. Slumy často vznikaly a vznikají naprosto živelně, mimo kontrolu a plánování státu a jen zřídka jsou v nich dostupné jakékoli státní služby (které koneckonců nejsou na vysoké úrovni ani ve zbytku země).

Podrobněji popsat okolnosti zrodu takovýchto oblastí můžeme na příkladu Brazílie, jejíž favely se staly ukázkovým případem vládnutí skupin organizovaného zločinu. Chudinské čtvrti začaly vznikat v okolí brazilských velkoměst na začátku dvacátého století, ale opravdu masivní příliv obyvatel zažily v souvislosti s rychlým rozvojem průmyslu po druhé světové válce. Stát nebyl příliš schopný rychlou urbanizaci zvládat a úplně se o to přestal pokoušet po nástupu autoritářské vlády, jež přestala být závislá na hlasech voličů z chudinských čtvrtí.

Zásadní změnu pak přinesla 80. léta – došlo k demokratizaci země, ale také k vážné ekonomické krizi, která výrazně oslabila schopnosti státu v chudinských čtvrtích působit. A především do Brazílie začal ve velkém proudit kolumbijský kokain. Obrovské zisky z prodeje drog znamenaly rychlý růst kriminálních skupin, které našly ve státem opuštěných favelách ideální útočiště. Během několika málo let se zde díky své převaze v palebné síle i ekonomických prostředcích staly v mnoha ohledech neomezenými vládci, suplujícími stát v řadě jeho funkcí.

Situace se začíná částečně měnit až v posledních letech, kdy Brazílie jakožto významná rostoucí mocnost, kterou čekají dvě velké mezinárodní sportovní akce, začíná do těchto prostorů opět pronikat ve formě investicí i rozsáhlých policejních operací a kdy také v mnoha čtvrtích nahrazují gangy různé nestátní milice.

Vláda gangů

Mimo Brazílii ovšem může jako příklad sloužit i Jamajka s jejími chudinskými čtvrtěmi, které slouží jako další významné překladiště pro jihoamerický kokain, Jihoafrická republika či Nigérie s rozsáhlými neovládanými územími na periferiích hlavních velkoměst nebo Papua-Nová Guinea, kde se „díky“ gangům nacházejí jedny z nejnebezpečnějších měst na světě (zdejší gangy jsou pak významně propojené s tradičními kmenovými strukturami). Někteří autoři tak o ganzích mluví jako nové zásadní výzvě pro fungování slabých států.

V trochu jiné pozici pak stojí Mexiko s jeho drogovými kartely, které nejsou do takové míry ukotveny v chudinských čtvrtích, ale které představují zásadní (nejen) bezpečnostní výzvu pro stát a jeho okolí a v některých oblastech také dokážou efektivně ovládnout určité omezené území. V některých případech pak situace dospěla tak daleko, že kriminální organizace si dokázaly díky svým astronomickým prostředkům slabé a nerozvinuté státy v podstatě koupit – zde je možné zmínit například Guineu-Bissau, kde drogové kartely pravděpodobně uzavřely smlouvy s místní armádou. Sílící vliv nadnárodního organizovaného zločinu na státní složky je ovšem dokumentován i na mnoha dalších místech světa.

Tím jsme se ale již vzdálili od původního příkladu gangů působících především na lokální úrovni, které přímo nahrazují více či méně absentující státní složky. Jak ukazuje výše načrtnutý brazilský příklad, skupiny organizovaného zločinu se stávají vládnoucí autoritou, protože díky svým zdrojům a přímé přítomnosti v dotčených komunitách fungují jako do značné míry „lepší“ alternativa státních složek. Ty jsou vnímány jako neschopné, nedůvěryhodné, zkorumpované a v chudinských čtvrtích přítomné pouze prostřednictvím krátkodobých násilných policejních zásahů, jimiž ovšem často trpí spíše civilisté než členové gangů.

Stát tak zde postrádá jednu ze základních složek své legitimity – důvěru v jeho efektivní schopnost přerozdělování veřejných statků a distribuce služeb. Gangy oproti tomu dokážou v případě nutnosti zajistit potřebné zdroje na lokální rozvojové projekty (a to v některých případech i na ty církevní), efektivně (byť samozřejmě ne úplně „spravedlivě“) trestat drobné přestupky proti všeobecně sdílenému morálnímu kódu a obecně udržovat jistou míru řádu, bezpečnosti a sociální kontroly. Ve favelách Rio de Janeira je tak paradoxně menší míra drobné kriminality než v jeho bohatých a slavných čtvrtích.

Vztah se státem

Jak se staví k tomuto fenoménu kriminálního vládnutí stát, na jehož území takováto území vznikají? V mnoha případech ne příliš aktivně, a to nejen proto, že gangy napojené na mezinárodní kriminální sítě disponují lokálně většími zdroji než on sám, ale také kvůli jedné z definičních charakteristik organizovaného zločinu – korupčnímu jednání a napojování se na oficiální státní složky. Kriminální skupiny totiž v mnoha rozvojových zemích (například na zmíněné Jamajce, Nigérii a do určité míry i v Brazílii) slouží jako prodloužená ruka politiků či politických stran, které jim umožňují do jisté míry kontrolovat dané území – získávat z něj hlasy a vytlačovat z něj své rivaly. Jde v podstatě o variantu „kupování hlasů“ v marginalizovaných komunitách, které bohužel známe i z našeho prostředí, byť zde využité prostředky jdou často i za „motivaci penězi“.

Toto napojení na státní složky ovšem dál snižuje legitimitu státu a posiluje autoritu lokálních kriminálních autorit. V podstatě to také snižuje motivaci obyvatel chudinských čtvrtí se státem spolupracovat a identifikovat se s ním. Co pro ně koneckonců státní složky – na rozdíl od gangů – kdy udělaly? Je třeba ovšem přiznat, že k úplnému rozchodu běžných obyvatel chudinských čtvrtí se státem většinou nedochází, na to je národně definovaná identita stále v mnoha zemích příliš silná a činnost kriminálních organizací málo sofistikovaná a všeobecně odsuzovaná. Jak ale podotýká socioložka Diane Davisová, tyto nové nestátní autority mají obecně tendenci proměňovat vztah občanů se státem a vytvářet nové sítě loajalit.

Kdo nastoupí místo státu

Z mnoha stran jsou nyní slyšet slova o tom, že současná podoba státu (rozuměj západního státu) neudržitelná a že státy nejsou (či z druhé strany ideologického spektra – vůbec nemůžou být) schopné poskytovat veřejné statky a služby v podobě a rozsahu definovaném ideálem sociálního státu zasahujícím v určité podobě většinu částí společnosti. Důvodem je finanční náročnost, kterou jejich zajišťování na stát uvaluje. Oproti bankrotujícím státům zde pak stojí nadnárodní sítě globálního trhu a z nich profitující organizace, například právě v podobě vysoce efektivních sítí organizovaného zločinu, které nemají díky svým ziskům z obchodu s ilegálním zbožím s penězi problém a které na některých místech světa dokázaly nefunkční státy již částečně nahradit

Tím nechci říci, že by v Evropě bezprostředně hrozil podobný vývoj a podobná forma vlády gangů jako v zemích rozvojového světa. Měli bychom si ale uvědomit, že oblasti nespravované, či přímo opuštěné státem (a to nejen oblasti ve smyslu geografickém!) má zpravidla tendence obsadit někdo jiný a uplatnit v nich svoje pravidla – můžou to být třeba jednotlivci či skupiny dobrovolně kooperující na trhu v rámci svých akceptovaných pravidel, komunitní nebo náboženské organizace, ale někde bohužel také organizovaný zločin. Co tak přijde po radikálním oslabení státu, třeba v důsledku jeho bankrotu, či naopak zásadních strukturálních reforem zmenšující rozsah jeho funkcí? Osobně to samozřejmě nevím, ale je dobré se zamyslet nad tím, že zkušenosti současných slabých a nefungujících států rozvojového světa můžou nastiňovat jednu z alternativ.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (25)

Vstoupit do diskuze
Jan Daniel

Jan Daniel

Vystudoval mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií MU a nyní pokračuje ve studiu téhož na Fakultě sociálních věd UK.Po kariéře přispěvatele do lokálních novin se rozhodl rozšířit svůj záběr na... Více

Související témata

brazíliedrogyfavelygangyGuinea-BissaujamajkaJihoafrická republikakorupceMexikomocnásilínigérieorganizovaný zločinPapua-Nová Guineapořádekslumy
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo