Šťastné a předvolební: Pod stromeček dostaneme nový žánr

Amerika je v tomhle opravdu trochu napřed. Například na jednom z nejlepších míst Pennsylvania Avenue v centru hlavního města Washingtonu, kudy nově zvolení prezidenti jezdí z Capitolu do Bílého domu, stojí majestátní Newseum, tedy muzeum zpráv. Mezi jeho nejlepší expozice pak patří právě přehled vývoje amerických prezidentských klipů, promítaných v sekvencích na třicet metrů dlouhé plátno. Skvělá příležitost srovnávat starý dobrý pravěk a hypercool videa Obamovy kampaně před čtyřmi lety.

Poznatek z cesty do pravěku: Přitvrzujeme

Evoluce je vidět na každých nových volbách. Od původních jednoduchých reklam, které nekonečným opakováním jména kandidáta chtěly jeho jméno vtisknout do mysli voliče, přes drsně útočné kampaně z 80. let, až po manipulativní kritická videa a klipy využívající hvězdy showbyznysu. Například úsporné jazzové songy roztomile velebící demokrata Adlai Stewensona rýmem Adlai, I love you madly z roku 1952 postupně nahradily monumentálnější kompozice. Mistrem z tohoto pohledu byl přesně o dvacet let později dnes zcela zatracený Richard Nixon a jeho rozverný song „Richard Now. For You and Me“. Pozitivnější video jen tak neuvidíte.

Jak si můžete ověřit na webu Museum of Moving Image, který nabízí zřejmě všechny americké předvolební klipy, s 80. léty přišly do kampaní temnější tóny. Příkladem může být třeba spot George Bushe staršího, který zničil kandidáta demokratů Dukakise vykreslením jeho slabosti v otázkách národní bezpečnosti a boje se zločinem. Dukakis mu práci usnadnil, když se nechal natočit s velkou helmou a přitroublým úsměvem, jak jezdí na tanku, to prý aby vypadal před voliči drsně – což se nepovedlo. Akci se přezdívá Snoopy Incident a Bush video dokonce použil ve svém vlastním volebním spotu.

S novým stoletím pak přišla ještě drsnější videa, financovaná různými lobbistickými spolky. Šlo například o kampaň Swift Boat Veterans for Truth, která v roce 2004 manipulativně zpochybňovala válečné zásluhy demokratického kandidáta Kerryho z jeho vietnamské služby na vojenské lodi. Od té doby se ostatně předvolebním podpásovkám říká „swiftboating“.

Agent Kremlu vs. kníže vs. bubák

Americké prezidentské volby přetékají penězi, naposledy na ně padlo rekordních šest miliard dolarů, takže i z tohoto pohledu je těžké srovnávat se skromnou českou realitou. Asi nemůžeme očekávat záplavu profesionálně a originálně vytvořených klipů po vzoru Obamova Yes We Can z roku 2008, kde se objevily hvězdy popmusic jako Will.i.am z Black Eyed Peas nebo herečka Scarlett Johanson. Ale třeba budeme překvapeni. Pro Jana Fischera volební klip nazpívá Karel Gott a Bushido ve stylu Für Immer Jung a pro Vladimíra Franze něco předvede Ondřej Havelka a zrežíruje Jan Hřebejk, dva jeho známí fanoušci. Uvidíme.

A uvidíme, jestli se potkáme i s negativními klipy, které budou platit pochybná občanská sdružení a nad kterými bychom se mohli pohoršovat. Laciné podpásovky i kritická upozornění jsou také útvary a žánry, které patří k věci. Rada pro ně na závěr. Energii při obraně před hloupými útoky. Pomalost Dukakisovy reakce na Bushovy výpady je totiž považována za jeden z důvodů jeho prohry.