Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Užitek lágrkomandanta Höße I.

Dvoudílný článek je svého druhu přípiskem k textu Tomáše Sedláčka „O nezištnosti a tržních principech“. Opětovně připomíná některé základní a úhelné kameny ekonomie jako badatelské disciplíny. Táže se na jejich hranice a možnosti a – snad – poodhaluje některé jejich vnitřní rozpory a nedůslednosti. Především se však pokouší říci, že v rámci ekonomie nemá smysl uvažovat altruismus do té doby, dokud se ekonomie neprobere z oblouznění sama sebou

Tomáš Sedláček ve svém textu připomněl tezi Dana Arielyho o tom, že „lidé jsou záměrně, a mnohdy dokonce předvídatelně iracionální“, a poté známou skutečnost, že „převážná část ekonomů věří, že motorem společnosti je egoismus, tedy upřednostňování jasně definovaného vlastního blaha“. Jeho článek se setkal s jistou nesouhlasnou odezvou, která však, jak se pokusím ukázat, byla do velké míry mimotrefná a postavená na vlastní neznalosti. Připomeňme si nejprve několik základních skutečností o ekonomii jakožto badatelské disciplíně: předpokladem ekonomie je konstrukce homo oeconomicus coby sobecké, egoistické – protože v ex definitione konkurenčním, svobodném tržním prostředí se pohybující a po uplatnění dychtící – individuální bytosti, přičemž toto pojetí sobeckého, individuálního jednání je zárukou společenského užitku. Robert Holman ve své učebnici ekonomie píše: „Takový člověk ekonomický nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady.“ A dále: „Ekonomie objasňuje, jak člověk volí mezi příležitostmi. Je přitom obecně rozšířeným omylem, že se ekonomie zabývá pouze rozhodováním o používání peněz. Ekonomie analyzuje jakékoli rozhodování člověka, při kterém běží o volbu mezi příležitostmi.

Toto vymezení pole působnosti ekonomie však v sobě obsahuje rozpor. Na jednu stranu o sobě ekonomie tvrdí, že analyzuje jakékoliv rozhodování člověka, při kterém běží o volbu mezi příležitostmi. Na druhou stranu však opomíjí to, co jinde ekonomie připouští, totiž že člověka nelze omezit na člověka ekonomického. Pakliže je základním předpokladem ekonomie koncept homo oeconomicus, není možné, aby ekonomie zkoumala rovněž ty oblasti lidského rozhodování, kde člověka jakožto homo oeconomicus uchopit nelze. Z tohoto důvodu se ukazují Holmanovy teze buď jako chybné, anebo přinejmenším nekonzistentní. Ekonomie je s to objasnit lidskou volbu mezi příležitostmi toliko za přítomnosti své conditio sine qua non: koncepce homo oeconomicus, která pro změnu předpokládá svobodné tržní prostředí, v rámci nějž je z hlediska ekonomické věrouky stěžejní lidská sobeckost coby klíčový princip zaručující co možná největší efektivnost svobodného trhu a z toho plynoucí obecný užitek.

Sobeckost: základ funkčního a kvalitního trhu, nebo trn v oku?

Zatímco většině ekonomů je sobeckost spotřebitelů základem funkčního a kvalitního trhu, jiným autorům je trnem v oku. Co říkají tito kritikové? Jan Sokol idolatrizaci sobeckosti kritizuje následujícím způsobem: „Současní ideologové trhu se často odvolávají na slavnou větu britského morálního filosofa Adama Smithe o ‚jakési neviditelné ruce‘, která prý směnu i produkci sama řídí ku prospěchu všech. Smith byl pod vlivem skotské skeptické tradice a zejména slavného pamfletu Bernarda Mandevilla ‚Bajka o včelách‘ (1714), který chtěl ukázat, že správné uspořádání společnosti nevyžaduje a neočekává u svých občanů žádné ctnosti, ale přiměje je fungovat k obecnému prospěchu jen ze sobeckých pohnutek. Smith nejprve říká, že ‚člověk je stále závislý na pomoci svých bližních, a tu ovšem nemůže očekávat pouze od jejich dobré vůle‘. ‚Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví.‘

Jakkoli se tato myšlenka neustále cituje, předchozí výklad o trhu chtěl ukázat, v čem se Smith (a hlavně Mandeville) mýlí. Naděje na uskutečnění žádoucí směny (‚moci se naobědvat‘) nespočívá na žádné ‚neviditelné ruce‘ a už vůbec ne na sobectví spoluobčanů, ale zakládá se na prosté skutečnosti, že v moderní společnosti se lidé potřebují navzájem: řezník zákazníka právě tak jako zákazník řezníka. ‚Každý jedná sám za sebe, ale jeho jednání směřuje k uspokojování potřeb druhých stejně jako jeho vlastních. Každý tím slouží svým spoluobčanům a zároveň je jimi obsluhován.‘ (Mises) Pokud si navzájem naplňují své potřeby, je to jednak díky spravedlivému uspořádání trhu, zároveň ale také díky tomu, že se neobelhávají, nepodvádějí a neokrádají. Tuto jen zdánlivě triviální podmínku fungování svobodné společnosti mohl Smith v puritánské skotské společnosti 18. století snadno přehlédnout a pokládat za samozřejmost. Jeho dnešní následovníci si to už ale dovolit nemohou.“ (s. 70–71)

Jak ekonomie vysvětluje lidskou volbu mezi dvěma příležitostmi a jak se vyrovnává s rozdílností preferencí každého lidského jedince? Konstruuje teorii mezního užitku a definuje zákon mezního užitku, případně po vzoru ordinalistickém konstruuje indiferenční křivky. Lidská volba mezi příležitostmi se však neodehrává pouze ve svobodném tržním prostředí. Lze prostřednictvím teorie užitku objasnit případy, kdy zdánlivě zcela proti logice věci žádný užitek volba příležitostí nepřináší? Nepochybuji vůbec o tom, že by leckteří z ekonomů, kteří jsou proslulí svým uměním odtažitosti od žitého světa lidí, přispěchali s teorií užitku i tam, kde by to obyčejným smrtelníkům přišlo nanejvýš zvrácené. Uveďme si proto pár příkladů mimotržního rozhodování mezi příležitostmi.

Teorie užitku a Osvětim

Představme si situaci, pro niž se díky literárnímu odkazu Williama Styrona vžilo označení „Sophiina volba“. Situaci, kterou známe rovněž pod označením „volba menšího zla“: Sophie je i s oběma svými dětmi deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Po vystoupení z transportu je na rampě, kde probíhá selekce, vyzvána jedním z dozorců, aby rozhodla, které ze svých dětí pošle na smrt a kterému zachrání život (Sophie se ocitá v tzv. mezní situaci – viz Tzvetan Todorov). Z hlediska ekonomické teorie Sophie volí mezi dvěma příležitostmi: zachránit buď život své menší a slabší dcery, nebo život svého staršího a silnějšího syna. Nakonec volí život svého syna, neboť jí to – jazykem ekonomie řečeno – přináší vyšší užitek, čtěte vyšší naději na to, že alespoň některé z jejích dětí přežije v krutých podmínkách vyhlazovacího tábora.

Možná by se našli tací, kterým by se uplatnění ekonomického myšlení na tomto příkladu nezdálo být úplně vhodné. Buďte však bez obav, ekonomie zvládá analyzovat veškeré případy lidské volby mezi příležitostmi. Nevěříte? Zůstaňme ještě chvíli v Osvětimi. Jak známo, lágrkomandantem tohoto vyhlazovacího tábora byl jistý Rudolf Höß. Toho nacistický velín pověřil zvláštním úkolem: najít co nejefektivnější způsob, jak realizovat „konečné řešení židovské otázky“. Spisovatel Robert Merle ne nadarmo nazval svůj román, pro jehož psaní se inspiroval životem a deníkovými zápisky Rudolfa Höße, „Smrt je mým řemeslem“. Höß v rámci svého řemesla neprováděl nic jiného než analýzu nákladů a provozu a optimalizaci jejich řízení (řešení problémů likvidační kapacity a jejího využití, optimální velikosti dodávek, řízení zásob, využití materiálu, řízení nákladů), který by nejen jemu, ale i celé nacistické zlovůli přinesla co největší užitek, tedy převedeno do jazyka lidí, hledal takovou příležitost, která by učinila jeho práci co nejefektivnější: za co nejkratší čas co největší množství zlikvidovaných Židů a jiných příslušníků „podřadných ras“ za podmínky uchování tajemství navenek. Ne nadarmo nacisté četné své inspirace čerpali z masného průmyslu, z velkojatečního provozu.

Připadá vám snad tento příklad jako zvrácený, nanejvýš cynický a tak říkajíc nehumánní? Buďte bez obav, ekonomii nezajímá obsah, nýbrž způsob: svobodní lidští jedinci jednají vždy racionálně, tj. s ohledem na maximalizaci svého užitku a minimalizaci svých ztrát. Jakže? Namítáte, že Höß nejedná jakožto svobodný jedinec a že jeho příklad nemá co dělat s volným tržním prostředím. Pak ovšem zůstává záhadnou, proč si ekonomie prostřednictvím svých učebnic sama dává do vínku „analyzovat jakékoliv rozhodování, při kterém běží o volbu mezi příležitostmi“, podobně jako proč lze Hößův postup tak výstižně uchopit prostřednictvím ekonomického pojmosloví.

Pokračování článku na Finmagu již zítra...

Foto: profimedia.cz


Literatura a zdroje:

Bateson, Gregory. Mysl a příroda: nezbytná jednota. Praha: Malvern, 2006.

Holman, Robert. Ekonomie. 3., aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002.

Höß, Rudolf: Velitelem v Osvětimi: autobiografické zápisky. Praha: Academia, 2006.

Merle, Robert. Smrt je mým řemeslem. Praha: Naše vojsko, 2005.

Patterson, Charles. Věčná Treblinka: ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté. Praha: Práh, 2003.

Pessoa, Fernando. Bankéř anarchista. Praha: Argo, 1998.

Sax, Boria. Zvířata ve Třetí říši: domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Praha: Dokořán, 2003.

Schwartz, Barry. TED talk: Paradox volby. Barry Schwartz on the paradox of choice. http://www.ted.com.

Sokol, Jan. Moc, peníze a právo: eseje o společnosti a jejích institucích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007.

Styron, William. Sophiina volba. Praha: BETA, 2001.

Todorov, Tzvetan. V mezní situaci. Praha: Mladá fronta, 2000.

Komentáře

Celkem 9 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK