Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Užitek lágrkomandanta Höße (II.)

Ponechme nyní na čas zdánlivě cynických dokladů z minulého dílu a zaměřme se na to, proč některé z nás výše zmíněné příklady popudily a rozhořčily? Kde se v nás ony pocity berou? Nejjednodušší odpověď, která se nabízí, je, že plynou z nepatřičnosti a z jisté víceznačnosti. Více v druhém a závěrečném díle seriálu.

Někdo by mohl namítnout, že ekonomie by nikdy příklady zmíněné první části nevydávala za situace, kdy člověk volí mezi příležitostmi. Že to jsou daleko spíše situace, kdy má jedinec volit mezi dvěma možnostmi (či odpověďmi), a nikoliv příležitostmi. Pokud tomu tak je, pak ekonomie pracuje se svými pojmy natolik vágně, že její hranice jsou naprosto mlhavé. Skutečně se zdá, že je-li ekonomii něco vlastní, pak je to pohříchu zbujelá neschopnost vládnout dostatečně srozumitelným jazykem, který by důrazně dbal na to, aby se držel v patřičných mezích, tedy na ekonomickém rynku, a nezavdával si s lidským světem v jeho každodennosti.

Nepochybně by se však našli i tací, kteří by horečně hlásali, že bez ohledu na obsah je důležitý způsob jednání, a tudíž i pro tyto příklady zaběhlé ekonomické poučky platí. Pokud tomu tak je, pak ekonomie zcela selhává v tom, že je schopna myslet pouze užitek, ale nikoliv ztrátu, ochuzení, smůlu či újmu. Teorie užitku se orientuje toliko na zájem, přínos, výnos, zisk, ale zcela opomíjí druhou stránku téhož. Opačný pól škály není s to uvažovat ani měřit (koncept ušlého zisku či příležitosti by zde vyzněl akorát pro smích), je schopna ho uvažovat toliko na pozadí, což je však pro situace, kdy ztráta (ať už jakákoliv) převažuje nad užitkem, doslova tristní. Sophiina volba totiž předně znamená, bez ohledu na širší situaci, rozhodnout mezi tím, které ze svých vlastních dětí poslat na smrt. Označit takovou situaci za příležitost by zvládlo jen pár jaksepatří cynických, oddaných stoupenců všemohoucí ekonomie.

Bylo by pozoruhodné sledovat, jakými mechanismy nacisté docházeli právě k co největší efektivnosti svých zrůdných činů, a studovat dopodrobna mechanismy odlidštění: degradaci jiných etnik na méněcenné, podřadné rasy a zvířata, prováděnou nejprve prostřednictvím propagandy a poté účinně i v rámci likvidačního provozu; uplatnění rozličných vědeckých diskursů, abstraktního pojmosloví, od konkrétních jedinců abstrahované řeči; podřízení „méněcenných“ kvazivědeckým pravidlům eugeniky; důmyslnou dělbu práce, která minimalizovala možné dopady morálního selhání jednotlivých účastníků likvidačního provozu tak, aby pokud možno v žádném případě nepociťovali odpovědnost za smrt tisíců lidí. A bylo by stejně tak pozoruhodné promýšlet a zkoumat dopady a důsledky uplatňování teoretického – ať už ekonomického, sociologického, psychologického, technického, medicínského či byrokratického – způsobu uvažování na svět kolem nás, leč není pro to zde dostatek prostoru. V neschopnosti vystoupit z úzce specializovaného a odborného pojmosloví zpět do světa se všemi jeho stránkami, číhá velké nebezpečí scientistů, těch ekonomizujících nevyjímaje. Výraz „lidské zdroje“ budiž toho frapantním dokladem.

Teorie užitku a altruismus

Vraťme se od těchto příkladů, jejichž cílem bylo poukázat na značně vágní vymezení pole působnosti ekonomie a rozpory a nedůslednosti v ekonomickém pojmosloví, k diskusi o altruismu. Někteří z diskutujících přišli se světovým objevem, že i altruismus lze venkoncem vysvětlit coby jednání řízené sobeckými pohnutkami. Tento způsob argumentace a dovozování sylogismů k dokonalosti přivedl ve své útlé knize „Bankéř anarchista“ podivuhodný portugalský literát Fernando Pessoa, obdobným způsobem v ní dokazuje, že největším anarchistou na světě je hlavní postava knihy, která pracuje jako bankéř. Jan Sokol k takovému zacházení s pojmy dodává: „Moralista Smith možná jen podlehl pokušení provokativně ‚rehabilitovat‘ velmi problematický pojem sobectví: s jistou licencí lze totiž každé smysluplné jednání nakonec označit jako ‚sobecké‘, takže toto slovo pak už neznamená vůbec nic.“ (s. 71)

Položme si nyní stěžejní otázky: V čem tkví výlučnost altruismu? Proč zachovávat pojmovou distinkci mezi altruismem a egoismem? V čem spočívá rozdíl mezi konvenčně chápaným egoismem a altruismem chápaným skrze optiku egoismu? Prostá teze, že altruismus není než určitou formou egoismu, je teze zcela banální. Teorie, které nám říkají, že jsou s to objasnit vše, nevysvětlují ve výsledku vůbec nic. Gregory Bateson definuje informaci jako každý rozdíl, který hraje roli. Kupříkladu nás zajímá, jaký je rozdíl mezi sobeckým vytunelováním státního podniku a sobeckou pomocí těžce nemocným sirotkům v některé z chudých zemí světa. Rozdíl je to zájmu hodný, protože nás bezmála bije očí, upozorňuje na sebe, je přitažlivý. Převedeno do suchopárného jazyka teorie užitku značí altruismus z hlediska egoismu situaci, kdy určitý jedinec volí takovou příležitost, která mu přináší nejvyšší míru užitku. Avšak oproti běžným tržním situacím, zde nejen že za svou pomoc nečeká žádnou protislužbu (nezištnost), nýbrž a především poskytuje užitek někomu jinému. Altruistické jednání z hlediska teorie užitku překonává omezené zaměření pouze na spotřebitele, který volí mezi příležitostmi, a rozšiřuje ho o další o užitek obohacené. Toto rozšíření je z hlediska základního vymezení homo oeconomicus zcela nepřípustné, neboť podkopává tezi o sobeckosti jakožto záruce distribuce co možná největšího množství užitku.

Dvakrát měř, než vezmeš do ruky pilu

Někteří ekonomové se kromě toho začasté rádi od své vymezené disciplíny utíkají k obecným úvahám o povaze lidství, svobody, chodu a řízení společnosti. Vlastně bychom jim to neměli mít za zlé, neboť ekonomie v dnešní podobě vzešla z lůna politické ekonomie, která byla subdisciplínou morální filosofie. Když si však tito po výletech do jiných sfér lační ekonomové činí takové nároky, jaksi by se předpokládalo, že se nejprve na své cesty vybaví vzděláním i z příbuzných disciplín, do nichž jinak mohou tak akorát fušovat. Na tomto výletu za hranice svého rozhledu by se mimo jiné mohli dozvědět, že teorie užitku není než svého druhu teorií utilitarismu, která je pouze jednou z možných (meta)etických teorií. Na diskusi o altruismu je nejžalostnější právě skutečnost, že někteří ekonomové nejsou pro sebezahleděnost do svých vlastních teoretických konstrukcí schopní poodstoupit a nahlédnout do světa, který se tak úpěnlivě snaží vměstnat do svých teorií a pouček. Kdyby toho byla ekonomie skutečně schopná a ekonomové by skutečně ctili, pravda, poněkud vágně vymezované hranice své disciplíny, nemusel by ani Ariely ani Tomáš Sedláček formulovat své teze. Naneštěstí však žijeme ve světě, kde k racionalitě každého člověka ekonomického patří též, že je omylný, a kde jeho racionalita spočívá právě ve schopnosti a žádoucnosti se ze svých chyb poučit. Což dozajista o člověku platí i mimo hranice ekonomiky, nebo se mýlím?

Na závěr jedno velmi důležité upřesnění. V článku mnohokrát užívám pojmu ekonomie. Je to ovšem pojem nepřesný, neboť evokuje představu, že zde hovořím o „ekonomii jako takové“, což rozhodně nečiním. Hovořím zde o ekonomii, kterou sám pro sebe pracovně nazývám ekonomií mainstreamovou. Vedle mainstreamové ekonomie jsou však též četné jiné ekonomie, toto rozlišení je dobré chovat na paměti pokaždé, kdy „ekonomie“ přichází na přetřes.

Foto: profimedia.cz


Literatura a zdroje:

Bateson, Gregory. Mysl a příroda: nezbytná jednota. Praha: Malvern, 2006.

Holman, Robert. Ekonomie. 3., aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002.

Höß, Rudolf: Velitelem v Osvětimi: autobiografické zápisky. Praha: Academia, 2006.

Merle, Robert. Smrt je mým řemeslem. Praha: Naše vojsko, 2005.

Patterson, Charles. Věčná Treblinka: ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté. Praha: Práh, 2003.

Pessoa, Fernando. Bankéř anarchista. Praha: Argo, 1998.

Sax, Boria. Zvířata ve Třetí říši: domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Praha: Dokořán, 2003.

Schwartz, Barry. TED talk: Paradox volby. Barry Schwartz on the paradox of choice. http://www.ted.com.

Sokol, Jan. Moc, peníze a právo: eseje o společnosti a jejích institucích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007.

Styron, William. Sophiina volba. Praha: BETA, 2001.

Todorov, Tzvetan. V mezní situaci. Praha: Mladá fronta, 2000.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK