Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jižní Súdán: Nový stát, staré problémy

Referendum v Jižním Súdánu skončilo očekávanou výhrou zastánců samostatnosti. Jak ale tato událost ovlivní dynamiku v regionu? Jako vždy se první skloňuje ropa.

Napjatá situace v Somálsku, výbuchem hrozící volební pat v Pobřeží slonoviny a třetím africkým příběhem nadcházejícího roku je, jak mnozí uvažují, súdánské dělení. Lze jen doufat, že tentokrát to bude příběh bez krvavých zápletek. Zatím by tomu nasvědčoval vstřícný tón, který volil súdánský prezident Bašír, když sliboval, že jih nebude muset nést část dluhů společného státu, nebo když spekuloval, že by se obě části Súdánu mohly časem spojit v jakousi unii na způsob té Evropské.

Ropa: požehnání i hrozba

Přehnaný optimismus však není na místě. Referendum, ve kterém osmimilionový autonomní jih – rozlohou větší než Francie – rozhodl o svém odtržení od zbytku země, by mělo být reálným zakončením války, která začala už před vyhlášením súdánské samostatnosti v roce 1956 a s přestávkami trvá prakticky dodnes. V konfliktu mezi muslimským severem a převážně křesťanským a animistickým jihem přišlo o život úhrnem na dva miliony lidí. Spory s takovou historií ale ze dne na den nekončívají. Ostatně i třenice při samotném referendu připravily o život desítky Súdánců. Ve hře jsou navíc naftodolary.

Ropy má Súdán dost, sever i jih, sice se neřadí mezi největší producenty, patří mu až 31. místo na žebříčku, ropa ale představuje až 90 % súdánského exportu (málokoho asi překvapí, že hlavním odběratelem je Čína). Jih je na ropě závislý zcela – na severu tvoří výnosy z ropy 60 % ročního rozpočtu, na jihu je to celých 98 % – a zároveň je tak zcela závislý na severu, přes něj se totiž všechna „jižní“ ropa dostává do světa.

Této závislosti by se přirozeně rád zbavil: zástupci Jižního Súdánu už spolu se sousední Keňou oznámili plány na superkoridor, který by spojil Etiopii, Jižní Súdán a keňské pobřeží. Kromě železnice, silnic a telekomunikačního spojení by koridor obsáhl i 1 400 km dlouhý ropovod k Indickému oceánu. Jih by tak obešel infrastrukturu ovládanou Chártúmem a ten by tak přišel o všechny provize. Zbývá sehnat 22 miliard dolarů a začít stavět.

Jižní Súdán – kdopak nám ho postaví

Příležitosti však budou i v ostatních sektorech, zejména technickém, telekomunikačním a bankovním. Vždyť Jižní Súdán má v současné době pouze 60 km silnic a podobně ubohá je i telekomunikační infrastruktura. Sousední státy chtějí situace využít, ještě než se přiženou bohatší investoři z Číny, Indie či Japonska. Ostatně už nyní představuje Jižní Súdán hlavní exportní trh pro Keňu (roční objem obchodů 158 milionů dolarů) i Ugandu (185 milionů dolarů). Obě země by rády tento potenciál ještě znásobily. Keňa tak hledá investory pro ropovod, Uganda zase připravuje rozsáhlý technologický a průmyslový park v příhraničním městečku Gulu, aby dala svým podnikatelům dostatečný náskok a zázemí. Uvažuje se i o stavbě obří vodní elektrárny.

Na druhou stranu, pokud by znovu vypukla válka, Keňa a Etiopie přijdou o miliardu dolarů ročně a během deseti let by mohly ztratit až 34 % HDP. Regionální zájem o mír je tedy masivní.  Jistou nervozitu ovšem dává najevo Egypt, který se bojí přerozdělování kvót na vodu z Nilu.

Ozval se také Světový potravinový fond, který by rád z Jižního Súdánu udělal zásobárnu potravin pro okolní státy. Prý do deseti let. Tato vize ale možná patří spíše do oblasti science fiction, vždyť dnes podle odhadů OSN této oblasti schází na 340 000 tun obilí a 2,7 milionu lidí může trpět nedostatkem stravy. A tisíce lidí, kteří v referendu volili z uprchlických táborů v Keni, Tanzanii, Ugandě nebo Etiopii, se na svůj příchod do staré (nebo vlastně nové) vlasti teprve chystají. Zvládnutí těchto migračních vln může lehce přerůst novému státu přes hlavu.

Osamostatnění Jižního Súdánu by však mohlo – kupodivu – prospět i severní části státu. Prezident Bašír se zbaví padesátiletého konfliktu, vstřícnost vůči referendu mu zase otevírá dveře u donorů – Norsko, Velká Británie a USA již přislíbily obchodní pobídky a pomoc při odpuštění astronomického dluhu, pokud vláda a armáda nebudou referendu bránit. Z této perspektivy pak lze lehce pochopit, proč se Bašír může přetrhnout, aby už byl jih pryč. Pokud bude navíc hrát podle pravidel, jednodušeji získá mezinárodní podporu v otázce sporného ropného pole u Abeyi. Úspěšná demarkace této oblasti je hudbou daleké budoucnosti. A podpory bude zapotřebí…

Marná sláva…

Kolektivní nadšení ovšem může rychle zchladnout. Samotný Súdán stále podle žebříčku Foreign Policy obsazuje vrchní příčky v hitparádě zhroucených států, kterým hrozí další rozpad, konflikty a nepokoje. Největším rizikem je radikalizace mládeže. Vždyť čtyřicet procent obyvatel je mladších patnácti let. A populace roste tempem přes dvě procenta ročně. Pokud se Bašírovi nepodaří nastartovat ekonomický růst a vytvářet pracovní místa, masy nespokojených mladistvých mohou zhatit jakkoli racionální dohodu mezi severem a jihem. Příkladem může být současné Tunisko a oblast Magrebu obecně.

Oba nové súdánské státy se navíc budou muset poprat s negramotností, nedostatkem učitelů a škol, mateřskou úmrtností, nedostatkem vody, obří zranitelností svého zemědělství, ale i s rozšířenou korupcí. Navíc tu zůstává spor o zmíněná naleziště ropy u Abeyi. Rozhodnutí Stálého arbitrážního tribunálu v Haagu pravděpodobně zůstane pro odpor místních nomádů jen na papíře.

Navíc ne všem konfliktům je konec. Na území osekaného Súdánu zůstane nevyřešený konflikt v Dárfúru, kterého se referendum netýká. Týká se jej ale zatykač vydaný Mezinárodním trestním tribunálem na hlavu právě prezidenta Bašíra. Nepokoje v Darfúru se navíc řetězově rozlily do okolí a vyvolaly následné konflikty mezi vládou a rebelskými skupinami v Čadu a v Středoafrické republice, které se dodnes nepodařilo uhasit. Čad a Súdán tak dodnes jen těžko hledají společnou řeč, vzájemně se obviňují z podpory rebelů na územích toho druhého. Zastavit toto přelévání se konfliktu de facto jen papírové hranice bude nadmíru těžké.

A také Jižní Súdán se bude muset hodně snažit, aby jej nepotkal osud Somálska, státu, který se z mrákot neprobral už desítky let. Vždyť minimálně dvě rebelské skupiny, Lord’s Army z Ugandy a Al-Shahaab právě ze Somálska si už na nový stát brousí drápy. Ti první by rádi získali novou surovinovou základnu pro svoje operace v Ugandě a v Kongu, ti druzí by jen chtěli rozšířit pole působnosti svých útoků.

Boj Jižního Súdánu o místo na slunci tak referendem spíše začíná.

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK