Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Socialismus, islám, kolonialismus: Proč se muslimové bouří?

| 25. 2. 2011

Tunisko, Egypt a nyní zřejmě Libye – úspěšných protivládních vzpour přibývá. Větší či menší nepokoje zachvacují nejrůznější státy severní Afriky či Blízkého východu, včetně tak nepravděpodobných zemí jako Katar na jedné straně a Džibutsko na druhé.

Socialismus, islám, kolonialismus: Proč se muslimové bouří?

Proč se muslimský lid bouří? V mnoha zemích jde zřejmě především o reakci na zdražování základních potravin a benzinu: tak to začalo právě v Tunisku. Reakce na drahotu však neobstojí v relativně bohatých zemích, jejichž obyvatelé rovněž projevují nespokojenost: Katar, Bahrajn, Saúdská Arábie.

Zde je třeba zdůraznit, že neexistuje jediná bohatá islámská země kromě ropných států. A ani ty nejsou tak závratně bohaté, jak si laikové často představují. Saúdská královská rodina se sice topí v bohatství, avšak průměrný hrubý národní příjem na hlavu stěží předstihuje Českou republiku (17 700 dolarů, respektive 17 310 dolarů za rok 2009). Na zemi, která má tak obrovské nerostné bohatství, je to poněkud slabý výsledek. Pro srovnání, Norsko vykázalo za rok 2009 HNP ve výši 86 460 dolarů. Nejbohatší arabskou neropnou zemí je pak Jordánsko (HNP 3980 USD per capita). To je méně než Bosna, Peru nebo Namibie.

Chudoba absolutní i relativní - a především obrovská majetková nerovnost. Ta je patrně hlavním palivem nynějších sociálních požárů v arabském a islámském světě. Ale proč si právě tato civilizace vede tak špatně? Důvodů je hned několik:

  • Dědictví kolonialismu v některých zemích
  • Flirtování se socialismem v jiných
  • Islám samotný

Alláh nad přírodními zákony

Tvrdit, že islám je příčinou chudoby, se dnes odváží málokdo. Zvláště ve vyspělých zemích s vysokým podílem muslimské populace. Ponechme ale na chvíli politickou korektnost stranou. Je přece zřejmé, proč Francie, Británie, Německo, Švédsko a další země hostí miliony muslimů: Protože jejich vlastní země jsou chudé.

Proč ale vede islám k chudobě? Vždyť přece Mohamed byl obchodník a islám je náboženství obchodu nakloněné, podivoval se nedávno věhlasný The Economist. Obchodu nakloněný islám? Jak se to vezme. Ze všech tří "abrahámovských" náboženství je islám zdaleka nejostřeji zaměřen proti úrokům. Bez úroků ale neexistuje úvěrový obchod a bez něho neexistuje vyspělý finanční systém. A neexistuje-li finanční systém, nemůže dobře fungovat průmysl, obchod - zkrátka cokoli.

Křesťanství i židovství dokázaly během středověku předsudky vůči úrokům překonat. Islám nikdy. A ačkoli je úrok důsledně zakázán pouze v Íránu, ve všech islámských zemích je postoj vůči němu velmi odměřený. Během finanční krize Západu se tvrdilo, že islámské banky a islámské ekonomiky jsou vůči krizi odolnější - možná, ale za cenu toho, že celá tato civilizace již od středověku žije v permanentní finanční krizi.

Dalším aspektem je muslimský přístup ke vzdělání. V naší západní civilizaci nikdo nepochybuje, že motorem prosperity je vzdělání, zejména přírodovědné a technické obory. Arabsko-islámské civilizaci tento motor chybí. Navzdory své bohaté historii arabský svět připomíná intelektuální poušť. Jen samotný Izrael (HNP 25 790 USD per capita) dokáže ročně vyprodukovat více vědeckých a odborných článků než všechny ostatní státy Blízkého východu. Miliardový islámský svět se může pochlubit jen jedinou Nobelovou cenou za fyziku, kterou získal doktor Abdus Salam v roce 1979.

Islámská averze vůči vzdělání jiného než teologického charakteru neexistuje odjakživa. V raném středověku byla naopak muslimská civilizace pokročilejší v přírodních a technických vědách než Západ. Jenže pak zvítězila filozofická škola interpretující Alláha jako Boha, který je všemohoucí v doslovném smyslu tohoto slova. Zatímco židovsko-křesťanský Bůh stvořil svět a přírodní zákony, Alláh má moc přírodní zákony změnit v libovolném okamžiku podle vlastního uvážení. Přijmeme-li předpoklad absolutní všemohoucnosti, logicky z něho vyplývá, že studium přírodních věd je méněcenné ve srovnání s memorováním koránu, který je považován za autentické slovo Alláha. A odtud logicky plyne zaostalost islámského světa v oblasti exaktních věd - a nejen jich, neboť i účetnictví je často považováno za cosi méněcenného.

V roce 1835 se lord Macaulay rozhodl zavést v Indii moderní školství. Následovala petice s cílem vyloučit z něho muslimské děti. Petici zorganizovali muslimští učenci. Rodiče, kteří se rozhodli čelit zákazu duchovních, čelili výhrůžkám a posměchu. Toto se stalo v Indii, ale zcela stejný postoj k vědě a vzdělání převládal v celé muslimské civilizaci. Důsledky trvají doposud v podobě nevzdělanosti a chudoby. Znalost koránu nazpaměť prosperitu nepřinese.

Pokud jde o kolonialismus - Evropané měli velkorážné kanony, parníky a kulomety Maxim. Díky vědecko-technické revoluci. Muslimové nikoli. Tím je řečeno vše.

Socialismus po arabsku

Po válce, ve které Západ málem zničil sám sebe, získaly arabské země samostatnost. Mnohé z nich založily svoji ekonomiku na modelu "arabského socialismu" (al-ištirakíja al-arabíja). Vymyslel jej syrský křesťan Michel Aflaq podle vzoru evropského nacionálního socialismu. Hjalmar Schacht, bývalý Hitlerův ministr financí, byl poradcem řady arabských vlád. Socialistická ekonomika založená na státní kontrole podniků, administrativně stanovených cenách a mzdách, progresivních daních a státním plánování byla přizpůsobena arabským podmínkám. Ve své době to možná vypadalo jako modernizace ve srovnání se středověkými poměry řady arabských zemí; pak se ovšem ukázalo, že i tato forma socialismu selhala. Nacionální socialismus v Německu fungoval jako nástroj pro mobilizaci válečné ekonomiky. Jeho arabská verze však nedokázala nic než podřídit vládní kontrole a progresivnímu zdanění ty části ekonomiky, které jakž takž fungovaly. Fiasko způsobilo obrovskou frustraci chudých vrstev. Odtud nebylo daleko k názoru "modernizace selhala, vraťme se k fundamentům islámu".

Donedávna byli hrází vůči fundamentálnímu islámu diktátoři, které vynesla právě vlna arabského socialismu. Sice nevyznávali hodnoty Západu, ale byli většinou schopni se s ním domluvit. Pokud tato hráz selže, aniž by vznikla nová, neznamená to pro budoucí vývoj demokracie v zemích severní Afriky a Blízkého východu nic dobrého.

Psáno pro Lidové noviny

Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Martin Moravec | 3. 3. 2011 18:02

Smekám před autorovou odvahou být veřejně politicky nekorektní vůči něčemu s tak radikálním přístupem k oponentům jako je islám a jeho příznivci. Tohle téma je chůze po hodně tenkém ledě...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Pršala | 25. 2. 2011 13:17

Úroková míra (reálná, viz Irving Fisher) je skutečně základním kritériem efektivnosti v jakékoliv ekonomice - pokud chybí, chybí i příslušný "národohospodářský benchmark", který orientuje podnikovou sféru. Vedle toho je však další obrovskou překážkou rozvoje postavení žen v tradiční islámské společnosti. John King Fairbank na to upozorňuje ve svých Dějinách Číny. Paradoxem je, že toto postavení žen například v novodobé Číně, která měla podobné potíže s hospodářským zaostáváním, definitivně změnil až nástup komunismu. Zatímco v Indii podobná situace stále přetrvává spolu s vysokou negramotností.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Tětek | 25. 2. 2011 10:30

Poslední odstavec na mne působí trochu dojmem, že dle autora je lepší žít ve stabilní a jisté bídě a útlaku než se pokusit o změnu a tím se vydat na nejistou cestu, na konci které může stát svoboda a prosperita. Před takovým rozhodnutím stála snad každá dnes relativně svobodná a prosperující země, jako třeba USA v 18.stol. či ČR před 20 lety. Změna poměrů není nikdy lehká a ani nemusí být mírumilovná (když se diktátor drží násilím u moci - v Lybii dnes stejně jako v sev.Americe 18.stol.), stojí však za to.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 25. 2. 2011 07:51

Rád bych vás trochu poopravil. Pokud jde o úroky, tak oni se jich až zase tak neštítí, neboť Dubai neměla problém půjčit si na stavbu mrakodrapů od HSBC a pěkně jim platit úroky. Samozřejmě je tady Šária, která úroky zakazuje, ale to se dá vyřešit. Pokud jde o vzdělání, tak běžně znám islámské inženýry z Indoe a Pákistánu. Nezapomeňtě na to, že v Indii žije několik stovek miliónů muslimů. Problém islámu je v tom, že:

1. utlačují 50% svých mozků
2. nízká výkonnost pracovníků
3. Šária nadevše
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radek Doležal | 25. 2. 2011 06:02

Ono to že je islám zaměřen proti užeře není nic špatného ono by to nebyla taková tragedie dokud měnový systém nepřešel na systém částečných rezerv. Tam to bez úroků nejde že :) No a tím je myslím vše řečeno. Tzn. tam kde při krytých penězích začínala užera tam jsou dnes normální úroky. Jestli je to dobře nebo špatně si posuďte každý sám.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!