Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Chci jen to, co chci aneb Zapleteni na vlásku

| 26. 2. 2011

Kdo z vás viděl krásný film (nejen) pro děti "Na vlásku", jejž právě dávají v kinech, jistě poznal, že hudební hit "Já chci jen to, co chci", který se objevil na konci, dokonale vystihuje celý příběh, a jak už to ve filmech bývá, vlastně i naše životy a jejich prazvláštní ekonomii - ekonomii touhy.

Chci jen to, co chci aneb Zapleteni na vlásku

Koneckonců tam, kde existuje touha a chtění, je i primární zdroj efektivní poptávky, ze které čerpá hybnou sílu celá ekonomika acivilizace.

Chci jen to, co chci

Tahle věta není, ač se to tak může zdát, primitivní tautologií. Pokud se ponoříme hlouběji, zjistíme, že jsou věci, které chceme chtít, třeba milovat své děti a partnery, a pak jsou věci, po nichž sice toužíme, ale nechceme po nich toužit, např. rád čtu bulvár, ale kéž by mi nedělalo radost jej číst. To jsou touhy, po nichž tak vlastně toužíme netoužit. To neznamená nečinit, co nechci, ale je to něco ještě hlubšího -nechtít, co nechci. Například dítě, které nechce na návštěvu k tetičce, kdysi prostě dostalo pohlavek a šlo se. Dítě sice muselo jít, ale uvnitř si mohlo nechat svobodu nechtění. Dnes si k němu chápající rodič klekne a řekne: "Ty nechceš? Ale měl bys, vždyť teta je na tebe tak hodná a moc se na tebe těší, to bys jí přece neudělal." Dítěti tedy nestačí jenom jít za tetou, nýbrž musí chtít za ní jít.

Krásně strašidelná síla celého filmu "Na vlásku" (v angličtině Tangled, tedy doslova Zapleten) spočívá v tom, že zlá čarodějnice (která malou princeznu ukradla, aby z ní mohla sát její kouzelnou omlazující energii)je vlastně na dítě hrozně hodná. A ono tak velice ochotně přebírá její chtění a činí z něj chtění vlastní. To ukazuje na další pozoruhodnost: na našich touhách (nikoli však potřebách) není nic přirozeného. To, po čem toužíme, nám musí být nejprve někým ukázáno - výchovou (po tom se sluší a po tomto se nesluší toužit) nebo filmem (takhle má vypadat romantická večeře!) či jednoduše reklamou (nikoli nutně na konkrétní šampon, ale na to, že je důležité chtít mít, například tuze lesklé vlasy). V tom je mimochodem reklama užitečná, udržuje totiž kolo touhy neustále v pohybu - a hýbe tak ekonomikou. Ukazuje nám nové věci, po nichž máme toužit. Sami tak bohatou fantazii nemáme.

Ano, můžeme vše, co chceme, avšak sami neumíme chtít, co bychom chtěli chtít. To je mez naší svobody a tužeb. Koneckonců, pohádky (a vtipy) o zlaté rybce, která plní tři jakákoli přání, končí většinou neslavně -neboť se člověk ocitne většinou zpět tam, kde byl, anebo dopadne ještě hůře.

Kdo je Velký omezovatel touhy?

Kdysi dávno, když bylo lidstvo ještě mladé, omezovala naše touhy příroda. Později roli tohoto Velkého omezovatele, zdá se mi, hrála vyšší ontologická postava (Bůh), která jisté věci zakazovala (možná chceš zabít, krást atd., ale nesmíš). Ježíš to ještě zpřísnil: nestačí nezabít, ale špatné je už jen chtít zabít. Nicméně po "smrti Boha", kdy přestal hrát dominantní roli v psýché naší civilizace, se tímto Velkým omezovatelem stal systém (Bourdieu píše o systémovém násilí). To byla doba revolty (doba marxistických revolucí) proti systému, který nás omezoval, nutil, předurčoval aj. V dnešní době, zdá se mi, je to vůbec nejsložitější. Velkým omezovatelem se člověk stává sám sobě (proto se ve filmu Klub rváčů rozpolcená osobnost hlavního hrdiny doslova pere sama se sebou). Musí se jím stát, protože všechna jiná velká omezení (přírodu, Boha i systém) jsme jaksi podřídili sami sobě. Nezbývá nám tak, než abychom se hlídali sami. To je ono prokletí svobody, do níž jsme Sartrovsky "vrženi". Otázkou je, zda máme na sílu své vlastní touhy dost své vlastní síly omezovací. Jinak jsme opravdu jako v té pohádce zapleteni a visíme sami sobě na vlásku.

Psáno pro HN

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (2 komentáře)

Martin Moravec | 3. 3. 2011 18:20

Film jsem ještě neviděl, ale zamyšlení které Vám vnuknul stojí nejméně za dvojí přečtení. Výborné, děkuji. Určitě na něj zajdu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Pršala | 28. 2. 2011 00:31

miluji pohádku o zlaté rybce - jak ji převyprávěl Jan Werich ve svém Fimfáru a jak geniálně jednoduše ji ztvárnil Jiří Trnka. Nezřízená touha po bohatství a moci nejprve dovedla Rybářku až na papežský stolec a pak rovnou zpět do smradlavé octové láhve. Bohužel, ale současně i plným právem, tam s ní skončil i Rybář, který nedokázal vyslovit jediné rozumné přání, jaké bylo na místě: aby ho zbavila té nenažrané semetriky. Ale pak by to zase ztratilo svůj naučný půvab.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš Sedláček
Je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004–2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!