Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Další Kalouskův přešlap: Jak Ztohoven?

Dvě mystifikace, dvakrát občan K. a dvojitá neschopnost novinářů. Jaké hry média kultivují a jaké jim škodí?

Loni v létě se na české mediální scéně objevil občan K. Půvabná zkratka se dá číst třeba jako „občanka“, nebo ztracený K. z Kafkova Zámku. Jde o projekt skupiny Ztohoven, která si po kafkovsku pohrála s úřady. Vytvořila falešné občanky a jejich prostřednictvím nové identity pro dvanáct lidí. Ti pak půl roku cestovali, volili a ženili se jako někdo jiný. Cílem performance bylo ukázat, jak moc jsme na státu závislí, co se týče identity, a kolik mu svěřujeme dat. Co může být zneužito, bude zneužito, říkají.

Když se pak občanky objevily v galerii, přišli uniformovaní úředníci a údajného organizátora výstavy (pod pseudonymem Roman Týc) stylově zadrželi. Dnes hrozí všem dvanácti tvářím občana K. dva roky natvrdo.

Z čeho byli organizátoři viditelně zklamaní, byla reakce těch, kterým byla akce určena: médií a veřejnosti. „Víc pozornosti, než veřejnost, nám teď věnuje policie. Ty nejsofistikovanější interpretace našeho díla najdete ve vyšetřovacím spisu,“ prozradil v rozhovoru kdosi v kapuci. Ztohoven mají styl, myšlenku a zasloužený respekt… zatím ale bohužel spíš za hranicemi. Co jim chybí doma? Hlavně novináři, kteří by nad jejich akcí přemýšleli a dokázali ji vysvětlit. A to je škoda, protože Ztohoven přicházejí s tématy, která budou novináři chtě nechtě muset brzy řešit.

Občan K. vs. občan K.

Jako by odvážná skupina neměla dost problémů, teď jí navíc vyrostla konkurence. Jiný občan K. její akce dokonale zastínil svou středeční performance. Jeho „mám vás nahrané a neváhám to pustit / nene vůbec nic nemám, byl to vtip,“ kterým vystrašil pražské šéfredaktory, vneslo na sterilní mediální scénu nové, provokativní téma. Média se ho chopila a K.-ovo sdělení okamžitě vytroubila do světa.

Bohužel tak nějak blbě a jalově. Místo, aby se novináři soustředili na K. a jeho podivnou performance, začali řešit svoje přišlápnuté ego. Ještě v noci zavolali na hrad(!), pak premiérovi(?) a navztekali se, že se stali obětí odposlechů. Místo, aby veřejnosti pomalu a zřetelně popsali svou schůzku a srozumitelně vysvětlili, v čem se liší od kartelové dohody, udělaly všechny velké deníky to, o čem mluví Ztohoven: bez nějaké snahy o hlubší pochopení situace opsaly všechny noviny ten stejný článek a začaly se přetahovat o návštěvnost. Zatím nejlepší komentáře k tématu se tak objevily na blozích Filipa Rožánka a Dana Dočekala. No a pak je tu ten text od J. X. Doležala, no...

Přitom jim K. svým výkonem fantasticky nahrál na smeč. Za akci by si zasloužil pár let mimo politiku. Ministr, i kdyby byl sebevíc K., prostě nesmí média tímhle způsobem atakovat. Jeho vysvětlení, že „potřeboval získat nějaké informace, a to se povedlo,“ vysvětluje právě jen to, jestli se mu povedlo získat informace. V žádném případě to není vysvětlení toho, proč ministr manipuluje s novináři. Jeho performance by se přitom neměla rozplynout ve vzduchu: pokud média neodpoví dost důrazně a jednoznačně, je to pro ně prohra. Uprostřed podobných her a instantních mystifikací měknou i prokazatelně tvrdá fakta („bůhví, kdo říká pravdu a kdo kecá, já už těm novinám nevěřím ani slovo“). Bez nich média ztrácejí schopnost ukotvit události a kontrolovat ministra samotného.

Tohle by teď novináři měli vysvětlit veřejnosti: Proč se ministr nesmí médiím vysmívat. Proč politici nesmí média odposlouchávat, a že naopak je to v pořádku. Vysvětluje se to těžko, ale je to potřeba. Je škoda, že se novináři víc nevěnují akcím Ztohoven. Snadněji by se jim vymýšlely argumenty.

A ministerskému občanu K. radostně posílám heslo uměleckého občana K.: „Jestli se nechceme bát vlastního obličeje, musíme si zachovat svou tvář!“

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK