Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Symbióza politiků a médií. Karel Randák: Kalousek má Právo, Vondra Mladou frontu

„Kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, vydalo by to na knihu. A najednou všichni kroutí hlavami a diví se, jak je to možné,“ říká bývalý šéf tajných služeb Karel Randák v druhém díle exkluzivního rozhovoru.

Tak jdeme na Toskánsko?

Klidně. Toskánsko je moje nejoblíbenější téma (smích).

Kápněte božskou, byl jste to vy, kdo snímky pořídil?

Copak někam můžu se svým obličejem vlézt? Vždyť by mě každý poznal. I když bych to rád udělal. Ale ne, nebyl jsem tam.

Takže jste tam někoho poslal?

Neposlal.

Takže jste dostal info, že takové fotografie existují?

Ano.

Co vás přivedlo na myšlenku poslat je do médií, speciálně do Mladé fronty?

Občas si také říkám, proč jsem to vlastně udělal. Ale ono to ve finále svůj účel splnilo. Celé to ale bylo trochu jinak. Ještě z dávných dob se znám s Jaroslavem Kmentou, který pracoval na kauzách okolo Mrázka, Krejčíře a dalších. Jednou, to už jsem byl mimo služební poměr, mě Jaroslav Kmenta pozval na kafe. Stejně jako tu teď sedím s vámi… Řeč přišla na Dalíka, korupci a tehdejší politickou situaci. A já v té době věděl, že jsou Topolánek s Dalíkem v toskánském letovisku Monte Argentario a že se za nimi vydali fotoreportéři z bulvárního deníku Aha!, aby je nafotili. Kmentovi jsem tehdy řekl Vždyť se na to podívejte, kde si myslíte, že je Topolánek? V Toskánsku ve vile, která s největší pravděpodobností patří Dalíkovi. A teď mi řekněte, kde na to ten Dalík vzal? Ten na to prostě musel nakrást. On se pak zeptal, jestli vím, kde ta vila je.

A vy jste mu řekl, že ano…

Ano. Ale věděl jsem to nejen já, ale i bulvár. Jaroslav Kmenta se pak zeptal, jestli by se k těm fotografiím dalo dostat. Řekl jsem mu, že ano, ale že mu je poskytnu až ve chvíli, kdy je otiskne bulvár. Bylo mi jasné, že jinak budu osočován, že jsem tam fotografy poslal já. A právě tak jsme se dohodli. O pár dní později v sobotním Aha! skutečně vyšly tři fotografie. Já si pak sehnal jejich zbytek a pár videí a zavolal jsem Kmentovi. Jenže on mi nebral telefon, protože byl v Jihoafrické republice za Krejčířem, což jsem ale zjistil až později. Proto jsem oslovil jeho kolegu Tomáše Syrovátku. Vysvětlil jsem mu, o co jde a jaká byla dohoda, a zeptal jsem se ho, jestli by měl o fotky zájem…

Určitě - a velký, že?

Jasně. Děkoval, jásal, klaněl se k zemi… Pak najednou večer zavolal znovu a oznámil mi: Víte, situace se trochu změnila. Právě skončila porada vedení Mladé fronty a oni se rozhodli, že fotografie uveřejní a zároveň uvedou zdroj, od koho fotografie mají. Mě pak pověřili, abych se vás zeptal, jestli s tím souhlasíte.

Co jste mu na to řekl?

Vy jste se snad pos..l! On mi na to odpověděl, že s tím nemůže nic dělat… Jenže já už s tím taky nic udělat nemohl. Další den to bylo všude. Nafotil Randák, přines Randák… Nejdřív jsem byl pořádně naštvaný, ale nakonec jsem rád, že aféra přispěla k tomu, že šel Topolánek do pytle. I s Dalíkem a Langerem. S Mladou frontou ale nemluvím dodneška. Na druhou stranu se musím zastat Jardy Kmenty, který v tom byl nevinně. Později se mi omlouval a říkal, že kdyby byl v té době v Praze, moje jméno by se tam neobjevilo…

Nepřijde vám zvláštní, jak snadno se Mladá fronta dostává ke kompromitujícím materiálům, odposlechům a dalším citlivým informacím?

To je neuvěřitelný! Stejně nepochopitelné ale je, jak se teď všichni diví, že žijeme v zemi, kde jsou odposlechy na denním pořádku. Vždyť jen Jaroslav Kmenta napsal na základě odposlechů tři knížky. Nikdo se navíc nepozastavuje nad tím, že mají vybraní novináři přístup do policejních spisů, do vyšetřování inspekce policejního prezidenta… Já už jsem sice čtyři roky mimo službu, ale kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, tak by to taky vydalo na knihu. A najednou všichni kroutí hlavami a diví se, jak je to možné. Nečas, Klaus… Lynčovat nějakého policistu, bílého koně, opravdu nemá cenu. Problém je v systému.

Jste vázaný mlčenlivostí?

Ano, ale jen na informace, které jsem se dozvěděl při výkonu služby. O všem, co se stalo předtím nebo potom, mluvit můžu.

V minulém díle rozhovoru jsme skončili u Ivana Langera. Co si o něm myslíte?

Langer… Jaký je? (Karel Randák dlouze přemýšlí, pozn. autora) Vlastně proč bych o tom měl mlčet… Nechci říkat, že je to zločinec, ale byl to právě on, kdo dotáhl do dokonalosti systém protekcionismu, dosazování svých lidí na nejrůznější pozice, což skvěle ilustruje příklad bývalého šéfa protikorupční policie Libora Vrby, kterého si s sebou přivedl právě Langer a který nedávno zakotvil u miliardáře Chrenka. A světe div se, Chrenek je samozřejmě Langerův velmi dobrý kamarád.

Ivan Langer se na současném systému podepsal ze všech nejvíc. Už když působil jako stínový ministr vnitra, měl plná ústa prohlášení, jak je skvěle připravený, jak všechno ví a vše v dobré obrátí… Neudělal vůbec nic. Přitom měl osm let, aby se na svou budoucí pozici zodpovědně připravil. Jeho ministrování bylo katastrofální.

A co jeho následovníci?

Ti jsou na tom velmi podobně. Jede to pořád z kopce.

Včetně současného ministra vnitra Jana Kubiceho?

Problém je, že pod ministerstvo nespadá jen policie, hasiči a rozvědka. Ministerstvo potřebuje manažera. Manažera, který zvládne volby, Českou poštu nebo komunikační systém veřejné správy. Nemyslím si, že by byl Jan Kubice lepší ministr než Radek John…

Já jsem přitom o Radku Johnovi slyšel samé…

… brutality! Já taky. A dokonce je mám potvrzené. Ale přesto si o Johnovi myslím, že není žádný podrazák. U něj je ale problém jinde. Zaprvé vůbec nevěděl, do čeho leze. Vůbec si to nedokázal představit. Buď ho hnala touha po moci, nebo ho tam někdo dokopal. Možná Bárta, to ale nevím jistě. A zadruhé je John, pro mě velmi překvapivě, mediálně velmi nešťastný člověk. To je zoufalství. Ale že by to byl člověk, který by chtěl plánovitě zneužívat policii, to si opravdu nemyslím. Bohužel se ale obklopil špatnými lidmi. Jiné ale neměl a jiné asi ani neznal. Dopadl podobně jako bývalý šéf pražské zoo Petr Fejk. Ten už bude mít navždy nálepku blba. A John taky. Už mu ji nikdo nikdy neodpáře. Pokud člověk do takové funkce leze, musí si přece předem dobře zvážit, zda na ni má, za jakých okolností do ní nastupuje a co mu tam hrozí. Touha lidí po moci je ale bezmezná.

V jakém stavu tedy jsou tajné služby v roce 2011?

Tajné služby jsou v rozkladu. V úplném!

Mají prsty i v likvidaci Věcí veřejných?

Zapojení tajných služeb nevylučuji. Rozhodně jsem ale přesvědčený, že v tom má prsty Občanská demokratická strana. Zajímavé jsou ale i jiné věci. Všimněte si, že Mladá fronta, která do Bárty šije nejvíce, úplně pominula kauzu ProMoPro. Ale úplně! Mám to potvrzené. I kdybych to ale nevěděl, je to tak průhledné, že si toho musel všimnout každý jen trochu pozorný čtenář. Saša Vondra zkrátka Mladé frontě čas od času něco pustí a oni ho na oplátku šetří. Podobně se to má třeba s Právem a Kalouskem. V Právu o něm taky nikdy nenajdete jedinou špatnou informaci. Každý šéfredaktor zkrátka má své oblíbence, které chrání, a lidi, proti nimž jde. U Mladé fronty to odnáší Bárta. Rozhodně ale neříkám, že si to Bárta nezaslouží. Je to megaloman, malej Hitler. Z naší politické scény ale bohužel příliš nevybočuje. Všichni jsou stejní. Mezi Bártou a Vondrou není v zásadě žádný rozdíl. Stejně jako mezi Bártou a Kalouskem. Tluchoř, Marek Šnajdr a další. To je prostě hnůj všech hnojů.

Vidíte v dohledné budoucnosti nějakou šanci na zlepšení?

Ne. Nevidím. Shodou okolností jdu dnes přednášet na Ústav mezinárodních vztahů o mezinárodní politice a práci zpravodajských služeb. Vůbec nevím, co tam budu říkat. Je to děs.

V příštím díle se mimo jiné dozvíte pravdu o Kristýně Kočí a její štěnici pod postelí… Řeč ale bude i o tom, jak se bránit, když vás někdo odposlouchává.

Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Na univerzitě Sungkyunkwan v jihokorejském Soulu se rok zabýval východoasijskou kulturou a sociálními systémy. Během studia publikoval reportážní texty... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK