Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Arabské jaro: hloupý sedlák, který neoře

Nastupující arabská generace v časové zkratce zvládla dohnat Západ vzděláním, následně provedla dějinnou emancipaci srovnatelnou s pádem socialismu ve východní Evropě. Co vše má ještě za cíl během svého života stihnout?

Takzvané arabské autoritativní režimy oplývají leckdy zajímavými paradoxy. Přes důslednou bdělost tak například nejednou pošetile vybrousily ten který zub na pilu, která se nakonec zakousla do letitých větví jejich samovlád. Jedním z nich byla i velkorysá podpora vzdělanosti. Školství zdarma vyprodukovalo vysoce kvalifikované absolventy s obsáhlými znalostmi a úctyhodnými předpoklady. S tím však šly ruku v ruce odpovídající kariérní požadavky, ambice a nároky, které často nebylo možné lokálně uspokojit. Objektivně chvályhodný úmysl dostupné osvěty přinesl i další ovoce: mladá arabská generace nabyla schopnosti kriticky vstřebávat a kontextuálně zpracovávat volně šířené informace.

Možnosti srovnání přinášejí ambice

Ve světle událostí „arabského jara“ je nasnadě, že bez této schopnosti by internet nebo Facebook byly pouhými vysílači, jejichž signály by pro „nedostatek operačního software“ neměl kdo dekódovat. Na druhé straně nebýt potřeby ventilovat hlubší sdělení, stala by se schopnost přetvářet informační vstupy na jasná argumentační stanoviska jen samoúčelnou zábavou, která by stěží měla širší společenský dopad. Potřebný námět, spočívající v ostrém kontrastu porovnání vlastních vyhlídek s možnostmi vrstevníků v rozvinutém světě, tu ale byl. Emoce, které toto neveselé srovnávání provázely, se staly významným stimulem procesů, které na Blízkém východě a v severní Africe začaly.

Kombinace svobody internetu a nezávislého myšlení se tak stala další fází virtuální konfrontace kultur, explicitně započaté rozšířením satelitních antén po slumech. Na rozdíl od bezduchého diktátu brazilských mýdlových oper přinesla on-line kultura interaktivní prostředí neustále se měnící informace. Tím oslovila jiné, analytičtěji uvažující publikum. To jeho prostřednictvím překonalo pocit izolace a začalo se účastnit globálního myšlenkového dialogu. S tím nutně přišlo resumé v podobě přesvědčení o možnosti změny své společenské situace, o nároku na takovou změnu, jakož i pocitu, že ji lze provést co nejdřív.

Na pozadí událostí, které napomohla vyvolat, tak v arabských zemích dozrává generace vysoce kvalifikovaných, sebevědomých a kompetentních mladých lidí s moderními potřebami a aspiracemi, které umí obhájit a v jejichž dosažení věří. Na rozdíl od mnohých transformujících se Východoevropanů pro ně modernitu nepředstavuje citování hlášek z Pulp Fiction, zatíženi nejsou ani anglosaskými humanistickými světaboly. Jejich motivace téměř nikdy nejsou jen peníze, ale i seberealizace, zodpovědný přístupu k životu a tah na reálné branky.

Mají si kde hrát?

Předchozí arabská pokolení byla díky společenským mechanismům a dalším okolnostem vůči kariérním pokušením obecně odolnější. Nejstarší generace tkvěla v pasivitě, ta po ní se mohla buď dobře narodit, popřípadě hledat kariéru za hranicemi; před současníky se naproti tomu předestírá chytlavé a konkurenční prostředí. Lze si přát, aby úměrně tomu nabídlo i instituce, které ventilaci ambiciózních potřeb umožní. Nepoměrně vyšší možnost realizace, blízkost jejího dosahu a pluralita způsobů uplatnění mohou totiž kromě jiného být i tou nejlepší prevencí třetí alternativy, k níž předchozí generace nejednou sáhly – extremismu všech forem.

Možnosti vydovádět se na postmoderním spektru nástrojů a v hravé, soutěživé vřavě ukázat, co v kom skutečně je, jsou dnes i v arabském světě skutečně pestré, ať již od nástrojů lidových (blogy, Facebook), přes globální (arabská Superstar, korporátní kariéra) až po ty lokální či regionální (jakás takás místní samospráva, více či méně nezávislá politická činnost atp.).

Soutěživá hra je zároveň základem poroku. Pokud jde o předpoklady, kvalifikovanost a konkurenceschopnost profesionálního prostředí v arabských zemích, platí to určitě. Ke skutečné společenské pluralitě se však stále dá čekat ještě dlouhá cesta. Není proto vyloučené, že nastupující decision makeři se spíš než dumáním o demokracii pokusí maximalizovat současné příležitosti co nejefektivnějším propojením vlastních dovedností, dostupnosti technologií a obchodního talentu.

Čas budovat kontakty

Svým stále progresivnějším postupem, podpořeným existencí surovinových základen, fungující infrastruktury, schopných manažerů, solventnosti i chronické nenasycenosti trhu, geografického záběru potenciálních odbytišť a vlastní cenové konkurenceschopnosti může tato nová krev časem odsouvat některé opatrnické fosílie včetně Evropy do stále větší izolace. S čerstvou energií a zbaven zbytečného pesimismu může arabský svět spolu s přidruženými oblastmi začít tvořit stále svébytnější, dynamičtější a soběstačnější geopolitický okruh.

Proto může být pozitivně uvažujícím investorem současný arabský region vnímán jako transformující se a slibně se rozjíždějící firma (v některých částech, jako je třeba Jemen, tedy spíš brownfield). Není proto důvod domnívat se, že by se investice v podobě obchodních aktivit, spolupráce, času a rozumného partnerství neměly vyplatit. Racionální a seriózní spolupráce s arabským regionem tak může v dlouhodobém horizontu vyústit ne-li v rozumnou integraci do jeho struktur, pak alespoň ve vytvoření těsnějších vazeb. Právě ty mohou být dobrým způsobem, jak si v lepším případě zajistit participaci na potenciálu, který tato oblast ukrývá, v horším mohou sloužit alespoň jako prevence vlastní diskvalifikace ze hry.

Účast ve hře zaručí, že klíčové statky zůstanou a dále se budou moci rozvíjet v příslušném geopolitickém celku. To, jak bude velký, integrální a životaschopný, závisí jen na míře, do jaké Západ vyhodnotí důležitost takové intelektuální akvizice. Problémy ani konkurenci nelze řešit izolací, naopak jim lze předcházet integrací, investicemi a rozumným využitím energie a entuziasmu, kterou cílová oblast sama nabízí. Ty by v současné situaci stále přesvědčivěji měly přicházet spolu s dodáním pocitu důstojnosti, férového zacházení a partnerství coby nedílných součásti protihráčovy role v zábavné a těžko předvídatelné kosmopolitní hře. A to nejen proto, že jedině ten, kdo si hraje, nezlobí.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK