Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vesmír v čekárně

| 16. 8. 2011

Dne 21. července 2011, zhruba v deset ráno světového času skončila budoucnost lidstva. V takovém tónu se alespoň nesou mnohé domácí i zahraniční komentáře na téma posledního letu raketoplánu Atlantis, jímž se uzavřela jedna slavná kapitola kosmických letů s lidskou posádkou.

Vesmír v čekárně

Neforemná postava nasoukaná v bílém skafandru na pozadí vesmírné tmy je už dlouhá desetiletí mocným symbolem schopností, vizionářství a pokroku lidstva. Česko-slovensko-americká šlépěj Eugena Cernana, posledního muže na Měsíci, je dosud nejvýše položeným táborem, jaký lidstvo rozbilo na své horolezecké výpravě z rovinatých plání východní Afriky na vrcholek zahalený v mracích.

Vesmírné lety přišly na svět předčasně

Není divu, že podobně symbolickým dojmem působí i rozpočtová smrt raketoplánů. I já, dlouholetý fanda vědeckofantastična, technologií a vesmírného průzkumu, jsem uronil symbolickou slzu. V žádném případě si ale nemyslím, že jde o konec budoucnosti, že odvracíme zrak od dalekých horizontů k banálním tahanicím tady na Zemi. Narozdíl od jednoho ze svých oblíbených kolegů blogerů Stanislava Komárka se nebojím, že nám hrozí osud středověké Číny, která upustila od zámořských cest, a v důsledku toho podlehla stagnaci a úpadku. Nemyslím si totiž, že konec raketoplánů je zároveň definitivním koncem člověka ve vesmíru. Coby rozený optimista pevně věřím, že projekt kosmických letů s lidskou posádkou, nadopovaný hektolitry studenoválečných dolarů, jen předběhl celý zbytek vědeckotechnologického pole o celé světelné roky a teď holt bude muset počkat, až jej ostatní dohoní.

Analogie se středověkou Čínou je sice svůdná, ale k pilotovaným kosmickým letům podle mého nesedí. Mnohem příhodnější se mi k přirovnání zdá osud takzvaného analytického stroje. To byl – tedy alespoň na papíře – vůbec první programovatelný víceúčelový počítač na světě. Brilantní anglický vynálezce Charles Babbage mu věnoval třicet let svého života a nemalé prostředky. Byl to nesmírně složitý přístroj, který měl fungovat na principu děrných štítků a operační paměti a měl zvládat složité výpočty všeho druhu. Potíž byla v tom, že Babbage na něm pracoval v polovině 19. století, a když roku 1871 zemřel, zůstaly po něm jen technické výkresy. Babbage si zkrátka a dobře ukousl příliš velké sousto, dal si za cíl něco, co začalo být proveditelné až o sto let později. V éře uhlí a páry stavěl stroj, který patřil do věku elektroniky. Myšlenka víceúčelového počítače musela počkat, až ji dohoní Teslův střídavý proud a de Forestova trioda a další inovace, a teprve pak se mohla znovu rozběhnout vpřed, tentokrát se jmenovkou ENIAC.

Na Měsíci už jsme byli, teď do drogerie, na slevy

Sen o pilotovaných kosmických letech je takovým soudobým analytickým strojem. Ať už jde o projekty jako Mercury, Gemini, Apollo, Mir, ISS nebo právě raketoplány, lidstvo jim obětovalo obrovské prostředky a desítky let (nemluvě o zmařených životech), ale těžby nerostů na Měsíci nebo kolonizace Marsu se v nejbližších desetiletích zkrátka nedočkáme. Jistě, související výzkum přinesl své lékařské či textilní plody, o tom žádná, nabízí se však otázka, co bychom si za ty hromady peněz, které pilotované lety od 12. dubna 1961 už spolykaly, asi pořídili, kdybychom je investovali do vývoje nepilotovaných sond, satelitů, teleskopů nebo třeba přímo do medicíny či textilních technologií (pro představu, jen NASA za celou dobu své existence „spotřebovala“ zhruba 800 miliard dnešních dolarů, z čehož si pilotované lety ukously podstatnou část).

Rozumím tomu, že se příznivci kosmonautiky mračí nad „přízemností“ obyčejných lidí, které zajímají spíše slevy na šampony, jak to vyjádřil profesor Komárek než tajemná hudba sfér. Jenže je třeba mít na paměti, že jsou to právě obyčejní lidé, středostavovské vrstvy, kdo financuje velkou většinu veřejných rozpočtů, a že o čtyřicet procent levnější šampony kupují právě proto, že právě těch čtyřicet procent příjmů jim na daních vezme stát. Není pak divu, že se jim nechce platit za dobrodružné poskakování po Měsíci, když se doma drolí cesty, rozpadají mosty, omezuje zdravotní péče a policisté jsou buď nedoplacení, nebo podplacení.

Vždycky je co draze dobývat

Rozhodně netvrdím nic tak hloupého jako „do vesmíru poletíme, až na to budeme mít“. Jsem přesvědčen, že se jednou dočkáme nevídaného boomu pilotovaných letů, skutečné kosmické revoluce, která změní lidstvo ještě radikálněji než revoluce počítačová. Kdy přesně to bude, to si netroufám odhadnout, každopádně si ale budeme muset počkat na revolučně nižší cenu za vynesený kilogram, rychlejší a efektivnější systémy pohonu, praktickou a ekonomickou využitelnost nejbližších vesmírných těles a možná i první zárodky reálných teraformačních technologií. A pokud nám mezitím bude scházet nějaký velkolepý, jednotící a nekřesťansky drahý vědecký úkol, možností máme nepočítaně. Vrhnout se můžeme třeba na jadernou fúzi nebo lék na rakovinu.

Legendární ruský fyzik Konstantin Ciolkovskij řekl: „Země je kolébkou lidstva, ale v kolébce nelze žít věčně.“ Svatá pravda, jenže brát šestiměsíční nemluvně z kolébky a učit je chůzi je prostě ztráta času.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Robert Antonio | 16. 8. 2011 10:40

Lidstvo umí vynést člověka na Měsíc, pokud by Obama hypoteticky odsypal dostatek dolarů, tak je technicky možné letět i na Mars, jenže - co jsme tam schopni udělat kromě hrdého vztyčení vlajky?Jakákoliv vesmírná kolonie je za současného stavu vědy z ekonomického pohledu nesamostatný parazit, která přežívá jen díky štědré podpoře ze Země. Jistě, lze si představit, že náklady na provoz by se zaplatily dejme tomu z těžby nerostů. Za situace, kdy nejnákladnější položkou pilotovaných letů je zajištění příhodného prostředí pro lidskou posádku, je však otázkou, zdali není levnější nechat lidi na Zemi a do vesmíru posílat pouze roboty. Což je již dnes realitou v některých australských dolech - tam si spočítali, že i drahý robot může být výhodnější, nežli ventilace, klimatizace a zabezpečení štol kvůli horníkům.

Osobně si myslím, že největší problém (či "výzva" jak je teď módní říkat) kolonizace vesmíru, je teraformace. To je vědní obor, který zatím zoufale zaostává za ostaními "kosmickými&quo t;obory. Je třeba si uvědomit, že i ty nejsušší pouště, tundry či vrcholky Himalájí jsou hotovou rajskou zahradou oproti prostředí na jiných planetách. Dokud nebudeme umět vytvořit trvale udržitelnou dýchatelnou atmosféru na Měsíci či Marsu, dokud nebudeme umět z místních zdrojů pěstovat potraviny, můžeme stokrát vyvíjet lepší a levnější raketoplány, ale lidstvo bude stále sedět na Zemi a nanejvýš dálkově ovládat avatary na Měsíci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 15. 8. 2011 22:50

1. 800 miliard pro NASA, docela by mě zajímalo, kolik dá americký daňový poplatník na války?

2. za ty peníze bychom neměli fúzi nebo lék na rakovinu, takhle lehce to prostě nefunguje.

3. http://www.virgingalactic.com/ a další, s nimiž NASA hodlá spolupracovat
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Kosour | 15. 8. 2011 19:14

"na revolučně nižší cenu za vynesený kilogram"

Je vubec neco takoveho v dnesni dobe, kdy se kazdy snazi zvysit cenu a tim i zisk realne?Navic vesmir bude vyzadovat kvalitu a dnes se vyrabi spise kvantita. Dokud se toto neotoci os 180 stupnu, bude vesmir maximalne zalezitosti nekolika nadsencu a ne beznou zalezitosti. Ale knizky o letech do vesmiru a tezbe na asteroidech jsou hezke.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 15. 8. 2011 22:59
reakce na Libor Kosour | 15. 8. 2011 19:14

No vzhledem k tomu, že máme takový trend třeba u letadel, tak v "revolučně nižší ceně za vynesený kilogram" vidím jediný problém a tím je technické řešení. Jinak kvalita se vyžaduje běžně u leteckých motorů nebo třeba turbín pro elektrárny.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 16. 8. 2011 13:57
reakce na Radovan Dell | 15. 8. 2011 22:59

Ale to z toho porad neudela nejakou masove pouzivanoua dostupnou vec, kolik lidi si kupuje letecky motor nebo turbinu?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Dell | 17. 8. 2011 13:57
reakce na Libor Kosour | 16. 8. 2011 13:57

Není potřeba, aby si lidi kupovalí letecký motor, já si ho taky nikdy nekoupil a přesto létám letadlem. Dokonce mě to vyjde levněji než jezdit vlakem.

Já jen reagoval na kvalita vs kvantita a chtěl jsem ukázat příklad, kde záleží na kvalitě, třeba právě v letectví. Létaní do vesmíru je další vývojový stupeň v letectví. Soukromé letectví se prosadilo, tak se snad prosadí i soukromé létání do vesmíru.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 17. 8. 2011 15:18
reakce na Radovan Dell | 17. 8. 2011 13:57

CHtel jsme ti vyjadrit, ze to bude stale zalezitosti mensiny a takove to scifi jako "koupim si raketu a poletim tezit na asteroidy" nas neceka. Narozdil treba od auta, ktere neni problem si koupit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 16. 8. 2011 13:22
reakce na Radovan Dell | 15. 8. 2011 22:59

Ty peníze byly neefektivně vynaložené, o tom není pochyb. Stát to ani jinak neumí.

Poptávka po vynášení soukromých satelitů je ale velká, čili i bez států nějaký vesmírný program bude. Evidentně si nějkteří podnikatelé myslí, že potenciál je i ve vesmírné turistice. To přinese určitý vývoj. A to zdravý vývoj a racionální investice.

Co se týče radikálního snížení ceny za vynesený kilogram, to asi hned tak nepůjde. Nebo asi i půjde - podle mne kolmý start je energeticky velmi náročný, levnější asi bude, aby třeba do výšky 20ti km byl let stejný, jako u letadla.

Ale co podle mne přijde brzy, to je snížení nároků na ty kilogramy. Posílat do vesmíru lidi, to byla z velké části politická záležitost. Aby byl Měsíc dobyt, musela tam šlápnout lidská noha. A majitel té nohy pak jezdil po školách a TV studiích a šířil státní propagandu.
Ale díky pokroku v elektornice/kybernetice půjde většinu činností dělat bez posádky, automaticky a na dálku. A díky miniaturizaci či nanotechnologiím může být sonda vysílaná ke vzdálenějším objektům opravdu malá. A to velmi. Podle mne průzkum Marsu autonomními sondami velikosti krabičky od sirek není nic nereálného. Automaty jsou nejen lehčí, než člověk, ale nepotřebují ani kyslík, vodu, jídlo, záchody, trenažéry, atd...

Samozřejmě to nebude tak cool, jako kdyby se po Marsu procházel Johnny s US vlajkou na sexy skafandru, ale bude to stát o několik řádů méně a nebudou se riskovat životy.

Ale klíčové je odpovědět si na otázku Co z toho. Jakékoli úsilí a investice musí mít nějaký smysl a cíl. Dopravovat satelity na orbitu je smysluplné. Snažit se osídlit Mars či těžit suroviny na Měsíci asi ještě hodně dlouho žádný smysl dávat nebude. A proto je efektivnější investovat do něčeho, kde ten smysl/návratnost investic vidíme. I když to nebude tak cool.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 17. 8. 2011 17:38
reakce na Jan Altman | 16. 8. 2011 13:22

Labutí píseň kosmického věku se začala psát mnohem dříve, než Obama škrtl projekt raketoplánů. Kdyby byl soukromý, již dávno by zašel na svou neefektivitu. (Možná za 50 let, s novými materiály, tomu bude jinak. Ale dnes ne.)

Kosmická technologie potřebuje obrovskou energii v malém prostoru. To chemické motory nikdy neposkytnou – ty doletí s obrovskými náklady na oběžnou dráhu, s maximálním vypětím donesou člověka na Měsíc nebo Mars, či za desítky let donesou satelit dále do Sluneční soustavy.

Lze považovat za úspěch, že chemické rakety dopraví na Měsíc nebo Mars vlaječku a člověka, který ji tam zabodne? Možná dobrá politická investice pro vládu onoho státu, ale špatná pro všechny ostatní.

Jediný zdroj, který ke skutečnému dobývání vesmíru dnes máme (a máme jej již přes 50 let), je jaderná energie. A právě proto si myslím, že vesmírná budoucnost lidstva je dnes vzdálenější, než byla před 50 lety, v době, kdy běžel vývoj nukleárního pulzního motoru Orion. http://www.distantworlds.wz.cz/DisWorlds1-2/Clovek/Orion.htm

Těžba surovin za podmínky levné energie by byla zajímavá již ve velmi blízké budoucnosti. Například cena helia 3 vyrobeného na zemi se počítá v tisících dolarů za litr. Z měsíční půdy ho lze získávat nepoměrně levněji.

Teraforming – další oblast, která je dnes vzdálenější, než před lety. Vývoj organismů, které by byly schopné změnit tvářnost cizí planety, je dnes politicky zakázaným tématem.

Stejně tak robotika a vývoj umělé inteligence stagnují, přestože mikroelektronika udělala za posledních 40 let pokrok o mnoho řádů. Není se co divit. Tam, kde byl před lety nasazen průmyslový robot, tam je dnes často výhodnější najmout levného dělníka z rozvojové země. Autonomní roboty dnes najdeme leda v armádě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Aleš DrobekAleš Drobek
Vystudoval ekonomii podnikání na Slezské univerzitě. Od roku 2001 se věnuje překládání na volné noze a také podpoře nezávislého podnikání. Zajímá se o...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!