Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Program Honzovy třetí cesty

| 29. 8. 2011

Tři bratři se vydali hledat do světa štěstí. Starší dva si to na perfektních koních s veškerým komfortem a proviantem hasili vždy po přímých cestách vysypaných jemným pískem. Hloupý Honza šel bos, s rancem obyčejných buchet, po cestě se zdržoval pomocí různým neperspektivním ubožákům a zásadně pajdal různými úvozy s trním a hložím. Přesto, jak všeobecně známo, byl to právě hloupý Honza, který dostal princeznu a půl království, zatímco jeho bratříčci skončili v poušti nebo v bažině.

Program Honzovy třetí cesty

Ačkoliv tu pohádku známe všichni od dětství, setrvale se dožadujeme bílých tátošů, ranců plných pochoutek a nějakého toho slouhy s sebou. Strašně se divíme, že i my končíme v poušti či bažině a u prý nespravedlivého osudu reklamujeme princezny a půlky království...

Protože život nemá zpátečku, nemůžeme se vrátit zpět na to původní rozcestí a vydat se chytrou cestou hloupého Honzy. Můžeme se ale v té poušti či bažině porozhlédnout, jestli se někudy v ústraní přece jen nevine polozapomenutá trnitá stezka, kterou by bylo možno dojít k cíli.

Aby nám ji sudičky dovolily najít, musíme vyřešit tři hádanky:

  • Co se to vlastně stalo?
  • Co musíme přestat dělat?
  • Co musíme začít dělat?

Co se vlastně stalo

„Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové! Mám několik připomínek ke kupónům. Stát a jeho představitelé nemohou ani rozdávat, ani prodávat něco, co jim nepatří a nikdy nepatřilo. Oblíbená analogie s thatcherovskou Anglii je zcela mylná. Tam stát původní vlastníky kompenzoval a podnikové akcie kupoval na legitimním trhu, proto je také mohl prodávat. U nás stát prostě konfiskoval a kradl, a proto nemůže a nesmí prodávat, a už vůbec ne rozdávat. Je to otázka morálky a chování.“ 

Projev předsedy KDU-ČSL, poslance Federálního shromáždění ing. Josefa Luxe v rozpravě k zákonu číslo 92/1991 Sb. (zákon o tzv. „velké privatizaci“) ze dne 26. února 1991

17. listopad 1989 nebyla žádná revoluce. Komunisté rozpustili kontrolu sami nad sebou, aby se zbavili omezení, která jim bránila v získávání ekonomických výhod. Ty už před tím byly mimořádné, ale vzhledem k oficiální ideologii nebylo možno získávat další. Takzvaná velká privatizace byla dokončením komunistického znárodňování, nastartovaného už Benešovými dekrety a prvně vrcholícího únorovým komunistickým pučem roku 1948. Komunisté se zbavili ideologické vlády proto, aby si udrželi vládu ekonomickou.

Jako kosmetickou zástěrku převzetí ekonomické moci udrželi Komunistickou stranu Čech a Moravy, aby to vypadalo, že i nadále usilují o podíl na moci ideologické. Úkol udržet se u ekonomické moci byl tím pravým důvodem, proč nedošlo k masivním restitucím: majetek bylo nutno zachovat pro vyvolené. Byl to také pravý důvod pro co nejdelší udržení regulace nájemného. Nešlo o to, že by masy nájemníků musely platit nájemné, ale o to, že by se volné finanční prostředky dostaly do rukou skupině lidí, která je přirozeně konzervativní, která za svoje bohatství nevděčí polistopadovému režimu, ale pracovitosti svých předků, skupině, jejíž předkové byli zvyklí se společensky angažovat ve veřejných věcech, a u níž bylo lze očekávat, že nebude lhostejná ani k rozkrádání své země, ani k politickým lumpárnám.

Majitelů domů je v Česku zhruba 30 tisíc a jsou rovnoměrně rozvrstvení po celé republice: to je struktura, kterou v současné době nedisponuje ani jedna politická strana. Aby byl majetek uchován, přivedly vlády privatizérů (tzv. „levicové“ i tzv. „pravicové“) justici do zahlceného nefunkčního stavu (a hodlají v tom pokračovat přijetím nového občanského zákoníku), státní zastupitelství do politického područí partají a policie byla zkorumpována částečně pomocí výsluh, částečně tolerancí jejího prorůstání s organizovaným zločinem a korupcí.

Existence ideologických změn k lepšímu, které se ne-privatizérům zdály být podstatné, ba dokonce zásadní – jako bylo přijetí Listiny lidských práv a svobod, členství v Radě Evropy, Evropské unii, NATO a schengenském prostoru – byly pro udržení existence absolutní ekonomické nadvlády marginální a mohly být povoleny, případně byly využity k ochraně privatizérů: Například dnes by Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v žádném případě neodsouhlasil jakoukoliv změnu vlastnictví ve strukturách, vytvořených po 17. listopadu 1989.

Co musíme přestat dělat?

„Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Matouš 7,16–19

Postupy, které nastartovaly nebo podpořily nemravné společenské procesy, a to korupci a brakování společenského majetku, musí být zastaveny. Jistěže korupce existovala i v 90. letech 20. století, ale její pravé eldorádo nastalo až se vstupem České republiky do Evropské unie a jmenovitě s příchodem strukturálních fondů. Možnost dobýt z těchto fondů miliardové hodnoty byla nečekanou prémií privatizérů a jimi dosazených úřednických struktur, které se staly privatizérskými pomahači.

Ti, kteří přímo či nepřímo rozhodovali o přidělení prostředků z těchto fondů, ti, kteří plnění grantů „kontrolovali“, se stali další vrstvou ekonomických mocných, neboť na státní úředníky navázaly další paralelní struktury, sloužící jako „poradci“ či „zpracovatelé – dodavatelé projektů“. Bez jejich tak zvané pomoci prakticky není možné ani prostředky z fondů získat, tím méně je pak správně vyúčtovat. Dostat se na pozici státního úředníka majícího vztah k fondům je dnes lukrativní byznys, neboť úřednické křeslo se proměnilo v obročí. Toto platí pro všechna úřednická křesla včetně ministerských.

Desítky miliard z těchto fondů byly zprivatizovány a z velké části rozkradeny ještě dříve, než se dostaly k osobám, které měly být skutečnými příjemci. Zmíněné struktury a vazby pak již jen rozšířily svoji působnost na státní zakázky, které se přizpůsobily svou strukturou evropským fondům. Kromě obrovské vlny korupce měl příliv evropských strukturálních fondů ještě dva další negativní dopady: obsah činnosti, který měl být garantován státem, byl zprivatizován. Stát ztratil kontrolu nad koncepcí a záměrem části svého politického rozhodování, na příklad nad sociálními službami, národností problematikou, kulturním směřováním národa.

Druhým negativem byla likvidace tržního prostředí, které by velmi rychle poslalo nefunkční, nepotřebné a samoúčelné projekty ke dnu. Takto jsou však ekonomicky zcela scestné projekty udržovány léta, deformují trh a oddalují reálné řešení daného problému. Je proto nutno ihned zastavit příjem všech strukturálních fondů z Evropské unie, i když to bude vypadat, že tím přicházíme o miliardy. Ve skutečnosti jsou právě ony tím špatným ovocem, které zkyselí celou várku dobrého vína. Jejich přijetím dochází k ekonomickým ztrátám minimálně o řád větším a hlavně dlouhodobějším. Pokud přestanou fungovat evropské strukturované fondy, staneme se svobodnými a nezávislými na ideologii Evropské unie – a to při zachování našeho členství v ní – a velmi rychle uhynou i metastázy státních zakázek a dalších úřednických zneužívání pravomocí.

Článek 11 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod zní: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“

Jestliže není zřejmé, kdo je vlastníkem toho kterého majetku, je nutné považovat takové vlastnictví za pokus vyvléci se ze zodpovědnosti dle citovaného článku Listiny základních práv a svobod. Vlastnictví „v dobré víře“ je vlastnictví neanonymní – a pouze takové si zasluhuje ochranu. Proto jsou nepřípustné akciové společnosti s akciemi na doručitele a takzvané off shore companies. Působení off-shorových společností a anonymních akciových společností musí být na území republiky eliminováno právě pro rozpor s Listinou základních práv a svobod, neboť odpovědnost ze své podstaty nemůže být anonymní. Bez odpovědnosti za tento majetek pak nikdo nemá právo majetek vlastnit a užívat jeho plody. K velké diskusi je vypovězení veškerých smluv o zamezení dvojímu zdanění, které ve svých důsledcích slouží k vyvádění zde vytvořeného kapitálu ze země.

Nemyslitelné je jakékoliv zvýhodňování jednoho podnikatele oproti druhému, zejména pak investiční pobídky mezinárodnímu kapitálu. Pakliže by stejné podmínky k podnikání byly dány českému podnikateli, bezpečně přivede svůj podnik k zisku stejně jako zahraniční investor a stejně tak získá finanční krytí. Navíc nehrozí, že by zisk odčerpal do daňových rájů, případně, že by odešel do jiné daňově výhodnější země v momentě, kdy pobídky přestanou fungovat.

Co musíme začít dělat

„Zbloudí-li poutník na cestách a octne se v poušti, najde nejlépe pravou stezku, vrátí-li se po svých stopách tam, odkud vyšel, a dopluje-li do kalných a rozvířených vod nebo bažin, vrátí-li se k pramenům.“

starokatolický biskup Augustin Podolák: pastýřský list AMORE PACEM z r. 1968

Základem moderního demokratického státu jsou ideje, položené Velkou francouzskou revolucí. Je to volnost, rovnost, bratrství. K těmto ideám, k prameni moderního státu se musíme vrátit.

Volnost: volnost v kultuře a duchovním životě, ale i školství. Zde není důvod k jakékoliv regulaci, vyjma těch případů, které přímo odporují Listině základních práv a svobod. Zejména ve školství je patrné, do jakých zhoubných bažin jsme byli zavlečeni. Ne, nás nespasí ani státní maturity, ani SCIO testy. Kupčení s tituly ukázalo jejich bezcennost. Nastolení úplné volnosti mezi vzdělávacími subjekty bude během velmi krátké doby ohodnoceno dosažením nikoliv titulu, ale schopnostmi a možnostmi uplatnění na trhu práce. Ti, kteří neuspějí jako absolventi školy, si rychle rozmyslí, zda investovat (i nepřímými investicemi, jako například ztrátou výdělku, který je nutno obětovat docházce do školy), zda marnit čas školou a riskovat zhoršení přístupu na trh práce, nebo jít na školu, která dodá vědomosti. Dlužno říci, že v poslední době se začíná uplatňovat při přijímání do zaměstnání – alespoň na vyšší pozice – zkoumání schopností pracovníků pomocí psychotestů, nikoliv na základě předložených diplomů. Lze očekávat, že tento trend se bude masivně rozšiřovat.

Rovnost: rovnost v politice a právu. Spravedlnost nesmí být luxusním zbožím, musí být garantována všem bez ohledu na sociální status. Spravedlnost je totiž „veřejný statek“, který funguje v binární soustavě. Buď platí pro všechny, nebo pro nikoho. Dodržování práva a spravedlnosti je nejlepším politickým programem, zajišťujícím demokracii.

Bratrství: bratrství v ekonomice. Každý ekonomický počin má dva rozměry: soukromý a veřejný. Soukromé podnikání vytváří pracovní příležitosti, plní státní rozpočet, stabilizuje sociální situaci v zemi. Globálním problémem nejen České republiky, ale celosvětově je stav, kdy soukromý byznys vytváří vedlejší efekty, které přinášejí státu nutnost čelit obrovským ztrátám. Tabákový průmysl bohatne na výrobě cigaret, avšak výdaje za léčení nemocí podpořených či přímo zapříčiněných kouřením „přenechává“ státu. Zisky z výherních automatů a loterií jsou obrovské jak pro soukromého podnikatele, tak pro stát. Nikdo – zejména pak stát – však nezkoumá náklady na zhojení vedlejších efektů gamblerství, jako je masivní sociální propad všech vrstev, rodinné tragédie způsobené gamblerstvím a z toho plynoucí další ekonomické ztráty etc.

Půjčky z nebankovního sektoru přinášejí zisky soukromým podnikatelům, pauperizaci klientů těchto společností však musí řešit stát. Nejhorší situace je v bankovním sektoru, kde se v USA ve velkém rozjely bailouty a státní dotace velkým korporacím, uplatňovaném z důvodů, že tyto instituce jsou „příliš velké na to, aby padly“. Zisky tedy tyto korporace vytvářejí pro své soukromé majitele, ztráty jdou na úkor daňových poplatníků. Regulace podnikání z hlediska „veřejné prospěšnosti/škodlivosti“ je jedinou přípustnou regulací podnikání, zato by měla být uplatňována důsledně. Podnikání, při kterých vznikají „emocionální a sociální emise“ je nutno znevýhodnit.

Zbylo ještě aspoň půl království?

Vytvoření fungujícího státu na výše uvedených principech je zcela nezbytné, a to nejen pro „lúzry“, kteří tvoří cca 90 procent obyvatel a kteří se nezúčastnili prokomunistického/postkomunistického přerozdělení státního majetku, ale i pro privatizéry samotné. Pouze takovýto stát jim totiž může zaručit, že je nepotká osud například Chodorkovského. Zlepšení kvalifikace pracovních sil nastolenou volností, všeobecná dostupnost, jednoznačnost a vymožitelnost práva, stejně jako rozvolnění podmínek pro podnikání jsou i v jejich zájmu, ba možná především v jejich zájmu.

Majetky, které byly v minulosti tím či jiným způsobem vyvedeny z majetku státu, jsou již pro stát nenávratně ztraceny a pro jejich nové nabyvatele petrifikovány. Trestné činy, za kterých v některých případech k převodům těchto majetků došlo, jsou už promlčeny. K odsouzení těch, kteří se dopustili hospodářských trestných činů, stejně nedochází. Proto nechť dotyční napřou svou pozornost k vilám v Toskánsku, Seychelám či podobným destinacím a pro případ, že by se i jim někdy v budoucnu zastesklo po zemi, ze které pramení jejich bohatství, nechť dovolí hloupým Honzům se klopýtat cestou, jíž oni sami pouze dlouhodobě předstírali jít.

V Praze dne 29. srpna 2011                                    JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Pavel Verner | 31. 8. 2011 12:25

Paní Samková ovšem zapomíná, že ty nenáviděné strukturální fondy definujeme my, Češi. Pravidla pro jejich nastavení, naše priority, atd. vše sepisujeme my, tedy vlastně "oni", korupčníci a privatizéři, a pak je pouze nutné EU oblbnout tak, aby schválila, že na to dá peníze. Já souhlasím s tím, že jsou často podporovány projekty, které by v tržním prostředí financovány nebyly. Že by to ovšem bylo chybou těch fondů, to je absurdní.

Stejně tak se mi zdají některé myšlenky či ideje poněkud naivní (nevidím stát jako všezáchranný činitel, státní zakázky nezmizí tím, že se odstřihneme of strukturálních fondů, nelze hovořit o ideologii EU, je podle mě neopodstatněné tvrdit, že český podnikatel dokáže to samé, co zahraniční - může chybět know-how, prostředky v rámci trhu ČR jsou omezené, rozkrádání to neomezí, konkurenci nezvýší, atd.; navíc české firmy daňové ráje také hojně využívají a jak ukazuje Solo Sušice a mnoho dalších, stěhují své firmy do zahraničí; domnívám se také, že demokracie nestojí pouze na ideálech FR (jejíž přímé dopady navíc vedly k totalitarismu).

Spoustu věcí, co paní Samková kritizuje lze změnit prostou změnou chování lidí, změnou toho, co společnost toleruje. Vynucujme si aktivně, co považujeme za "dobré mravy", buďme prvními, kdo nezneužívají systému a veďme ostatní, aby nás následovali. (vím, také jsem naivní idealista)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 31. 8. 2011 23:23
reakce na Pavel Verner | 31. 8. 2011 12:25

Hmm, svatá pravda. Oni, čili my, jsme si vymysleli fondy, oni, čili my, si na ně od sebe vybereme daně, oni, čili my, se pak pouze oblbneme, abychom si my, čili oni, dali peníze na to, co by za normálních okolností v tržním prostředí nebylo financovatelné. Vcelku jste odhalil podstatu problému, zdá se mi.
A říkáte, že stačí věci jen prostě změnit chováním lidí. Souhlasím také, ale než se naše, čili jejich, chování změní, tak bych doporučil takové nehospodárné plýtvání zarazit. Oni, čili my na to totiž nemáme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Klára Samková | 30. 8. 2011 06:55

Vážení diskutující, děkuji vám velmi za vaše názory. K těm svým, které jsem si dovolila prezentovat v tomto článku, jsem se propracovala obtížně, zejména k té ekonomické části. Nejsem totiž ekonom, žádné ekonomické vzdělání kromě soukromé četby knih nemám a nedůvěřovala jsem si, jestli vidím věci správně. Několik kamarádů - ekonomů - mne ubezpečilo, že moje intuice je správná. A tak mi nezbývánež se ptát s panem Zdražilem: proboha - jak je možné, že když na zhoubný vliv Evropských fondů přišel jeden blbej právník, jak to, že to nevidí ekonomové????
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Krček | 4. 9. 2011 20:43
reakce na Klára Samková | 30. 8. 2011 06:55

Existují ekonomové, kteří vidí, ekonomové, kteří předpověděli krizi atd. - ti ale nejsou zrovna moc vidět v médiích, nemají stipendia z různých nadací atd. A nejde jen o názory na evropské fondy, ale o alternativní názory na různé problémy jako takové. Vládnoucí třída nedovolí šíření alternativních myšlenek, místo toho sponzoruje a tlačí přes média, školy atd. jedinou sadu správných názorů = těch, které ji vyhovují.Je to systémový prolém - když chcete vyniknout, musíte hlásat myšlenky, které jsou +/- v souladu s tím, co se už jako vědecké, jinak nepublikujete, nejste zvána na debaty do médií, jste za extrémistu, blázna atd. Proto lidé, kteří na nesmyslnost různých dotací upozorňují, nejsou vidět. PS. Doporučuji zajít na akce liberálního institutu a srovnat je s akcemi občanských iniciativ. Hned uvidíte, kdo má peníze a kdo tedy zastupuje zájmy elity.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Matúšek | 30. 8. 2011 09:43
reakce na Klára Samková | 30. 8. 2011 06:55

Zhoubu protekce a intervence popsali ekonomové už dávno. Bohužel vyhrál Marx a jeho následníci. Pokud chcete něco o ekonomii a srozumitelně doporučuji pro začátek knihu Obchodem k bohatství.
http://www.libin st.cz/etexts/roberts.pdf
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej hrubý | 30. 8. 2011 08:44
reakce na Klára Samková | 30. 8. 2011 06:55

Ale vidí. Jen když se politikům ten pohled nehodí do krámu, tak jim musí nabídnout ten co se hodí. Jinak by nebyli oblíbení.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 30. 8. 2011 06:43

Ano, tak nějak to bude. Dovolím si komentovat část týkající se strukturálních fondů a na ní ilustrovat chybějící otázku pro tři sudičky, zmíněné v článku - totiž otázku: Kdo chce změnu ?
Každý kdo má oči, naráží na pomníčky s pamětní deskou - Spolufinancováno z fondů EU. Všichni víme, že to jsou vesměs pomníčky příšerně předražené, mnohdy zbytečné. Jsou-li navíc státy, banky a všeobecně ekonomika EU předlužené, asi by se mělo šetřit, rozhodně ne vyhazovat na takové pomníky a rozhodně ne teď.
Ovšem - pro proevropské politiky EU je vytváření fondů a závislosti ekonomik na nich, hlavním nástrojem udržení moci. Pro regionální politiky je "schopnost čerpání zdrojů" klíčovým kriteriem jejich politického úspěchu.Podíl státních zaměstnanců vůči soukromému sektoru se stále zvětšuje a je z podstaty věci financován stále nedostačujícími rozpočtovými zdroji a na jejich vytváření je vytvářen silný tlak. Pro firmy (a i jejich zaměstnance) se staly zdroje z fondů EU nepřehlédnutelným ekonomickým faktorem, který musí brát v potaz v boji s konkurencí a který si již nemohou v zájmu přežití dovolit ignorovat. Všichni, kteří se kolem toho přerozdělování točí, se pak lepivými prsty na té lumpárně dobře živí. Velké části obyvatel to pak je ve své podstatě vcelku jedno. Proto má otázka - Kdo chce změnu ? Pár čtenářů Finmag ? Proč nejsou v našich médiích slyšet slova a argumenty Nigel Farage v parlamentu EU ?, např. tato: http://www.youtube.com/watch?v=OU8K6oCm2w8
Situaci si uvědomuje jen málo lidí a ještě méně lidí chce, či je schopno něco změnit. Musíme počkat na daleko tragičtější důsledky současné politiky, bohužel.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Matúšek | 29. 8. 2011 14:11

S mnoha věcmi lze souhlasit, např. že aktem referenda v r. 2003 jsme blíže socialistickému svinčíku.

Nicméně:...
"Globálnímproblémem nejen České republiky, ale celosvětově je stav, kdy soukromý byznys vytváří vedlejší efekty, které přinášejí státu nutnost čelit obrovským ztrátám. Tabákový průmysl bohatne na výrobě cigaret, avšak výdaje za léčení nemocí podpořených či přímo zapříčiněných kouřením „přenechává“ státu."

- z prodeje tabáku státu do pokladny plyne obrovské množství peněz - umí stát zařídit převod těchto peněz na léčení lidí, kteří mají prokazatelně zničené zdraví cigaretami? Resp. kde tyto peníze reálně skončí?

"Regu lacepodnikání z hlediska „veřejné prospěšnosti/škodlivosti“ je jedinou přípustnou regulací podnikání, zato by měla být uplatňována důsledně."

- problémem je, že veřejnou prospěšnost a blaho posuzují právě korumpovatelní úředníci, kteří rozhodují koho zvýhodní, resp. znevýhodní - proto jsou takové regulace jednoznačně zlé a špatné.

- co se týče rovnosti, měla by spravedlivě fungovat v ochraně majetkových práv občanů. Nic obdobného jako je rovnost v politice (a právu) snad ani neexistuje, nebo se jedná o nějakou metaforu, kterou lze vykládat mnoha způsoby, mně však nedává smysl...

"Nem yslitelnéje jakékoliv zvýhodňování jednoho podnikatele oproti druhému, zejména pak investiční pobídky..."

- souhlasím, ale nač si poté pohrávat s myšlenkou pobídek v rukou českého podnikatele?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Frantisek Vlach | 29. 8. 2011 05:54

Vyborne pani Samkova, diky za presne strucne shrnuti situace vcetne historickeho sumara. Je to psano pro nejaka media nebo jiny ucel, jak oslovit "masy"? Hadam, ze vetsina ctenaru tohoto webu si je stavajici situace, budouciho vyvoje a i pricin vedoma.
Osobne si myslim, ze zaklad vseho je totalni? "eroze" prava a ochrany prava.
V beznem zivote policajta nezavolate, ci se ho ani nezeptate na pomoc, protoze bud nic nevi, nebo se to obrati proti Vam, Co pak u soudu? Kdyz se nekomu zamene, ze se mu libi Vas byt ci dum, tak vas o nej soudni cestou pripravi, dovolani asi nebude. A az tohle zacne postihovat nejsirsi verejnost, je opravdu na socialni prestras zadelano napr. formou masivnich generalnich stavek. Ale jak muzou stavkovat zamestnanci malych soukromych irem, kdyz poskodi sveho zamestnance, ale chteji nejak uskodit statni hydre? Nevidim jiny zpusob jak vyjadrit sovji nevuli k pokracovani tohoto stavu. Jeste zbyva fyzicka eliminace puvodcu jevu a vsech s nimi spojenych.
Jeste mi prijde dost male cislo tech 30 tisic majitelu domu, rekl bych ze jich bude mnohem vic v pomeru k poctu obyvatel (to cislo take asi nezahrnujemajitele bytu, proc je do toho nepocitat, kdyz se bude brat, tak se bude brat vsem, tady bude rovnost :-)
To "vyborne" hodnoceni jsem pronesl hodne smutnym tonem reflektujici mravni bidua upadek popisovany v clanku.

Preji pekny den vsem,
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Klára Samková
Vzděláním právničkastudovala na právnických fakultách pražské i brněnské univerzity, absolvovala řadu stáží po celém světě, včetně Kongresu USA. Setrvale...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!