Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Daniel Köppl: Žádná vize, jen jistota, že vás zase okradou

| 1. 10. 2011

V prvním díle exkluzivního rozhovoru se mediální a marketingový expert Daniel Köppl obul do krátkozrakosti zadavatelů reklamy i tvůrců médií. V tomto díle jízda pokračuje, mezi terče však přibudou také politikové.

Daniel Köppl: Žádná vize, jen jistota, že vás zase okradou

Jak se díváte na sociální sítě jako marketingový prostředek?

Nevidím nic, co by měly přinést. Člověk nemá Facebook kvůli tomu, aby se kamarádil se značkou. Nic mu to nedá, chvilku to může být zábava, ale o produktu to nic neříká. Facebook určitou dobu na nějaké cílové skupiny fungoval, ale byl to stále především komunikační nástroj, takový lepší telefon. Lidé ale chtěli komunikovat s kamarády a ne s Pepsi nebo Coca Colou.

Proč to ale nechápou ti, kteří reklamu zadávají?

Je to neodpovědné rozhodování. Stejně jako snaha udělat každou značku cool. Jsou věci, které zkrátka cool nejsou a nikdy nebudou. Ani když to do reklamy napíšeme. Prezentovat třeba Odol jako cool značku? Co je na zubní pastě cool? Když to pak vidíte v reklamě, tak si musíte myslet, že se někdo úplně zbláznil.

Jak k něčemu podobnému dojde?

Pubertálnost značek a manažerů je průšvih. Marketing byl vždycky specifické oddělení firmy. Je samozřejmě důležité nastavit i pro něj ekonometrické parametry a lpět na návratnosti. Jenomže právě u marketingu se člověk nemůže striktně držet jenom návratnosti. Například při budování značky je vždycky diskutabilní, kolik peněz se vrací zpátky. Většinu věcí by ale člověk měl umět vyčíslit.

Společnosti tedy nedělají své reklamy efektivně?

Velký problém většiny společností je to, že spousta peněz zbytečně vyletí komínem. Třeba český T-Mobile. Dneska mají kampaň s šílenými kuřaty. Jakou však mají vazbu na samotný produkt? Kolik lidí tu hru zná, kolik si ji s něčím asociuje? Tady prostě vyfičely desítky milionů do vzduchu.

To samé reklama s Chuckem Norrisem. Může to být sice vtipné a veselé, ale zkrátka to nefunguje. Na druhou stranu by se měly stále zkoušet nové věci, ne ale s takovými ztrátami.

Jak takovým ztrátám zabránit?

Mělo by to fungovat tak, že máte rozpočet rozdělený na dvě části, jedna se využije na klasickou prezentaci, druhá na experimentální. Když neexperimentujete a neděláte nic nového, tak se nikam nedostanete. Neochota zkoušet nové věci, která je v krizi vždycky větší, je pro marketing a média velké riziko.

Na čem by měly společnosti zadávající reklamu ještě zapracovat?

Myslím si, že stále nedoceňujeme význam „after sell“ služeb, to znamená určitého servisu po nakoupení produktu. Tam je totiž velký prostor, kde jsou lidé ochotni při smysluplné nabídce ještě platit.

Také bych nepřeceňoval význam ceny. Ta totiž není u většiny nabízených věcí a spotřebitelů, kteří si je chtějí koupit, to rozhodující. Argument, že nějaký trh je cenově orientovaný, svědčí jen o neschopnoti lidí, kteří ho používají. Firmy by si měly u svých produktů cenu obhájit. Lidé musí mít pocit, že si kupují něco dobrého, co se jim líbí. Neplatí ale, že by nechtěli utrácet, odbývat se nechce nikdo. 

Jaké cílové skupiny jsou v současné době nejžádanější?

Žádaní byli vždycky mladí lidé. Pořád totiž setrvává taková iluze, že nás mládí spasí. Hodně se mluví také o cílové skupině „50+“, ale nikdo ji zatím neumí dobře uchopit. Klasicky zajímavá cílovka jsou také lidé kolem třiceti let, kteří už mají děti, protože jejich spotřeba roste.

Co si myslíte o tom, jaký je u nás výběr potravin?

To je složité. Na jednu stranu je to dáno naší pohodlností a máme tedy to, co si zasloužíme. Většina obchodních řetězců je mi ale bytostně odporná. To, co prodávají, je urážlivé a lidé jsou často v situaci rukojmích, protože spousta z nich nemá alternativu. Vše by se přitom mělo naopak zaměřovat na sezónní a lokální věci.

Může se tahle situace nějak změnit?

Štve mě nekompetentnost vlády, která nás do této situace tlačí. Například zvýšením DPH odrovná malý průmysl a obchodníky. Jejich situace totiž bude hrozná. Řetězce si zvýšení daní vyrovnají na maržích od dodavatelů. Ti už vydělávají jen 10–12 procent a teď jim ještě seberou dalších pět. Liberalizace za každou cenu se obrací proti nám.

Kudy ale vede správná cesta?

V Rakousku musí mít obchodní řetězce určité procento lokálních potravin a tím drží domácí průmysl, proč to nejde tady? Všichni tvrdí, že je to socialistický model, ale musíme si uvědomit, že rakouské značky jsou jedny z mála, které v evropském měřítku rostou. Ať už je to Red Bull, Raiffeisen, Rauch nebo Pfanner. Mají dobré zázemí pro růst doma a pak můžou expandovat do světa. Prostě nejde podrazit lokální průmysl, a ještě od něj chtít větší výkon. Myslím si, že víra v neřízený trh je nesmyslná. Národní řetězce by měly mít povinnost nabízet lokální potraviny. Jaké výrobce si vyberou, je na nich. Nedělám si ale iluze, že by mohlo dojít k nějakým změnám. Je tu hrozně silná lobby, která to nedopustí.

Kritizujete sjednocení DPH, jak se díváte na další vládní reformy?

Já si myslím, že naši zákonodárci vůbec nedomýšlí důsledky svých kroků. Všechny obory se potýkají s tím, že politici něco šmahem začnou prosazovat, aniž přemýšlejí o dlouhodobé účinnosti svých rozhodnutí. Slavně jsme si vytvořili superhrubou mzdu – a teď ji zase rušíme. Nyní jako jediní v Evropě sjednotíme DPH. Jak dlouho to bude fungovat? Tři roky a pak to zase změníme? Takhle se všichni v tomhle státě ocitáme v hrozném presu. Stát honí spotřebitele do systému, který musí akceptovat. Jejich odpor k přijatým opatřením se zase projeví ve snížené spotřebě. Lidi ty peníze budou muset někde ušetřit.

Slyší český národ na slovo sleva? Tomáš Karpíšek v jednom z našich rozhovorů nesouhlasil s tím, že by Češi byli ke slevám náchylnější než jiní.

Sleva funguje všude. Přirozeně jdeme po nižších cenách. Vše má ale svůj strop. Když je cena moc nízká, tak je podezřelá. Druhé omezení je pak kvalitativní. Jsou segmenty, kde to zkrátka nemůže fungovat. Například zdravotnictví. Nedávno jsem na internetu nevěřícně koukal na třicetiprocentní slevu na plastickou operaci prsou. To přece ženská ani nemůže nikde říkat, že má o třicet procent levnější silikony. Další kámen úrazu jsou pak slevové servery.

Vy jste jim v českém prostředí nikdy nevěřil, viďte?

Groupony a podobné slevy mají smysl ve Spojených státech, kde máte velkou bázi spotřebitelů a větší sílu na dodavatele. Aplikujete pak zboží, které je finančně nákladnější. Nejde ale o byznys, který by byl založený na brandingu. Podívejte se, jak to funguje u nás. Lidé si koupí a vytisknou slevu, jdou se najíst, ale do té restaurace se už nikdy nevrátí. Je to stejné jako v životě. Nepůjdete balit ženskou, která má na krku napsáno 30 procent sleva. Spíš bych to přirovnal k nevěstinci, člověk si tam hodinu užije a pak jde pryč.

Jak se podle vás mediálně prezentují bankovní instituce?

Jedna věc je to, že spousta peněz na reklamu vyhodí úplně zbytečně, protože cílí naprosto špatně. Mnohem horší je ale způsob, jak komunikují s klienty. Banky se u nás k lidem chovají nepřátelsky, přezíravě. Nemají jejich důvěru. Pak přijdou se směšnými reklamními spoty o tom, jak je spořicí účet se dvěma procenty úroku geniální. Banky navíc z hlediska PR nezvládly finanční krizi. Lidé je považují za jejího strůjce. Z dlouhodobého pohledu se to proti nim jednou obrátí. Nedivil bych se, kdyby došlo k rozbíjení výloh. V mnoha ohledech chápu chování lidí v Řecku a Británii.

Proč banky neumějí s lidmi správně komunikovat?

Nedokážou se vžít do situace normálních lidí. Považují je za masu, co si nechá všechno líbit. Lidé jsou ale znechucení a nemají v bankovní instituce důvěru. Teď si vezměte, že banky chtějí například získat střední firmy. Nepracují s nimi ale správně. K člověku v montérkách, který má dobře prosperující malou firmu, pošlou vyjednávat partičku metrosexuálů. To přece nejde. 

Rozbíjení výloh, naštvané a znechucené masy, to už zní celkem vážně.

Lidé moc dobře vnímají, co se děje v politice a vysokém byznysu. Nejvíc mě ale děsí, že se začíná brát za normální, že se krade a uplácí. Společnost je znechucená a rezignovaná. Lidem nestojí za to investovat a snažit se podnikat, když vidí, že o všem stejně rozhodnou jen peníze. Havel se tenkrát unáhlil, když říkal, že je blbá nálada. Ta přichází doopravdy až teď. Člověk nemá žádnou vizi, že bude lépe. Má jenom jistotu, že ho víc okradou.


Daniel Köppl

Daniel Köppl

Absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, na ní také do letošního roku přednášel na katedrách marketingové komunikace a public relations a mediálních studií.

Po škole působil jako redaktor časopisu Strategie, později se stal jeho šéfredaktorem. Od roku 2000 je vedoucím marketingových a obchodních titulů nakladatelství Economia a šéfredaktorem časopisu Marketing & Media. Od roku 2011 vede rovněž B2B tituly tohoto nakladatelství.

Je častým hostem zpravodajských a publicistických pořadů, kde kromě marketingu rozebírá i českou mediální a politickou scénu.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (22 komentářů)

František Pašingr | 2. 10. 2011 17:29

Vy jste liberál jen slovy, když voláte po státním zásahu.
Pokud chce kvalitní zeleninu jeden člověk ze sta, musí si pro ni dojet na farmu. Pokud těch lidí je víc, tak vzniknou farmářské trhy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 4. 10. 2011 09:30
reakce na František Pašingr | 2. 10. 2011 17:29

Dnešní mocenský systém je výsledkem dodržování principů liberálního, nekontrolovanéhotrhu. Lidi se bez fyzického nátlaku rozhodli pro řešení problému pojmenovaného Život na Zemi, které se jim nabídlo a které uznali za nejlepší.
Ti, kteří vehementně prosazují absolutní liberalizaci všeho, musejí být už dnes spokojení. Nechápu jejich nářky nad zasahováním státu a jiných mocenských struktur do dění na "trhu". Vždyť jejich trh (komodit, akcií, aj.) je jen malou součástívelkého trhu osudů živých bytostí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 2. 10. 2011 17:30
reakce na František Pašingr | 2. 10. 2011 17:29

To patřilo dolů panu Filipu Novákovi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Jeřábek | 1. 10. 2011 09:00

Dobrý rozhovor. Škoda jen že si to "zkazil" tvrzením, že zvýšení DPH je liberalizace a tím, že by měly obchodní řetězce mít povinnost, nabízet lokální zboží. Myslím, že obchodníci vědí, proč nabízí, to co nabízí a v konečném důsledku z toho těží i zákazník.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Filip Novák | 2. 10. 2011 11:56
reakce na Michal Jeřábek | 1. 10. 2011 09:00

V konečném důsledku z toho ale zákazník netěží, protože cenová politika něcomarketů prakticky zlikvidovala drobné prodejce. Navíc tím, že se rozhodla dát přednost (a tím postupně i přiměla lidi, aby dali přednost) ceně zboží před jeho kvalitou snížila i dostupnost kvalitního zboží. Ano, nemusím v marketech nakupovat, ale bohužel tyto markety mě sebraly alternativu tím, že nepřirozeně vychýlili trh. Takže ač jsem liberál, myslím že zásah z hora, by mohl v tomto případě trhu a hlavně lidem prospět. Opravdu bych si rád někdy zakoupil kvalitní ovoce a zeleninu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Malý | 1. 10. 2011 10:21
reakce na Michal Jeřábek | 1. 10. 2011 09:00

Home market effect bych nepodceňoval. Není přirozené vyvýjet výrobky rovnou pro expanzi. Organický růst spočívá ve vypiplání se z garážové firmičky na celostátní, a posléze i mezinárodní. Takže ten nápad s lokálním zbožím je ve finále lepší, než nějaké dotaze zemědělcům, atd. Chápu, že čistý, sterilní (a učebnicový) libertarianismus toto nezkousne, ale žijeme v reálném světě, a navíc je potřeba si uvědomit, že zboží v regálech řetězců je námi všemi subvencováno snášením externalit. Když se dováží česnek z Číny, okurky ze Španělska, tak (kromě toho, že jediný smysl jaký to dává je ten ekonomický, a to mi nestačí) v ceně není zahrnuta ekologická škoda, opotřebení dálnic, škody z dopravní zácpy, atd... Selský rozum hovoří jednoznačně pro sezonní a lokální zboží tam, kde to je jde.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 1. 10. 2011 13:31
reakce na Petr Malý | 1. 10. 2011 10:21

Odpověď je opět jako vždy nedostatek liberalismu, kdyby dálnice provozovaly soukromé firmy, pak by bylo vše v ceně započítáno. (A ono je to tam i tak - např. DzPPO.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 1. 10. 2011 17:35
reakce na Michal Jeřábek | 1. 10. 2011 13:31

Uprime receno, nedokazu si soukrome dalnice predstavit. To jich jako po stejne trase bude 10 vedle sebe, aby byla konkurence. Kdyz to bude jen 1 dalnice vlastnena jednou firmou, tak to zas bude monopol, jen uz ne statni a kvalita muze byt jeste horsi za jeste vice penez.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 1. 10. 2011 19:57
reakce na Libor Kosour | 1. 10. 2011 17:35

Soukromou dálnici si dovedu představit snadno. Konkurencí je každý jiný dopravní prostředek a všechny okolní silnice.
Cestující optimalizuje svou cestu s ohledem na náklady a čas, majitel dálnice na výnos. A ten od určité ceny mýta bude klesat. A pokud nejde o investici typu PPP (stát platí, soukromá firma pronajímá a inkasuje), pak je výnos z mýta jedinou cestou, jak se může drahá stavba zaplatit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 2. 10. 2011 09:58
reakce na Stanislav Brabec | 1. 10. 2011 19:57

Ja se obavam, ze by to skocilo jen ze statniho monopolu na firemni. Jiny dopravni prostredek tomu bude tezko konkurovat, nebot treba letecka doprava je urcena pro jine vzdalenosti a rychlosti, doprava po vode je zase zavisla na prirodnich podminkach.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 3. 10. 2011 14:55
reakce na Libor Kosour | 2. 10. 2011 09:58

Nejen jiný dopravní prostředek, ale i každá jiná silnice je konkurencí. A jak poznamenali jiní, další možností je nikam necestovat.
Není jasné, jaké by byly výsledné náklady bez státních výdajů, silniční daně a spotřební daně na paliva.
Kdyby dálnice Vídeň-Budapešť byla skutečně soukromou investicí a nikoliv polostátním PPP projektem, bankrot provozovatele by těžce poškodil investory.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 2. 10. 2011 10:09
reakce na Libor Kosour | 2. 10. 2011 09:58

Myslim si, ze by to vedlo k mensimu a smysluplnejsimu rozsahu dalnicni site s vyrazne vetsim mytem - jako dusledek toho, ze soucasne dalnice se stavi podle jinych meritek nez je potrebnost a cena mytneho ani zdaleka nepokryva financovani stavby a udrzby dalnic, ktere jsou tak dotovany z dani. Soukrome firmy by musely nasadit vyrazne vyssi cenu za pouziti nez stat a tim by prestaly byt dalnice tak atraktivni. Celkove by tak dle meho nazoru pokleslo mnozstvi prepravovaneho zbozi a i lidi, coz by samo nutilo lidi do jineho (rekneme lokalnejsiho) zivotniho stylu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 2. 10. 2011 13:34
reakce na Adam Čabla | 2. 10. 2011 10:09

To je pravda taky mozne, ale dokud to nekdo nezkusi, tak nas asi nikdo nerozsoudi, kdo ma pravdu. Ten zaver se mi velmi zamlouva - proste nejlepsi reseni dopravy by bylo, netahat kazdou blbost tisice kilometru.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 2. 10. 2011 14:16
reakce na Libor Kosour | 2. 10. 2011 13:34

Na tom není co zkoušet, pamatuji dobu, kdy žádná dálnice nebyla. Ranné brambory byly na jaře, podzimní na podzim a v zimě žádné (pokud si je člověk včas neuložil do sklepa). Dovézt brambory z Moravy bylo daleko. Pohádce o dvanácti měsíčkách se děti nesmály a chápaly, že chtít jahody v zimě je nesmysl. Co to je mango jsem vůbec netušil atd.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 2. 10. 2011 21:38
reakce na František Pašingr | 2. 10. 2011 14:16

Nejak Vas nechapu, kdyz ta dalnice nebyla, jak mohl nekdo vedet, jaka bude cena a kvalita dalnice soukrome?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 2. 10. 2011 22:04
reakce na Libor Kosour | 2. 10. 2011 21:38

Cena používání dálnice by byla přesně tolik, kolik by byli uživatelé za ní ochotni zaplatit, protože jinak by spokojeně žili bez dálnice.
Prostě poptávka a nabídka. Chtěl jsem jen dokumentovat, že se dá žít bez dálnice, takže majitel dálnice nemá monopol.
K čemu by Vám byl monopol na výrobu klobouků, když většina lidí dokáže žít bez klobouku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 3. 10. 2011 16:57
reakce na František Pašingr | 2. 10. 2011 22:04

Ja bych to az zas tak jednoduse nevidel, to je jako snazit se vratit do jeskyni a zivit se lovem mamutu. Bohuzel jeskyne uz volne nejsou a mamutu je taky pomalu. Pokud napriklad musite jet po te dalnici do prace, tam Vam nic jineho nezbyde, protoze treba jinde prace neni a na pracaku nemuzete byt vecne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 4. 10. 2011 09:34
reakce na Libor Kosour | 3. 10. 2011 16:57

Tak to jsou obecně nástrahy života (někdy prostě musíte a přesto je to dobrovolné). To je stejné jako když máte v okolí jen jeden supermarket, jen jedno kadeřnictví, také si musíte nakoupit zrovna tam. Takže vždy bude někdo, kdo bude muset tu dálnici (supermarket) využít, ale to přece podniku nestačí, on potřebuje pokrýt náklady a ještě být v zisku. (Každopádně si myslím, že by ty dálnice klidně mohli existovat i dvě nebo tři a pak je tu třeba vlaková doprava. Řekl bych, že se na to nedíváte jako na dálkovou cestu, ale jako na klasickou cestu a tam je podstatný rozdíl.) Ale můžeme o tom různě teoretizovat, nicméně praxe má bouhužel ve zvyku být jiná než si představujeme...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 1. 10. 2011 10:49
reakce na Petr Malý | 1. 10. 2011 10:21

Tak ho nakupujte, nikdo vam silou nebrani. A na oplatku bych vas chtel poprosit, abyste nikoho silou nenutil nasledovat vasi preferenci. Externality lze odstranovat mnohem smysluplneji nez subvencemi pro uplne jine vyrobce, kterych se ani netykaji - myto za pouziti silnicni site, povinnost sanace znecisteni apod.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Malý | 1. 10. 2011 11:17
reakce na Adam Čabla | 1. 10. 2011 10:49

Prosím Vás, kde v mém příspěvku vidíte subvence?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 2. 10. 2011 10:00
reakce na Petr Malý | 1. 10. 2011 11:17

Ano, vskutku - slovo subvence jste nepouzil. Vlastne jste nijak nenaznacil, jak byste si predstavil konkretni politiku, pokud vubec nejakou povazujete za potrebnou, pro "home market effect". Vlastne neni moc o cem diskutovat, protozeveta " Selský rozum hovoří jednoznačně pro sezonní a lokální zboží tam, kde to je jde." nijak nenaznacuje, jestli povazujete prevahu sezonnosti a lokalnosti za logicky dusledek svobodnych interakci nebo neco, o co by mel usilovat statni aparat.
Automaticky jsem to v dusledku postaveni prispevku jako reakce na pana Jerabka a na obranu pana Köppla povazoval za projev naklonnosti k statnimu zasahu na trhu ve prospech lokalnich potravin a pro shrnuti tohoto pristupu jsem pouzil slovo "subvence" ,protoze neshledavam rozdil mezi jednotlivymi typy statni podpory jiny nez slovickarsky ci chcete-li technicky. Takze pokud jste pouze pro jiny typ statniho zasahu jako treba pan Köppl, tak jsem snad dostatecne vysvetlil, co jsem myslel terminem "subvence" ,a pokud nejste pro statni zasah, tak se omlouvam.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 1. 10. 2011 10:41
reakce na Petr Malý | 1. 10. 2011 10:21

Sociálního inženýrství jsem si kdysi užil dost, když soudruzi plánovali co si smím a nesmím koupit.
Nyní bych to raději nechal na zákaznících.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!