Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Orbán má problém: Solidarność po maďarsku

Odborářské protesty v Maďarsku se politizují. Může si za to sám premiér Viktor Orbán, když ořezává parlamentní demokracii v zemi.

Padesát tisíc odborářů v ulicích hlavního města není v dnešní Evropě nic neobvyklého. Téměř všechny vlády zemí Evropské unie musí šetřit a to znamená mimo jiné omezování sociálních výhod, propouštění státních zaměstnanců, škrty v rozpočtu, případně zvyšování přímých a nepřímých daní.

A už vůbec není překvapivé, že oním hlavním městem, o kterém je řeč, je Budapešť.

Maďarsko bylo jednou z několika zemí, které stály na hraně bankrotu už v čase měnové krize na přelomu let 2008 a 2009. K politice rozpočtových úspor, která se se nutně dotkla velké části maďarských občanů, byla maďarská vláda odsouzena bez ohledu na to, kdo v ní zasedne. Před volbami na jaře 2010 to ostatně přiznávaly všechny maďarské politické strany (snad s výjimkou extrémistického Jobbiku). Vítězný Fidesz Viktora Orbána však jedním dechem kromě škrtů sliboval také rychlou hospodářskou obnovu, vytvoření velkého množství nových pracovních míst a rozvojové programy.

Škrty? Zatím platí investoři a penzijní fondy

Padesát tisíc odborářů ovšem ve skutečnosti plakalo, alespoň pokud jde o sociální práva, na špatném hrobě. Fidesz totiž podle odborníků dělá tvrdých reforem mnohem méně, než by bylo skutečně nutné. Maďarsko za socialistických vlád získalo oprávněně pověst země, kde v podstatě každý pobírá nějakou sociální dávku. Jenže Orbánova vláda tento stav mění opatrně. Zpřísnění podmínek pro odchod do předčasné penze, proti nimž odboráři protestovali, je spíš výjimečný krok.

Vláda Viktora Orbána jde jen málokdy cestou úspor a nepopulárního osekávání sociálního státu, pokouší se raději lepit díry v rozpočtu mírně řečeno nestandardně. Většina kroků, které v tomto směru podnikla v minulém roce, byla více či méně cílená na zahraniční investory. To z jejich kapes prostřednictvím zvláštního zdanění nejziskovějších odvětví, případně zestátněním soukromých penzijních fondů, šly prostředky na snížení rozpočtového schodku na opticky přijatelnou úroveň.

Tato politika se nesetkává všude s pochopením, naopak. Evropská komise například vyzvala v minulých dnech Budapešť ke zrušení zvláštní „telekomunikační daně“ (dodatečného zdanění zisků mobilních operátorů), jež odporuje unijním pravidlům.

Problematické a podle mnohých analytiků populistické a nesystémové kroky pomohly Orbánově vládě k dostatečným příjmům v řádu stovek miliard korun. Vyhlídky maďarské ekonomiky jsou však přesto černé, mnohé předpovědi nevylučují návrat recese už v příštím roce. I popularita samotného Viktora Orbána klesla na pouhých 35 procent, nejníž za mnoho posledních let.

Maďarská solidarita jde Viktorovi po krku

Dvoutřetinová většina v parlamentu, jíž Orbán disponuje, umožňuje ohýbání demokratického systému ve prospěch vládnoucí moci. Bývalý socialistický premiér Ferenc Gyurcsányi byl zbaven parlamentem imunity a čelí trestnímu stíhání, které velice připomíná proces s expremiérkou Julií Tymošenkovou na sousední Ukrajině. Fidesz si také obsadil mnoho klíčových funkcí ve státě, například v mediálních radách veřejnoprávních (dnes spíš už státních) médií na období výrazně přesahující čtyřleté funkční období současné vlády.

Z tohoto pohledu je na odborářském protestu minulých dní nejzajímavější jeho silný politický rozměr. Maďarské odbory po vzoru legendárního polského protikomunistického hnutí vytvořily svoji Solidaritu, která nemá za cíl nic menšího, než svržení současného režimu. Maďarská Solidarita se vymezuje vůči všem současným hlavním politickým stranám, tedy i socialistům. „Od změny režimu politické strany rozdělily zemi. V takové zemi já nechci žít. Proto vyzývám všechny, abychom se semkli. Přidejte se k nám a společně vytvoříme lepší, demokratičtější zemi, v které půjde žít,” uvedl šéf odborů zaměstnanců ozbrojených sil a policie Péter Kónya, který stál spolu s předákem hasičských odborů Kornélem Árokem u zrodu Solidarity. Oba se už dnes v Maďarsku těší velké vážnosti, mnohem větší, než opoziční socialističtí politici. „Bojujeme za demokracii, sociální jistoty, lidská a zaměstnanecká práva,“ dodává Kónya.

Podle některých maďarských politologů hrozí právě od tohoto hnutí – pokud se mu ještě podaří rozšířit základnu – rodícímu se „režimu“ Viktora Orbána vážnější nebezpečí než ze strany socialistické opozice, případně ultrapravicového Jobbiku. Viktor Orbán rozehrál vysokou hru. Na jejím konci může být dlouholetá polodemokratická samovláda, ale také drsný souboj o moc s novou Solidaritou. Pro maďarskou ekonomiku podobně jako pro polskou v osmdesátých letech nebude mít však ani jedno příznivé důsledky.

Autor je redaktor Lidových novin

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK